V srdci melodie: Rozhovor s Charli Castillo

Všichni jste definitivně slyšeli o Charli Castillo, popové hvězdě která vysvitla na nebi hudebního průmyslu pořádně vysoko! Slečna Castillo se hudbě věnuje již od malička, a její největší podporou byla její matka, díky které se setkala se svými úspěchy. S potěšením vám oznamuji, že na dnešním rozhovoru je to právě samotná Charli, která se rozhodla nám udělat menší okénko do jejího života, a odpovědět na naše otázky. 


Co pro vás znamená hudba? Jak byste popsala svůj hudební styl?
"Svoboda, jednoznačně. Je to něco, čím dokážu sdělit své pocity, něco díky čemu můžu lidem něco předat. Forma, kterou můžu motivovat a ukázat cestu těm, kteří tápou. Je to pro mě svět, ve kterém můžu využít kreativitu, mít volnou ruku a dělat si, co se mi zlíbí aniž bych měla jakékoli překážky.. Jedinou překážkou je občas technika, s tou jsem nikdy neměla dobrý vztah. Don't blame me, i'm just a girl ok?" Poslední slova řekla s humorem, to by nebyla Charli. Nezapomněla svoji odpověď zakončit upřímným smíchem.  Následně odpověděla na druhou část otázky. "Můj hudební styl bych popsala jako takový mix. Na co mám náladu, takový žánr udělám. bud něco smutného, něco veselejšího, něco více tanečního, něco více spirituálního a klidného, nebo něco co vyjádří lásku či podobná pozitiva...nechávám to na tom, co mě zrovna napadne, čím se zrovna inspiruju."

Váš poslední koncert měl obrovský úspěch - co byste vzkázala fanouškům?
"Co bych vzkázala svým fanouškům..." Řekla se zamýšleným výrazem. "I love youuuuu!" Promluvila humorným, 'zpěvavým' tónem. "To je hlavní věc. Další věc je... nezaobírejte se tím, co si ostatní o vás myslí. Buďte sami sebou, věřte sami sobě, buďte kreativní, jděte si za svými sny. Také chci vzkázat jedno velké díky všem, kteří mě podporují ať už je to jakoukoli formou. Ať už je to navštěvování show, předávání nádherných dárků a podobně. Posílám lásku." Tato slova tentokrát řekla s seriozně, a hlavně s upřímnou laskavosti a náklonností ke svým příznivcům.

Jaký byl váš největší kariérní zlom? Byl nějaký moment, kdy jste si řekla "Teď jsem opravdu slavná?"
Nad touto otázkou se viditelně zamyslela. Zamýšlená grimasa, pohled směřený lehce směrem nahoru. "..aaahh..To je záludná otázka... takových chvil bylo opravdu hodně.... Bylo to asi, když jsem měla svůj první koncert v aréně. Ve velké aréně, byla jsem ještě dost mladá...asi kolem 16, 17 let. Bylo to horší, protože jsem měla ještě školu. Ale tehdy jsem stála na pódiu, už se blížila jedna z posledních písní. Přestala jsem zpívat, namířila mikrofon k publiku a sledovala, co se bude dít. Celá aréna zpívala. V ten moment mi došlo, jak moc lidí o mně vlastně ví, kolik lidí zná tuto píseň, v ten moment si říkáte..tak...a teď stojím na místě, kde by mě ještě tak před třemi lety ani nenapadlo, že budu stát. Následoval několika minutový potlesk, kdy na mě ještě z prvních řad i volali povzbuzující, láskyplná slova. To byl moment, kdy jsem si uvědomila co jsem dokázala. Doteď, když zažívám podobnou atmosféru, vrátí mě to přesně do té vyprodané arény, pořád se z toho dojímám, je to prostě něco neskutečného." Na tváři se jí rozvinul šťastný úsměv.

Je nějaký umělec, se kterým byste chtěla vystoupit na stagi?
"Oh wow, další záludnost." Řekla s menším pozasmáním. "No... pokud bych si měla opravdu vybrat a ideálně se vrátit v čase, byl by to Michael Jackson. Obdivuju jeho hudbu, hlas i ty taneční kreace. Dokázal opravdu velké věci, za které ho obdivuju. Škoda, že tady už ta možnost nebude. Kdybych si měla vybrat teď, ze současné doby, vybrala bych Céline Dion, její hlas přímo miluju."

Od kolika let jste se začala zajímat o hudbu?
"O hudbu jsem se zajímala už od mala...zruba od osmi let. Moje maminka mě v tom podporovala, hlásila mě na různé kroužky ať už taneční či pěvecké. Jedinou překážkou byl můj otec...ten mi tu dětskou radost z hudby docela kazil. Ale když se s ním máma rozvedla, to mi mohlo být 14 asi, tak začla zhruba moje kariéra, to už jsem se té hudbě začla věnovat naplno, když pomineme ještě školu a tak." Odpověděla další otázku, přičemž začala jemně houpat koleny do stran.

Hrajete na nějaký hudební nástroj?
"Aaaaaa..." Řekla takovým tím hlubším úsměvným tónem. "Těch je..Hlavní, na co hraju je akustická či klasická kytara a klavír. Dále si občas něco zahraju na ukulele, lepší je pro mě ovšem ta kytara. Dříve jsem hrála i na elektrickou kytaru, tu už..eh..jo.." Řekla, když mírně s úsměvem polkla. Krátce se uchechtla a pobaveným tónem pokračuje. "..tu už nemám...ta se mi nešťastnou náhodou rozbila." Krátce se odmlčela. "..mimo to mám doma na půdě ještě bicí. Pak nějaká příčná či zobcová flétna, ale to jsou nástroje z dětství, ty budou pravděpodobně někde v krabici taky na půdě nebo ještě v mém starém dětském pokoji." Odpověděla s malým mávnutím ruky a úsměvem na tváři.

Kde se vidíte ta 10 let?
Nad touto otázkou se s jedním velkým "pffff" zamyslela, přitom se podrbala na zátylku. "Nad tímhle jsem upřímně dlouho nepřemýšlela. Když máte takhle rozjetou kariéru, částo si představite, kde asi budete, jak to bude vypadat. Ale mě se to toho začly plést i ty otravné myšlenky - co když tohle, co když tamto, tamto, tamto, až jsem si jednou řekla 'you know what? Nech to na osudu.' Takže jak se vidím za 10 let?" Pokrčila rameny. "Nemám páru?..." Své ruce opět složila do svého, teď už klidného klína. "Na tuto otázku si vždy řeknu, že se nechám překvapit, co si pro mě osud nachystal. Konec konců, člověk nemůže vědět, co bude zítra... Pro mě je nejdůležitější,  je, co je teď, ale každý na to má jiný názor samozřejmě."

Jak zvládáte tlak slávy a neustálou pozornost médií?
"Média na mě už dopad nemají, na pozornost lidí jsem si zvykla. Je to koneckonců něco, s čím musíte počítat. Hodně lidí si říká 'to je super být slavný, mít peníze, lásku lidí, uznání'. Ale nedívají se pak na ty negativní stránky. Dříve mě média ničila. Bolely mě lži, které o mně psali, vadilo mi, že na každém rohu byl paparazzi a sledoval každý můj krok. Ale po čase jsem si začala zvykat. Teď už mi to nevadí, nemám problém vyhovět jim, pokud za mnou přijdou slušně, nekřičí na mě a podobně. Nevadí ní, když si mě z určitě vzdálenosti vyfotí. Co se týče médií a bulváru, moc si to už nečtu. Ale když se na to podívám, většinou si k tomu vezmu víno a nad nesmyslnými žvásty se jen zasměju - protože proč se trápit? Znají média můj život? Neznají. Já vím, že to, co píší není pravda. Kdo tomu chce věřit, budiž. Já vím, že lži, které píší, nejsou pravda. A když mám čisté svědomí, proč se hroutit? Občas naopak i oceňuji jejich kreativní představy." Odpověděla opět dlouze. Přitom měla klidný, vyrovnaný tón. "Jak se říká 'znáš moje jméno, ne můj příběh.' Suď, sám budeš odsouzený. Pokud mají potřebu o mně psát blbosti, ať píší. Co já s tím? Jsou to jen písmenka."

Máte nějaký nepříjemný zážitek s fanoušky?
"No, musím říct, že bohužel ano. A není jich málo." Řekla pobaveně a protočila očima. "Nedávno se mi stalo, já si po koncertě občas s fanoušky popovídám, podepíšu se a podobně. Ale to záleží na tom, kolik mám času. Nedávno jsem ten čas zrovna neměla, z jednoho koncertu jsem musela hned na druhý. Lidé na mě čekali venku. Já neměla čas, proto jsem jim po cestě jen zamávala. A nějaký chlap po mě začal křičet nadávky, výhrůžky a hodil po mě kelímek s pivem. Další nepříjemný zážitek byl ten, když si jeden člověk v publiku chtěl získat moji pozornost. Takže když mě tanečníci nadhodili do vzduchu, do hlavy netrefil něčí telefon. Takže jsem letěla k zemi. Těch situací je opravdu hodně, díky některým zkušenostem jsou na koncertech přísná pravidla, bodyguardi mě sami moc za lidmi ani nechtějí pouštět když vidí, že mi někteří nadšenci pomalu skáčou i po hlavě." Poslední věty řekla opět s pobavením.

Co si myslíte o svém vlivu na mladší generace? Cítíte zodpovědnost být vzorem?
"Ano, cítím. Dnešní generace se hodně řídí internetem. Hlavně teenageři. Proto si dávám záležet na tom, aby na mých profilech nebylo nic urážlivého či hanlivého. Vím, že mě sleduje spousta mladých lidí, proto mu záleží na tom, abych zde měla co nejvíce pozitivních věcí...občas ukážu i něco rádoby 'snadnějšího,' abych dala najevo, že je v pořádku se občas necítíte dobře. Snažím se je inspirovat, motivovat, poslat jim zkrátka pozitivní energii. Ve svých písní nepoužívám urážlivé výrazy, snažím se lidem něco dát, aby si z písní něco vzali, případně aby jim daná skladba pomohla...takže ano. Cítím za to zodpovědnost. Myslím, že každý umělec má jistou zodpovědnost na vliv. Nechci generaci nějakým způsobem kazit, nechci na ně mít špatný vliv, you know?" Odpověděla opět s klidem a upřímností v hlase.

Jaká je největší mylná představa, kterou o vás lidé mají?
Nad touto otázkou se nadechla, že něco řekne, než se zasmála. "You know, jedna z pro mě vtipnějších představ je moje výška. Lidi si myslí, že mám tak 185, že jsem bůh ví jak vysoká. Já jsem vysoká, ale jsem menší, než si lidi myslí." Řekla na odlehčení s dalším pobavením v hlase. Její skutečná výška je zhruba 170 cm.
"Ale jedná největší mylná představa, která se se mnou táhne několik let je ta, že si lidé myslí, že jsem násoska. To, že jsem v minulosti brala prášky na uklidnění, abych ten nátlak a životní překážky nějak zvládla neznamená, že jsem závislá na drogách. Nikdy jsem nebyla. Ani na alkoholu. Za to ale mohly opět ty články. Když média zjistili, že si někdy vezmu obyčejný prášek proti stresu či na zklidnění, hned začli psát, že jsem psychicky narušena, že jsem závislá a bůh ví co. Není to pravda, žádný člověk, který bere jakékoli léky pro podporu psychického zdraví není žádný závislák či opilec."

Jak se díváte na spekulace v médiích?
"Na tuhle otázku jsem jsem částečně odpovídala. Dříve mě to dost bralo, jak už bylo řečeno, musela jsem si občas vzít prášek na uklidnění, abych ten nátlak zvládne. Dnes? Dnes je mi to putna. Lživé spekulace byly a budou. Některé jsou vtipné, některé padlé na hlavu, u některých si dám ty skleničky dvě." Řekla opět s humorem, než pokračovala opet seriózně. "Neřeším to už. Já mám svůj život, mám jiné věci, kterými se zaobírat. Nad tímhle já čas neztrácím, je to zbytečné...neříkám, že mě občas něco nezvedne že židle. Ale chápete... Nedávám tomu už takovou pozornost. Kdo chce, ať si tomu věří, na internetu se dnes píše ledacos."

Jaká nejbizárnější věc se vám stála na koncertě
Nad touto otázkou se musela opět ze srdce zasmát, svoji dlaň si při tom položila na oči. "Oh god.." Řekla, když svou ruku sundala. "Nevím, jestli jsem připravená o tom mluvit." Řekla pobaveným tónem. "Ok, ok. Bylo to asi pět let zpátky. Byl to zrovna koncert vysílaný v televizi. Zpívala jsem zrovna jednu takovou vášnivější píseň, kde jsem se s tanečnicemi ohla, následně jsem se měla zvednout a pohodit vlasy, chápete. To samé zopakovat na druhou stranu...well moje kalhoty mi praskly po celé délce švu." Řekla pobaveným tónem. "Já to slyšela. To se zrovna ohýbám a najednou slyším.." Napodobila zvuk trhající se látky. "V hlavně jsem si říkala, že 'nenenenene...co budu dělat.' No pokračovala jsem, jako kdyby se nic nestalo. Následně, když jsem tento taneční krok zopakovala na druhou stranu, slyšela jsem další prasknutí ... To jsem se ptala, za co mě bůh trestá." Při vyprávění občas gestikulovala rukama, svoji ruku umístila s malým plácnutím na svá stehna. "No naštěstí to v záznamech vidět nebylo, ale tanečnice vedle mě....ty viděly úplně všechno." Řekla s malým zasmátím. "Po tomhle jsem ti už jen řekla 'víte co, dám svým lidem vše co mám aaa...o něco víc." Dokončila otázku opět dalším zavtípkováním.

Mimo vaše songy, jaké jsou vaše nejoblíbenější?
"Poslouchám téměř cokoli. Kromě rapu či metalu. Nemám proti těmto žánrům samozřejmě nic, jen to není můj styl. Ale aktuálně nejvíce poslouchám Michaela Jacksona, Madonu, něco od Seleny Gomez...to nějak co mi zrovna přijde do playlistu či podle nálady."

Kdybyste nebyla zpěvačka, čím byste se živila?
"Pravděpodobně bych byla terapeutka či doktorka. Někdo, kdo pomáhá lidem." Odpověděla jak jinak něj se svým úsměvem.

Závěrem od zpěvačky
"Na závěr bych ráda poděkovala všem, kteří mě podporují, i těm, kteří mi dávají prostor k tomu, abych byla tím, kým jsem. Bez vás by to nebylo možné, a jsem vděčná za každého z vás. Hudba je pro mě cestou, kterou nechci nikdy přestat kráčet. Ať už mě čeká jakákoliv budoucnost, doufám, že na ní budu mít možnost inspirovat vás ještě víc. Děkuju, že jste se mnou!"

Za spolupráci děkujeme slečně Charli Castillo, jejíž cestu po schodech slávy můžete sledovat na jejím osobním profilu na echo: @charli