VLKODLACI (Homo lupinus)

___________________________________________________________________________


Důležité body:

- Proměna: Standardně dochází k přeměně vlkodlaka během úplňku mezi 20:00 a 22:00. Ve výjimečných situacích, jako jsou extrémní stres nebo dlouhá provokace, je možné vyvolat proměnu i mimo tento čas.
- Stárnutí: Vlkodlaci stárnou mírně pomaleji než lidé, obvykle se dožívají kolem 120 let.
- První přeměna nastává mezi 7-13 lety, u přeměněných jedinců probíhá první přeměna během prvního úplňku po pokousání
- Nejsilnější z dlaků
- Fyzické změny: Po první přeměně dochází k výraznému zpevnění kostí, u čistokrevných vlkodlaků jsou kosti pevnější už od narození.
- Imunita a regenerace: Vlkodlaci vykazují vysokou imunitu vůči většině jedů, s výjimkou jedu z rostliny Oměj šalamounek. Jejich schopnost regenerace je rychlá, s malými škrábanci se hojí během minut a většími ranami během několika hodin.
- Stříbro: Stříbro působí jako zásadní slabina. Vlkodlaci trpí výrazným nepohodlím při kontaktu se stříbrem, a zranění způsobená stříbrem se hojí velmi pomalu a často se zapalují.
- Vlčí amulety: Přítomnost amuletů se sardonyxem u vlkodlaků je velmi významný faktor. Tyto amulety mohou opozdit nebo zcela zabránit přeměně. Zároveň však snižují jejich regeneraci a sílu.


___________________________________________________________________________


Proměna

Vlkodlaci se dostávají mezi lidi dvěma hlavními způsoby:
- Genetický přenos: Pokud je alespoň jeden z rodičů vlkodlak, je zaručeno, že i jejich potomci budou vlkodlaci.
- Pokousání: Přenos mutačního genu se provádí slinami vlkodlaka. Pokud vlkodlak pokouše oběť, či olízne otevřenou ránu, mutační gen začne proces přeměny.

První proměna je známa svou intenzivní bolestí. U rozených vlkodlaků nastává první přeměna mezi 7-13 lety, přičemž úmrtnost je přibližně 1-2 %. U přeměněných jedinců probíhá první přeměna po pokousání, přičemž úmrtnost činí kolem 5 %. První fáze proměny zahrnuje natahování kostí a kloubů, následovanou změnou končetin a naražením srsti. Nejbolestivější částí je deformace lebky, což je fáze s nejvyšší úmrtností mezi testovanými subjekty.
První přeměna nastává první úplněk po pokousání.


___________________________________________________________________________


Schopnosti

​​Vlkodlaci oplývají mimo přeměny ve vlkodlaka i jinými schopnostmi. Například jsou imunní na většinu jedů - nedokáží je zabít, maximálně je trochu oslabí nebo v nejhorším případě uvede do bezvědomí. Toto se však netýká jedu rostliny Oměj šalamounek - jed této rostliny dokáže vlkodlaka usmrtit.
Další jejich velkou předností je velice rychlá schopnost regenerace a veliká síla.
Rány se jim hojí v rámci několika hodin. Malé škrábance i do několika minut. Díky regeneraci jsou schopni přežít i většinu pro lidi smrtelných zranění.


___________________________________________________________________________


Další informace

Druhy:
- Lykani: Částečná přeměna. Vysoké 180-250 cm, váha 150-290 kg, rychlost běhu přibližně 70 km/h.
- Lykoni: Úplná přeměna. Vysoké 120-150 cm v kohoutku, délka těla 200-250 cm, váha 90-130 kg, rychlost běhu přibližně 80 km/h.

Smečka

U vlkodlačích smeček obecně platí, že vedoucí jedinec, tzv. alfa, je vždy nejsilnější muž ze skupiny. Alfa si vybírá svou partnerku, a společně tvoří alfa pár, který smečku vede. Tento pár však může být kdykoli svržen, objeví-li se silnější jedinec. Vlkodlaci bývají dosti neústupní a svého postu se neradi vzdávají, proto se nové vedení obvykle rozhoduje v souboji.
Hierarchie vlkodlaků je založená na několika klíčových faktorech: rodinné historii, síle jedince a čistokrevnosti. Děti alfa páru mají většinou přednostní právo na přebrání postu, ale síla má přednost před rodinným původem. Pokud je dědic poražen, o post přichází. Čistokrevní vlkodlaci mají navíc přednost před kříženci a přeměněnými jedinci, jelikož se vyznačují větší silou, výdrží, schopností ovládat se při přeměně, a také citlivějším čichem a sluchem. Tyto rozdíly jsou ostatními vlkodlaky často rozeznatelné i po čichu.
Platí, že čím lépe sjednocená smečka, tím silnější a nebezpečnější jsou jednotliví členové.

Vlčí amulety
Amulety se sardonyxem, pokud jsou očarovány mágem, mohou výrazně ovlivnit schopnost vlkodlaka ovládat svou přeměnu. Zatímco tyto amulety umožňují vlkodlakovi proměnit se v dobu, kterou si sám zvolí, přinášejí s sebou i určité nevýhody – snižují jeho regeneraci a fyzickou sílu. Díky nim však vlkodlak získává plnou kontrolu nad svým chováním, což mu umožňuje lépe zvládat situace, které by jinak mohly být nebezpečné.

 


Pach
Většina nepřirozených označuje pach vlkodlaků za pach mokré psí srsti.


___________________________________________________________________________


Slabiny

​ Nejznámější slabinou vlkodlaků je stříbro. Je jim nepříjemné na dotek. Při dotyku stříbra na těle pociťují úzkosti, slabost nebo závratě. Pokud jsou stříbrem zraněni, zůstává po ráně těžce se hojící rána.
Vysledovali jsme, že taková zranění často začnou hnisat, chytají záněty, vlkodlaka pálí a když se konečně zhojí tak po nich zůstávají výrazné jizvy.
V posledních letech jsme začali využívat i roztok kyseliny dusičné. V kyselině dusičné rozpouštíme malé množství stříbra a následně ředíme destilovanou vodou. Takto upravený roztok vpravujeme vlkodlakům do žil.
(Tento postup užíváme jako mučící techniku. Ze začátku jsme je zkoušeli využít i v kulkách, takto upravené náboje však často praskali, rozbíjeli se a několikrát naopak zranili naše lovce.)
Další slabinou je rostlina. Prakticky jediný jed, kterým vlkodlaka dokážete zabít. Oměj šalamounek, neboli "psí mor".
Tinktura z nevinně vyhlížející rostliny působí jako silný jed, který dokáže vlkodlaka odpravit. Na vlkodlaky se používá od pradávna. Na průměrného, dospělého jedince stačí dávka 3ml. Abychom se však vyhnuli nepříjemnostem užívá se dávka 5ml.
(V dávnějších časech se před úplňkem po lese vyhazovaly kusy masa posypané usušenou omějí, nebo máčené v tinktuře z ní. Otrava se projevuje slabostí, horečkami, zvracením a nakonec končí srdeční zástavou.)
Pokud je podán v malém množství, dokáže zabránit přeměně ve vlkodlaka nebo ji alespoň zpozdit. Odhadnout množství pro zabránění přeměně je však poměrně těžké, jelikož se dávka u každého jedince liší.


___________________________________________________________________________

Nemoc divokého psa (Canis insaniam)

Popis: Nemoc divokého psa, známá také jako "Canis insaniam," je vysoce nakažlivé onemocnění, které postihuje především vlkodlaky a liškodlaky, s mírnějším dopadem na kočkodlaky. Infekce je přenosná slinami a má devastující vliv na centrální nervový systém a orgány.

Stádia a symptomy:
- První stádium:
- V počáteční fázi, která trvá přibližně 3 až 5 dní, se u nakaženého jedince projevuje výrazná agresivita. Tento stav často vyvolá přeměnu mimo úplněk. Nakažení jedinci vykazují neobvyklé útočné chování a ztrátu lidskosti.
- Druhé stádium:
- Po přibližně týdnu dochází k přechodu do fáze apatie a nechuti k aktivitě. Nakažený jedinec se většinou nehybe a nereaguje na okolní podněty, kromě případů, kdy je nutné se bránit. I když vypadají slabě, jsou v tomto stádiu extrémně nebezpeční a impulzivní.
- Třetí stádium:
- Po dvou týdnech infekce se objevuje selhání regenerace. Orgány postiženého začínají selhávat a jedinec se stává extrémně náchylným k smrti. V této fázi je léčba neúčinná a nemoc rychle postupuje.

Léčba:
K léčbě se užívají standartní vakcíny proti vzteklině, ne vždy jsou ale efektivní. Čím dříve se fšak aplikují, tím vyšší je šance, že se nakažený uzdraví. Většinou se však vakcína podává opakovaně. Zároveň dokáže zpomalit vývoj nemoci.

___________________________________________________________________________


Zabití

Vlkodlaci jsou zranitelní stejně jako lidé, ale vzhledem k jejich silné kostře a regeneraci je jejich eliminace složitější. Nejjednodušší způsoby zahrnují zranění životně důležitých orgánů stříbrnými předměty nebo otravou omějem.

Dr. Maxwell Gordon