- Dlouhověkost (nechřadnou stářím)
- Telepatie
- Schopnosti regenerace při doteku mořské vody, tuto schopnost dokáží přenést na ostatní.
- Přeměna na lachtana, avšak jen pokud na sebe navléknou svoji kůži.
- Smysly: Selkies mají vysoce vyvinutý čich a sluch, což jim umožňuje odhalit nadpřirozené bytosti.
- Slabina: Při dlouhém odloučení od tekoucí vody(řeky, jezera, moře, oceány) slábnou a přestávají ovládat své schopnosti.
- Dokáží vydržet na jeden nádech až půl hodiny pod vodou


Selkies byli dříve lidé, jednalo se o vikingy kteří u pluli po moři, s cílem obohatit se na neštěstí jiných lidí. Jejich vznik je dobře shrnut v tomto knižním výčlenku:

"Legenda o vzniku selkies:
Pirátská loď, mocná a mohutná nesoucí na padesát mužů ztratila cestu v bouři a mlze. Mlha se lodi držela jako se smola drží kožešin. Posádka byla hladová, a bez možnosti najít cestu dle hvězd či slunce, se dala na cestu vedenou pouze jejich vírou.
Když po několika dnech bouřka neustávala, mlhy přibývalo, a teploty klesaly, začali piráti být zoufalí. Naděje jim svitla v moment, kdy spatřili ledovou kru, na níž spočinulo několik tuleňů.
Námořníci se v zoufalství obrátili s žádostmi o pomoc k jimi lapenému šamanovi z klanu Sami. Mág, hodný, starý muž který ve víře, že pokud pomůže bude mu pomoženo, souhlasil.
Byl to čaroděj moudrý a mocný, a dokázal tak uvést v pohyb rituál který by mohl zachránit život všech přítomných. Přikázal tedy ulovit, ale nezabít tuleně na kře.
Zvířata nebyla plachá, ale spíše zvědavá a tak nebylo moc těžké je pochytat do sítí a vytáhnout na loď.
Po lovu vykonal šaman rituál, kde mu za oběť padli právě lapení tuleni. Každého z mořeplavců potřel jejich krví a vynesl zbožné přání, do kterého dal všechnu svoji sílu.
"Auxilium auxilium vocat. Praesidium praesidium fert. Qui mare non prodiderit, viam domum reperiet."
V moment kdy dořekl poslední slovo, se všichni piráti, včetně jeho samého, svalili na zem v jejich nových podobách. Podobách tuleňů, jejichž životy byli vyměněny za ty námořníků.
Podvědomě, jako když se dítě poprvé nadechne, se postavili na nohy a v tom momentě byli zpět v kůži lidské, tulení roucho v rukách, a silné citové pouto k němu v duši. Nátura čaroděje ovlivnila všechny proměněné. Jakoby si najednou uvědomili jaké zlo vlastně na moři páchali, a jejich zlost a krvežíznivost byla náhle naplněna touhou chránit a pomáhat.
Z hrdlořezů se stali strážci moře, ochránci těch, kdo potřebovali pomoc.
A tak se říká, že selkies, jsou stále mezi námi.
Plují pod hladinou moře, tiše sledují lidské osudy, a pokud uvidíte tulení oči, které se na vás dívají, můžete si být jisti: Jsou to oni. Ochranitelé moře, zrození z krve a pokání."
- Temné stvůry oceánů, Caleb Blackwater, 1534


Jsou často popisovány jako melancholická stvoření, spojená s mořem nejen fyzicky, ale i duševně. Navzdory této vazbě se mohou pohybovat mimo vodu až několik dnů a vést běžné lidské životy. Moře a tekoucí vodu však potřebují k životu, a při dlouhém odloučení slábnou.
Jejich největší zvláštností je schopnost proměny v tuleně, kterou získávají díky speciální kůži. Tuto kůži při návratu do lidské podoby „svlékají“ a pečlivě ji střeží, protože její ztráta znamená ztrátu jejich podstaty i schopnosti přeměny. V mnoha příbězích námořníci ukradli kůži ženám Selkie, aby je donutili zůstat s nimi. Tyto Selkies pak žily v zajetí, ztracené a nešťastné, dokud svou kůži nezískaly zpět a neutekly zpět k moři.
Selkies se často pohybují v menších skupinách a jsou silně ochranitelské vůči svým blízkým. Přestože nejsou útočné, v případě potřeby se dokážou bránit – jejich zranění může být způsobeno jak jejich fyzickou silou, tak obratností a instinktem přežít. Tato stvoření jsou mírumilovná a konflikty s lidmi vyhledávají jen zřídka.


Selkies dokáží v lidské podobě zadržet dech až na půl hodiny. V podobě zvířete dokáží vydržet pod vodou až hodinu.
Mění se na tuleně, který je až do sto let jejich života bílý, v pozdějším věku tmavne na zlatavě hnědou/šedou.
Všechny selkies ovládají telepatii, kterou využívají zejména pod vodou a ve zvířecí podobě.
Zranění se jim regenerují závratnou rychlostí, avšak jen při doteku mořské vody. Tuto schopnost dokáží přenést na osoby kolem sebe. Často u sebe tak nosí petlahev s mořskou vodou, nebo ampulky jí naplněné.
Podobně jako succuby, i selkies vyzažují zvláštní "auru" která je pro lidi silně přitažlivá.
Mají většinou nadání na zpěv, který má na okolí uklidňující účinky.
Jelikož pochází z chladu a zimy, jsou velice odolní na zimu, kterou zvládají bez větších obtíží.
Selkies mají dokonalý čich a dokáží jím odhalit nadpřirozené.
Jsou dlouhověké, neumírají stářím.

Selkies žijí v malých, těsně semknutých skupinách, jejichž členové bývají zpravidla blízce příbuzní.
Skupiny nemají pevně určeného vůdce, avšak největší autoritu obvykle mívá nejstarší člen.
Většinou se drží všichni pospolu, do vody chodí společně a loví nebo se vyhřívají na slunci. V lidské podobě často žijí pohromadě v jednom přístřeší blízko moře nebo na lodích či houseboatech.
Velice často jsou to rodiny rybářů, které si vydělávají prodejem jejich úlovků - část rodiny může nahánět ryby do sítí.


"Na tu noc nikdy nezapomenu. Z moře vanul slaný vítr a měsíc zářil tak jasně, že se jeho paprsky odrážely od písku. A tam jsem ji  uvidel stát, ženu jenž nebyla z tohoto světa. Vlasy měla černé jako hlubiny oceánu, a přesto se třpytily jako perly v měsíčním světle. Na skále vedle ní ležela tulení kůže, měkká, jemná.
Nemohl jsem odtrhnout oči. Všechny příběhy, které jsem slýchával od námořníků, najednou ožily. Selkie. Skutečná. A já jsem mohl mít nejen důkaz, že existují, ale i samotnou bytost, která by patřila jen mně. Stačilo jediné - její kůže. Bez ní nemohla opustit lidskou podobu, nemohla se vrátit do moře.
Připlížil jsem se k ní, aniž by si uvědomila mou blízkost či úmysl. Vzpomínám si, jak mé prsty sevřely tu kůži. Byla hebká a voněla slanou vodou. Žena se otočila, oči se jí rozšířily hrůzou. Vykročila ke mně, chytila se mého zápěstí a prosila mě tak zoufale, že i teď, když zavřu oči, slyším její hlas plný bolesti. "Vrať mi ji, prosím!" naléhala. Ale já ji nevyslyšel.
Odvezl jsem ji na svou loď.  Nejcennější úlovek mé plavby, kořist, která zlákala každý pohled na palubě. Kůži jsem ukryl v truhle ve své kajutě, zapečetil ji zámkem a klíč nosil na krku. Každý den mě prosila, každý den plakala. Říkal jsem si, že si zvykne. Že časem zapomene. Ale její oči nikdy nepřestaly hledět k obzoru, jako by čekaly na příliv, který ji osvobodí.
Uběhlo několik let, a ona se stala mou ženou, byť ne z vlastní vůle. Nebyla šťastná, a přesto jsme se spolu štěstí dočkali. Byla těhotná! Na tom však nesešlo. Všechny poklady moře by nedokázaly zaplnit prázdnotu, kterou přineslo její zajetí. A přesto jsem jí nedokázal vrátit kůži. Bázeň a láska se ve mně mísily s touhou vlastnit.
Jedné bouřlivé noci jsem se probudil a zjistil, že můj největší poklad je pryč. Truhla byla prázdná. Ukradla mi klíč, který jsem na krku nosil.
Vyběhl jsem z kajuty na palubu. Loď se houpala na rozbouřených vlnách, a já ji spatřil – stála na zádi, kůži v rukou, velké břicho a oči plné smutku, ale i odhodlání.
Zabalila se do kůže, jako kdyby se nechala obejmout dlouho ztraceným milencem. V moment kdy se převážila a spadla do moře, jsem viděl jak se její silueta mění, a její tělo splývá s kožešinou.
Byl jsem ochromen. Selkie, moje selkie, byla pryč. Zanechala mě v náruči vlastních démonů. Kdykoliv se přiblížím k pobřeží, hledám tvory jí podobné. Doufám, že ji znovu spatřím."
Pokud bude selkie dlouho odříznuta od moře, řek nebo jezer, začne slábnout a chřadnout. Potřebuje se alespoň několikráte do měsíce dostat do vody, alespoň na pár hodin. Více méně je jedno zda se tak stane v lidské nebo zvířecí podobě, avšak v podobě člověka je energie kterou získají zpět, dost slabší než když se plně oddají své přeměně.
Selkies jsou dost závislé na své kůži, kterou většinou nosí u sebe i v lidské podobě. Pokud o ni přijdou, nemohou se znovu proměnit do zvířecí podoby, což je značně oslabí.



Selkies se dají snadno zabít, jsou stejně zranitelné jako lidé. Pokud jsou však ve vodě, mají tak rychlou regeneraci, že se jim i bodná rána zvládne zahojit než stihnete udělat další. Pokud zabíjíte selkies ve vodě, musí být už první rána smrtelná(průstřel hlavy či srdce).
Selkies mohou umřít na vyčerpání, jsou-li dlouho odříznuty od vody.

Dr. Maxwell Gordon