Povaha
Jako dítě byl dost hravý, což mu možná ještě zůstalo, ale je to zatlačeno někam hodně hluboko. V této době je Julian upřímný.. někdy dokonce až moc a opravdu nechápe lidi, co po něm upřímnost chtějí a pak by jej za to nejraději pověsili. Nelez o něm říci, že by byl plachý, to on v žádném případě není. Jen k sobě nikoho nepustí. Nemá moc rád společnost ostatních a je tak raději sám, někde zalezlý. Avšak, to neznamená, že nikdy nevyhledává společnost. Každý si chce občas popovídat a on to má stejně. Umí být pozorný gentleman, avšak vzápětí může otočit a být někým, koho byste nechtěli potkat ani v té nejhorší noční můře. Dámě by nezkřivil ani vlas na hlavě, ale to ještě neznamená, že si neumí pohrát s city a pak všechno otočit proti dotyčné osobě. Přece jen.. bylo řečeno, že si rád hrál. Dokáže být velmi dobrým společníkem, nepostradatelným posluchačem. A také tím, u koho si můžete poplakat. Naučili jej to dobře. Však jeho výcvik nějakou tu dobu trval. Ví, jak si získá pozornost ženy, jak ji jemnými, hezkými slůvky přetáhne na svou stranu. Nikomu nedovolil nahlédnout pod to všechno. Nikdo se o to navíc ani nesnaží. Lovci zůstanou takoví, jací jsou, nebudou se snažit někoho více poznat. Proto se do sebe jinak vlastně dost uzavřel. Pokud nehraje svou hru, je milý a dokáže i pomoct, přičemž to myslí vážně. Pomoc od něj totiž většinou něco stojí. A není to zrovna málo. Je tichý a umí člověka vyslechnout. Jenže mezi tím, co je skutečné a co je pouze hra je.. velmi tenká hranice. Většinou nikdo neví, co myslí vážně. A on se stará o to, aby to tak bylo stále.
Minulost
Jeho život nezačal zrovna nejlépe. Nikdo neví, odkud se vzal nebo kdo byli jeho rodiče. Našli jej v lese, pohozeného u kmene stromu, kde měl čekat, než jej najde divá zvěř. Rodiče o něj zřejmě nestáli, jinak by jej nenechali samotného venku. Pár dní staré mimino se tak dostalo do rukou muže, který jej posléze přijal za své vlastní. Staral se o chlapce, jako by byl jeho vlastní a vypadalo to, alespoň na ten malý okamžik, že je všechno v pořádku. Alespoň do doby, než bylo chlapci pět let. V tu dobu jej otec seznámil s organizací, ve které pracoval. On tomu v té době moc nerozuměl, ale věděl, že od této chvíle je s organizací spojený i on. To oni vedli jeho výuku. Vzdělávali jej v mnoha oblastech. Od obyčejného dějepisu až ke stopování a boji. Učil se s ostatními dětmi, které byli stejně staré jako on. Chlapec rostl a sílil. Každým týdnem doběhl o kus dál, učil se poznávat jedovaté rostliny a také to, jak odliší obyčejného člověka od toho s magickým nadáním. Chtěl se vyrovnat otci, který byl v té době jeden z nejlepších lovců. Stále se zdokonaloval v boji, než konečně přišel okamžik, kdy mladé lovce vyhnali ven, aby sami předvedli, co se naučili. Pustili je do města. Snad každý z nich toho dne zvládl zabít svého prvního nadpřirozeného. Byla to pro ně jako výhra v loterii. Teď se mohli přidat k lovcům. Uběhlo pár měsíců a teď již mladý muž, si konečně našel mezi lovci, svou vyvolenou. Jenže.. jednou přišla z vedení dlouho očekávaná zpráva. Vybírali člověka pro nový pokus. Samozřejmě, že se přihlásil i on. A pokud by uspěl při výběrovém řízení, byl by na něj otec opravdu hrdý. A ono k tomu došlo. Vybrali si jej. Ne nikoho jiného, ale prostě jeho. Byl to nový projekt, který by pomohl lovcům k lepší integraci mezi nadpřirozené. Pak by bylo o dost snazší je vyhledat. Jenže.. každý nový projekt má své trhliny. No a tento.. jich byl plný. Připoutali jej ke křeslu a do žil mu píchli sérum. Sérum, které mělo všechno změnit. Mělo z něj udělat ještě lepšího lovce, ale nikdo nevěděl, jak ho to změní. Zprvu se nedělo nic. Uplynulo pár hodin a všechno vypadalo v pořádku. Jenže nebylo. Ruce mu porostly srstí, hebkou na dotek. Po rukou následovalo tělo, později i nohy. Nemohl s tím dělat nic. Jen čekat na to, co se s ním teď stane. Však ani nevěděl, co mu to vlastně dali. Když došlo k proměně, skoro zapomněl dýchat. Stal se jedním z nich. Teď byl i on nadpřirozený. Byl tím, co po celý život lovil. Díky pohledů, které po něm vědci vrhali věděl, že to vyšlo. Ale ne tak, jak si představovali. Jejich pokus nevyšel. Bylo příliš vedlejších účinků a jeho díky tomu nečekala svoboda, ale klec. Lovci brzy zjistili, že jejich výtvor začal být agresivní. Pokud někdo byť jen procházel okolo, snažil se na něj skrze mříže dostat. Navíc.. nebyl schopen se proměnit zpátky. Nevěděl, jak. Rostl v něm však vztek. A lovci se jej začali bát. Báli se toho, co by mohl udělat. Poslední, kdo se za něj přimluvil tak byl jeho otec. Ten za ním chodil každý den ve snaze zvednout mu náladu. Jako jediný se jej opravdu nebál. Nakonec jej tedy pustili s tím, že jim pomůže s nadpřirozenými, jenže.. to se nestalo. Ano, nadpřirozené, které měl ulovit sice doopravdy ulovil, jenže.. pak se obrátil proti lovcům. Skupina lovců, která tedy byla s ním se již nevrátila. A on na základnu již také ne. Potřeboval zjistit, co se to stalo a jak se z toho dostat, byť je to dost složité. Sám v sobě se teď nevyzná. Je chycený v těle, které nezná.
Vzhled
Julian je 189 centimetrů vysoký dost vysportovaný kočkodlak vážící 80 kilo. Má tmavě hnědé vlasy, většinou po stranách hlavy kratší. Zpod obočí pak vykukují rozvážné šedavé oči, kterými jako by se člověku díval až do duše. Tetování nemá žádné, zato má pěknou sbírku jizev. Nejčastěji na zádech nebo na předloktích, avšak také má jednu, která se táhne od pravé strany krku až k levému rameni. Z jizev si nic nedělá, nesnaží se je zakrýt. Prostě k němu patří.
Přeměna
Jeho kočka je velmi zvláštní. Díky pokusům, které na něm byli provedené se nedá říct, že by se jednalo o obyčejnou velkou kočku. Nehledě na to, že kočky dost přerostl a je díky tomu jednou tak veliký. Blanitá křídla, která se mu díky tomuto pokusu objevila nejsou téměř vidět. Navíc je nosí pouze složená, protože je neumí použít. Jsou mu tedy k ničemu.
Fantasy World