Co tak říct o Ethel..je těžké ji popsat. Je toho opravdu moc, co by se o ní dalo říct, ale je těžké to dát dohromady aby to mělo hlavu a patu. Každopádně, co mi na Ethel přijde jako poměrně důležitý fakt je, že je velice samotářská. Pokud se ukáže více než dva lidé tak automaticky odchází. Na druhou stranu celý život skrytě doufá, že někam zapadne a že se dostane do smečky. A pokud jde o můj názor tak smečka by jí opravdu pomohla. Proč? Inu, vzhledem k odstrkování, které Ethel zná až moc dobře a k její uzavřenosti by to mohlo být fajn, možná by se naučila zase pořádně komunikovat. Není pro ni vyloženě oříšek zapojit se do konverzace, ale prostě se po ztrátě sourozenců i rodiny oprostila od života ve společnosti a velká společnost je prostě něco na co není tak úplně zvyklá. Možná by se konečně cítila jako doma a ne jako štvanec. Bohužel se jí to asi jen tak nepodaří. Dříve ji odstrkovali kvůli barvě kůže, a dnes kvůli její odměřenosti a výstřednímu chování. Vzhledem k tomu, že většinu života žila jako šelma(které nemají mnoho možností vyjadřovat pocity výrazy tváře) si zvykla na to, že je nepoužívá ani v lidské podobě. Pokud ji zrovna vyloženě neovládají emoce, občas se vám dokonce povede ji zastihnout ve chvíli kdy se na vás usměje nebo naopak zamračí. Pokud se tak stane, je to zážitek hodný zapsání do kroniky nebo něčeho. Opět je nutno říci, že po delším pobytu s lidmi by si možná převykla a používat je začala. Ani osobní prostor jí nic neříká- Stejně tak je jí cizí stud a častokráte chodí jednoduše nahá. Pohledy dalších lidí jsou jí tak nějak ukradené. Ethel si občas až moc vyskakuje, bez většího problému řekne co si zrovna myslí a pokud na ní budete nějak tlačit tak se ozve taky. Ať už se ozve tím stylem, že vám dá pěstí nebo tím, že vám řekne něco od plic, a to většinou bývá něco pěkně kousavého. Většinou si ale nic moc nepřipouští a snaží se nenechat se rozhodit, skrze to nebývá její odseknutí zase tak často slyšet a místo toho prostě v klidu odejde. Pokud jde o klasické rozhovory, většinou odpoví jen slovem nebo dvěma, a pokud jí to položená otázka umožní, reaguje kýváním hlavy nebo lehkými posunky. Teprve když si s vámi vytvoří nějaké pouto a nebo vás začne považovat za zajímavé, začne používat delší věty ba i souvětí. Pokud je něco, co vám na ní přijde hodně vtipné, tak že neumí číst ani počítat. Mimo to nezná většinu elektronických přístrojů nebo minimálně nechápe jak fungují. Nemá z nich dobrý pocit a obecně je pro ni elektronika jedno velké no-go. Kdybyste ji zavřeli do výtahu, asi by vás pár hodin proklínala aby jste ji pustili z toho ďáblova výtvoru, aniž by jí došlo že může zkusit otevřít nějakým čudlíkem. A kdyby už zjistila, že je tam nějaký ovládací panel, dřív než by vystoupila by asi objela všechna patra v domě. Obecně se dá říct, že cokoli co jí přijde slabé bere za nepotřebný póvl, až na výjimky. Buď pro ni budete úplný odpad a nebo jí opravdu dokážete, že jste silnější než ona a od té doby před vámi bude nadosmrti sklánět hlavu. V krajním případě se dostanete do jejích oblíbenců už jako ti slaboši. Takové jedince většinou chrání, mazlí se s nimi a obecně si je hodně oblíbí. Pokud jde o její vztah k vlkovi.
Bylo nebylo, za dalekými horami, za dalekými lesy, žila byla jedna kočkodlačí smečka. A ta smečka měla malý problém. Jaký? Poměrně velké množství lovců a jejich vysoká aktivita. O smečce věděli a tak často přišli, zastříleli si a odešli. Při každém útoku přišla smečka o několik členů a tak se z vysokých počtů stávaly počty menší. Smečka se musela často přesouvat a hledat nová místa k úkrytu. I přes všechen ten zmatek a strach, se čas od času stalo. že do smečky přibylo pár nových členů. A tak se jednou na svět vyklubala Ethel s jejími bratry Emettem a Ethanem. Otec Kyle a maminka Elen byli tehdy alfami, na což byla trojčata náležitě pyšná a dávaly to mezi vrstevníky celkem znát. Ethel si přišla jako malá poměrně utlačovaná, už proto, že byla jedna z mála dívek a proto, že jako jediná byla albín. Byla jednoduše jiná a věděla o tom, cítila to a nelíbilo se jí to. Netrvalo to ale příliš dlouho a dokázala se se svojí jinakostí vyrovnat, snad se jí to i začalo líbit. Smečka se stěhovala pořád dál, žili na útěku a vždy byli nějaké ztráty. Tohle trvalo dobrých šest let, než útoky konečně přestaly. Alespoň si to všichni ve smečce mysleli. Dlouhou dobu totiž byl klid. Nikoho necítili, nikdo je neotravoval, nikdo je neohrožoval. Na chvíli. Možná na pár týdnů to vypadalo vše růžově a zdálo se, že by smečka mohla zase začít normálně fungovat. A pak to jednoho dne přišlo jako rána z čistého nebe. Nikdo nic nečekal, ale velice rychle bylo všechno v tahu. Když lovce cítili, bylo už moc pozdě. Ethel si nepamatuje přesně co se stalo. V šoku většinu zapomněla. Pamatuje si, že byla cítit krev a že ji matka táhla za ruku pryč. Ethel přitom křičela, že tam nemohou přece nechat zbytek rodiny a snažila se vyškubnout. Ve chvíli kdy se matka zastavila aby se dítěti pokusila vysvětlit proč a kam to vlastně utíkají, proti ní vystřelil jeden z lovců který je měl v ten moment akorát na dohled. Jen se svezla na zem a zůstala ležet. Na místě byla mrtvá. V ten okamžik děvčátko zapomnělo na všechno a vystřelilo vpřed. Teprve po nějaké době, co běžela směrem kam ji vedla matka, zjistila, že ji brala do úkrytu k bratrům. S bratry se tedy schovala. Společně přečkali ukrytí, než se odvážili vyjít ven a podívat se jestli nenajdou někoho kdo přežil. Jediné co děti našly byla hromada mrtvol a poničený tábor. Nezůstalo jim vůbec nic. Koho lovci našli toho zabili, co se jim hodilo to si vzali a co jim bylo k ničemu to jednoduše zapálili nebo roztřískali na kusy. Tenkrát se koťata musela dát sama na cestu. A ačkoli to pro ně nebylo lehké, dokázali spolu dospět. Žili spolu dobrých patnáct let, než se bratři rozhádali a rozešli se každý svojí cestou. Pro Ethel to bylo těžké, k bratrům přilnula a díky nim se cítila bezpečně, a najednou byli pryč a ona musela jednat na vlastní pěst. Vždy se snažila k někomu připojit, najít smečku, ale měla smůlu. Kvůli barvě ji všude brali jako slabou a jako něco, co nebude schopné samo venku vydržet či přežít. Asi dvacet let to zkoušela. Opakovaně, znovu a znovu, ale nedařilo se jí to. A po nějaké době to jednoduše vzdala a rozhodla se žít na vlastní pěst. Žila hlavně v lesích, čas od času se prošla nějakou vesnicí. Nakonec začala všude chodit jen ve svojí přeměně. Lovila jako vlk, chodila jako vlk, spala jako vlk, cokoli co dělala, dělala ve vlčí podobě..dobrých šest století se v člověka prakticky ani neproměnila. Díky nedostatku kontaktu s okolním světem přišla o spoustu lidských návyků a spíše přejala ty vlčí. Stud a projevy většiny emocí jsou jí dost cizí. Teprve po skoro dvou a půl století se rozhodla dát životu mezi lidmi zase šanci a pomalu se mezi ně dostává.
170cm a asi 63kg. Na celém těle nemá ani jedno znaménko, pouze čistě bílá pokožka. Vlasy má už hodně dlouhé, více méně si je vůbec nestříhala, kdyby si je nesvazovala do jednoduchých copů, měla by je po kolena. Oči mají velice jasně růžovou barvu.
Bílé, průsvitné šaty pod kolena.
Stejně jako její lidská podoba, i kočičí je albín. Konkrétně albín lva, s růžovýma očima.
- Albín - Má bratry Emeta a Ethana - Svým způsobem ji fascinuje krev, má zvláštní úchylku si krví zabitých zvířat kreslit po těle různé čáry a jednoduché ornamenty. V jejich klanu se věřilo, že to kočkodlaka samotného posiluje.
Cat Burglar's
Fantasy World
Fantasy World