Povaha
Fabian působí nevídale chladně a zle. Možná to tak i je, když se uváží, jak se chová naprosto ke všem svým podřízeným a vlastně ke všem, které nezná. Je to člověk, který si velice rád užívá a umí se pořádně odvázat. Nebojí se toho, že by mohl ztratit svoji pozici, ví moc dobře, že si na něho jen tak někdo nezkusí vztáhnout ruku. A kdyby se o to pokusil, se zlou by se potázal. Fabian je nefalšovaný sadista a vyloženě se vyžívá v tom, když může někomu ublížit. To se ale nevztahuje na děti. Když vidí dítě, je to najednou vyloženě jiná osoba. Vlastně by pro dítě udělal cokoli, každého drobka, i když není jeho, je schopen chránit vlastním tělem. To stejné platí i o ženách, ale ani ty s ním nejsou vyloženě v bezpečí. Tentokrát mluvíme o psychice. Fabian si totiž doopravdy moooc rád pohrává s city. Rád si omotává dívky kolem prstu a hraje si s nimi. Bohužel pro zlatokopky, je to muž, který si rád dívku zaslouží a raději, než aby si užil po prvním setkání, bude čekat i několik měsíců. Bohužel, tím to pro něho většinou končí. Není na dlouhé vztahy. A tohle "omotávání" dívek kolem prstu může dělat i s více dívkami naráz, nevidí v tom problém a černé svědomí z toho také nemá. Zatím se mu snad ani nestalo, že by našel ženu, která jej vyloženě učarovala natolik, aby s ní zůstal. Možná tak jeho stvořitelka, se kterou trávil celých sto let. Bohužel z jejich vztahu vše vyprchalo, a tak se každý vydal svojí cestou.
Další povahový rys, který by stálo za to zmínit je ten, že se dokáže dobře přetvařovat.
Jednou jsme zmínili, že je to člověk, který se dokáže opravdu odvázat. Miluje adrenalin a rád se baví. Ano. Mimo to je to ale také neskutečně líná osoba, která povětšinou jen sedí v křesle a lenoší. Jeho stálý výraz by se dal přirovnat k něčemu jako "polibte si všichni šos". Jestli je v něčem vyloženě dobrý, tak je to zaručeně umění ignorovat totálně všechno. Nic mu nedělá problém hodit za hlavu. Spousta lidí z něj může být díky tomuhle nešťastná.
Minulost
Narodil se do anglické šlechtické rodiny. Neměl sourozence, byl jedináček. Vše bylo v pořádku, ale díky dosti kuriózním myšlenkám jeho otce nebyla jejich rodina příliš oblíbená. Fabian dostal veškeré potřebné vzdělání. Uměl mluvit francouzsky, anglicky a německy(už neumí, co ho nebaví to zapomene) a byl zběhlý v etiketě. Všechno tohle, tedy alespoň základy ovládal už ve dvanácti letech, kdy v jejich sídle vypukl požár. Byla noc, Fabian měl pokoj dost daleko od rodičů, nebyli schopni jej dostat z plamenů ven, ačkoli se snažili. Fabian se dusil na podlaze za doprovodu zoufalého křiku jeho matky..
- Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byl jsem na čtyřech nohou na zemi a dusil jsem se. Nemohl jsem dělat nic, jen tam zničeně ležet, svoji šanci jsem promrhal, když jsem se rozhodl skrze ještě celkem malé plameny neproskočit. Rukou sevřenou v pěst jsem si překryl ústa a zakašlal. Slzely mi oči a pálilo mě celé tělo. Jednak díky dýmu, druhák jsem kolem sebe měl jen a jen oheň.
Sípavě jsem se nadechl a zvedl hlavu. Neskutečně jsem se bál, ale zároveň jsem se snažil být v klidu a nic nedělat. Jen klečet na zemi a přemýšlet jak se z toho dostat. Zpoza ohně jsem na chvíli místo praskání uslyšel i syčení, jak jej někdo polil vodou. Nadechl jsem se a otřel si z čela horký pot, který se pomalu už vypařoval. Zafuněl jsem, když jsem se pokusil změnit polohu. "Mladý pane! Musíte to zkusit proskočit, více již nezmůžeme!" Slyšel jsem z druhé strany zoufalé volání našeho sluhy. Odpovědí mu bylo kašlání. Přes uslzené oči jsem toho moc neviděl, dým mě stále dokola a dokola oslepoval. Ale moc dobře jsem věděl, že se pilíře které podpírají dům rozpadají. Ve chvíli kdy jsem na to pomyslel jsem oslyšel velikou rán nad sebou. Praskala podpěra, která držela většinu našeho domu. Na záda mi spadla cihla a já vyjekl. Slyšel jsem, že se toho sune více. Ačkoli jsem se šíleně bál, najednou jsem věděl, že mám poslední šanci. Adrenalin přinutil moje dětské tělíčko k pohybu a já se rozeběhl a skočil. Mezitím se na mě sunuly trosky z horních pater, přičemž jsem přesně nad plameny dostal další ránu, tentokrát do hlavy. Srazilo mě to na kolena, bohudík už vedle ohně. Na čele jsem cítil chlad. Rozbil jsem si hlavu. Sáhl jsem si do vlasů, abych se následně na krev podíval. Zalapal jsem po dechu. Sluha se ke mě rychle skláněl, když se ozvala další rána. Suť mi zavalila nohy. Ty bych vytáhl bez problémů. Ale problém byl, když mi veliký, ještě hořící trám spadl na pravé rameno. V tu chvíli se nocí ozvalo spolu s matčiným voláním i můj řev.
Probral jsem se až po pár dnech na lůžku. Rodiče museli nechat opravit polovinu sídla, mě tedy přesunuli do jiného křídla. Rodiče se o mě starali pořád, spolu se sluhou který mě nakonec z ohně konečně dostal. Trvalo to dlouho, ale i tak se mi rameno zhojilo, nehledě na to, že ne úplně dokonale a já jsem tedy lehce omezen v pohybování se.
Od téhle chvíle se nic velkého nestalo. Až do mých devatenácti let, kdy jsem se poznal s krásnou dívkou. Měla k nám nastupovat coby služka, ale když jsme se viděli, bylo jasno, že ona pro mě nebude jenom služebná.
- "Jak to myslíš, že je těhotná?!" Rozhodil otec nepříčetně ruce u prostřeného stolu. Máchal jimi tak energicky, že převrhl džbán s pitím. Přiběhl sluha aby rozbitý džbán začal ze země sbírat. Sklopil jsem hlavu a ruce spojil za zády. "Čeká moje dítě." Odpověděl jsem mu. Byla otrava tu stát a čekat než otec konečně pochopí, že si z něho nedělám legraci a než dá pokoj. Na čele mu nabíhala žilka. Vypadal, že mě zabije. Matka měla na tváři nepřístupnou grimasu. "Ty jsi se snad úplně pomátl!" Zaječel na mě. Já se na něho jen naštvaně zamračil. Emilie mě za to nesnášela, rodiče byli naštvaní. Byl jsem zvědavý co přijde dál.
Otec si opřel ruku o stůl a mnul si kořen nosu. "Vezmeš si ji. Není žádná jiná možnost." Zasyčel nakonec a já na něho překvapeně hleděl. Ačkoli jsem ji miloval, brát jsem si ji nechtěl. Věděl jsem, že pro mě je to to chvilkové pobláznění, které velice brzy opadne a já o ni už nezakopnu ani pohledem. "Nepřichází v úvahu!" Odpověděl jsem mu vzdorně a vykročil proti němu. "Nebuď hloupý Fabiane!" Okřikla mě matka a já se na ni překvapeně podíval. Za celou dobu u stolu promluvila poprvé. Přimhouřenýma očima jsem ji sledoval. No tak, ještě se nechci vázat. Byla to nehoda, nechci ji.. Mumlal jsem si pro sebe v duchu. Ačkoli jsem se tak netvářil, bušilo mi srdce jako pitomé a měl jsem ze všeho žaludek na vodě.
"Buď si ji vezmeš a nebo táhni!" Zvedl se otec od stolu a přísně mě sledoval. Věděl jsem co chce říct. Vydědí mě, pokud si ji nevezmu. Polkl jsem a chvíli jej sledoval. Naše hádka pokračovala ještě dlouho, nakonec mě zahnal do kouta, odkud jsem se nemohl dostat a přinutil mě slíbit, že ji přijmu za ženu. Byla to pro mě neskutečná potupa. Dokonce i služky se na mě dívaly, jako na malého kluka.
Tak jako tak, svatba proběhla velice brzy. Otec chtěl abychom se vzali dokud dítě nebylo na světě. Vše bylo zase růžové, běhal jsem si kde jsem chtěl a dělal jsem si co jsem chtěl. Na Emilii jsem vyloženě kašlal, byla doma a měla svůj klid. Začal jsem o ni mít zvýšený zájem teprve tehdy, když mi povinula dceru. Po porodu jsem k ní přišel, už měla vybrané jméno. Mira. Líbilo se mi jak to bylo zvučné a tvrdé. Děvčátko mělo zlaté vlasy a hluboké, černé oči. Od jejího narození jsem netrávil čas s nikým jiným. Emilii jsem ji vracel vlastně jenom aby ji nakrmila. Jinak jsem ji vyloženě přestěhoval k sobě a staral se o ni. Bohužel vše hezké musí skončit a tak se stalo, že přišla na maličkou chřipka. Jakožto bezbranné, malinké děťátko nebyla schopná to přežít. Během pár dní nechtěla jíst, jenom plakala a já s ní. Když jsem ji držel v náručí a ona se přestala hýbat, bylo to jakoby se mnou zemřela jedna moje část. Nechtěl jsem nikoho vidět, s nikým mluvit. Emilia mi to dávala za vinu. "Kdyby jsi ji nikde netahal, tak by byla naživu!". Rodiče jí dávali za pravdu. Já, jakožto milující otec jsem věděl, že jsem hlídal vše aby se jí nikdy nic nestalo. Zřekl jsem se všeho co jsem měl a jednoduše jsem odešel na ulici. Se svojí vizáží jsem se mezi bezdomovce zapadal asi jako okurka do šlehačky s ananasem. Možná proto si mě tehdy všimla moje stvořitelka, Aria. Kterou jsem vyloženě okouzlil. Začala mi motat hlavu. Pomalu mě nutila se do ní naprosto zbláznit. Když viděla, že už v očích nemám jen smutek a prázdno, rozhodla se mě proměnit v upíra. Byli jsme spolu velice dlouho. Něco přes sto let jsme spolu cestovali, než jsme se jednou rozhodli oba dva zkusit znovu něco nového. Naše cesty se potom rozešli.
Po dlouhé době jsem byl zase sám a nevěděl jsem co si počít. Začal jsem více a více pronikat mezi lidi. Více jsem se seznamoval, dělal jsem si jméno. Před nedávnem si nechal na levačku vytetovat písmeno M - podle jména jeho milované dcery. Co se jeho šplhání nahoru týče, došel jsem tak daleko, že jsem se dostal do takové té "lepší" společnosti, kde se mi zalíbilo. Přes známosti jsem se vypracoval na poměrně vysoký post v jedné z firem se sídlištěm v San Hillesh. Vlastně jsem nedělal nic jiného, než že jsem občas navlékl sako a jel svoji firmu reprezentovat. Teď jsem se vypracoval až na post zástupce. Takže teď už jen sedí a sleduje jak se mu hrnou peníze. Jeho šéf ví o tom co je zač a také ví, že kdyby to řekl tak by mu nikdo nevěřil a za dva by jej musel Fabian zabít. Proto se rozhodl, že nebude Fabiana více tahat mezi lidi ani nebude prozrazovat nic o jeho soukromí, aby si náhodou někdo nevšiml, že tak trochu nestárne.
Vzhled
Fabian je spíše šlachovité, než-li osvalené postavy. I tak se na něm pod kůží nějaké ty svaly rýsují. Měří sto devadesát dva centimetrů a váží asi osmdesát kilo. Má širší ramena, na pravém má hlubokou, dobře viditelnou jizvu po požáru když byl ještě dítě - spadl na něho trám, který mu rameno rozdrtil. Na levé ruce má potom tetování písmene M, což je počáteční písmeno, ze jména jeho dcery - Mira. Vlasy nosí nakrátko ostříhané po bocích, přičemž ve středu jsou dlouhé. Takové "moderní" je to prý. Nutno podotknout, že je má k tomu i operoxidované, přičemž jeho přírodní barva je špinavá blond a tak pro něho není takový problém barvu udržovat. Má hodně pronikavé, šedohnědé oči. Jeho pleť má až nepřirozeně světlou barvu, na tváři na ní hezky vynikly i nevýrazné pihy.
Když se znovu vrátíme ke zvláštnostem na vzhledu, bylo by dobré podotknout jeho piercing ve rtu a plug v pravém uchu.
Co se oblečení týče, rád nosí vybledlé barvy, tílka, košile a pokud možno tak rozervané rifle.
Dodatek
- Měl neplánovanou dceru, která mu sice zničila vztah s rodiči i milovanou dívkou, ale i tak ji miloval více než kohokoli jiného. Do dneška má neskutečnou slabost pro děti, nedokáže dítěti ublížit a i když se tak nemusí tvářit tak jim pečlivě naslouchá.
- Má rád bledé barvy, zvláště červenou, zelenou a modrou.
- Jako dítě se ošklivě ranil při požáru sídla. Není schopen pohybovat pravou paží tak, jako jiní. Někde je v kloubu špatný srůst, který mu dovolí s ní otočit o něco méně než ostatním lidem, nijak vyloženě jej to ale neomezuje.
- Pije výhradně lidskou krev, když má možnost tak krev nadpřirozených.
- Sklony k sadismu.
- Jméno jeho stvořitelky je Aria.
Fantasy World