Povaha
V minulosti se Vickie dala přirovnat k uzavřenému stvoření toužíc jen po jednom - aby ji měl někdo upřímně rád a již ji neubližoval. Své emoce hlavně před okolím dlouho skrývala, jelikož ukázaní slabosti a slz nikdy k ničemu příjemnému nevedlo. Když byla menší, byla hodně ukecaná před dospělými v době, kdy již bydlela u svého bratra, ale když pobývala v pasťáku, tak spíš byla tichá, což byl velký posun. Jak byla maličká, byla dosti nedůvěřivá vůči vrstevníkům, naopak když si oblíbila dospělého, div pusu nezavřela. Zahrnula jej spoustou otázek, neboť vyhrávala zvědavost, ačkoliv ne vždy dávalo smysl. Plácat páté přes deváté jí jde dobře. O své minulosti nemluví jen tak před kdekým. Kdo by se chlubil tím, kým vnitřně je.. Ono stačí se k ní chovat slušně a být na ní hodný. Ukázat jí, že s ním není v nebezpečí. Už i podle očí dokáže aspoň trochu rozeznat, zda je dotyčný zlý anebo ne.
I když někdy vypadá, že je naprosto v pořádku a konečně psychicky vyrovnaná, jsou tu i špatné dny. Vzhledem k tomu, že se dlouhou dobu řezala nedokázala se toho nehezkého a celkem nebezpečného zvyku jen tak zbavit. Nejde o to, že se u Sebyho měla špatně, to opravdu ne, ale opravdu jde silnou o závislost a touhu si ubližovat. Vickie viděla v posledním časem v bratrovi vzor, i když kvůli zamilovanosti dosti vzdorovala a šla si za svým. Brášku měla stále moc ráda, ačkoliv ji mrzelo, že s ním nemá takový vztah jeho dříve. Už si spolu jen tak nesednou a nepopovídají si. Bratr byl většinu času mimo domov, takže ona jej naopak trávila s Mikem - jejím tehdejším “přítelem.“ Byla to chyba, což si uvědomila a její psychika se vrátila do počátku, kdy byla menší. Tentokrát se cítila ještě hůře. Všechno se jí zhroutilo a už by si nejradši nepovídala s žádnou živou duší.
Trvalo vskutku dlouho, než se vyhrabala díky bratrovi z dalšího silného traumatu. Možná jí pak prospěla velká změna, kdy se začala věnovat medicíně, neboť jakmile jela studovat do jiného města mezi jiné lidi, nakonec se mezi nimi adaptovala. Vždy si však rozuměla více se staršími, než s vrstevníky. To jí asi zůstane.
Minulost
Jako o malinké mimčo bylo nějak postaráno. Člověk by i řekl, že získá veškerou lásku rodičů, kterou ji budou opečovávat, jelikož vždy chtěli holčičku po dvou chlapcích. Díky tomu, jak byl porod těžký a komplikovaný, se dozvěděli, že už další děti nebudou moct mít. Málem se totiž stalo, že madre při porodu zemřela. V nemocnici si ji pro jistotu nechali o dva týdny navíc, aby na ni doktoři dohlídli. Byla na tom dost špatně, což otec snášel těžce, neb se o svou manželku dost bál. Následkem toho rád koukal na dno flašky. Místo, aby byla chloubou obou rodičů, neměli ji už od narození rádi. Podle nich byla spíše smůlou a přítěží. Připomínka toho, jak na tom byla matka během porodu a i po něm. Kolik starostí přitáhla do domu.. Nemohla za to, ale to si samozřejmě rodiče nepřipouštěli..
Do 5ti let se tohle dalo nějak zvládnout, i když se k ní chovali takřka arogantně a opovrženě. Samozřejmě se snažila být poslušná a přes to všechno, jakým nezájmem jí tohle opláceli, se snažila být usměvavá - aspoň malinko. Nevydrželo jí to dlouho. Všechno se stupňovalo. Když jí bylo 5 let, otec se zrovna příšerně opil v den, kdy měla matka nějaké další komplikace a musela být odvezena do nemocnice. Samozřejmě, že byla na ráně malá pětiletá dívenka, které dal všechno za vinu. Tohle byl první den, kdy na ni vztáhl ruku - a ne málo. Mohla skončit hůře, ale zachránil ji Gabe. Malá vystrašená a zraněná holčička mu plakala v náruči. Gabe taky dostal několik ran, ale ochránil ji. Její bratr byl jediný, kdo ji měl rád. Kdo ji chránil. Kdo byl pro ni oporou. Utěšoval. Co čert nechtěl.. jednoho dne zmizel. Ano, tohle jí neskutečně moc zasáhlo a zničilo víc, než jakákoliv rána doma. Od toho dne se začala stahovat do sebe. Nemluvila, neměla nikoho, kdo by jí pomáhal, chránil.. Každý den měla na talíři, jaká je zrůda, co jim zničila život.. že se nikdy neměla narodit a je pro ně překážkou. Na ni si léčili své mindráky či špatnou náladu. Ano, po odchodu Gabea ji každým dnem bili. Nikdo s tím nic nedělal. Nikdo si nevšímal, v jakém stavu chodila do školky. Proč tak často navštěvuje nemocnici a je poseta ranami i modřinami od všeho možného. Byla ticho, neb se bála dalších ran, které stejně přišly, i když se jim snažila vyhnout ze všech zbývajících sil. Nebyly to jen modřiny nebo podlitiny, ale i zlomeniny. Vždy, když jezdila s otcem na pohotovost, si něco vymyslel. Choval se na veřejnosti jako jiný člověk a ona byla za nemehlo. Buď nešikovně zakopla, spadla z houpačky nebo spoustu jiných výmluv. Nespočetněkrát pomyslela na to, že ukončí svůj pochmurný život. Může se jen polemizovat nad tím, proč se nezabila. Možná podvědomě doufala, že ji odtud odvede Gabe nebo.. se objeví Sebastien, kterého by taky ráda poznala. Nic z jejích přání se neplnilo. Je na tohle sama a samota s bolestí jí působí silné záchvaty paniky.
Takhle přežívala do svých devíti let. Neměla sebemenší potuchy o čase, neb se její narozeniny nikdy nekonaly, ani o ně nestála. Nic nepřestávalo, spíše se zhoršovalo. Opilá troska otce za ní nechodila jen, když ji chtěl škaredě ublížit, ale.. začal ji osahávat, co už bylo přes čáru. Bránila se, ale proti dospělému muži nezmohla vůbec nic. Ani trochu se jí to nelíbilo a plakala. Bylo to nepříjemné.. Ví, že tohle nemůže pokračovat dál. Už je toho na ní přespříliš. V onen den.. jí přepnulo. Čekala do večera, než rodiče usnou a hodlala tenhle teror konečně ukončit - po svém. Ve svém tmavém pyžamku a bosýma nožkama scházela schody přímo do kuchyně, odkud popadla dva velké nože. Zamířila pomalým tempem do ložnice s prázdným pohledem. Potichu otevřela dveře, které za sebou zavřela a následně zamkla. Jejich telefony sebrala, než se ozval hlasitý křik.. prosení o život. Krev jim tekla z rány, břicha i z úst. Vickie je jen pozorovala za světla z lampičky, kterou jeden z nich nechal na noc rozsvícenou. Nezáleželo jí na tom, co se stane pak, a že dělá špatnou věc, hlavně když bude mít klid a ubyde stres. Bodná rána nezůstala jen jedna. Prvně pobodala otce, pak matku, neboť otec by byl horší, kdyby byl v plné síle. Jsou konečně po smrti. Už jí nikdy nebudou ubližovat. Ukončila jejich životy bez známky soucitu, či lítosti.. tak proč z toho nemá radost?? To kvůli nim byla na tom dost bídně. Stála u postele se zakrvavenými noži i pyžamkem. Koukala před sebe prázdným pohledem a úplně mimo realitu. Proto nezaregistrovala vykopnutí dveří policejní hlídky. No.. příjemný pohled to pro někoho být nemusel. Jeden policista se musel jít ven vyzvracet. Sebrali jí nože, jelikož je pevně nedržela, ale jen, co ji nějaký policista vzal do náruče, dostala jeden ze svých záchvatů. Později musela dostat injekci na uklidnění. Šoupli ji do pasťáku, jelikož na jejich poměry údajně vypadala jako rozumně myslící, což nedává smysl, když zabila své rodiče, aby už jí neublížili. Samozřejmě, že tam nechtěla jít, neb chce mít konečně od lidí svatý pokoj - bohužel.
Ani trochu se jí tam nelíbí. Nebylo to o nic lepší, než doma - šla ze špatného do horšího. Jakmile se dozvěděli, co provedla, byla terčem posměchu, šikany, urážek, či nadávek.. nebo se jí někdo i bál. Často utíkala, jelikož tohle bylo na ní moc. Byla na tom opravdu bídně a tahle situace jí vůbec nepomáhala. Několikrát se pokusila o sebevraždu, což jí zařídilo nejeden pobyt v nemocnici a odborníky, jež jí vůbec nepomohly. Jednou spolykala prášky, pak vypila nějaké čisticí prostředky, pořezala si zápěstí... Dost se řezala po rukách, aby aspoň trochu přešel ten neustálý tlak a stres, jež je vyvíjen na její osobu. Později byla převezena do jiného pasťáku v San Hillesh, ze kterého taktéž často utíkala. Dobírali si ji, vysmívali a nedali ji chvíli klidu. Ani si nepamatuje, kdy se naposledy pořádně vyspala. Nezvládala moc jíst, proto byla poměrně vyhublá. Je zázrak, že díky tomu, čím si prošla - stále prochází v pasťáku - pořád dýchá.
Naštěstí se všechno obrátilo k lepšímu. Spousta vyřizování, aby si ji bratr Sebastien vzal do své péče, je nakonec za nimi. Do dnešních dnů nemůže věřit tomu, že je všechno špatné již za ní. Nějaký čas se rozkoukávala, ale teď je za svou jedinou rodinu ráda, i když.. někde po světě pobíhá Gabe. Ten je již pro ní minulostí.
Díky tomu, že v bratrovi viděla takový vzor, ubírala se ke kontaktu se staršími. Při jedné události potkala muže, jež jí byl lepším přítelem než kdejaký vrstevník, jež kdy poznala. Každopádně.. zamilovala se do nesprávného kluka, což si nepřipouštěla. Byla do Mika slepě zamilovaná a Sebymu se nepodařilo ji přesvědčit o opaku a sebrat rozum. Tohle se jí vymstilo. Po tom, co zjistila, že je těhotná jej po jednom nehezkém incidentu hledala a.. po asi pěti měsících našla. Kdyby jej tehdy nenašla, mohlo být vše jiné a mohlo se jí narodit krásné dítko. Stalo se, že ji Mikova parta zmlátila, mnohokrát znásilnila, a aby byla poslušná, tak Vic zdrogovala. Její spravená psychika se zřítila jako domeček z karet. Dlouho neopouštěla svůj pokoj, ubližovala si, ač se Seb snažil, aby neměla čím. Ona si vždy něco našla. Kolik slz uronila a měla kolikrát chuť to skončit, ale díky Sebovi to neudělala.
Trvalo fakt dlouho, než se z té události vzpamatovala, avšak naštěstí se stalo. Soustředila se na pomoc druhým, studuje medicínu, aby se mohla stát doktorkou. Hlavně aby zapomněla na své problémy a vypomohla osůbkám, jež se mohlo stát něco, co jí nebo něco jiného - či horšího. Vzhledem k tomu, že se během školy dověděla o nadpřirozených, tak více zkoumala ostatní kolem ní a zajímalo jí nadpřirozeno. Její pohled na to je takový, že by jim ráda pomáhala, jelikož se musejí skrývat, a ne každý by jim nabídl pomocnou ruku. Ona chce být jinak a jakmile by věděla, že její bratr nadpřirozený je.. víc by ji to onu myšlenku podpořilo.
Profil na echo @vickie
Fantasy World