Minulost
Narodil se dvěma ne zrovna povedeným lidem. Kaylee a Fredd byli dvě.. takové zbytečné existence, jež si libovali v omamných látkách. Vittorio se jim narodil vlastně úplně omylem. Na potrat peníze neměli a napomáhání k samovolnému potratu taky nepomohlo. On se jako jediný dožil porodu, ale měl dost na mále. Jejich předchozí "děti" takové štěstí neměly. Umřeli v průběhu těhotenství. Vito se nenarodil ani v nemocnici, ale v jejich "hnízdě," kde se slétávala různá individua. Vzhledem k jistým komplikacím po porodu jim někdo zavolal sanitku a ta dítě s matkou odvezla. Jméno Vittorio mu dala naštěstí jeho babička - matka od Kaylee, jelikož Kaylee nebyla ničeho schopná. Vzhledem k tomu, že byl Vito celkem podvýživený a v nedobrém stavu, musel pobýt nějaký čas v inkubátoru, ale co se týče Kaylee, ta v jeden den utekla z nemocnice a Vita tam nechala. Bylo to na ní moc dlouho bez dávky a osud chlapce jí byl ukradený. Samozřejmě ji policie hledala a našla ji u sebe doma se svým přítelem, ale těm se vůbec nelíbilo, kde by se měl Vito vrátit. Díky tomu si jej vzali do péče jeho prarodiče. Minimálně do doby, než se ti dva dají do pořádku a budou mít i lepší zázemí.
U Babičky Jasmine a dědy Josepha se mu dařilo pěkně. Usmíval se a byl šťastný. Když byl starší, dával najevo, jak je má rád. Bohužel.. nemělo to dlouhého trvání. Když mu bylo 5 let, prvně zemřel Joseph na selhání srdce a Jasmine o necelé 3 roky po něm na zármutek. Ten den nikdy nevymaže z paměti. Ráno začalo jako každé jiné, avšak dle času zaspal do školy. Babička jej nevzbudila. Vyskočil rychle z postele, rozeběhl se za ní, a spatřil ji nehybnou ležet v posteli. Mluvil na ni, strkal do ní, aby se probrala, ale bez reakce. Byla navíc studená jako led a bledá jako sníh. Dost jej to děsilo, proto po prvotním šoku vyběhl z domu a šel zaklepat na sousedy, kterým řekl, že je něco s jeho babičkou. Byl z toho dosti vyklepaný, bál se o ní. Sousedé se s ním vrátili dovnitř, přičemž sousedka zjistila, že je babička po smrti a nedýchá. Sousedky přítel jej odvedl stranou, aby nic neslyšel a následně byla přivolána policie a další záchranný systém, které prohlásili jeho babičku za mrtvou. Bylo fakt obtížné Vitovi říct, že se všechno komplet změní, že tady sám zůstat nemůže.
Dům i majetek byl velký a po smrti všechno bylo přepsáno na malého Vita s tím, že do jeho 18tin na ty peníze nesmí nikdo sahat a manipulovat s nimi. Jasmine peníze takhle pojistila pro případ, aby se k nim nedostala její "úžasná" dcera, která by je utratila ještě do jeho 18tin na své "dobroty."
Vito chvíli pobýval v různých organizacích, pěstounech, než oslovili jeho biologické rodiče, u kterých se za ty roky změnila situace. Záleží však, jak se to vezme. Bydleli sic v lepším, ale drog se úplně tak nevzdali. Jen to nebylo tak viditelné, jako kdysi. Chtěli se dostat nějak k penězům jejích rodičů, proto předstírali o Vita zájem, až jej dostali nakonec do péče.
Už od prvního dne u svých biologických rodičů se necítil vůbec dobře. Nebylo to prostě jako u babičky, která mluvila o své dceři před ním pěkně, ačkoliv byla.. jaká byla. Bál se jich, ač to nedával moc na sobě znát, ani je nedokázal upřímně oslovovat "mami" či "tati." Snažil se zapomenout na ten den, kdy viděl svou babičku po smrti. Poznamenalo jej to na jeho dušičce. Pociťoval stresy, jaké ještě nikdy necítil. Pro Kaylee a Freda byl Vito.. spíše jako takovým otrokem a fackovacím panákem. Nebyl pro oba syn, ale jen subjekt na peníze, takže to, jak chodíval později do školy. když to šlo, modřiny musel skrývat, ale čím byl starší, tím si všímal, že modřiny mizely rychleji a přišlo mu to zvláštní. Snažil se přijít na to, co se děje, ale to horší jej teprve čekalo. Když se jeho rodiče dověděli, že mu záhadně mizí modřiny, přitvrzovali. Používali na něj pásek a podobné předměty, ale on se je i přesto snažil mít rád. Byli jediní a poslední, koho z blízkých měl. Nebylo to však pro něj jednoduché. Furt se je i tak snažil chránit. Oni se někdy ani neskrývali a brali si své dávky klidně v obývacím pokoji, kde je mohl při tom vidět i Vito.
Jednoho dne došlo k ostré hádce Kaylee a Fredda, kde to jeho matka schytala od lítajícího nádobí do její ruky. Tehdy ji poprvé viděl i plakat, když Fredd odešel ven. Myslel si, že je to jeho příležitost získat si mámu na svou stranu a mít ji rád. Opatrně k ní tehdy přišel, klekl si, dotkl její ruky a v mysli si přál, aby jí mohl nějak pomoct. Dotkl se její ruky a najednou se cosi měnilo. Lehká bílá záře a její rány se zhojovali a místo toho se objevili na něm. Nečekal to ani jeden z nich. Bolelo jej to a oslabilo, ale pak se na něm pomalu rány zhojily.. avšak zanechaly jizvy.
Po tomhle incidentu se nedlouho ti dva dali k sobě zpátky. Místo toho, aby si ono jeho léčení matka nechala pro sebe, všechno mu řekla a shodila tak jejich syna. Začali jej dost zneužívat v jeho schopnostech a díky tomu byl dost vyčerpaný ještě ve větším stresu. Usínal ve škole, což se nelíbilo učitelům. Díky tomu byl trestán ještě více. Buď musel hojit je po tom, co si něco udělali pod náporem drog, ale taky z toho, co dělali jemu samotnému. Dokonce jej někdy zavírali do velmi malé temné místnosti bez světla, ze které si za ty roky vybudoval silnou klaustrofóbii. Panikařil tam, bouchal silně do dveří spodní stranou obou pěstí až jej boleli a prosil se slzami o puštění, ale jak byli ti dva mimo, tak tam trávil nedobrovolně mnoho i hodin. Byl to nekonečný zamotaný kolovrat. Už přemýšlel o útěku, ale nikdy se k tomu neodhodlal. Ke všemu i děcka ve škole jej měla za toho divného, ač se snažil být ten pozitivní, ale jediné, co si tehdy přál je odpočinout si a nabrat energii, ale nešlo to. Měl už tak na těle dost jizev, které skrývá. Nevěděl by, jak by to vysvětloval lidem.
Takhle to nějak fungovalo přibližně 4 roky. Jednou se vracel ze školy, kde se i přes únavu snažil usmívat. Dostal se do domku, kde s rodiči žil, jejíž dveře byly podezřelé otevřené. Další věci jej zarazilo ono ticho. Nikdy tu nic takového nebylo. Věčně se hádali nebo se dost hlasitě smáli. Hledal je, což netrvalo dlouho. Našel je v obývacím pokoji, který sám o sobě byl vzhůru nohama - vlastně jako zbytek domů. Pohled na ně byl vskutku nepříjemný. Měli v sobě oba zapíchnutých po těle několik injekčních stříkaček a ty jejich vyděšené pohledy.. na ty taky nikdy nezapomene. Stál tam tak vyděšeně, než se v jeho dveřích objeví policista, kterého někdo přivolal, že byl v domě divný křik než obvykle. Ihned byl vyvedený a zajistilo se místo činu. Tentokrát prý bude převedený do sirotčince, ale to nemění nic na tom, že jeho duše je vnitřně pošramocená, což si slíbil, že nebude na sobě dávat znát. Bude silný, vlastně jako vždy. Rodiče jej učili, že bolest je pro slabochy a že nechtějí, aby jejich syn byl slabý.
Fantasy World