Povaha
Cly je v tuto dobu typ kluka, co na jednu stranu vypadá, že má všechno u zádele, nic jej nezajímá a škola mu již taky nejde, ale opak je ve skutečnosti pravdou. Kdyby chtěl, měl by dobré známky jako dříve, než se to v jeden okamžik zlomilo. Ve svém nitru je milý a dobrosrdečný. Snaží se přede všemi vypadat, že je zlý, nemá nikoho rád a na nikom a ničem mu již nezáleží. Dá se to považovat jako obranný mechanismus, jelikož se jeho hlava zamotala do něčeho, do čeho by neměl. Je dost sprostý a nemá problém poslat někoho do patřičných míst. Mimo toho spíš nemluví, než mluví a má rád svůj osobní prostor. Nejvíc komfortně se cítí sám ve svém pokoji, kde kdyby mohl, tak by se zamykal, ale to má zakázáno od rodičů. Na ně je taky dost naštvaný, jelikož jej nutí do něčeho, do čeho sám dobrovolně nechce. Ať už to je věnování se a pomáhání jeho sestře, tak chozením k psychologovi. Odmítá si nechat pomoct, či jen připustit, že ji potřebuje.
Minulost
Narodil se jako první ze dvou dětí dvěma rodičům, jež si žijí jako lidé ve střední třídě. Stelle a Markovi. Oba jej měli jako poměrně mladí, takže už od narození syna chtěli i další dítě k němu, což se taky stalo přibližně o dva roky na to. Narodila se jeho mladší sestra Aurelie. Když už začal nějak více vnímat, měl ji hodně rád a dá se říct, že se na ní upnul. Rád ji hlídal, hrál si s ní a dá se i říct, že když to pak šlo, jakmile plakala, byl u ní jako první. Rodiče jej viděli jako milujícího brášku a byli dost rádi, že si k sobě našli takovou pěknou cestu k sobě.
Čím více rostli, tím více se spolu bavili a on ji i učil věci, které se v jejím věku ještě neučí. Ona to však chtěla znát a vědět, takže Cly jí to rád ukazoval a pomáhal ji. Věděl, že je chytrá a šikovná a jeho taky škola docela bavila. Jeho samotného škola taky bavila, byla to spousta nových informací, která jej naplňovala. Pozitivní energie z něj sršila a vztah se sestrou.. no.. do jisté doby vše bylo v pořádku, měl ji moc rád, ale když se jí nějak blížil sedmý rok života, vše bylo nějak.. jiné. Nepopsatelně jiné. Začal k ní cítit.. jinou náklonost, než by měl, ale zprvu nedokázal poznat, co to je, co se děje, avšak.. dodnes mu v hlavě visí jedna věta nějakého cizího kluka, jak prohlásil, že se k ní tiskne jako nějaký milenec. Aurelie to.. asi v tu dobu moc ani nepochopila, ale on si to uvědomil. Uběhly její sedmé narozeniny a on se fakt snažil zapomenout, ale když s ní byl v přítomnosti, bušilo mu srdce rychlejc než normálně až nakonec dospěl k tomu, že se od ní musí držet dál. Že to tak bude nejlepší jak pro ni, tak pro něj. Třeba jednou časem pochopí, že to nemyslel zle.
Myslel si, že tím, že jak se dopracoval k rozhodnutí, k jakému se dopracoval, bude vše lepší a on zapomene, ale ne. Nedlouho poté se jeho život řítil směrem dolů. Ve škole šly jeho známky do kelu a z vzorného studenta se stával někdo, kdo se tomu přestal věnovat. Uměl látku, to ano, ale kašlal na to, učitelům odsekával a měl i kousavé poznámky, za které nejednou jeho rodiče byli ve škole. Dokonce jej i jednou poslaly ke školní psycholožce, jestli jej doma nezačali mlátit, že se tak změnil, ale to razantně popřel. Nedovolil by si o v tomhle lhát a vymýšlet si. A ať se k Aurelii a rodičům choval jakkoliv, neuhodili jej a on neměl tak důvod tvrdit opak. Jeho psychické zdraví začalo však vypovídat službu. Nevěděl, jak se vším má naložit, nesnášel se za to, jak musí být hnusný na svou sestru, kterou.. prostě miluje a být hnusný na rodiče, kteří se sic věnovali jeho sestře, ale i tak mu nic neprovedli. Každopádně jednou toho jeho matka měla dost a když byla malá Aurelie s otcem na procházce, proběhla trochu ostřejší hádka mezi ním a Stellou. Ač zprvu se snažila mile, nakonec zoufale křikem chtěla vědět důvod, proč se změnil. To jeho psychice zrovna nepomohlo, nechtěl prostě říct pravdu, nemohl. Byl si vědom toho, že by jej za to vyhodili z domu a vydědili. Neměl by v nich pochopení, nic. Při té hádce mu i tekly slzy, stejně jako i Stelle, než toho měl už dost, utekl k sobě, kde se i zamkl, aby se k němu nemohla dostat. Bouchala na dveře, aby jí otevřel, ale on nereagoval. Zprvu slyšela z jeho pokoje pláč, ale pak bylo ticho, což ji vyděsilo. Nakonec se jí povedlo nějak vyrazit dveře a byla naprosto vyděšená k smrti. Její syn si ošklivě ublížil. Musela jednat rychle.
Našla jej z hlubokou řeznou ranou na ruce a všude spousta krve. Vše si začala vyčítat, ale prvně mu musela pomoct, aby o syna nepřišla. Cly byl mimo a nereagoval, ale naštěstí se jí povedlo rychle zastavit krvácení a zavolat záchranku, která jej následně odvezla do nemocnice. Byl okolo pár dní v bezvědomí, ztratil mnoho krve. Bylo všem jasné, že jakmile se z toho dostane tady, bude poslán do psychiatrické léčebny. Vzhledem k tomu, že byl ještě pod zákonem, nemohl si vybrat, že nechce. Prostě musel a tečka. Samozřejmě.. tohle nemohli říct jen tak Aurelii, protože jí by to dost ranilo, proto si vymysleli, že na necelé dva měsíce je Cly u prarodičů, ač bylo normální školní období. Divnější bylo vysvětlovat, proč museli v jeho pokoji vyměnit koberec, jež byl dost od krve. Naštěstí se jim povedlo vše ututlat před Aurelií.
Cly však nijak nespolupracoval. Nechtěl do sebe cpát léky a bylo to pro něj - dle něj - ještě více stresující. Ještě více byl uzavřený, byl na všechny dost nepříjemný a nechtěl si nechat pomoct. O to víc, když s ním mluvili odborníci, aby znali důvod.. nic neřekl. Tohle všechno mělo za následek, že na něj přicházely panické ataky. Kdykoliv stresem na něj přišla, když byl ještě zavřený, dostal nějaké léky na uklidnění. Vzpíral se všemu a chtěl pryč, tak přestal s doktory komunikovat úplně. Když jej propustili, musel docházet k psychologovi s rodiči, ale to bylo taky nucení. Nechtěl. Bojkotoval všechno. Měli snahu mu pomoct, ale on nechtěl. Ani to nešlo. Moc dobře znal následky, kdyby promluvil a zničil by se kompletně jeho celý život. Spíš byl více uzavřenější a takřka neopouštěl pokoj. Kdykoliv nemusel, nikam by nešel - ani do školy. Tam taky nemá přátelé a nemá žádné přátelé. Již ne.
O co se ale snažil bylo, aby rodiče nejeli na pracovní cestu. Nechtěl tu s ní zůstat sám.. Takhle musí na ní dohlížet, ač se snaží o to, aby ji nemusel raději ani vidět. Pro její bezpečnost.
Vzhled
Již jeho výraz vyzařuje energii "Nemluvte na mě." Oproti Aurelie je spíš víc podobný na otce, on je tmavovlasý typ. Díky tomu má Cly černé havraní vlasy, jež si trochu nechává narůst, takže délkou si zakrývá uši. Ne, že by mu odstávaly, ale pro něj je ona délka adekvátní. Jeho oči vypadají jako dva trochu tmavší acháty. Už je to několik let, co se skoro vůbec neusmívá, spíše se tváří dost vážně a odměřeně. Je vysoký již okolo 185cm a s váhou okolo 72. Je trochu hubenější, jelikož spíš na sobě nějak pracuje, než aby myslel na jídlo. Není na cvičení ujetý, ale snaží se nějak vypadat, aby neměl břicho. Necpe do sebe steroidy ani nic podobného. Nejraději nosí na sobě černé oblečení a převážně takový typ, aby na sobě skryl jizvu od celkem hlubokého řezu na jeho levé paži vnitřní strany.
Fantasy World