Povaha
Mei-Lien je žena s hlubokou a komplikovanou povahou, formovanou traumatickými zážitky, láskou k rodině a duchovním životem. Její empatie a soucit jsou patrné na první pohled. Cítí hluboké spojení s těmi, kdo trpí nebo jsou společností odmítáni. Vlastní zkušenosti ji učinily citlivou vůči bolesti ostatních, a tak často hledá způsoby, jak druhým pomáhat. Její soucit však není omezen jen na lidi – zahrnuje i zvířata a přírodu, které vnímá jako nedílnou součást světa. Ačkoliv Mei-Lien vyzařuje jemnost, její odvaha a odhodlání jsou nezpochybnitelné. Když věří, že něco je správné, dokáže se za to postavit, i když to znamená riskovat vlastní pohodlí nebo bezpečí. Přesto ji pronásleduje strach ze ztráty – ztráta sestry ji poznamenala tak silně, že se někdy zdráhá navázat hluboké vztahy, aby nemusela znovu čelit podobné bolesti, zvláště poté pocitům viny.
Překonala mnohé překážky, které by jiné zlomily, a její síla se projevuje klidnou vytrvalostí. Není agresivní, spíše připomíná pevný strom, který se ohýbá pod větrem, ale nezlomí se. Přesto zůstává křehká, zvláště když čelí vzpomínkám na minulost nebo se ocitne v situacích, kdy cítí, že ji ostatní odmítají. Tyto chvíle ji někdy vedou k sebepodceňování, kdy má pocit, že si nezaslouží štěstí nebo lásku. Je proto spíše uzavřená, málokdy sdílí své myšlenky a emoce s každým. Udržuje si odstup, částečně kvůli obavám z nepochopení, částečně ze strachu z nových ztrát. K těm, které si pustí k sobě, však přistupuje s hlubokou láskou, věrností a oddaností.
Její život v chrámu ji přivedl k hlubokému přemýšlení o smyslu života a povaze světa. Inspiraci nachází v meditaci, modlitbě i zpěvu, přestože ne vždy souhlasí s každým dogmatem, které je jí předkládáno. Duchovní stránka jejího života je více intuitivní a spojená s emocemi než jen založená na pravidlech, nehlásí se tedy k žádné víře, ačkoli je hluboce věřící. Neupíná se na žádnou modlu, věří v osud a že to, co se má stát se stane.
Je také umělecky nadaná. Hudba a poezie jsou pro ni způsoby, jak vyjádřit své emoce a myšlenky. Cení si pravdy, laskavosti a harmonie. Věří, že každý člověk má v sobě potenciál růst, i když musel čelit temnotě. Sama se snaží být světlem pro ostatní, i když je její vlastní svět občas zahalen stínem. Tato hluboká komplexnost z ní činí ženu, kterou nelze snadno přehlédnout a která postupně získává úctu i lásku těch, kteří ji poznají.
Minulost
Mei-Lien se narodila roku 1827 v malebné horské vesnici kdesi na jihozápadě Číny, v provincii Yunnan, přišla na svět za bouřlivé noci. Její starší sestra Li Hua, krásná mladá žena těsně před svatbou, toho večera podlehla náhlé horečce. Rodina si prokletí zcela vědoma nebyla, alespoň ne všichni její členové. Pouze hlava jejich rodu -Meina prababička- měla přístupy k záznamům o tomto prokletí, a byla s nimi obeznámena tak, jak to chodilo po generace. Po dlouhém zvažování se o tuto informaci rozhodla podělit s ostatními staršími, aby mohli dojít k závěru. Když starší členové zjistili, že novorozeně je Banshee, svedli smrt Li Hua na malou Mei-Lien.
Někteří příbuzní volali po jejím opuštění, ale její matka Jiaying se rozhodla vzdorovat. Navzdory tlaku okolí ji ochraňovala a vychovávala s neochvějnou láskou. Naučila ji starobylé lidové písně a zpěvy, které ji měly nejen uklidnit, ale také zjemnit její vlastní melancholickou povahu. Díky matčiným písním se Mei-Lien naučila ovládat svůj hlas, aniž by o tom zpočátku věděla.
Jiaying se snažila ukrýt pravdu o dceřině prokletí. Mei-Lien si pamatovala vesnici jen jako místo, kde ji ostatní děti ignorovaly a dospělí na ni hleděli s podezřením. Věděla, že je jiná, ale netušila, jak hluboce.
Matka jí pravidelně připomínala: "Nikdy nezvedej hlas v hněvu. Nikdy nekřič."
Nevysvětlovala proč, ale Mei-Lien poslušně mlčela, i když její srdce svírala křivda.
Ve věku deseti let začaly Mei-Lien pronásledovat zvláštní sny o smrti a umírajících. Když se jedné noci z těchto nočních můr probudila, celé její tělo pohltila panika a bolest. Spala na rohoži v koutě domu, ale když se ráno matka probudila, našla místo své dcery vyděšenou lasičku s třesoucím se tělem.
Jiaying v šoku poznala, co se stalo. Zoufale hledala řešení, nakonec však byla donucena obrátit se na starší členy rodu, kteří se shodli, že nejlepší bude Mei-Lien poslat do chrámu několik dní cesty od vesnice, v níž rodina žila.
Matka s těžkým srdcem přijala její odchod. Předala Mei-Lien několik střípků stříbra a starý hedvábný šál, který kdysi patřil její sestře Li Hua.
"Odpusť mi, dcerko. Dělám to pro tebe. Zpívej. Nikdy nepřestaň zpívat."
Chrám byl skrytou svatyní hluboko v horách, spravovaný mniškami a několika starými čaroději, kteří rozuměli nadpřirozeným silám. Zde se Mei-Lien naučila lépe ovládat své schopnosti a dozvěděla se pravdu o své podstatě. Poprvé pocítila, že není úplně sama. Učila se nejen kontrolovat svůj hlas a přeměny, ale také způsoby, jak využívat své záblesky budoucnosti ke službě ostatním. Cvičila se v tichosti a disciplíně, nikdy neprojevila nesouhlas.
Tehdy se vedla První opiová válka, která byla konfliktem mezi Čínou a Británií. Na jejím počátku bylo Mei-Lien pouze dvanáct a v chrámu strávila jen dva roky, jak však léta postupovala a konflikt se zhoršoval, stala se nedílnou součástí chrámu, její zpěv byl zdokonalován a často sloužil jako uklidňující nástroj pro ty, kteří přišli s nočními můrami či děsy, především poté pokud šlo o válečníky poznamenány bitvou. Chrám se tímto stal proslulým, a to také po ukončení války, kterou prohráli a rodiny ztratily mnoho svých členů.
Mei-Lien se tedy stala jakousi legendou, lidé chodili do chrámu jen, aby si poslechli její zpěv, mnozí tam však také chodili hledat klidné útočiště pro svou smrt. Tímto způsobem se Mei-Lien nevědomky po mnoho let krmila. Nad tím, že od určitého bodu vypadala, že ani o den nezestárla se nikdo nepozastavil, jelikož to k její rase patřilo. Sama se však cítila zvláštně. A postupem času se vrátil i pocit osamění.
O svém krmení se plně dozvěděla během první čínsko-japonské války, následovalo její naprosté zhroucení a dva roky poté prožila v horách ve své přeměně. Do chrámu se poté však vrátila a žila zde dalších pár let, než se rozhodla, že je na čase posunout se dál.
Mei-Lien poté čekala mnohá dobrodružství, která ji poznamenala jak v dobrém, tak špatném slova smyslu. Nějaký čas strávila jako ošetřovatelka při válce, jindy se plahočila s bandou pirátů, klanem upírů, než se roku 1990 rozhodla následovat svůj „Americký sen.“ Brzy poté, co se však do Ameriky dostala zjistila, že nic dobrého ji tam nečeká a změnila svou trasu. Tak o pouhé tři roky později skončila v Kanadě, tamější příroda jí alespoň trochu připomínala domov a věnovala pár let objevování a zjišťování, kým vůbec chce být.
V roce 2017 si poté změnila identitu, tedy, jméno si nechala, jen si za pomoci dvojice upírky a čaroděje zařídila nové papíry. Nastoupila znovu do školy (ačkoli už v minulosti si krátila čas občasným studiem na některé z univerzit) a po výcviku se přidala ke kriminalistům v Ottawě. Později se však rozhodla, že jí velké město nesvědčí a na doporučení se přestěhovala do San Hillesh, kde začala jako soukromý detektiv, přestože dostala nabídku práce u policie. O té však teprve uvažuje.
Všem nyní tvrdí, že i když vypadá mladě, je ve svých dvacítkách – ostatně to tvrdí i její občanský průkaz.
Vzhled
Je štíhlá dívka s výškou kolem 170 cm. Její postava je elegantní a vyvážená, s jemnými, ale výraznými rysy, které odrážejí její čínské kořeny. Má do půlky zad dlouhé, tmavé vlasy, které si často nechává volně splývat kolem ramen, ačkoli občas je nosí sepnuté do culíku, především při práci.
Její tmavě zelené oči mohou občas působit, jako by pronikaly do vaší duše, zvláště pokud se na vás zrovna zahledí. Zdá se, že Mei-Lien vždy nahlíží na svět s jakousi moudrostí, která přesahuje její věk. Její rty jsou plné, v kontrastu k jejím jinak jemným rysům, což jí dodává půvabnou, přirozenou krásu. Kůže je její bledá, jemná a bezchybná, téměř éterická, jakoby byla ovlivněná jejím nadpřirozeným původem. V její tváři se občas zračí melancholie, což je odrazem její složité minulosti a prokletí, které nosí, ačkoli její vzhled zůstává bez většího náznaku vnějšího utrpení.
Profil na echo @meilien
Fantasy World