Povaha
Ruixue na první pohled působí jako dokonalý vůdce – díky svému věku a zkušenostem je vyrovnaná, klidná a schopná činit rozhodnutí, která by jiní považovali za nepředstavitelná. Nemá problém obětovat cokoliv, co je nezbytné pro ochranu svého covenu, ať už je to sebevíc nepříjemné či bolestivé. Přestože chrání své následovníky, očekává od nich disciplínu a loajalitu. Se zrádci nemá slitování.
Pro ty, kteří ji znají blíže, může působit jako bytost, která s časem ztratila veškerou lidskost. Pravda je však složitější – Ruixue své emoce pečlivě skrývá ze strachu, že by ohrozily její autoritu a respekt, kterým je známá mezi svými lidmi.
K lovcům chová hlubokou nenávist, ale její povaha a vnímání světa jí umožňuje naslouchat jejich motivům, pokud to považuje za užitečné. V otázce zabíjení je nekompromisní – nejenže ho považuje za nutnou součást přežití, ale vyloženě si libuje v rituálech spojených s lidskými oběťmi. Sama potřebuje pravidelný přísun syrového masa a přednostně vyhledává lidské, které vnímá jako nejvýživnější a nejpřirozenější zdroj své síly.
Ruixue se i ráda baví a po všech těch letech začala konečně vnímat svůj vzhled jako exotickou eleganci, která je ojedinělá a nepodobná ničemu jinému. S tímto nově nalezeným pocitem sebevědomí se nosí s nezaměnitelnou grácií, která jí dodává šmrnc a přitažlivost. Užívá si chvíle, kdy může ukázat svou přítomnost, a ráda se účastní plesů a dalších společenských událostí, které jí umožní vystavit svou silnou, ale zároveň vkusnou a tajemnou aurou ostatním. Je to pro ni nejen způsob, jak si užít, ale také příležitost upevnit svou pozici a zvýšit respekt, který si zaslouží.
V covenu je už od pradávna zvykem obdarovávat vůdce majetkem a vydělanými penězi, přičemž se vůdce na oplátku stará o potřeby samotného covenu. Ruixue nikdy nevyužívá své bohatství na zbytečnosti, které nemají konkrétní smysl. Její zájem o luxus spočívá pouze v tom, co má význam pro její coven a co pomůže jejímu společenství vzkvétat.
Místo výdajů na zbytečné věci, jako jsou luxusní vily nebo sportovní auta, Ruixue tyto prostředky věnovala mnohem praktičtějším investicím. Po přestěhování do Kanady a získání dostatečného kapitálu, který získala ještě v Evropě, zakoupila opuštěné budovy v odlehlé čtvrti. Tato čtvrť se rychle transformovala v bezpečné, uzavřené místo pro její coven – prostor, který si Ruixue pečlivě přizpůsobila podle jejich potřeb. Každá budova, každý kout této oblasti odráží její osobní vkus a smysl pro detail.
Tato čtvrť je pro členy covenu nejen bezpečným útočištěm, ale i symbolem její vlády – místo, kde každý, kdo přichází, okamžitě pocítí její silnou autoritu. Je to místo, které je zároveň domovem a pracovištěm, kde se čarodějové mohou soustředit na své rituály, studie a sdílet společné cíle.
Minulost
Šestnáctiletá Meilin Lian Mu, dívka z číny, se společně s její rodinou plavila po námořní hedvábné stezce. Při jedné z cest, v roce 1101 potkala Meilin v Egyptě vysokého muže, černocha, se kterým si i přes jazykovou bariéru opravdu hodně padla do oka. A nakonec došlo ke krátkému románku, ze kterého si odnesla trvalé následky ve formě těhotenství.
Už cestou zpět domů si ostatní všímali, že se Meilin chová jinak, a že něco není v pořádku. Po návratu do Číny k ní byl přivolán lékař, který po kontrole oznámil těhotenství. Rodina Meilin prakticky okamžitě zavrhla, nemanželské dítě nepřipadalo v úvahu. Byly jí dávány ty nejhorší práce a chovalo se k ní hůře než k dobytku. Nakonec se ji snažili přinutit ke sňatku se starším mužem, který byl ochoten si ji vzít i přes její těhotenství. Meilin neměla na výběr.
A tak Mei porodila v zimě, sama na podlaze chlíva. Nebylo to pro ni lehké, a když to nakonec zvládla, byla zesláblá, prochřadlá a celá od krve. Avšak v moment kdy držela v náručí její dceru, bylo to jako kdyby se všechny tyhle problémy v jejím životě stali nepodstatnými a malými. K dítěti cítila hlubokou lásku a potřebu jej ochraňovat. Rui, jakožto míšenka dvou ras podědila něco z každé. Po matce klasické asijské rysy, po otci temnou pokožku a magické nadání.
Mei pojmenovala svoje dítko jménem, které podle ní vystihovalo vše co cítila. Ruixue (Rui - štěstí, Xue - sníh), Heizhu (Hei - černá, Zhu - perla) - jelikož se dítě narodilo v zimě, přineslo jí štěstí, a bylo vzhledem vzácné jako ta nejkrásnější černá perla.
Meilin vychovávala Rui se vší láskou kterou jí byla schopná dát. Nejednou díky tomu přišla k ráně od svého muže, mockrát schytala hromadu posměšků. Nikdy to ale nenechala ovlivnit její pocity ohledně její dcerky, protože Ruixue byla její všechno.
Když bylo Rui kolem sedmi let, matka ji viděla používat schopnosti, konkrétně si Rui hrála s nově objevenou schopností telekineze. Meilin se v ten moment opravdu hodně vyděsila, a došlo jí, že její dcera není odlišná jen vzhledově, ale že po otci přejala i schopnosti které jí mohou velice ublížit pokud se o nich někdo dozví.
Rozhodla se tedy, že bude lepší dostat dceru do nějakého společenství které se na její dítě nebude dívat jako na přítěž, ale jako na dar.
Dokázala najít potulnou skupinu, která se přímo vydávala za kouzelníky, a pevně doufala, že její dítě tam najde to co potřebovalo.
Mei i Ruixue při odloučení naříkaly, plakaly a trpěly. Pro Mei byla Ruixue dar který chtěla chránit za každou cenu, i když to znamenalo muset se jí vzdát. Pro Ruixue byla Mei milující matkou, která na ni nikdy nedala dopustit, a ztrátu snášela jen velice těžko. Při posledním setkání dostala Rui od matky malachitový šperk, který matka dostala od Ruiina otce v Egyptě.
A tak se Ruixue dostala do skupiny šarlatánů, kteří s ní začali cestovat všude možně. Ruixue pro ně byla vyloženě pokladem, protože svým unikátním vzhledem přitahovala pozornost, což se jim líbilo. Její schopnosti se mezitím stávali pořád nevyspitatelnějšími, a Rui se na radu svojí matky snažila je skrývat jak to jenom šlo.
Uběhlo pár let, a ke skupině se přidal další člověk - polykač ohně, kterého skupina přijala s otevřenou náručí. Tento muž se dost stranil nějakého kamarádění se se zbytkem skupiny, byl tajemný, vždy seděl v koutě a Ruixue opravdu fascinoval. Což vyústilo v její snahu s ním trávit co nejvíce času. Když ji odstrkoval s tím, že ho děti nezajímají, bolelo ji to..ale napadlo jí, že mu ukáže, že i ona něco umí.
Otevřela dlaň, zahleděla se na ní, a nechala na ní vzplanout plamínek. Plamínek byl i přes svoji nepatrnost něčím, co donutilo Ruiin objekt zájmu věnovat jí pozornost. V ten moment muž pochopil, že Ruixue není člověk, a odhalil jí, že ani on není.
Konečně se jí představil jako Kain Yuanju. Stal se jejím mentorem, a zjistil, že má opravdu velký potencionál. A tak se rozhodl vzít ji plně pod svá křídla a prakticky ji adoptoval.
Pod rouškou noci s ní utekl skupince šarlatánů, která ji používala jako lákadlo pozornosti, a dali se na dlouhou cestu do města Pingyao, kde se připojili zpět ke Kainovu covenu. Coven měl své předsudky, ale jelikož byl Kain váženým členem, přijali Ruixue a i přes vzhledové rozdíly se k ní chovali slušně.
Coven se ukázal jako starou, váženou skupinu černých čarodějnic, které se soustředily předně na krevní magii.
Rui se učila s Kainem ohnivé i krevní magii, a oboje jí šlo ovládat velice snadno a rychle. V covenu si začali cenit jejích schopností, ačkoli byla stále vyvrhelem díky jejímu vzhledu.
Coven se občas rozrostl o několik členů, občas se zase zcvrknul, ale ve své podstatě vše zůstávalo stejné..až do momentu kdy si vedoucí covenu, Kainova matka přeřekla s poměrně známým a hlavně bohatým obchodníkem. Okamžitě ji nařkl z čarodějnictvím, což neskončilo dobře.
Byla popravena, a než se stihlo dostat k ostatním členům, sbalili se a odebrali se pryč. Věděli, že musí zmizet někam daleko. Nakonec se rozhodli pod vedením Kaina, který přijal vedení covenu po jeho předchůdkyni, utéct do evropy.
Usadili se v oblasti dnešního Nizozemska, kde se jim povedlo pomalu, ale jistě začít znovu budovat komunitu. Kain tehdy pojmenoval coven na Veil of Crimson - Krvavý závoj.
Ruixuje si osvojila umění krevní magie podobně jako další z covenu, a díky tomu se dokázala dožít jakožto čarodějka dost vysokého věku. Dožila se tak zlatého věku lovců čarodějnic, což se jejich covenu samozřejmě nevyhnulo.
Lovci se začali snažit o zabití a ulovení co největšího počtu čarodějek. Při jednom z těchto zátahů přišel o život její mentor Kain.
Kainova smrt otřásla celým covenem, ale nejvíce zasáhla Ruixue, která v něm viděla nejen mentora, ale i otcovskou postavu. Její smutek se brzy proměnil v odhodlání. Uvědomila si, že pokud má coven přežít, někdo musí převzít jeho vedení. Zpočátku ji ostatní čarodějnice nepovažovaly za vhodnou vůdkyni, ale postupně si jejich respekt získala svou odvahou a ochotou obětovat se pro ostatní. Ruixue vedla coven nejen proti lovcům, ale také za ochranu všech, kdo byli zasaženi stejnou krutostí, jakou zažila ona sama.
Takto to pokračovalo dalších několik desítek let, po kterých přišla řada i na Ruixue.
Lovci ji, a její skupinu přepadli v lesích, po čemž se Ruixue rozhodla odříznout lovce od ostatních ze svojí skupiny. Využila svoje schopnosti aby je od ostatních oddělila ohnivým kruhem, díky kterému se nemohli dostat k ostatním jejím spojencům. Rui dokázala zabít několik útočníků, ale bohužel neodolávala dost dlouho. Po několika minutách souboje utržila ránu do hlavy.
Po tomto byla odvezena do blízkého města, kde byla umístěna na hranici. Nikdo ale nevěděl, že skupinka kterou "rozprášili," lovce sledovala.
Ruixue byla na hranici podpálena, a zemřela za hlasitého křiku a nářku. Než však bylo úplně dokonáno, vtrhli do města její spojenci, kteří napadli přihlížející i stráže. Boj to nebyl hezký, ale povedlo se jim uhasit oheň pod Ruixue, než stačilo být její tělo spáleno na popel.
Nakonec unesli jednoho z lovců, jež jim Ruixue odvedl a tělo Ruixue odtáhli daleko do lesů. Odmítali o ni přijít, touto dobou už pro ně byla Ruixue cenná, a především viděli, že svoje lidi chránila i za cenu vlastního života.
Pokusili se udělat co jen mohli, aby uvedli její tělo do co nejlepšího stavu, ale bylo na něm až moc popálenin. Tak či tak se rozhodli to risknout a pomocí nekromancie Ruixue oživili.
Když se tak stalo, její rány se začaly hojit. Její zranění však nezmizela jen tak. Místo její černé pokožky, se jí v místech poranění ukázaly rozsáhlé bílé skvrny a fleky připomínající vitiligo. Stala se z ní tak ještě větší kuriozita. Především však dostala svůj život zpět, avšak za cenu toho, že se stala ghoulem a začala být sužována neutišitelným hladem.
Nebyla to pro ní až tak velká změna, na civění lidí byla vždy zvyklá a už teď pila krev jejich obětí..maso nebylo o tolik jiné.
Po tomto se rozhodla, že využije schopnosti své a svého covenu k tomu, aby se zbavovali lovců, kteří ubližovali kudy chodili. A až v pozdějších letech, kdy ustalo lovení a hromadné zabíjení čarodějnic, se i Veil of Crimson uklidnil. Nikdy však nepřestal.
Posledních několik století se snažila dopilovat svoje schopnosti, a před asi dvaceti lety se i se zbytkem covenu přestěhovala do San Hillesh, kde doufala v nové možnosti a zážitky, protože po skoro tisíciletí má evropu prochozenou křížem krážem.
Zde se snaží držet svojí "povinnosti" lovit lovce a vystavovat je stejnému osudu jako oni vystavili je. V San Hillesh vlastní její coven menší čtvrť, kde se věnují svým okultním záležitostem, a zároveň poskytují svoje temné schopnosti těm, kteří jsou za ně ochotni zaplatit.
Fantasy World