Povaha
Společnost nevyhledává, dokud to není nutnost. Pomineme práci, tam se té společnosti prostě nevyhne. Ale pokud vyloženě nepotřebuje ukojit svůj hlad, či sexuální potřebu. Tak nevyhledává vůbec nikoho. To, že bude spíše samotářský typ je věc druhá. Nemusíme tedy asi moc zmiňovat, že pro něj je lepší splynout se stínem a dělat, že neexistuje. Jediné štěstí pro něj je, že to nemá nějak velký vliv na vydělávání peněz. Další co se k tomu může přidat jsou všeobecné vztahy k lidem. To je složitější věc. Nějak extra si nové přátele nikdy nehledal. Stačilo mu vždy těch pár, které zná z minulosti. Ti mu stačí a sem tam… no najde se někdo, kdo mu padne trochu do oka. A mají pár společných zájmů, ale zatím to nikdy nebylo na nějaké doslova dobré přátelství. Spíše taková menší známost. A vztahy, po prvním a posledním rozchodu, v tom tak trochu nevidí smysl. Má na to tak trochu svůj pohled. A že by mu vadilo, že tím ubližuje jiným? Na tom mu nikdy dvakrát nesešlo. Jindy nezájem dával najevo dost rychle, jindy byl víc škodolibí a s onou osobou si hrál. Muž nebo žena, je to jedno. Takhle si akorát hledat jednorázovky, u čehož se dokázal zároveň i dobře nakrmit. Zabíjí tak dvě mouchy jednou ranou.
Poté naše oblíbená kamarádka samota. Bohužel to na něj vliv má, jenom si to nechce přiznat. Zvykl si na mluvu k nikomu. Prostě si povídá sám pro sebe. Někomu to může přijít normální, ale pokud je to zrovna „konverzace“ ne dvakrát vhodného typu. Jeden se pak nemůže divit, že ho mají za psychicky narušeného. Což možná je a nebo také možná není. Záleží jen na úhlu pohledu. Tak či onak je lepší to nechat plavat, mávnout nad tím rukou. Nebude si to brát moc osobně, ale spíše rovnou s dotyčným či dotyčnou vyletí v zubech ven. Nemá rád, když se do něj kvůli téhle vlastnosti jakkoliv naváží. Pokaždé slyšel, že vypadá jako magor a když to chtějí – dá jim to v plném podání.
Za další zmínku budou stát i změny nálad. Takové ty nálady, že se jeden špatně vyspí a tak dále, ty známe snad všichni. Takže tam se pochopení najde. Ale kolikrát u něj jeden ani neví proč je protivnej a nevrlej. Je cesta jak ho z té nálady dostat, ale tu si musí někdo najít… A co si budem, zatím si jí nikdo nenašel. Ale! Máme tu i dny kdy je příjemný na kde koho! Jasně, u něj slovo „hodný“ je asi v jiném směru… Ale vážně! Na jeho poměry, v jeho dobré náladě je skutečně hodný! Nejde jej srovnávat s někým jiným. Nejen, že to nemá rád, ale sám se raději cítí speciální a něčím výjimečný. Tím se dá vystihnout i jeho kapku vysoké ego. Není to sice ve všech věcech, ale jeden si toho u něj všimne sakra hodně rychle. Nebudeme k tomu počítat, že se mu líbí, když má nad někým nadvládu. Ale pokud mu někdo to ego chce snížit… bude to chtít trochu hodně snahy.
Největší strach, který má je bezmoc v jakékoliv situaci. Nechce si znovu procházet tím, co se stalo když je táta opustil. Postavil ho tak do situace, kdy musel pomáhat mámě s chodem rodiny. To mu nějak nevadilo, ale časem viděl jaký vliv to na něj má. Nechce se jednoho dne dostat do bodu, kdy nebude schopný svojí rodinu nebo jen partnera zabezpečit. Ke strachu můžeme dodat i jeho žárlivost. Kvůli tomu, že mu zničila vztah, který držel dobrých deset let, tak se téhle vlastnosti začal bát. Nedokáže se jí zbavit, ale má trochu snahy se krotit. I když to nemá moc smysl, když pro něj jsou vztahy už doslovná blbost a utrpení.
Co má v lásce je rozhodně káva. Něco bez čeho by nemohl žít! Není nic lepšího, než nastartovat další den hrnkem kávy, klidně i více hrnky kávy, hodně hrnky kávy. Rozhodně má hodně rád kafe. K tomu můžeme zapojit i lásku ke spánku. Což s kombinací kávy nedává sice úplně moc smysl, ale přesně z tohohle důvodu – respektive závislosti. Naučil se si vážit spánku, který si tedy i oblíbil.
Teď otočíme karty a vrhneme se na to co vyloženě nesnáší. První věc na seznamu, která je i na první místě je vaření. Ruku na srdce, kuchař je to příšerný. Nějaký základ jako vajíčka, tousty si udělat dokáže. Ale chtít po něm něco složitějšího? Jeden by si mohl koupit možná jízdenku do pekla, protože přesně tam by po pozření jeho jídla skončil.
K jeho koníčkům bez přemýšlení patří auta. Ať ta přítomná nebo historická. S tím se pojí i jeho práce, které je oddaný. Spojil si nepříjemnou věc, s něčím co jej baví. Takhle se naučil i se zajímat víc o historii. Můžeme započítat i zálibu v hudbě díky Charli. Funguje to trochu i jako únik od přítomnosti a návrat do minulosti, kdy mu vše s ní přišlo o něco lehčí. Není tedy asi moc divu, že většinu času stráví poslouchání skladeb od ní. Její hlas je pro něj pohlazení po duši.
Minulost
Dvanáct krásný let měl milující rodinu a vše kolem. Nebyl to jeden z těch rozmazlených spratků, kteří by si o sobě mysleli kdo ví co a měl by vše na podnose. Prostě… můžeme si to přirovnat k nějakému klasicky městskému dítku, které mělo „normální“ rodiče, s normální výchovou. Ačkoliv tedy trávil hromadu času s otcem. No, každý jako prcek tráví čas s někým jiným. Matka pro něj byla větším zázemím v jakékoliv jiné věci – pomoc se školou, ošetření…, ale i tak byl takový myší ocásek svého táty. Což se o jeho mladším bráškovi říct nedalo. Možná to bude tím věkem kdy sotva chodil… Ale tak Zachar byl v té době malej! Každý si jako malej myslel kdo ví co. To je prostě ta dětská mysl, která není nějak zkažená.
Pro dítě je rodič doslova bohem a něco takového viděl v tátovi. I když vztah s ním – dospělej by to viděl spíše tak, že vyloženě svého staršího syna nesnáší. Ale uvnitř někde měl trochu té slušnosti a tenhle kluk nebyl něco, čeho by litovat. I když mu občas připadalo, že je mimo mísu. Zach nebyl hloupý, ale za to jej náramně bavilo hloupého dělat. Hlavně ve chvilkách, když se rodiče hádaly. Sám dělal, že nic neslyší a jenom zakrýval uši mladšímu bráškovi. V té době Zacharovi táhlo na dvanáct let, bratr – Michael (Mikey), tomu bylo sotva šest let. Hádky se pomalu každý týden horšili a jednoho večera, než se vrátila máma z práce, Zach sledoval jak si táta přinesl kufr. Bez přemýšlení k němu hned přišel a chtěl vědět co se děje, i když odpověď znal sám. Od táty ten večer si zapamatoval jen jedna slova: „Teď jsi chlap, začni se tak chovat.“ Význam těch slov tehdy tolik nechápal, ale s jeho odchodem věděl, že se musí postarat o mámu i Mikeyho. Byl rád, že v něm táta ovšem viděl dospěláka, ne dítě. Proto se tak snažil i chovat. Musí se postarat o rodinu.
Netrvalo to moc dlouho, než si začínal všímat hromadících se dopisů na stole. Mámin ustaraný pohled a věčná slova, že se nic neděje. Tolik dopisů jim nikdy nechodilo a obálka prozradila hned, že se jedná o dopisy z banky. Potřebovali peníze a kdo ví kolik. A věděl moc dobře kde je sehnat, pokud se mu to povede. S tátou chodíval kdysi do práce, sice se jenom díval jak se auta zpravují a všechny věci kolem. Jenom ho k tomu nikdy nepustil… a teď má to vše konečně využít! Zprvu to byl problém, i když ho znal, znal jeho tátu. Kdo by si mohl nechat pracovat dítě v dílně? Je to moc velký risk… ale na jednu stranu byl Will milosrdný. Po vyslechnutí důvodu, i ujištění od Zachovo mámy že je to pravda všechny účty zaplatil. Zachar si to zatím celé odpracovával na černo a veškerá „výplata“ zůstala u Willa. Ale vše vyšlo podle plánu jak Zachar chtěl, i když to nejspíše mamce nedělalo radost. Dokázal tak udělat něco správného, alespoň to tak cítil v srdci.
Možná by ještě stálo i za zmínku jak se vůbec vypořádává s částí démona v sobě. Matka člověk a táta incubus. Jistá démonská krev se přenesla na Zachara i na jeho bratra. No s tátovo pomocí dostal dost rychlé vysvětlení co má dělat. Nebudeš brát lidem energii – zemřeš. Než odešel tak mu pomáhal s „lovem“. Vysvětlení základů a podobně, i když mu vždycky oběť nalákal… od jeho odchodu se musel snažit sám. V jeho případě to vždycky řešila škola. Stačilo mu během hodiny nebo někde venku uhrát jak je mu zle, že bude potřebovat nejspíše pomoc dojít buď na záchod nebo domů. A prosím to už jde samo – žádná pozornost kolem, vezme si jen potřebnou energii a celé to pak nějak uhraje, že nakonec omdlela jeho „záchrana“, nikoliv on. Později nakonec začínal pomáhat i Mikeymu, aby nezemřel hlady.
-------
Přesuneme se o dalším pár let kupředu, kdy už je Zacharovi 15. U Willa už dělal tři roky a k tomu všemu už to ve finále na černo nebylo. Tak částečně… smlouvu měl vystavenou pro pracující dítě od čtrnácti let, tedy na tři hodiny max během týdne, co musel chodit do školy. O víkendu to už bylo jedno, ale díky tomu že původní částku, kterou máme pomohl splatit si už odmakal. Nějaká menší část peněz mu chodila na účet, který mu Will pomohl založit. Nebyl už tedy na tom moc bitej, k tomu všemu se mu povedlo si najít dívčinu, do které se zamiloval. V tomhle věku na to má už hlavně i právo. Sice si furt rozvrhoval čas, aby se mohl věnovat jak jí, škole, mamce s bráchou tak i jí. A i když byl kolikrát stahaný jako kůň, tak mu to za to stálo. Dívka jménem Charli mu hlavně sloužila i jako zdroj energetické potravy, nemusel tedy lovit někde venku, po večerech či po škole. Ale měl jí takhle na dosah rukou. A nemusel se cítit tak moc provinile… lidé z lásky dělají různé věci. I když to jeho milovaná Charli dělala nevědomě. Vztah jim vydržel dobrých deset let, ale nic nemůže být dokonalé. Sám se stále věnoval opravě aut, neměl důvod od Willa odcházet, když si vydělával slušné prachy. Ale jeho drahá se věnovala zpěvu, miloval její hlas i její vystoupení. Jenomže ho víc a víc zpracovávala jeho žárlivá stránka. Krom lehkým výměn slov a menšího varování, se to celé prohlubovalo do větších a větších hádek, kde nemálo krát na sebe ti dva sáhli i fyzicky. Ačkoliv se Zachar dost krotil, aby jí skutečně nezlomil vaz… Jenže kdy mu došlo, že chyba byla z větší části na jeho straně? Až teprve co odešla, kdyby se naučil tolerovat to, že má haldu fanoušků, kteří jsou prostě vlezlý… a nedělal takovou žárlivou scénu pokaždé, co se mu něco nezdálo. Mohlo to celé dopadnout i jinak. K tomu všemu si tím připomenul jako hádky slýchával jako menší od rodičů. Viděl v sobě teď otce, jestli na sebe ti dva někdy sáhli i po fyzické stránce? To netušil, ale ve finále viděl, že od svého rodiče, ke kterému vzhlížel není moc odlišný.
A nakonec se přesuneme do současnosti. Od té doby co je táta opustil jej už nikdy neviděl. Pomalu na něj začínal i zapomínat, i když nějaké malé svědomí – kvůli jeho žárlivosti mu ho furt připomínala. Ale dokázal se posunout v životě někam dál. I přesto, že od Willa nerad odcházel, tak začal žít svůj život. Přestěhoval se z venkova do města a začal se věnovat restaurování historických vozidel. Měl u toho svůj klid, dokázal si tak najít lásku k historii a hlavně si tím prohluboval trochu onu trpělivost, které potřebuje stále víc porozumět.
Vzhled
Už podle pohledů, které dokáže vyčarovat během chvilky si člověk všimne, že nejspíše v jeho povaze bude dominovat dost vysoké ego. Nebo minimálně něco s tím podobné. Vlasy má zbarvené do tmavě hnědé, které si upravuje do „ležérního“ účesu. Mimo to si je udržuje středně dlouhé, doslova krátké vlasy nejvíce v lásce nemá. I když to znamená, že si tenhle delší styl musí častěji umývat. Mimo to vše jeho tvář má jemné rysy. Je to tedy i dobrá zástěrka, že takhle může vypadat jako kdyby nebyl kdo ví jaký bojovník. A oči na tom nejsou od vlasů moc jinak – ty dovršují nejspíše vše se svým tmavě hnědým odstínem. Se správným pohledem dokáže na oko předstírat nevinného mladíka.
Něco málo k jeho šatníku a stylu oblékání. Džínové bundy, košile, trička… není moc náročný, alespoň mu to tak vždycky přišlo. Nebudeme počítat to v čem je v práci. Tam si logicky něco takového nevezme. V barvách se pohybujeme kolem černé, bílé, šedé… případně tmavých barev.
Fantasy World