Povaha
William je angličan každým coulem. Nejen, že podědil ten jejich strašný, suchý humor, ale také i lásku k čaji a poměrně flegmatický typ života. Na všechno má čas (speciálně na „afternoon tea“) a nové rozhovory zákonitě začíná otázkou: „To máme dneska ale počasí, co?“ a to ať je hezké, nebo ošklivé. Jedná se však o velmi přátelskou osobu. Dveře má u něj otevřené každý přítel, ale i cizinec a když může pomoct, je více než ochotný ji poskytnout. Nikdy ho nezajímá, jestli v tu chvíli mluví s prostým člověkem nebo jinou bytostí. Pokud ho prostě někdo potřebuje, bude tu pro ně.
Každý má však svůj vlastní pohár a stejně jako dokáže být prázdný, je možné ho i naplnit. To a samé platí u Williama, který, přestože má místo poháru džbán, i u něj jsou určité hranice, které není radno překročit. Co speciálně nenávidí je jakýkoliv druh bezdůvodného, neslušného chování vůči lidem, speciálně těch, kteří navštěvují jeho čajovnu. Sám chce docílit toho, aby jeho čajovna byla útočištěm pro každého, kdo chce mít klid aspoň na pár minut od všedního, chaotického dne a jakmile se to někdo pokusí narušit, nebojí se danou osobu beze slov okamžitě vyhodit. Zároveň nemá rád, když se mu někdo snaží vnutit vlastní názor nebo když se někdo až moc hrabe v jeho soukromí. Každý má svá tajemství a pokud s nimi nechce na povrch, neměli byste je nutit.
Největší vada na Williamovi je ale ta, že jakmile se jeho džbán přeplní, hrozně těžko z něj nahromaděnou vodu vylévá. Velice dlouho si pamatuje jakoukoliv křivdu, která kdy byla provedena vůči němu či jeho rodině a ačkoliv se mu upřímně omluvíte, potrvá to nějakou dobu, než úplně zapomene a znovu vám začne věřit. Naštěstí je ale jeho džbán skutečně hluboký a tak chvilku trvá, než se úplně přeplní. Jediné, co snad můžu poradit, je pokusit se ho naplnit co nejméně.
Pokud jde o jeho koníčky, rozhodně se mezi ně počítá připravování čaje a kávy, něco, co zdědil po své babičce a díky čemuž se stále cítí jaksi napojený na ni. Za ty roky, co s ní strávil, tuto schopnost ovládl dost dobře na to, aby se se sebevědomím pustil do vlastní čajovny. Ačkoliv zde připravuje převážně čaje, když si to zákazník přeje, připraví mu i bez větších problémů kávu. Dalším jeho velkým koníčkem je pěstování. Jeho dům zdobí ty nejrůznější rostliny, ať už ty, co kvetou či ty, které jsou věčně zelené. Po pravdě, jeho obývací místnost spojená s kuchyní tak trošku připomíná exotickou zahradu jenom díky tomu množství rostlin, které vlastní. To mu však nikdy nezabrání od toho, aby si domů donesl další květinu a pak přemýšlet, kam ji vlastně dá.
To, že je měňavec někdy sám tak trošku zapomíná. Své proměny nevyužívá příliš často a když ano, tak většinou protože potřebuje překonat nějaké dálky, což se od té doby, co se přestěhoval do Kanady, stává málo kdy. Pokud ale jde o jeho druhou schopnost, přiživovat se na jiných, tak tu používá poměrně hojně. Má však vlastní pravidlo a to to, že se přiživuje jen na těch, kteří mu či jeho přátelům jaksi ukřivdili či je považuje za absolutní… slovo si můžete doplnit sami. Jednoduše se přiživuje na těch, u kterých si je jistý, že si trošku toho utrpení zaslouží. Nikdy je však nevyčerpává na příliš dlouho, většinou je po nějakých těch měsících pustí a nechá je zase žít si svůj vlastní život. Nechce v tomto ohledu napodobovat svoji matku, která se bez jakýchkoliv zábran přiživuje na první osobě, co potká, na tak dlouho, dokud jim doslova nevycucá duši. No možná něco zdědil po ní a to fakt, že se náramně baví při sledovaní unavených a kolikrát zoufalých obličejů těch, na které se zaměřil.
V neposlední řadě vlastní kočku. Sám přesně není, jakého druhu je, osvojil si ji v jednom místním útulku, no pojmenoval ji Belladonna a upřímně by na ni nikdy nedal dopustit. Ohromně ji rozmazluje a je to rozhodně na té kočce poznat. Pokud se však něčeho Wiwi obává, tak to je proměnit se před ní v sovici pálenou, neb ho nikdy proměnit se neviděla. Jednoduše má obavu, že jakmile k tomu jednoho dne dojde, jeho dům skončí plný jeho peří.
Minulost
Narodil se v Anglii, přesněji ve městě Hexham a to páru měňavců, který se však nevzal z lásky, nýbrž čistě z důvodu aby zachovali svoji krevní linii. Logicky tak nebyli úplně nejlepším vzorem pokud jde o vztah mezi dvěma partnery a bohužel, nebyli ani příliš dobří pokud šlo o vychovávání svých potomků. Měli celkem šest dětí, z čehož Wiwi byl prostřední, no upřímně to nemělo žádný vliv na to, jak se k nim rodiče chovali. Jejich domácnost byla věčně chladná a tichá, na cokoliv chtěly děti sáhnout, to jim musela matka svolit, neb nehodlala riskovat, že něco bez jejího dozoru rozbijou. Otec naopak byl neustále pryč, údajně v práci, no pokaždé když se vrátil, divně páchnul. Až když byl Wiwi starší tak mu došlo, že to byla kolínská jeho milence, za kterým každý den chodil místo toho, aby se věnoval svým dětem.
Pokud však bylo něco, co William vnímal ze všeho nejhůř, to bylo jakým způsobem ho učila matka umění měňavce. Jeho matka si prodlužovala život tím, že se přiživovala na lidech a bylo jí jedno, o koho se jednalo. Jakožto populární herečka se potkávala s lidmi každý den, speciálně když po ní chtěli autogram nebo fotku, v čemž jim vždycky s radostí vyhověla, neboť se tak mohla na ně jednoduše napojit a začít se krmit na jejich energii. A přesně tuhle nonšalantnost chtěla naučit i své děti a zatímco ostatní sourozenci to vzali jako naprostou přirozenost, Wiwimu to bylo jednoduše proti srsti. Chtěla, aby se přiživoval na dětech, s kterými chodil do školy, ale on je vnímal jako svoje přátelé, nemohl přece ubližovat svým přátelům. Matka ho velice rychle zahodila jako ztracený případ a tak se přesunula na zbytek svých dětí, které ji poslouchali.
Wiwi se místo toho dostal do péče své babičky z otcovi strany. Překvapivě, díky tomu začal trávit více času se svým otcem a jeho přítelem. Zjistil, že tuto “měkkost“ má po něm, neb i on strašně nerad své schopnosti využíval. A tak ho naučil úplně jiný přístup ke svým schopnostem, který přijal ochotněji, ačkoliv stále s menší nelibostí. No čím starší byl, tím víc si na to zvykal, až nakonec to přijal jako součást sebe. Od babičky se mezitím učil lásce k čaji a zahradničení, což, jak rychle zjistil, byla jeho největší vášeň též. Se svojí babičkou zůstal William dlouho, vlastně až do její smrti. V tu dobu pracoval jako barista v kavárně, no po babiččině smrti se rozhodl konečně vycestovat s úmyslem založit si vlastní čajovnu, jenž na její počest měla nést její jméno - Charlotte. A z nějakého důvodu se rozhodl nezůstat v Anglii - místo toho se odstěhoval do Kanady, do města Minew. Díky podpoře svého otce si zde odkoupil dvoupatrový dům, z čehož první patro proměnil v čajovnu a to vrchní si ponechal jako svoje bydliště.
Vzhled
William je 190cm vysoký muž štíhlé postavy. Nedá se říct, že by měl nějaké extrémně velké svaly, no díky pravidelnému posilování se mu nějaké pod tím oblečením rýsují. Jedná se však o pouhé udržování kondičky, kterou dle svého názoru potřebuje pro všechno to tahání květináčů. Na rukách a hrudníku má tetování, většinou se jedná o mix květin, od kopretin po růže a révy. Na hrudníku má však přesně uprostřed vytetovanou sovu pálenou v letu.
Jeho oči jsou hnědo-zelené a ačkoliv za normálních podmínek s nimi vidí naprosto v pořádku, ke čtení si už poměrně často bere brýle, speciálně v noci kdy má za sebou dlouhý den a jeho oči už jsou velmi unavené. Vlasy má William světle hnědé, přitom na sluníčku mohou mít zlatavý odlesk. Délkou mu dosahují pod bradu, z čehož zadní prameny se téměř dotýkají ramen. Většinu času je však drží svázané v malém culíku, speciálně když pracuje, neb si nepřeje, aby mu během přípravy čaje překážely v obličeji nebo nedej bože, aby nějaký spadl do hrníčku. Na obličeji má ještě mírný porost vousů, který většinou udržuje v jednom střihu.
Co se týče stylu oblečení, většinou se drží spíše ležérnější módy, jako jsou trička a kalhoty, no do práce často ještě nosí svou uniformu, jenž se skládá z košile, kalhot a zástěry. Na špercích si William moc nepotrpí a tak na rukou kolikrát nenosí ani hodinky.
Fantasy World