Povaha
Barbara Bouvier Petit je šťastné a hravé dítě, jako každé druhé, ale přesto je jiné. Její hlavní vlastností je cílevědomost a dětská naivita. Má velikou představivost a tvůrčího ducha, ráda hraje na housle a ráda si čte dětské knížky, jako je Harry Potter. Věčně ji můžete vidět s kamarádkami ve škole, jak spolu roztomile brebentí a posílají si spolu drby.
Má spousty kamarádů, u kterých se cítí nejlépe a se kterými si rozumí. Je přátelská, chytrá a pěkná, proto ji ostatní ve třídě mají i rádi. Nikdy si nezažila šikanu.
Malá Barborka ráda vzbuzuje u ostatních dospělých, že je taky velká holka, která všechno zvládne. Nerada přiznává, že nakonec vždycky potřebuje pomoc velkých dospělých, a v tom ji nejvíce vytáčí její bratr. Je hádavá, tvrdohlavá a jako jediná ženská v rodině to má těžké, jak sama ona říká. Nejvíc ji vadí, že ji pokládají za samozřejmou a malou, jako kdyby ani neměla vlastní názor. Nesnáší například hraní na housle, i když ji to jde. Někdy by s nimi třískla o zem a utekla domů. Má jednoduše výbušnou povahu.
Mezi její záliby patří čtení fantastických a dobrodružných knížek od světových autorů. Ráda s kamarádky probírá drby o jiných děvčatech ze tříd na základní škole, občas se to neobejde bez hádek a další tvoření neobjasněných drbech. Je energetická, a proto ji baví i sporty, jako bruslení na ledu. Její velká bráška ji naučil bruslit už v šesti letech a doteď ji to baví, ale nikdy se do sportovní kariéry nepustila, protože ji to nepřipadalo dost zajímavé. Chtěla být bojovnice, chtěla být dobrodružná hrdinka, jako v jejích příbězích!
Z její vlastní rodiny je ji nejblíže otec, vychoval ji i bez pomoci matky, bylo to těžké, ale vytvořili si velké pouto, ale přesto ji na něm vadí, že pobývá moc dlouho v práci, a proto není moc často doma. Její velký bráška ji občas leze na nervy, protože je nemluvný a podle její přesvědčení je nechutný a hloupý, má ho moc ráda. Doteď ji vyzvedává každý den ze školy a vodí ji na hodiny houslí.
Minulost
Začalo to jejím bouřlivým narozením, kdy její porod způsobil smrt její vlastní maminky. Byla to bouřlivá, chladná noc severoamerického severu. Vánice, překrutý mráz a špatné podmínky na silnici způsobily špatný porod její matky, kdy umírala v agonii. Nikdo přesně neví, co to bylo za počasí a proč bylo tak silné. Jako, kdyby se síly spolčily proti této rodině a chtěly ji uškodit...
Kdyby jen všichni tehdy věděli, že za to může její bratr s bájnou chladnou mocí. Chlapcova neovladatelnost a strach o vlastní matku způsobil kalamitu v sousedství. Dětská láska k matce je silná. Tehdy byla nejsilnější v jeho životě, kdy se poprvé dostala na povrch.
Čas ubíhal, její dětství probíhalo normálně a šťastně. Nikdo ji nikdy neřekl pravý důvod, proč nemá maminku, a ani ona nad tím sama nepomyslela. Pořád pro ni bylo to jediné a normální v rodině, že má jen dospělého brášku a tatínka, který se set sakramentsky snažil ji vychovat. Občas to šlo ztěžka, ale s pomocí místní sousedky ji naučili pár věcem, které se budou mladé dámě, jak rád otec říkal, jednou hodit, až bude hledat manžela, což ji vždy znechutilo a s červenými líčky odcházela pryč.
Barborka, tak ji všichni říkali, když nastoupila poprvé do školy, byla hned mezi dětmi oblíbená a chtěná, oblíbená mezi učiteli. Dnes chodí do páté třídy a zatím si užívá svůj dětský život.
Vzhled
Barbora je štíhlá mladá slečna s dlouhými hnědými vlasy a krásným vzhledem. Na svůj věk vypadá v pořádku a vůbec vyspělejší, stále je to dívka.
Má malý štíhlý obličej, útlý nosík, krásné zelenomodré oči jako karibské moře, velké růžové rty a mezi zoubky má nepatrnou mezeru, která ji ale ani trochu neškodí na kráse. Má dlouhé oříškově zbarvené vlasy, jenž ji spadají až po lopatky, a je na ně rázně pyšná.
V letních měsících nosívá sukně, košilku a vysoké boty v barvách šedi, košilku má bílou. V zimě nosí, logicky, teplé oblečení.