Povaha
I přes jeho handicap se s tím vším naučil žít. Bez ohledu na to je chodící člověk, který předává rád pozitivní náladu dál. Není ten typ člověka, který by se musel litovat kvůli vlastním problémům. Ty vlastně staví na úplně druhou kolej a nevšímá si jich. Nebo je řeší, až na poslední chvilku. V tom je hold trochu paličák. Pokud by šlo o trable kde si má vybírat mezi životem a smrtí, tak to bude brát vážně. Ale jinak? Musel by mu člověk vymluvil doslova díru do hlavy. Je jenom lepší ho trochu poznat a vědět, že nestojí o zbytečné starání. Nechce se úplně cítit jako nemohoucí. Samotnému mu to nedělá dobře. Přijde si pak vážně omezený svou vadou a není mu to ani trochu příjemné. Nerad dává za pravdu všem kolem, že na některé věci prostě nemá. S radostí dokazuje vždy opak.
Zixin je hlavně společenský člověk. Nedokáže si život bez společnosti pořádně ani představit. Dost pravděpodobně za to může výchova. Už odjakživa je zvyklej, že s ním stále někdo je. Jako malému se mu věnoval táta a ve škole měl furt po ruce někoho. Tudíž neměl o zábavu nikdy nouze. Je vlastně lepší že ho takhle naučili být sociálním tvorečkem. Nerad si to přiznává, ale kolikrát mu to zachránilo kůži. Pokud se s ním tedy někdo začne bavit (a je opravdu jedno jestli ho zná nebo ne), měl by se připravit na ukecané stvoření, které mu bude klást jak hromadu otázek, tak vždycky najde nějaké téma k rozhovoru.
Co se mu nemůže zapřít je jeho postavení k upřímnosti samotné. I přes svou milost k ostatním neumí zavřít zobák v čas. Občas možná omylem, jindy úmyslně nechá ven vyjít krutou pravdu kterou ví nebo si myslí. To je asi tak trochu nevýhoda… něco u takového společenského tvora může být zrádná vlastnost. V některých případech se dá takového chování cenit. Občas ta pravda je potřeba, ale pak jsou situace kdy by se tohle pako mohl naučit držet jazyk za zuby.
Nikdo nemůže být doslova dokonalé stvoření. Zix už má problém s upřímností a k tomu musí mít i pár dalších. Co by to jinak bylo za život? Upřímnost jsme si už shrnuli. Jako další věc je tady jeho bláznivost a přistup k věcem. Jeden by čekal, že se bude držet trochu stranou. Však vidí sotva minimum! Jenomže to by nesměl žít trochu adrenalinem. Každý člověk ho v životě trochu potřebuje. No a tady by si ho někdo rád dopřával klidně víc, než je zdrávo. Nebojí se do čehokoliv vrhnout rovnou po hlavě. Je pro každou srandu i nebezpečí. Tudíž by bylo docela dobré řešení si na něj pořídit vodítko. Nebo nějakého hlídacího psa, kterej mu vše nedovolí.
Kvůli ztrátě zraku si nemohl najít nějakého koníčka jako čtení. Namísto toho je milovníkem hudby. Dá se říct, že nemá hudební sluch k zahození. Je to taky jedna z věcí, u které ten zrak prostě nepotřebuje. U ní je hlavní hlavně sluch. A v případě hry na nástroje hmat. Kvůli své radosti se naučil hrát na klavír. Námitka toho, že nevidí na noty je sice pěkná, ale podle sluchu se dá hrát taky. A tím že se naučil podle tónu poznávat noty? Nedělá mu problém něco zahrát. Kolikrát si vymýšlí spíše své melodie, které si udržuje pouze ve své hlavě. Ale už kvůli tomu se cítí o něco lépe. Nemusí slepě hrát co by mohl vidět na notách. Tím se naučil také vyjadřovat své emoce. Občas má problém něco vyjádřit slovy. A pokud člověk rozumí trochu melodii, aby si dokázal sám doplnit co má asi naznačovat. Dokáže číst v Zixinovi poměrně snadno.
Minulost
Zixin se narodil kočkodlačím rodičům, kteří by pro něj byly schopni udělat první poslední. Jeho matka neměla tolik chápající rodiče a spíše po ni vždy očekávali hodně. Proto nebyl ani jeden z nich nadšení, když jim přivedla ukázat jejího nastávajícího. Chtěli pro svou dceru to nejlepší. A Zixinovo otec… no nebyl podle jejich obrazu. I když byl zaměstnaný tak rodiče oné dívky se nedokázali spokojit s tím platem co dostával. I přes jejich naléhání a menší „vyhrožování“ své rozhodnutí nezměnila. A nikdy by ho ani nelitovala. Láska a rodina pro ní byla na první místě. Jen co se narodil jejich první syn tak si ho při prvním pohledu hned zamilovala. Byla by mu ochotná dát cokoliv, jen aby se její syn měl dobře.
Problémy se začali vyskytovat co Zixovi táhlo na jeden rok. Jeho otec přišel o práci, kvůli neschopnosti jeho šéfa. Nedokázal si firmu udržet a doplatil na to každý zaměstnanec. Nehledě na to, že šlo o dobu kdy bylo složitější si najít práci. Nebo minimálně měl nalepenou smůlu na patách právě Kaie. Aby dokázal svou rodinu uživit a nějak si udržet i střechu nad hlavou tak si musel „trochu“ peněz půjčit. Což taky šlo dost špatně. Kdo by půjčil někomu kdo je nezaměstnaný? Není tam žádné zaručení, že ty peníze nikdy splatí. Nehledě na to, že když se mu cesta zkřížila už s někým kdo byl ochotný mu ty peníze půjčit, měl nereálné podmínky o splátkách. Ty podmínky by nebyly pomalu reálné ani s prací. Jenomže nastala zapeklitá situace. Peníze jsou potřeba vždy, ale do téhle nejhorší chvíle Zixin stihl onemocnět. Normálně by to pro dítě problémové nebylo, ale pro batole? Kterému je sotva rok? I přes ty nereálné podmínky si peníze od pochybného chlápka půjčil. Dělal to jen kvůli rodině.
Uběhlo pár měsíců a vše se začalo vyvíjet poměrně dobře. Zix rostl a sílil, jeho otec si našel stabilní práci která vypadala slibně. I jeho matka se snažila přispět s tím co si dokázala vydělat z prací domova. Háček se vyskytl v tom, že se Kai nezmínil o splátkovém kalendáři. Jistý chlapík na něj tlačil čím dál tím víc. Chtěl svoje peníze zpět. A krom nějakého domlouvání pomalu přešel na vyhrožování. Kdyby to šlo jen na jeho osobu tak by to zkousl. Ale aby měl na něj páku tak vyhrožoval, že ublíží jak jeho ženě tak dítěti.
Ať se Zixinovo táta snažil sebevíc, ty podmínky nebo minimálně dát tu danou částku každý měsíc nedokázal. Do toho se snažil sehnat druhou práci. Ale to vydržel sotva dva měsíce. Domů se vracel vždy unavenej a pomalu ho to začalo stát psychické zdraví víc a víc. No… a tím že nedokázal dát určitou částku v čas? Chlápka to přestalo bavit. Vyřešil si to po svém. Jeho bydliště znal moc dobře, poslal na práh svoje spolupracovníky, dá se říct pomalu „vymahače“. Krom nějakého cenného majetku se dotkli toho co bylo Kaiovi nejdražší. Maličký Zixin byl jejich cílem. Ale jaksi zapomenuli na jeho matku. Ta to dítě chránila vlastním tělem a nedovolila jim něco mu udělat. Kvůli způsobenému hluku sousedé zavolali policii, jenže ti než se dostavili… Jediný přeživší byl malej klučina, kterej byl chráněnej tělem matky. Tu se doktoři snažili zachránit, ale ta snaha byla marná. Kdyby se k nim dostali o chvilku dříve tak by to možná dopadlo jinak. Ale takhle? Zix zůstal se svým tátou sám.
Čas letěl dopředu poměrně rychle. Od té celé události uběhlo už pár let. Chlapi kteří celej incident měli na svědomí seděli pěkně v chládku. Zixovi táhlo na třináct let a jeho táta se snažil vynahradit úplně vše. Nedokázal mu nahradit matku… Ať se snažil sebevíc, tak nedokázal najít nikoho koho by si jeho syn oblíbil. A raději dal kolikrát právě na něj. Už jen z důvodu, že si Kai do hlavy nutil jen jednu věc. On byl ten co ho připravil o matku. Jen kvůli tomu, že se nedokázal víc snažit. Ovšem o to horší bylo, že další problémová situace se měla teprve dostavit.
Zixin měl být na pár dní doma sám. Jeho otec musel na pracovní cestu, jenže tu mu jeho syn neúmyslně překazil. Sotva stihl odjet a do pár hodin dostal telefonát od své rodiny. Zix začal pomalu ztrácet zrak. Proč… Doktor to uvedl jako dědičné oční onemocnění. Z jaké krevní linie to jde se mohlo jen spekulovat. S rodiči od jeho matky ve spojení nebyl. A nebyl si vědom toho, že by to muselo nutně jít právě z jeho krevní linie… tak či onak na tom nějak nesešlo. Ani kdyby dokázal vrátit čas tak by to nepomohlo. Sotva v třinácti letech z toho klučina rozum neměl. Něco jako porušená sítnice a nějak špatný nerv pro něj bylo španělská vesnice. Jedině čemu rozuměl dobře byla ztráta zraku a operace. Díky té operaci mu zbylo pár procent a něco málo vidět. Dokázal tedy rozpoznat určité věci, ale ve finále? Je a bude zkrátka slepej.
Zixin se s tím naučil nějak žít. Ze začátku z toho nadšený nebyl. Ale i přes to vše… jeho táta se snažil ze všech sil. Kvůli tomu se snažil fungovat jako normální kluk v jeho věku (i když to úplně nešlo). Pomalu se tím nenechal tolik omezovat jako ze začátku. I s takovým handicapem se snažil žít na plno. Minimálně se zdržoval dál od nějakých šíleností, aby nekončil v nemocnici. Nebo nedej bože na prahu smrti.
---
No… teď už ale od toho prachu smrti nebudeme daleko. Aby jeho táta měl klidné svědomí tak se Zix nechal ze školy doprovázet svou kamarádkou. Spíše se dá říct, že jí bral pomalu jako svou sestru. Znal se s ní od mala a byl to člověk, kterej pro něj hodně znamenal. A vždy znamenat bude. Nebudeme tady roztahovat jak celej den vypadal. Nanejvýš stačí říct, že z něj měl Zix vyloženě vzpomínky které nezapomene. Mno… a jak se dostal oběma nohama blízko do hrobu? Během večerních hodin se právě se svou kamarádkou odebíral akorát z čajovny, kde spolu ti dva trávili většinu času. Večerní procházka městem a odvést sleponě domů zní docela v klidu. Jenže ti dva stáli ve špatnou dobu na špatném místě. Parta mladých teenagerů jednoho kamaráda vyhecovali, aby šel opilej řídit. To že se po městě řítili rychlostí, která je vyloženě proti předpisům asi není potřeba nějak zmiňovat. Stačí jen říct, že nejhorší zranění z té srážky odnesl Zix. Na většinu procent opravdu nevidí. Může vidět minimálně… 5% z toho co vidí normální člověk. A večer? To hold vnímá akorát věci lépe při světle. Ale hluchej ještě není. Řítící se auto někde slyšel, dokázal si i určit směr. Ale nikdy by ho nenapadlo, že je to zrovna přímo na ně. Poslední věc, kterou si z tohohle incidentu vybavuje je křik někoho kolemjdoucího a k tomu i haldu nadávek. Ale co bylo potom? Nemá nejmenší tušení. Probudil se, až v nemocnici s pár zlomeninami, pohmožděninami a zašitými ranami. Podle doktorů měl vážně štěstí, že přežil. Ale jak si to vyvodil jeho otec? Paranoia, která s ním od smrti manželka žije se projevila i teď. Chtěl pro své dítě to nejlepší a proto se rozhodl pro přestěhování. Ne jenom do jiného města – rovnou do jiného státu na druhém konci Země. Tedy z Číny směrem do Severní Ameriky – města v Kanadě San Hillesh.
Tím pro Zixe začala nová kapitola. Opustil vše co měl rád… ale otci vždycky vyhověl. Pro něj je to jediná rodina, která mu zůstala. A nerad by o něj přišel, takže kvůli jeho klidu na tohle řešení raději kývl. I když ho to stálo vše co znal. A jak to pro něj v novém prostředí probíhalo? Ze začátku bojoval hlavně s okolím, které prostě neznal. A pro slepého je to vážně na dvě věci. Do jisté míry, když to bylo možné mu otec pomáhal. Nakonec se povedlo zařídit, alespoň jistou pomoc na tohle cestování po venku. Po pár dlouhých vyřizování a povídaní si s pár lidmi Zix dostal asistenčního psa. A tím, že žil s tátou, tak nějaké trable se o tohle stvoření postarat nebylo. Hlavně co se týče s procházkami ven – nemusel se pro jednou spoléhat jenom na slepeckou hůl a vlastního pamatováka.
Kolem nové školy, kterou dostudoval – v jeho případě se mu povedlo dostudovat obor marketingové komunikace a žurnalistiku. Ale že by to upřímně měl v plánu využívat dál? To se říct vážně nedá. Jenom byl rád, že dostáhl jednoho cíle, kterého chtěl – mít nějakou školu vystudovanou, aby ukázal světu, že není zkrátka odepsanej. K příběhu ukončení školy, který mu ve finále způsobil trauma z jízdy autem… dalo by se k tomu říct hodně. Ale nač kazit nějaké tajemství, které nemusí vědět každý, že ano.
Aktuální situace dění – je mu 25, stárnutí se mu zastavilo a teď se soustředí na své další cíle. Slepota ho obrala o dost věcí, musí mu dost pomáhat otec. Ale menší plus je, že se jim povedlo sehnat byt hned pár ulic dál, od bytu kde bydlí táta. Tedy, i když nerad tak ho nechal žít sám. Akorát ho párkrát do týdne chodí kontrolovat, aby mohl s klidem spát, že jeho syn žije a dýchá. Nakonec mu v v půlce týdne vždycky přijde na výpomoc žena v jeho věku, která mu pomůže hlavně s úklidem a vařením. Občas chodí častěji, když není možnost, aby Zixovi přišel pomoc táta. Co se týče práce tak to je trochu složitější. Žurnalistiku jako takovou by sice mohl dělat. S tím co počítače a programy teď nabízí to není takový problém, ale nechtěl se zatím ukotvit u počítače. Tedy přišel o zrak, ale ne o sluch. Našel si zalíbení hudbě – přesněji řečeno hlavně k houslím. S psaním skladech mu pomáhá následně jeden dobrý kamarád, kterého si udělal na škole. Alespoň měl někoho kdo se vyzná v hudbě a pomůže mu. A tím, že pracuje jako hudební aranžér tak se naučil pomalu hrát na většinu nástrojů. A hlavně je s touhle prací spokojený. Už takhle má několik úspěšných rozepsaných skladeb pro orchestry.
Vzhled
Na první pohled člověka nemusí nějak zaujmout. Krátké vlasy, do tmavě hnědé barvy. Ty nanejvýš zasáhnout lehce do očí, když si je neupraví a nechá si na hlavě vrabčí hnízdo. Nebo v případě, že si je nenechá v čas zastřihnout. Pak mu výhled lehce stěžují. Očka má taktéž do tmavě hnědé barvy. Nanejvýš do jiných odstínů. Vlasy jsou oproti očím lehce světlejší. A pokud by na jeho tváři někdo hledal cokoliv zajímavé? Nedohledá se ničeho, ani nějakého znamínka které by mohl mít od narození.
Co se týče jeho postavy tak není nějak něčím speciální. Každý má někde na těle nějakou jizvičku, protože jako malej dělal kraviny. Jenže to není něco o čem by se dalo mluvit hodiny a hodiny. Váhou a natož svaly taky nějak dvakrát nevyniká. Sílu nějakou má a i ty těžší věci unese. Jen není zrovna ten kdo má potřebu posilovat. I když může milovat adrenalin, tak to furt neznamená že je posedlej na sobě jakkoliv dělat. Výškově dosahá do 183cm, což je Čínského mladíka dost. Přerostl tak matku i otce. Není to ovšem něco čím by se musel vychloubat nebo něco v tom slova smyslu. Minimálně by si ho člověk nespletl s dívkou, kdyby se nechal narůst delší vlasy.
Přesuneme se směrem k jeho šatníku. Nemusíme hledat nic extra zajímavé, či dokonce speciálního. U barev se pohybuje kolem černé a bílé. Pokud na sebe vezme něco jiného tak je to převážně v barvách tmavých odstínů. Občas se nanejvýš stane, že si na něm člověk může všimnout nějakého šperku. Ať jde o náramek na ruce či o řetízek kolem krku. Tam se držíme buď stříbrné barvy (pokud jde o kovy). V případě nějaké ruční výroby máme spíše bílou barvu. Případně místy černou.
Dodatek
Má trauma z cestování autem. Pokud ho někdo chce do tohoto prostředku dostat, tak nejspíše bude mít co dělat s panických záchvatem.
Asistenční pes - k Zixovo štěstí se k němu dostal labradorský retrívr. Nemá tedy nějaké velké problémy s vyčesáváním a s haldou chlupů, které by tenhle pomocník zanechával. Syruse dostal dva měsíce poté co dosáhl dvou let. Tedy je minimálně rád za to, že o něj jen tak nepřijde. Prvně se kvůli tátovo návhru kolem psa Zix dost škubal - nechtěl se vypořádávat se smutkem, až nastanou nějaké zdravotní problémy a bude potřeboval ho utratit. To nakonec celé hodil za hlavu a byl za tuhle pomoc dost rád. Syrus mu dost pomáhá v každodenním životě - hlavně k pohybu venku a překonání samoty. Díky tomuhle společníkovi vyrazí ven a může si tak užívat trochu města a přírody. Je to hlavně procházka bez větších starostí, aby se někde neztratil, když se náhodou rozhodl vyjít na čerství vzduch tak trochu sám.
Co se povahy Syruce týče - krom práce, se kterou Zixovi pomáhá je vůči němu dost ochranářský. K jeho smůle je dost závislej na jednoho pána. Proto u něj není už ani moc reálné, aby mohl pomáhat někomu jinému. K Zixovi si vytvořil silné pouto za krátkou dobu. A nejlépe poslouchá skutečně jeho - i když reaguje i na ostatní. Tak mu i základní povely trvají třikrát déle, než když je po něm chce jeho majitel. Tedy nemá rád v okolí Zixe lidi, kteří se chovají jakkoliv divně a nebo na něj jen zvýší hlas. Na druhou stranu je ovšem vůči lidem, které k sobě Zix pustí a má je rád, baví se s nimi dost přátelský. To se projeví trochu víc jeho hravá povaha a z nějakého více ochranářského stvoření je něco víc přítulného.
Rodina: Ehuang, jeho matka byla pro každého doslova anděl. Kdyby jí měl možnost Zixin znát tak by věřil tomu, že povahově podle vyprávění táty byla úžasnou ženou. Určitě i matkou. Takhle jí její sny znal akorát z fotek a vyprávění blízkých. Její jméno vyloženě znamenalo „krása“. A ať už jí takové jméno vybral kdokoliv, tak se rozhodně nespletl.
Kai narozdíl od ní je povahově trochu paličák, nervák a kdo ví co všechno. Zato, když tuhle ženu spatřil poprvé, tak si jí nehodlal nechat utéct. I když v něm převládala povaha kočky, která byla spíše samotářská. Tak Ehuang ho okouzlila hned po pár hodinách co jí poznal.
Mladou ženu kdysi zachránil muž v jejím věku. Jistý „výtržníci“ si ji vyhlédli a nedělali jí úplně příjemné nabídky. A nebýt Kaie tak kdo ví jak by skončila. Partičku nezvaných hostů zahnal a jistým způsobem se s Ehuang dal do řeči. Sem tam to bylo jen nějaké setkání na kafe. Časem večeře a ve finále z toho vznikl vztah. Celé to jejich setkání byla jen náhoda, kdyby se nestalo to a to. Tak by ti dva spolu ani nemuseli skončit.
Jednoduše řečeno Zix měl milující rodinu - ač táta bral přenesení genů kočkodlaka i na syna jako prokletí, které si myslel, že se mu vyhnulo. Tuhle myšlenku vyvrátila první přeměna v Zixovo sedmi letech.
Fantasy World