Joxter

Muž25/3854 let

Dreams are necessary to life.

Povaha

Joxterova povaha je složitá a mnohovrstevná, stejně jako jeho životní příběh. Staletími samoty a utrpení se v něm zformovala bytost plná protikladů. Bytost balancující na hraně mezi světlem a tmou, mezi divokostí a laskavostí. Na první pohled se Joxter může zdát chladný a odtažitý. Léta strávená ve vlčí podobě, daleko od lidské společnosti, v něm zanechala stopy. Naučil se spoléhat pouze sám na sebe, důvěřovat jen lesu a jeho obyvatelům.
V jeho očích se zračí smutek a melancholie, které prozrazují tíhu minulosti a nesmazatelné jizvy na jeho duši. Přesto v jeho srdci stále plane oheň - oheň naděje a touhy po lásce a pochopení. Joxter je osobnost hluboce citová, která touží po blízkosti a sdílení, ale zároveň se bojí, že kletba mu to navždy znemožní. Jeho laskavost a soucit se projevují v jeho ochranářském postoji k lesu a tvorům v něm žijícím. Joxter je strážcem a ochráncem, který se nebojí zasáhnout, když je v ohrožení rovnováha přírody. Jeho moudrost a zkušenost z něj dělají rádce a pomocníka pro ty, kteří hledají cestu v temnotách jeho domoviny.
Je bytostí s hlubokým smyslem pro spravedlnost. Nenávidí krutost a bezpráví a nebojí se postavit se na stranu slabších a utlačovaných. Jeho hněv je však strašlivý a ti, kdo ho vyprovokují, poznají jeho divokou a nezkrotnou stránku.
V jeho nitru se mísí melancholie s odhodláním, soucit s hněvem, moudrost s naivitou a šílenství s realitou. Joxter je bytost, která se neustále vyvíjí a učí, která hledá smysl svého bytí a snaží se smířit se svým osudem. Jeho povaha je tedy jako les, který obývá. Je plná tajemství a nečekaných zákoutí, plná světla i stínů. Je to povaha, která se nedá snadno popsat, povaha, která se musí zažít, aby se pochopila.

Minulost

Věčný vlk, strážce lesa, osamělý bůh… Těmito jmény ho po staletí nazývají lidé z okolních měst, aniž by tušili, že se za nimi skrývá bytost plná bolesti a touhy. Jeho minulost je spletitá jako kořeny stromů, které ho obklopují a sny se mu prolínají s realitou v nejasných vzpomínkách. Pozoruhodné je, že se jako vlk nenarodil. Narodil se v dobách, kdy se magie mísila s lidským světem a bytosti jako on nebyly pouhými legendami, či mýty skrývající se v lidském pokolení. Byl mladý, plný života a jeho srdce toužilo po poznání a dobrodružství.

Přeskočme však dětská léta, která prožíval se vší vitalitou a silou, jež tehdejší doba přinášela. Jeho kmen byl spjatý s přírodou, stejně, jako spousta jiných, kdy svět neulehal na bedra beznaděje a vzkvétal pod svou divokou taktovkou. Uzavřená společnost kmene mu však nebyla příliš po chuti a tak se i přes protesty od kmene oddělil. Stal se tak vyhnancem, kterého kmen už nepřijme zpět do svých útrob, ale popravdě mu to tehdy nevadilo. Měl před sebou širé moře neznáma, ke kterému už nemusel natahovat pouze ve svých snech, ale mohl do něj s klidem vykročit.

Světem se toulal mnoho let, kdy neztratil žádný ze svých dětských snů. Stal se členem obchodní karavany, pomáhal medikům ve válečných vřavách, cestoval s různorodými skupinami, ale jeho hlavním řemeslem se stal kejklíř. Nepředváděl však vystoupení, pouze vyprávěl příběhy, kterým ostatní rádi naslouchali. Právě takto se seznámil s Eliasem - svou životní láskou.
Elias byl mladý muž s očima, které odrážely hvězdy a úsměvem, který rozehnal i ty nejtemnější stíny. Jejich setkání nebylo jen letmým zábleskem, ale zrodilo se z něj silné a hluboké pouto. Elias naslouchal Joxterovým příběhům s otevřenou myslí i srdcem a Joxter v jeho pozornosti nacházel klid a porozumění. Strávili spolu dlouhé noci pod hvězdami, povídali si o svých snech, touhách a obavách. Jejich láska rozkvetla pomalu, ale jistě, jako květina, která se probouzí k životu po dlouhé zimě. Joxter, zvyklý na samotu a putování, se v Eliasově přítomnosti cítil konečně doma. Elias mu ukázal, že láska nemusí být jen bolestivou vzpomínkou, ale i světlem, které ho hřeje u srdce.
Společné dny plynuly jako sen. Putovali spolu, sdíleli radosti i starosti. Joxter vyprávěl Eliasovi o svém životě, o svém kmeni, o svém daru měnit podobu. Elias ho poslouchal s úžasem a respektem, a Joxter cítil, že ho Elias přijímá takového, jaký je, se všemi jeho tajemstvími i démony minulosti. Elias miloval Joxtera pro jeho duši, pro jeho laskavost a moudrost, a Joxter v jeho lásce nacházel útočiště a sílu. Společně objevovali krásy světa, navštěvovali zapomenutá místa, a sbírali vzpomínky, které jim nikdo nemohl vzít. Joxter se po dlouhých letech samoty konečně cítil šťastný. Ale štěstí, jak už to tak bývá, netrvalo věčně… Fures vitae. V těch dobách ještě ne tak známá schopnost měňavců, kdy se spolu s láskou k Eliasovi nevědomky zavázal i touhle schopností. Jelikož to bylo jeho první využití této schopnosti, postrádala mnohé. Na jeho drahou polovičku se nepřenášelo skoro nic. Právě naopak, spíše ji to k životu dodávalo, kdy na Eliase byla přenášena i část životní energie.

Jelikož byl Joxter zvídavým člověkem zkoušel se učit i novým proměnám, které ho nějakým způsobem fascinovaly. Jeho novou přeměnou měl být vlk na jehož majestátnost si za ta léta prozatím netroufnul. Žel bohům, jeho zbrklost mu byla osudnout a tahle změna by jej v jiných
případech stála jeho život. Fures vitae však právě v tuhle chvíli vycenila své zoubky, když se Elias přihnal k Joxterovi ve snaze pomoci, stačil jen jeden jediný dotek. Joxterovo tělo si automaticky vtáhlo Eliasovu energii, kterou potřebovalo k rychlejšímu zhojení ran a to rovnou před Eliasovou matkou, jež byla nesmírně mocnou čarodějnicí, která měla být spolu se synem svědkem jeho schopností. V ten moment, kdy Joxter dokončil svou proměnu zírala čarodějnice na svého syna, jehož kůže vypadala najednou staře a zcvrkle, když jeho tělo plynule kleslo k zemi. Její tvář, do té doby laskavá a plná mateřské lásky, se zkroutila v grimasu nepopsatelné bolesti a hněvu. Její oči, dříve plné moudrosti a klidu, nyní planuly nenávistí a touhou po pomstě. Srdce jí pukalo žalem nad ztrátou milovaného syna a v tu chvíli se v ní zrodila kletba, která měla Joxtera navždy poznamenat. Zvedla ruce k nebi a mocným hlasem, který otřásal širým okolím, začala pronášet slova v již ztraceném jazyce. Její hlas byl plný síly a magie a každé slovo dopadalo na Joxtera jako rána bičem. Kletba, kterou na něj uvrhla, byla krutá a nemilosrdná. Joxter, který v tu chvíli ještě nechápal plný dosah zuřivosti kletby, byl odsouzen k věčnému životu v samotě a bolesti. Kdykoliv by se Joxter do někoho zamiloval, jeho láska by zemřela…

~ ~ ~

Joxter se toulal lesem jako sklíčený stín. Jeho vlčí podoba mu byla vězením i útočištěm. V každém zavytí se mísila bolest ze ztráty Eliase s výčitkami svědomí za jeho smrt. Kletba, která ho navždy spoutala s jeho vlčí podobou, byla neviditelným poutem, které ho oddělovalo od světa lidí a od jakékoliv naděje na lásku a štěstí.
V noci, když se měsíc skláněl nad lesem, Joxter usedal na mýtině a vzpomínal na Eliase. Vzpomínky na jeho úsměv, jeho laskavost a jeho lásku ho naplňovaly hlubokým smutkem. Joxter si uvědomoval, že jeho zbrklost a jeho touha po moci ho připravily o to nejcennější, co v životě měl. Jeho vlčí oči, které v hloubi lesa svítily jako dvě modrá, bludná světla, odrážely jeho vnitřní bolest a osamělost. Joxter se stranil ostatních vlků, stranil se i lidem. Věděl, že je pro ně nebezpečný, že jeho kletba by mohla zničit každého, kdo by se k němu přiblížil, alespoň dle slov matky jeho milovaného.
V lesích, které se staly jeho domovem, hledal Joxter klid a zapomnění. Ale vzpomínky na minulost ho pronásledovaly na každém kroku. Viděl v tvářích stromů Eliase a slyšel jeho hlas ve zpěvu ptáků. Les, který kdysi miloval, se stal místem jeho věčného vyhnanství.
Truchlil po mnohá staletí, která se táhla stejně jako med, ale bolela jako dýka kroutící se v srdci. Přesto se s jeho charakterem stal strážcem lesa, jeho ochráncem a jeho tichým obyvatelem. Pomáhal zvířatům v nouzi, chránil les před nebezpečím a občas se objevil i u lidských obydlí, aby je varoval před nebezpečím. Lidé ho znali jako tajuplného vlka, který se zjevuje a zase mizí, ale nikdo netušil, že se za jeho vlčí podobou skrývá zlomená lidská duše.
~ ~ ~

Staletí ubíhala a jeho srdce bylo i nadále plné smutku a osamělosti, ač v téhle době byl už plnou a žijící legendou, či bytostí, která pomáhá lidem v nouzi a chránila les před nebezpečím.
V jednom z nejmenovaných časů se v okolí lesů začalo shromažďovat velké množství nadpřirozených bytostí. Joxter, který byl vždy ostražitý a pozorný si jejich narušení všímal a začal sledovat, co se děje. Mezi těmito bytostmi byla i mladá dívka, která se v jeho blízkosti zjevovala čím dál častěji. Joxter cítil, že ho tato dívka nějakým způsobem přitahuje. Byla plná života, energie a zvědavosti. Její oči, hluboké a pronikavě zelené, jako by viděly skrz jeho vlčí podobu až k jeho lidské duši.
Dívka se jménem Amelia, se o Joxtera zajímala. Chtěla vědět více o ochránci lesa, o jeho minulosti a o jeho tajemství. Jednoho dne mu Amelia darovala amulet, díky kterému mohli telepaticky komunikovat. Joxter byl vděčný i dojatý. Amulet se stal jeho spojením s vnějším světem i s Amélií samotnou. Jejich vztah se prohluboval a Joxter si uvědomoval, že se do ní zamiloval, stejně jako ona do něj. Ač byl zvyklý na samotu a odříkání s Amelií se cítil uvolněně a svobodně. Povídali si o životě, o lásce i o bolesti. Dívka mu naslouchala s otevřeným srdcem stejně jako on naslouchal jí a cítil, že mu rozumí jako nikdo jiný.
Síla kletby však na sebe nenechala dlouho čekat. Ač hlavní hrdina našeho příběhu doufal, že ona staletí ji uvrhla v zapomnění - kletba se však i tak zjevila a poznamenala našeho hrdinu dalšími šrámy, jež vetkaly se do jeho duše. Amelia zemřela v hrozných bolestech. Její kosti se tříštily, kůže praskala a krev prýštila proudem. Joxter s hrůzou a zoufalstvím sledoval její smrt, uvědomujíc si znovu, že je jeho láska je pro druhé smrtelná. Joxter tedy zůstal opět sám s bolestí a výčitkami svědomí.

Po smrti Amelie se Joxter stáhl hluboko do lesů, kdy jeho srdce bylo zlomené a plné bolesti, ale zpráva o tragické smrti dívky se rychle rozšířila mezi lidmi, kteří v okolí lesa žili. Nově příchozí obyvatelé, kteří neznali Joxterův příběh a jeho prokletí, začali vlka obviňovat ze smrti dívky. Chtěli krev za krev a toužili po tom, zabít bestii, která jim vzala jejich milovanou. Původní obyvatelé, kteří znali Joxtera jako ochránce lesa se jim snažili vysvětlit, že vlk za smrt dívky nemůže. Marně. Dav, který toužil po pomstě, neposlouchal žádné argumenty. Joxter, který se o jejich úmyslech dozvěděl, se rozhodl zmizet. Nechtěl, aby kvůli němu trpěli další nevinní lidé. Stáhl se hlouběji do lesů a ztratil se všem z dohledu.

Uplynulo několik století, ale na Joxtera se nezapomnělo. Legenda o něm rostla a sílila. Lidé si vyprávěli o tajuplném vlku, který chrání les a trestá ty, kteří se chovají špatně. K legendě přibyla i varování, že není radno boha lesů dráždit, neboť ten, kdo se proti němu postaví, zaplatí svým životem. Divokou přírodu, kterou Joxter zosobňoval, nebylo možno zkrotit. Les a jeho strážce tak byli symbolem nezkrotné síly a tajemství, které lidé respektovali a báli se jej.

~ ~ ~

V dnešním čase v hlubokých lesích, které po staletí střeží, se Joxter zjevuje znovu. I tak jeho legenda nezmizela, naopak, stala se součástí folkloru a strašidelných historek u táborových ohňů vyprávěných mnohými. Lidé se ho tak snaží ulovit, aby dokázali jeho existenci, nebo aby se pyšnili trofejí, která by jim zajistila slávu a obdiv. Většina z nich však vybíhá z lesa s hrůzou v očích a slovy, že už se tam nikdy nechtějí vrátit. To vše jen díky jeho schopnosti, jež jim zamotala hlavu můrami tak mocnými, že mnohým hrůzou zbělely vlasy. Za ta staletí samoty se mu realita smísila se sny a on sám už neví, jestli bdí, nebo spí. Jeho mysl je plná vzpomínek, které se prolínají s fantaziemi a vytvářejí jeden nekonzistentní celek. Občas se tak stane, že k lidem promluví lidskou řečí, která jim rezonuje myslí, což je udivuje a děsí zároveň.
Jeho budoucnost je nejistá. Nikdo neví, co se s ním stane. Zdali bude navždy uvězněn ve své vlčí podobě a bude se navždy toulat lesem jako stín? Nebo se mu podaří zlomit kletbu a najít konečně klid a mír? Či jen najde někoho komu by mohl věnovat část svého života? Odpověď na tyto otázky zůstává zahalena tajemstvím, stejně jako samotný bůh, jež chrání okolní lesy…

Vzhled

Vlk. Slovo, které v sobě nese ozvěnu smutku a samoty. Jeho vlčí podoba není jen vnější slupkou, ale i zrcadlem jeho duše, jež by se dala popsat slovy: hluboká a rozervaná. Když se jeho lidská kůže proměnila v hustou srst, zjevila se bytost plná protikladů - divoká a laskavá, silná a zranitelná, osamělá i toužící po lásce.
Jeho srst, temná jako bezhvězdná noc v níž leskly se stříbřité odlesky zdála se jako by se v jejím nitru odrážela sama luna. Dala by se popsat jako plášť utkaný z bolesti a vzpomínek, kdy každý chlup nese stopu prožitých let a každé stříbřité vlákno je zase slzou, která se v tichosti prolila. Pod tímto temným pláštěm se skrývá svalnaté tělo, zocelené prožitými léty. Není to ale tělo dravce, který se žene za kořistí, ale tělo poutníka, který hledá klid a mír. V každém svalu se skrývá síla, ale i únava, v každém pohybu je zjevná energie, ale i tíha minulosti.
Jeho hlava je impozantní a majestátní. Široká tlama a silné čelisti připravené k lovu i obraně. Není to ale hlava šelmy, která se slepě řídí instinktem, ale hlava bytosti, která přemýšlí a cítí. Oči, hluboké a pronikavé, mají neobvyklou modrou barvu, která prozrazuje jeho zvláštní podstatu. V jejich hloubi se zračí smutek a moudrost věků, ale i odhodlání a síla. Je to pohled plný melancholie a touhy, ale zároveň vyzařuje respekt a autoritu.
Na levé noze se mu skví prazvláštní náramek. Je to prostý skládaný trojdílný kroužek, popsaný neznámými rytinami, ale pro Joxtera má nevyčíslitelnou hodnotu. Připomíná mu časy s Amélií, časy štěstí. Náramek je symbolem jeho ztracené identity, ale i naděje na vykoupení. Není to totiž jen ozdoba, ale i magický amulet, který mu v jeho vlčí formě dovoluje komunikovat s ostatními.

Joxter je vlk samotář, pán lesa a jeho strážce. Jeho přítomnost budí úctu a respekt, vyzařuje z něj aura tajemství a síly. Není to vlk, který se podřizuje smečce, ale vlk, který si jde svou vlastní cestou. Je to individualista, který se nepodřizuje žádným pravidlům, kromě těch, které si sám stanovil. Lidé, kteří ho potkají v hlubokých lesích, cítí jeho zvláštní energii a instinktivně vědí, že se nejedná o obyčejnou šelmu. Je v něm divokost i laskavost, síla i zranitelnost. Je vlkem a zároveň člověkem - bytostí rozervanou mezi dvěma světy.

Majetek

• Amulet, který Joxter nosí na pravé přední tlapce, je zdánlivě prostý náramek. Jeho kov však nezná žádný kovolijec. Je temný, matný a na dotek chladný, jako by v sobě skrýval stín samotných věků. Povrch náramku pokrývají prastaré symboly, jejichž význam znají snad jen hvězdy a prastaré lesní bytosti. Nejde o pouhou ozdobu. Je to dar od čarodějky Amelie, stvořený s jediným účelem - umožnit Joxterovi komunikaci s okolním světem.
Amulet v sobě skrývá moc telepatické konverzace. Joxter díky němu může sdílet své myšlenky a pocity s jedincem, či celou skupinou. V dnešním stavu, kdy je jeho mentální stav uložen mezi bděním a sněním se často stává, že amulet používá spolu s pohybem svých čelistí, čímž vzniká dojem, že mluví on sám.
Tohle však není jediný um amuletu, neboť Amelie chtěla vytvořit něco, co napomůže i s legendami, které jsou s jeho osobou spjaté. Může tak svá slova rozprostřít na větší plochu lesa, kdy tak vznikne zdání, že je jeho hlas je hlubší, plný ozvěn a neznámého švitoření. Mnozí tak mohou nabýt dojmu, že k nim promlouvá les sám, nebo nějaká jiná, stará a neznámá entita.
Tenhle um vlastní alespoň první kruh jeho náramku. Do druhého a třetího vetkla Amalie ochranu proti iluzím a ovládání mysli, neboť se zde stahovalo mnoho tvorů, které tyto schopnosti ovládalo. Bylo by tedy nebezpečné nechat někoho, kým Joxter byl zcela bez ochrany.

• Lesy kolem San Hilesh, Minew a Marawla. - Les by se nedal nazvat jeho přímým majetkem, ale mnoho lidí, jejichž rod sahá v této zemi až do časů dálné minulosti si je vědomo jeho přítomnosti a berou jej jako ochránce a vlastníka tohoto území. Mnoho z nich tak často navštěvuje svatyně, kde nechávají i menší obětiny v podobě jídla.

• Svatyně. Přesněji je jich třináct, které jsou roztroušeny po lesích. Každá z nich vlastní jedinečnou sochu tvořenou z kamene, které se upírá na jeho podobu i um. Traduje se, že na těchto místech jste chráněni před veškerým zlem a mnohdy se Vám i poštěstí boha, kterému jsou věnovány, v jejich místech zahlédnout.

Magie

• Tkadlec snů
Magian s tímto darem je bytostí na pomezí dvou světů - světa bdělého a světa snů. Jeho dotek je klíčem k mysli spícího, či branou do říše fantazie, kde se realita mísí s iluzí a emoce nabývají hmatatelné podoby. Jeho schopnost uspávat je jemná jako pohlazení, ale neodolatelná jako sám chtíč. Spící se pod jeho dotykem noří do hlubin spánku, kde se mysl otevírá jako květ a stává se plátnem pro magianovu tvorbu.
Vstupuje do snu jako tichý pozorovatel, stín, který se vplétá do děje a mění ho podle své vůle. Může se stát režisérem, který ovládá scénář, přidává postavy a upravuje zápletku, nebo se může stát i hercem, který se vtělí do rolí a prožívá sny spolu se snílkem. Jeho síla je neomezená. Může vytvářet noční můry tak živé, že se oběť probouzí s křikem a potem na čele, či naopak, sny tak uklidňující, že se spící probouzí s úsměvem na tváři a pocitem naprosté pohody.
Hloubka jeho zásahu je proměnlivá, může se pohybovat od lehkého doteku po úplné ovládnutí snu. Čas strávený ve snu je relativní, magian se může zdržet, jak dlouho potřebuje. Může se ztratit v labyrintu snů a zkoumat zákoutí mysli spícího, nebo jeho mysl z lehkostí opustit. Probuzení oběti je vždy jeho rozhodnutím. Jeho schopnost má však i své hranice. Lidé s ochrannými amulety jsou pro něj neproniknutelní, alespoň co se uspání týče a ti s pevnou vůlí se mohou jeho vlivu bránit. Ne, že by jim to k něčemu bylo, neboť náručí spánku se brání jen těžko.
Tkaní snů je mocný nástroj, který se dá využít k mnoha účelům. Mučení se stává uměním, kde se bolest a strach promítají do nejniternějších snů oběti. Manipulace je hrou, kde se myšlenky a emoce formují podle přání magiana. Zábava je tvořivá, kde se sny stávají plátnem pro fantazii a ochrana je štítem, který chrání spící před zlými sny.
Magian s touto schopností je postavou plnou kontrastů. Může být zlomyslným tvůrcem nočních můr, ale i laskavým strážcem klidného spánku. Jeho schopnost je odrazem jeho duše a jeho činů.

Přeměna

Viz popis postavy, neboť reálnou formu si nepamatuje a do jiných se změnit nemůže.

Faceclaim

Ai puppy

Dodatek

• Jeho magická schopnost se ve zvířecí době projevuje poměrně nevyzpytatelně. Přesněji řečeno - nedotýkejte se jej, pokud nevlastníte ochranný amulet. Každé pohlazení, poňunání i dotek Vás totiž uspí. Pokud k jeho osobě nejste nepříjemní, pohlídá Vás, dokud se nevzbudíte. Pokud na Vás shledá něco, co se mu líbí, možná se napojí na Vaše sny a promění je v něco úžasného. Pokud jsou však Vaše úmysly nekalé, zažijete tyranii, kterou si budete pamatovat až do konce svých dnů. Je pánem světa snů, což značí, že jeho schopnost platí na všechny, kteří upadají do říše spánku.

• Proti jeho magii je nemožné se bránit. Usnete-li - jste v jeho doméně. Pokud se Vás tedy dotkne, je jen na něm, kdy Vám dovolí se probudit. Sny totiž mohou trvat i celá staletí, které mohou být neskutečná, ale i plná děsů.
Do cizích snů může vstoupit i bez doteku, ale jeho schopnosti jsou v tomhle případě omezeny. Neurčuje čas, ani chvíli probuzení, ale i tak tahle říše zůstává jeho doménou.

• Kletba, kterou je jeho život zpečetěn mu dopřává plnou nesmrtelnost. Nezemře, neboť Eliasova matka chtěla, aby trpěl co nejdéle. Pokaždé, když je zraněn - vyléčí se, ale vysává tím sílu ze svého okolí. Ničí tak les, který chrání. V lesích tak máte možnost najít několik míst, která jsou mrtvá a bez života. Právě v těchto místech se pokusil sabotovat, ač neúspěšně, svůj život. Energie lesa i blízkých tvorů - ať už jde o lidi, nadpřirozené, zvířata, stromy i řeky - Ve chvíli kdy se zraní, začne se energie přelévat do jeho těla. Zatímco tak okolí umírá, on opět povstane.

• V kohoutku měří osmadevadesát centimetrů. Délka těla (od čenichu ke špičce ocasu) je sto šedesát čtyři centimetrů a váží čtyřiapadesát kilo. Není to tedy žádné tintítko, které si s klidem odnesete domů.

• Na svou lidskou podobu již dávno zapomněl. Ve snech se zjevuje dle tužeb ostatních, či v mnoha jiných formách. Již vystupoval i jako mluvící toastovač, hororová panenka, jednorožec, či třeba zaseknutá tiskárna. Přesto má raději formy humanoidní, jež prezentují se ve formách fantazie.

• Něco málo z legend předávaných mezi místními:
V hlubokých lesích, které obklopují San Hilesh a další z měst, přebývá Joxter. Bytost stará jako samotné stromy. Není to člověk, ani zvíře, ale něco mezi tím… Říká se, že kdysi dávno to byl mladý muž, který se ztratil se v zeleném lesním labyrintu. Sám les ho však přijal za svého a proměnil ho ve vlka jehož oči zářily stejně, jako voda v tepnách země, které lesem protékají... Každé dítě z okolních vesnic zná tuhle postavu z vyprávění u táborových ohňů. Legenda praví, že Joxter chrání les před veškerým zlem. Trestá ty, kteří kácí stromy bez rozmyslu, či zabíjejí zvířata pro zábavu a znečišťují lesní studánky. Jeho hněv je strašlivý. Dokáže na viníky seslat nemoci, neštěstí i samu smrt. Ale Joxter není jen temný, trestající bůh. Je i laskavý a spravedlivý. Pomáhá tedy těm, kteří se ztratí v a ukazuje jim cestu. Říká se, že lidem, kteří se chovají k lesu s úctou, Joxter daruje plody lesa, léčivé byliny a ochranu před divokými zvířaty.
Prý že se zjevuje v různých podobách. Někdy jako mohutný vlk s modrýma očima, jindy jako stín, který se mihne mezi stromy. Občas se lidem dokonce zjeví i ve snu a promluvá k nim hlasem v nemž skví se šum lesa.
Lidé se Joxtera bojí a zároveň ho uctívají. Nosí mu dary k posvátným svatyním a prosí ho o ochranu. Vědí, že Joxter je duší lesa a že je třeba se k němu chovat s respektem. A tak dodnes, když se setmí a táborový oheň praská, vyprávějí si lidé legendu o Joxterovi. Strážci lesa, který bdí nad všemi, kteří se odváží vstoupit do jeho království. Jeho příběh je mementem, že les je posvátné místo, které bychom měli chránit a respektovat…

Aktivní předmět

Triawyau
Amulet propůjčující nositeli schopnosti telepatie.