Jaký jsem? Poměrně náročná otázka vedoucí k mému zamyšlení. Přepdokládám, že by mne málokdo popsal jako na první pohled přátelského. Sám bych použil spíše slova znalý svých schopností. I když uznávám, že jisté zlé jazyky by řekly spíše něco jako arogantní, chladný a bezohledný. Podle mě jsou to všechno zbytečně nafouklé situace, ale nakonec nemůžu dělat nic proto, abych to vyvrátil - a upřímně ani nechci. To jak mě vidí druzí pro mě není ani tolik podstatné. Stejně jako mnozí další mám svou minulost a ta mne vedla k rozhodnutím, jaká jsem učinil. Mám rád svého syna, mám rád své přátele, nemám rád otravné lidi, tak jednoduché to je. Pokud mne chcete ohromit, doporučil bych klasickou hudbu, rozumné debaty a samosbeou dobré jídlo, nejsem moc zvědavý na pokusy o sblížení jen proto, že někdo má potřebu se zbytečně vtírat. Po smrti manželky jsem začal být ještě více otrávený z lidí, kteří měli potřebu se na mě jakkoli přiživit a kdo by taky neměl? Rozhodl jsem se teprve nedávno pro vlastní značku a o to více chci, aby uspěla - myslím, že se to nemusím bát nazvat cílevědomostí. Více se toho o mně asi dozvíte mimo tuhle malou bublinu.
Minulost... komplikovaná to věc. Pocházím z Minew, ale přestěhoval jsem se do San Hilles hned po smrti svého otce, byť jeho dům stále pronajímám. Neměl jsem zrovna nešťastné dětství, s otcem jsme sice nevycházeli a matku jsem nepoznal, ale věci nějak fungovaly... dokud jsem nepotkal jí. Alisson - svou nyní zesnulou manželku. Rád bych napsal, že se jí stala strašlivá nehoda, která její trápení ukončila rychle, avšak záhy po porodu našeho syna se u Alisson zjistila rakovina. Bylo to zdlouhavé a bolestivé, když opustila tento svět a já zbyl na výchovu tehdy dvouletého Luciena sám. Nedělalo mi to ani nejmenší radost, ale i přes jisté pokusy o nalezení další partnerky, která by Lucienovi byla matkou jsme zůstali na vše sami. Můj otec mi sice poměrně pomáhal... Bohužel se před rokem vloupali do domu lupiči a zabili ho. Nebyl to hezký pohled. Naštěstí Lucien v té době nebyl doma. Vysvětlovat mu ztrátu dědečka nebylo moc jednoduché... a mě moje práce začínala lézt o dost více na nervy. Rozhodl jsem se, že je na čase se přestěhovat a zapomenout, co nejvíce to půjde. Nerad vzpomínám na tu osudnou noc, kdy jsem vešel do místnosti a uviděl tam mrtvolu vlastního otce, nebo když jsem dlouhé noci trávil u postele své umírající manželky. Nic z toho mi radost neudělalo. Snad i proto jsem chtěl něco jiného. Začal jsem s kariérou něčeho, co dosud bylo jen mým koníčkem. Tvořím totiž oblečení jako návrhář a musím si přiznat - jde mi to...
189 cm vysoký muž atletické postavy, mám hnědé vlasy, modré oči a samosebou jsem vždy dobře oblečen...
Byt v San Hilles a zděděný dům v Minew
Lee Pace
Jeho synovi je 9 let, umí plynně francouzsky i anglicky, má alergii na kočičí srst