Povaha
Sloan je složitá a rozporuplná osobnost formovaná traumatem, odmítnutím i vlastní touhou po svobodě. Už od dětství byla odstrkovaná a zraňovaná těmi, kteří ji měli chránit, a tak si vytvořila pevnou obrannou slupku, kterou jen tak někdo neprolomí. Vůči světu působí uzavřeně, cynicky a sarkasticky, jako by jí na ničem a nikom příliš nezáleželo. Ve skutečnosti je ale vnímavá a citlivá - možná až příliš. Díky svým schopnostem dokáže vidět energie, a i když si to nechce přiznat, snadno rozpozná skutečné emoce lidí kolem sebe.
Největší vášní v jejím životě je hudba, která jí dává smysl i únik z reality. Když drží housle, vkládá do nich všechny pocity, které jinak nedokáže vyjádřit. Hudba je její světlo v temnotě (haha), něco, co jí nikdo nemůže vzít. Přesto má v sobě rebela - odmítá se podřizovat pravidlům, která považuje za nesmyslná, a vždy se řídí především vlastním instinktem. Má tendenci dělat si věci po svém, a pokud ji někdo omezuje, její první reakcí je odpor. Kvůli všem ranám, které jí osud zasadil, má problém s důvěrou a často sama sabotuje dobré věci ve svém životě, než aby riskovala, že je ztratí.
Navzdory tomu, že se často tváří, že nikoho nepotřebuje, hluboko uvnitř touží po opravdovém přijetí a blízkosti. Pokud si někoho pustí k tělu, je nesmírně loajální a ochotná pro něj udělat cokoli. Ale lidí, kteří se k ní skutečně dostali, je jen hrstka. Jedním z nich je její věrný pes Moo, její vodicí pes, společník a možná jediný opravdový přítel.
Moo je bílohnědá kolie s oříškovýma očima, která je pro Sloan pevným bodem v jejím neklidném životě. Je chytrá, trpělivá a neochvějně loajální. Vždycky ví kdy se jeho panička potřebuje jen opřít o jeho teplou srst a kdy je lepší nechat ji být. Ačkoli je to vycvičený slepecký pes, má v sobě pořád štěněcí radost ze života. Občas tahá Sloan za rukáv, občas jí do klína položí hlavu a připomene jí, že svět není jen o bolesti a ztrátách. Má rád piškoty, dlouhé procházky a tiché chvíle, kdy jen leží vedle ní, zatímco ona hraje na housle.
Moo je jediná bytost, která ji nikdy nezradila. Ať už se Sloan rozhodne dělat cokoli, ať už jde správnou cestou, nebo se ztrácí v temnotě, Moo tu bude vždy. Protože na světě možná neexistuje mnoho jistot, ale jedno je dané: pes nikdy neopustí svého člověka. A Moo je pro Sloan víc než jen pes. Je její rodina.
Minulost
Sloan se narodila čarodějnickému páru, který měl problémy s početím. Když matka Eugenie zahnula se sousedem, ukázalo se, že příčina neplodnosti ležela na straně jejího manžela Basila. Aby tajemství zůstalo skryté, vydávala Eugenie dítě za jeho.
Všechno by možná prošlo bez povšimnutí, nebýt jedné věci. V jejich rodě se magie obvykle projevovala už ve velmi raném věku - děti dokázaly ovládat drobná kouzla už kolem třetího roku života. U Sloan se však nic takového nestalo. A bylo jasné proč. Nebyla čarodějnice.
Předtím než stihla Sloan vidět svoji čtvrtou zimu, začal otec nařkávat matku z nevěry a dožadoval se testu otcovství. Eugenie, vědoma si nepříjemné pravdy, se v zoufalství rozhodla pro něco, co je ve většině covenů naprosto odsuzované. K rituálu černé magie. Chtěla dát Sloan magické schopnosti, udělat z ní cokoli, jen aby vymluvila manželovi jeho tušení.
Jedné noci odvedla svou dceru hluboko do lesa, kde u kmene poraženého stromu provedla rituál. Malou Sloan svázala provazy, aby se nemohla bránit, a ignorovala její pláč. Pak podřízla rodinného mazlíčka, pudla jménem Noodles, a nechala jeho krev stékat přímo na dítě. Přiložila jí ruce na spánky a začala odříkávat zaklínadlo.
Během rituálu se stalo něco zvláštního, když začala najednou malá Opal zářit. Světlo prosvítalo skrze její ústa, uši, světélkovalo jí pod kůží. Ale především prostupovalo skrze oči. Po rituálu začaly stromy v blízkosti několika desítek metrů velice rychle umírat a opadat, takže si Sloan myslí, že důvod jejího oslepnutí je prostoupení energie co se nacházela v lese, skrze její tělo.
Tak či tak, hlavní dopad toho celého byl na Sloan. Jednak psychicky, druhak fyzicky.
Po tomto incidentu zůstala několik dnů neschopna se pohnout a kdykoli uslyšela její matku, propukla v hysterický záchvat a pláč. Především však přišla o zrak. Její oči byli díky návalu energie nenávratně poškozeny. Nebylo však vše ztraceno - matčin zvrácený pokus totiž nakonec opravdu dodal dívence alespoň nějaké schopnosti. Viděla všechny různé toky energie, od lidí, zvířat a rostlin, přes dráty skrze které vedla elektřina, až k vozidlům a zařízení s bateriemi.
Otec se po tomto rozhodl Eugenii opustit. Pochopil, že se stalo něco špatného, a došlo mu s čím to souviselo. Nebyl schopen se na Sloan ani podívat, protože si její postižení kladl za vinu.
Eugenie, spolu se Sloan byly covenem odmítnuty - Eugenie pro zradu jejich standartů, Sloan pro její nečarodějnický původ.
Během let se Sloan naučila s matkou komunikovat, ale vždy z ní už měla strach a nedovolila si odporovat.
Ve škole to měla těžké, díky jejím očím byla často terčem posměchu a krutých vtipů. Začala se dost uzavírat do sebe, a přemýšlela o tom, co vlastně od života chce..a ve světě plném tmy si našla svoji vášeň. Zamilovala si hudbu a zpěv, a hru na různé nástroje. Nejvíce si však zamilovala hru na housle a jejich vysoké tóny.
Díky tomuto se rozhodla jít na uměleckou školu, kde se zaměřila na konzervatoř a podporu jejícho hudebního talentu.
Na konzervatoři se konečně cítila jako součást celku a ne jako vyvrhel na okraji společnosti. Našla si přátele a dokonce potkala i svoji první lásku. O dva roky staršího studenta jménem Mathis.
I přesto, že ve škole byla šťastná, každý návrat domů byl bolestivým reality checkem.
Matka jí totiž po celý život nepřestala připomínat co se stalo, a předhazovala jí, že ji její manžel opustil. Eugenie byla nešťastná žena lapená v zajetí alkoholu a vlastního svědomí. Veškerou frustraci si pak vybíjela na její dceři, která za nic nemohla.
Jednoho dne se to však vše změnilo..
Přišel den, který Sloan očekávala několik měsíců. Koncert kde měla vystoupit sólově s houslemi, místo kde měla šanci zazářit před sponzory a najít si někoho kdo by ji mohl podpořit v jejím snu stát se slavnou houslistkou.
Nastoupila na stage, třesouc se nedočkavostí, nadšením i nervozitou. Zhluboka se nadechla a pomalu začala hrát.
Viděla jak se odstíny barev v publiku pomalu mění z neutrální bílé na dojatou fialkově modrou. Chápala, že se lidem líbí, a byla nadšená. Do koncertu samotného vložila celou svoji duši. A vyšlo to! Sklidila obrovský úspěch a dokonce k ní přišel jeden z hostů, nabídnout jí možnost vystupovat v jeho divadle. To pro ni byla obrovská příležitost, kterou odmítala nechat utéct.
Po krátkých oslavách úspěchu spolu s Mathisem, se vydala sdělit novinu domů matce. Matka však neměla pro Sloaninu radost žádné pochopení. Odsekávala jí, namítala, že ji nikam nepustí a jednoduše jí zakázala splnit si svůj sen. Když Sloan protestovala, nebála se na ni Eugenie vztáhnout ruku..a v ten moment se to stalo.
Sloan jako kdyby viděla najednou rudě. Vše co jí Eugenie zakázala, v čem ji shazovala, to jak ji terorizovala doma a i to, že díky ní přišla o svůj zrak. Pocítila neskutečnou zlobu, a ačkoli nechtěla, v moment kdy se jí Eugie dotknula, do sebe vtáhla všechnu energii co v okolí cítila a přesměrovala ji do těla její matky. Výsledkem byl výpadek elektřiny, a prakticky okamžitá smrt její opilé matky.
To bylo poprvé, co se něco takového stalo, vždy byla totiž na svoji moc opatrná..teď se ale neovládla.
Začala volat o pomoc, a té se jí nakonec dostalo od sousedů kteří její nářek slyšeli přes stěnu v paneláku. Matku převezli do nemocnice, ale už pro ni nic nemohli udělat..jako příčinu smrti jí přisoudili infarkt.
A tak zůstala Sloan úplně sama.
Jelikož nebyla plnoletá, byla umístěna do pěstounské péče. Daleko od domova, daleko od Mathise, daleko od její školy. Svět se zhroutil jako domeček z karet, ale přitom se konečně cítila volná.
Pokoušela se spojit s Mathisem, který byl schopen jí nakonec pomoci kontaktovat muže, který jí nabízel hrát na housle v jeho zázemí. Díky tomu byla schopna dojíždět alespoň jednou za týden hrát na housle a trénovat s profesionálem, který soustředil všechnu pozornost jen na ni. Zdokonalila svůj talent a prohloubila svoji vášeň pro hudbu.
Nic ale netrvá věčně, a tak skončilo i její soužití s jejím učitelem, když dostal infarkt během jednoho z jejích koncertů. Opal to silně zasáhlo, ale neměla moc co s tím dělat. Aby toho nebylo málo, k Opal tak došla další rána, ve formě ztráty jejího přítele Mathise, který zůstal ve Francii, zatímco se Opal spolu s její pěstounskou rodinou přestěhovala do Kanady.
Na slepou dívenku toho bylo až příliš mnoho, a začala pomalu popouštět uzdu svému chování a uzavírat se před všemi kolem ní. Po přestěhování do Minew, začala zneužívat svoje schopnosti a dělat si co jen chtěla.
Kradla v obchodech, dělala lidem naschvály a jednoduše vyváděla. Její rebelie nebyla bez povšimnutí dlouho, jelikož ať už uměla cokoli, byla stále slepá a neviděla okolí. Ale okolí vidělo ji.
Při jednom z jejích kousků, si ji odchytila skupinka lidí, kteří ji pozorovali už nějakou dobu. Začínali chápat, že má Sloan nějaký dar, a chtěli ten dar pro sebe. Byla to skupinka pouličních zlodějíčků, kteří viděli v Opal velký potencionál. A tak přijali Sloan mezi sebe. Oni kradli aniž by o tom kdokoli věděl, ona se postarala o to aby kamery a alarmy nefungovaly když měly. Díky tomu měla konečně pocit, že někam patří..a taky si pomalu něco našetřila stranou, a ve svých čerstvých osmnácti si dokázala zařídit byt a oprostit se od její pěstounské rodiny, se kterou si stejně nikdy plně nepadla do oka.
Dnes pořád pomáhá zlodějíčkům a bere si od nich profit který potřebuje k životu, a hraje na housle v orchestru divadla v San Hillesh.
Magie
Opaline ovládá schopnost, která se dá nazvat "pohlcení energie."
Díky její slepotě dokáže vidět jakýkoli tok energie. Energii v lidech, zvířatech, rostlinách, ale také ve strojích a elektrickém vedení. Energie má různou barvu, ale obecně platí, že živí tvorové jsou bílí, modří či fialoví podle jejich pocitového rozpoložení (nadpřirození jsou silnější, a tak je schopna poznat je podle větší "zářivosti"), rostliny jsou v odstínech zelené a stroje a elektrické vedení jsou žluté až rudé, podle síly napětí. Tuto energii dokáže pohlcovat. Stačí jí se na to zaměřit, a energie začne putovat k ní, místo k místu kam má. Mimo to dokáže energii i nahnat do jednoho místa, čímž zvládne zapříčinit vyhoření elektroniky a u zvířat a lidí způsobit infarkt.
Pokud energii pohltí, cítí se na nějakou dobu silněji a není unavená. Díky tomuto může vydržet i několik měsíců bez spánku. Zároveň se nemusí bát elektřiny jako takové, protože jí nedokáže ublížit.
Její schopnost má ale i svoje limity. Pokud pohltí energie až moc, může být naprosto přehlcena a místo toho aby viděla toky energie ve tmě, uvidí jen zářivou, nepříjemnou bílou. Může se taky stát, že přijde stádium naprostého šoku, při kterém nebude schopna se pohnout a bude potřebovat nějakou chvíli jen sedět a uklidnit se.
.jpg)
Profil na echo @sloan
Fantasy World