Povaha
Baltazar je poměrně uzavřená osoba, avšak nebojí se zvednout hlas, když je potřeba. Nikdy však nekřičí. Tudíž si pod pojmem zvednout hlas nepředstavujte naštvaně ječícího Baltazara. Ne, že by to neuměl, ale jemu samotnému je nepříjemné, když kdokoli řve. Nicméně, i přesto, že je uzavřený, má rád společnost druhých lidí, i když.. ve většině případů stačí jeden člověk k tomu, aby byl spokojený a měl o zábavu postaráno. Navíc, není snadné ho čímkoli naštvat. Umí se velmi dobře ovládat, za čímž jsou léta cviku k tomu, aby tohle dovedl k dokonalosti. Ve většině případů je tak veselý a s největší pravděpodobností nebude proti, když vás napadne naprosto střelený nápad, a chtěli by jste ho uskutečnit s ním.
S dívkami nemá ve většině případů potřebu flirtovat, i když samozřejmě sem tam nějakou obdaruje hezkým slůvkem, drží si od nich patřičný odstup. Na druhou stranu v jejich společnosti tráví čas rád, a pokud může, tak takové milé tvářičce rád nabídne pomocnou ruku. Nic za to nechce a.. vlastně to dělá z toho důvodu, že se dost nudí. Pokud by s tím přestal, asi by brzy skončil v ústavu pro psychicky choré. Je tu však malý problém, který se týká toho, když si nějakou oblíbí. Pak padají věty jako: “Tvoje přítelkyně? Ne, teď už je moje.” Je totiž hodně majetnický a žárlivý. Snaží se to skrýt, ale sáhněte na dívku, kterou má v merku a přijdete o pazoury a možná ještě o něco dalšího.
Jak již bylo zmíněno, není snadné ho naštvat, ale také to není označeno za nemožnost. Opravdu to jde, ale není radno něco takového pokoušet třeba jen kvůli tomu, aby jste viděli jeho reakci. Dokáže se sice rychle uklidnit, ale jakmile překročíte mez, máte na krku dost nepříjemného nepřítele. Nemstí se - většinou. Avšak, je sakra těžké přesvědčit ho, aby se uklidnil, jelikož výcvik, kterým v mládí prošel, v něm pár věcí naprosto obrátil, a to se dává dohromady velmi těžko. A i když na to zprvu nevypadá, bude vám pak schopný vrazit nůž mezi žebra s naprosto chladným, možná až nezvykle klidným výrazem ve tváři.
Násilí jako takovému se snaží vyhnout všemi možnými prostředky, ale jakmile ublížíte někomu z jeho přátel, můžete si být jisti, že pokud bude u toho, dokáže vám vytvořit něco mnohem horšího.
Také je docela zvědavý, ale naučil se, že si má dávat velký pozor na jazyk a ne na vše, že se dá zeptat. A tak, jako on nechce mluvit o své minulosti, pokud mu k tomu nedáte přímý podnět, nezeptá se vás na to.
Minulost
Narodil se v roce 722 n. l., kdy zaniklo Izraelské království. Jeho rodiče byli v podstatě naprosto obyčejní lidé. Na to, v jakém roce se narodil, si však nemohl na nic stěžovat. Jeho otec byl jeden z vážených členů vojska, takže.. ani nebylo nač by si stěžoval, když měl v podstatě všechno, co v té době mohl chtít či potřebovat. Nicméně, o většinu jeho výchovy se starala chůva, která mu často dlouho do noci vyprávěla smyšlené příběhy o dávných válečnících a starých božstvech. On její slova naprosto hltal. Věřil tehdy naprosto všemu, takže nebylo těžké mu něco napovídat. Jakožto malý chlapec také často chodil se svým otcem ven. Ukazoval mu tábořiště, kde byla po většinu času ubytovaná armáda a probíral s ním vlastně vše, co se týkalo boje. Malý chlapec tomu tehdy ještě jinak zvláště nerozuměl, ale to se mělo změnit.
Když mu bylo osm, byl vybrán, jako jeden z mnoha dalších k výcviku a pozdějšímu začlenění do vojska. Už jako menší dítko se chtěl otci vyrovnat a teď dostal příležitost. V současnosti by se dal jeho výraz přirovnat k výrazu dítěte, které dostalo svou vysněnou hračku. Navíc, děti se rychle učí a čím dříve se začlení do výcviku, tím lepší pak jsou. Neřeší, kdo je přítel, či nepřítel a zabijí bez mrknutí oka.
V roce 740 jej zapojili do jedné z jeho prvních bitev. Zatímco jiní by k tomuto chovali naprostý odpor, on se v zabíjení vyžíval. Nikdy dvakrát dlouho neváhal, zda-li zabít chce nebo ne. Jednoduše to udělal. Navíc, pokud by on nezabil je, oni jistě zabijí jeho. Takhle mu to bylo celý dosavadní život vtloukáno do hlavy. Věřil tomu tedy stejně zarputile, jako věřil dětským příběhům o starých válečnících. Svého velitele poslechl na slovo a.. vlastně nic jiného po něm nechtěli. Pouze poslouchat a bez váhání zabít.
Jen o osm let později, když se konečně na nějakou dobu mohl usadit, seděl venku před hospodou v jedné malé vesničce a přemýšlel, když jej vyrušil hluk přicházející z nedaleké stáje. Zvedl se tedy, aby šel zkontrolovat ječícího koně. Když vešel dovnitř zjistil, co způsobilo to, že se kůň ve stání div neukopal. Na hřbetě mu tančila velká kočka, zakousnutá v mečové krajině. V oblasti, v jaké se vesnice nacházela to byl poměrně neobvyklý výjev. Jakmile si ho však kočka všimla, pustila se koně a seskočila na zem, načež se bez zaváhání vrhla po něm. Stačil pouze vytáhnout krátkou dýku zpoza opasku, než jej srazila k zemi a zakousla se mu do ruky. Zařval bolestí, když mu rozdrtila zápěstí mezi zuby a vrazil jí dýku mezi žebra. Pustila se a to bylo tak všechno, co si z toho pamatoval.
Ještě se mu nestalo, že by někde ztratil vědomí. Nicméně, když přišel k sobě našel jen kousek vedle ležet dýku a o několik metrů dál na slámě stočenou nahou dívku. Nechápal, co se stalo, ale její zakrvavený bok mu dal přibližný obrázek. Třeba po něm vůbec neskočila kočka a on tak bodl jí. Nicméně, bolest v zápěstí mu napověděla, že tak tomu určitě nebylo. Doběhl tedy do hostince, kde sebral své věci, zaplatil útratu a odebral se zpátky do stájí. Dívka stále spala, takže přes ni přehodil plášť a osedlal svého koně, který díky bohu neutrpěl žádná zranění, neboť si kočka vybrala jiného. Dívku na koně později vysadil a odvezl ji z vesnice pryč.
Jak později zjistil, když se probrala a poté, co se ho pokusila zaškrtit, patřila k nadpřirozeným a vzhledem k tomu, že ho pokousala, tak on mezi ně byl zařazený taky. Nepříliš nadšeně mu všechno vysvětlila a.. pak na čtyřech nohou vyrazila pryč. Chtěl jí tenkrát nabídnout společné cestování, ale.. takhle to bylo lepší. Před svou první přeměnou se nedokázal nijak uchránit. Přišla náhle a bez jakéhokoli varování. Nicméně, nevadilo mu to. Tedy, do té doby, než se opět přidal k vojsku a tam bylo obtížné skrývat to, kam každý nov mizí.
Při Husitských válkách roku 1420, do kterých se též zapojil, poznal, že není obyčejný kočkodlak. Dokázal korigovat bolest. Také ji způsobit. Tenhle objev jej děsil. Bylo mu jedno, že je kočkodlak, neboť s tím se již smířil, ale tohle? Co je tedy sakra zač? Nicméně, posléze zjistil, že mu to pomáhá v boji. Přestal tak nově nalezenou schopnost nenávidět a začal ji přímo zbožňovat. Nyní se v mrzačení a zabíjení vyžíval ještě více, než kdy předtím. Poskytovalo mu to další možnosti a on toho hojně využíval.
Nakonec se odsunul do ústraní, avšak válka jej nepřestala lákat a on po x letech neodolal. Zapojil se do další.. tehdy do první světové. Bylo mu jedno, kdo ho zabije a po těch letech by to bral jako vysvobození. Sám sebe však zabít nechtěl. Navíc, ještě měl pro co žít. Tak nějak doufal v další války, které nakonec přišli. S velkým potěšením, zkažený dobou ve které se narodil, válku vítal.
Avšak, války odezněly a on se s tím po pár letech smířil. Až teď zjistil, s odstupem času, že válka není nic, co by se mělo vyhledávat. Konečně získal nový náhled na svět a přestěhoval se z Norska, kde se na těch několik let usadil, do San Hillesh. Teď už na něm v podstatě není vůbec znát, že válku vítal, a že dělal to, co v minulosti dělal. Nicméně, nemluví o tom. A hodlá v tom taky pokračovat.
**
Fantasy World