Jemná duše s neochvějnou vírou v dobro a spravedlnost, avšak není to naivní dívka, která by slepě důvěřovala komukoliv. Její empatie je neobyčejně silná. Vnímá bolest, strach i zoufalství druhých s takovou intenzitou, že si z toho často nese vlastní emocionální jizvy. Tato schopnost ji přiměla vyvinout silný smysl pro zodpovědnost. Pokud vidí někoho v ohrožení, neodvrátí se, i kdyby ji to mělo stát vlastní bezpečí. Victoria je klidná a vyrovnaná, málokdy ztrácí nervy. Její přítomnost působí uklidňujícím dojmem a lidé v ní často vidí někoho, kdo se o ně vždy postará. Tento klid však maskuje hlubší zranitelnost. Victoria cítí obrovský tlak z toho, že ne vždy dokáže zachránit každého. Když selže, dlouho si to vyčítá a pochybuje o sobě. Právě proto se někdy od druhých distancuje, protože se bojí, že by jim mohla způsobit víc bolesti než užitku. Přestože její povaha je spíše tichá a pozorovatelská, je odhodlaná a statečná. Pokud někdo ohrožuje její blízké, dokáže se proměnit v neústupného ochránce. Její síla spočívá v pevných hodnotách a schopnosti obětovat se pro ostatní. Dokáže přenášet fyzickou i psychickou bolest na sebe a tím zachraňovat ty, kteří už sami nemají sílu dál bojovat. Tato jemná andělka má laskavou, mateřskou povahu a je známá svou schopností upřímně naslouchat. Miluje tiché večery s knihou a nachází klid v přírodě, zejména v květinových zahradách, kde cítí zvláštní spojení se světem. Její oblíbenou květinou je tudorovská růže, jejiž vůně ji uklidňuje a připomíná domov. Victoria je zosobněním laskavosti a síly v jednom. Křehké světlo, které odmítá pohasnout, i když se kolem něj rozprostírá temnota.
Victoria se narodila v roce 377 v britském království během období, kdy Evropa byla sužována válkami a nestabilitou. Její rodina byla zámožná a měla vliv v tehdejších aristokratických kruzích. Jako jediná dcera významného obchodníka a šlechtičny byla od malička vedena k eleganci, sebekázni a důstojnému chování. Její život byl sice pohodlný, ale omezující. Žila podle přísných pravidel společnosti, která jí nedovolovala projevit vlastní vůli. Navzdory svému urozenému postavení měla Victoria mimořádně laskavé srdce. Často se vymykala očekáváním své rodiny tím, že navštěvovala chudinské čtvrti, kde pomáhala nemocným a opuštěným. Právě tato její soucitná povaha ji nakonec přivedla ke konci jejího lidského života. V roce 393, během jedné z vln moru, se Victoria vydala pomáhat nakaženým vesničanům, navzdory varování své rodiny. Nemoc si vyžádala obrovské ztráty na životech, a přestože se Victoria vyhýbala přímému kontaktu s nemocnými, nákaza ji nakonec dostihla. Slábla s každým dnem, ale místo toho, aby se vrátila domů a přijala péči své rodiny, rozhodla se zůstat s nemocnými až do konce. Zemřela ve věku 16 let, obklopena lidmi, kterým se snažila pomoci. Po smrti se její duše neodebrala do podsvětí jako u běžných smrtelníků. Díky své obětavosti a čistému srdci byla povolána mezi anděly. Její přeměna proběhla tiše a nenápadně. Jednoho dne prostě „procitla“ na prahu nového světa, kde její nová podoba zářila jemným světlem a její záda zdobila nádherná bílá křídla. Po staletí se Victoria pohybovala mezi lidmi v utajení. Působila v různých obdobích dějin jako tichý ochránce. Zachraňovala zraněné na bojištích, podporovala umírající při morových epidemiích a stála po boku těch, kteří ztratili vše. Právě její schopnost utišit emocionální bolest ji často přivedla k zoufalým duším na pokraji zhroucení. Přestože si Victoria uchovala svou lidskou laskavost, postupem času se v ní usadila hluboká melancholie. Vědomí, že je neustále na hraně mezi světlem a stíny, že je navždy odsouzena být jen tichým pozorovatelem lidských tragédií, ji přimělo distancovat se od citového pouta k lidem. Victoria dnes žije skrytě, chrání svět z pozadí. Její dlouhověkost jí poskytla hlubokou moudrost, avšak stále v sobě nese bolest z toho, že nemohla zachránit všechny, na kterých jí kdysi záleželo. Přestože na sobě nedává znát lítost, v srdci cítí nekonečné prázdno a památku na rodinu, přátele a všechny duše, které musela nechat jít.
Victoria na první pohled působí křehce, téměř nadpozemsky. Má jemnou, bledou pleť s porcelánovým nádechem, která jako by nikdy nepoznala drsnost času. Její tvář je oválná s jemnými rysy, vysokými lícními kostmi a drobným nosem, což jí dodává mladistvý a nevinný výraz. Nejvýraznějším rysem jsou však její oči. Velké, jasně modré s lehkým stříbrným odleskem, které působí jako okno do její duše. Jejich pohled je klidný, přesto často prozrazuje smutek pramenící ze ztrát, které za svůj dlouhý život zažila. Její vlasy jsou dlouhé, jemné a zlatavě blond s lehkým platinovým nádechem, splývající ve volných vlnách až k pasu. Vlasy jí často padají do obličeje, což jí dodává lehce zasněný vzhled. Má ve zvyku je nechat volně rozpuštěné nebo si je částečně spletené do copu, aby jí nepřekážely při péči o ostatní. Victoria je drobné, štíhlé postavy, přesto působí neobyčejně elegantně. Její pohyby jsou tiché a ladné, jako by se vznášela po zemi. Křídla, která si většinu času ukrývá, jsou rozsáhlá a nádherně bílá s perleťovým leskem. Peří je měkké jako sníh, avšak při doteku vyvolává jemné teplo. Když je odhalí, působí téměř královsky, jako zjevení, které budí respekt i úctu. Victoria má ráda jednoduché, elegantní oblečení ve světlých barvách. Často volí jemné šaty v pastelových tónech nebo splývavé tuniky, které podtrhují její něžnost. Při pobytu mezi lidmi se však obléká nenápadněji, aby na sebe nestrhávala pozornost. Její přítomnost ale nelze snadno přehlédnout. Vůně šeříku, která ji obklopuje, je nezaměnitelná a pro nadpřirozené bytosti téměř omamná. I přes svůj andělský půvab Victoria nikdy nepůsobí povýšeně či chladně. Její teplý úsměv a klidný hlas dodávají pocit bezpečí i v těch nejtemnějších chvílích.
Mia Talerico