Povaha
Kenneth se jeví jako Klidný mladý hoch, který nerad vzbuzuje více pozornosti než je zapotřebí v danou situaci. Nerad dává najevo své opravdové pocity a nebo i názory na věci. Je to jedna z věcí, které se naučil v klanu během let a pravděpodobně už se mu nikdy nepodaří se toho úplně zbavit. Trvá mu dlouho než se někomu otevře a dokáže s ním sdílet své myšlenky, dojmy a pocity. Výjimkou je pro něj jeho sestra, se kterou má zvláštní pouto a ví, že své pocity tak nějak vzájemně sdílejí. Na první pohled se jeví jako obyčejný veselý mladý muž, který zapadne kam je potřeba a tak jak se mu to hodí. Nerad mluví o své minulosti a podobných tématech, má k tomu své důvody. Zapomenout by na to ovšem nechtěl.. Snaží se lidem kolem sebe pomáhat, protože má pocit, že tím alespoň trochu odčinní to co za svůj život napáchal. Ví že nikdy neodčiní ale všechno a proto se ve skutečnosti uvnitř sebe utápí depresí, která ho sžírá aniž by to dal světu plně najevo.
Minulost
Kenneth a jeho sestra Selene se narodili v roce 1853 v malém, sotva vzniklém městečku jménem Lexington. Jejich rodiče byli jedni z mála lidí, kteří pomáhali pokládat základní kameny tohoto města, a tudíž spadali pod nejvyšší vrstvy. Vlastnili veliký dům, který byl stavěn ze dřeva a cihel a stál téměř u břehu řeky Missouri. K tomu vlastnili rozsáhlé pozemky, které byly v podstatě plné polí s konopím a tabákem. Měli početné služebnictvo, které tvořené zotročenými lidmi, a vše, co si jen mohli přát. V tehdejší době tohle byla normální věc mít otroky jako služebnictvo a pracovní sílu na poli. Jejich rodina byla jednou z největších obchodnických rodin ve městě a vydělávali rozhodně dobře. Jejich lodě pluly po řece Missouri a rozvážely zboží do vzdálených měst.I proto si mohli tyto věci dovolit.
Jejich rodina byla ale zajímavá i jinou věcí, kterou o nich lidé kolem nevěděli a nikdy se ji dozvědět neměli. On i jeho sestra zdědili čarodějnický um od svých rodičů. Byli velice mladí, když se přišlo na to, že to podědili, a jakmile to jejich rodiče zjistili, začali je učit s tímto umem správně zacházet. Vedli je k opatrnosti a diskrétnosti, učili je, jak skrývat své schopnosti před zraky ostatních. Učili je zaklínadla, lektvary a historii magie.
Jejich sourozenecké pouto bylo mimořádné, dvojčata spojená neviditelnou nití. Cítili navzájem své emoce, radost i bolest, jako by sdíleli jednu mysl. Dokončovali si věty, a kdyby osud nerozhodl, že budou chlapec a dívka, snad by se i stejně oblékali. Měli svá tajná znamení, hry a rituály, které nikdo jiný neznal.
Léta ubíhala a jejich pouto sílilo. Už v patnácti letech ovládali magii s pozoruhodnou zručností, ale věděli, že se toho musí ještě mnoho naučit. Rodiče je vzdělávali v magii, učili je z knih a předávali jim vlastní znalosti. Měli rozsáhlou knihovnu plnou starých magických spisů, alchymistických receptů a kronik. Občas se pouštěli do nebezpečných experimentů, z nichž vždycky nějakým zázrakem vyvázli. Jejich magické pokusy však neunikly pozornosti okolních nadpřirozených klanů, které je začaly sledovat. Vyslali své zvědy, aby pozorovali jejich dům a odhalili tajemství jejich moci.
Následující čtyři roky žili v relativním klidu. Rodiče je připravovali na život ve společnosti, na správu majetku a obchodování. Učili je jednat s lidmi, vést účetnictví a spravovat rodinný majetek. Žili jako obyčejní lidé, netušíce, že je někdo sleduje. Že někdo, konkrétně upíří klan Cromwell, si na ně brousí zuby a plánuje, jak je získat na svou stranu.
Osudný den, kdy se vše změnilo, začal jako každý jiný. Ale toho dne slavili své devatenácté narozeniny. Věděli, že pro ně rodiče chystají oslavu, ale netušili, že i někdo jiný má své vlastní plány. Když se setmělo a oslava byla v plném proudu, z ulic se ozval křik a panika. Lidé prchali před neviditelným nebezpečím. Upíří klan Cromwell se rozhodl, že si vezme, co chce. Zabíjeli nemilosrdně každého, kdo jim stál v cestě, a pomalu se blížili k domu, kde dvojčata bydlela. Vpadli dovnitř a odvlekli je. Následovala temnota a bolest. Když se probudili, byli z nich upíři, členové klanu Cromwell. Z té noci si pamatují jen chlad, bolest a prázdnotu.
.
Nenávist, hořká a palčivá, jim prosakovala každou buňkou těla. Přesto je neviditelné pouto, které se mezi nimi zrodilo v temnotě upířího klanu, drželo pohromadě. Byli nuceni poslouchat rozkazy, učit se smrtícím dovednostem a ovládat upíří moc, která se jim dříve zdála jako zlý sen. Klan je formoval k obrazu svému, vštěpoval jim krutost, bojové techniky a chladnokrevné zabíjení. Stali se z nich dokonalí vrazi, zbraně ve službách starých upírů, jejichž výjimečné schopnosti z nich učinily cenné nástroje. Cvičili je v umění boje s mečem, lukem i pěstmi, v lovu kořisti a mistrovství stínů, kde se pohybovali neviditelně jako duchové.
Léta strávená v klanu je proměnila. Přijali svůj osud, avšak hluboko uvnitř nich doutnal odpor. Jejich společná síla a loajalita z nich učinila téměř nepřemožitelnou dvojici, která si vydobyla respekt a postavení na výslunní. Pod maskou chladného profesionála se však skrývala zmučená duše. Vina za prolitou krev je sžírala každým dnem i nocí. Po více než sto padesáti letech se rozhodli jednat. Touha po svobodě, po možnosti žít podle vlastních pravidel, byla silnější než strach z následků.
Jejich plán byl jednoduchý, možná až naivně: zmizet. Během rutinní mise, kdy byli vysláni do odlehlého města, se rozhodli zmizet z dosahu klanových očí. Zahladili stopy, využili svých schopností k oklamání upírů a doufali, že je klan prohlásí za mrtvé. Jejich iluze svobody se však rychle rozplynula. Někdo je spatřil, prozradil je a klan je označil za zrádce hodné smrti. Začal nelítostný hon, nekonečný útěk napříč kontinenty. Neustále se skrývali, měnili identity a prchali před hněvem starých upírů.
Po roce života v neustálém strachu a nejistotě se doslechli o místě, které se zdálo být oázou uprostřed pouště. Město v Kanadě, skryté před zraky smrtelníků, kde se ukrývali tvorové jako oni, nadpřirozené bytosti z celého světa. Znělo to jako dokonalé útočiště, kde by se mohli ztratit v labyrintu pachů a magické energie. S novou nadějí se vydali na cestu, avšak pronásledování ze strany klanu neustalo. Upíři je stále hledali, jejich mocné schopnosti a odhodlání byly neúprosné. Po útěku z Evropy se jim však stopy ztrácely a upíři museli spoléhat jen na náhodné informace, ale lovem neustále pokračují.