Povaha
Rouge je jedna z temných a ztracených duší dávnověku, samotná nejtemnější podstata jejího těla je zarážející, protože se říká o ni, že patřila samotné dívce, jenž byla později známa jako Karkulka - Červená Karkulka. A ona si je toho vědoma, ačkoliv se tím nechlubí. Její pravá vnitřní síla je spojena s utrpením, zkázou a chaosem, se kterým byla stvořena svými mocnými pány temnot. Byla stvořena jen za účelem vytvářet u obětí strach, zmar a vytvářet další temné potomky... Její duše byla poničena, její osobnost zúžena do sadistické podoby. Nevadí ji zabít ze zábavy několik lidí, pokud má hlad, využije každé příležitosti a způsobí "svůj mord".
Nemá příliš empatie, za to ale má zkušenosti za svůj dlouhý život. Viděla v podstatě tu nejdůležitější část historie z první ruky... Její vůli pohání už jen rozkoš z krve, sexu a zabíjení. Nikdy neměla vyšší cíl v životě. Měla alespoň chvíle, kdy se cítila svobodná, klidná, bez hněvu a zvrácenosti. Ačkoliv je vampírka, nikdy nepociťovala k lidem zášť. Lidi vždy vnímala jako hračky. Věřila, že bez lidí není hraček, a bez hraček není života. Kdo by poté rozšiřoval její svět?
Pokud se můžeme bavit o dobrých vlastnostech, můžeme říct, že přes svou mladistvou podobu se dokázala vždy vetřít do různých společností, vyšší i nižší, aby poté zmizela a způsobila za sebou zkázu... Umí se tedy přizpůsobit společnosti a využívat ji. V takových chvílích si zvykla na věci, jako je zábava pozorovat a zkoumat umění, hudbu a krásy nočního života. Její nejlepší vzpomínky jsou z dob, kdy byla na francouzském dvoře za Ludvíka XIV. Pro ni to bylo nejlepší období, kdy ji nikdo nemohl podezírat, protože měla velikou moc. A pokud se ji někdo postavil do cesty, bez milosti ho zadupla jako švába a sežrala ho. Díky jejím rukou proteklo spousty krve, i mimo dvůr francouzského krále, a stvořila i několik svých upírů, které využila jako návnadu, pokud se něco zvrtlo. V takových chvílích šance zmizet je její nejlepší dovednost, změna identity skrz její krasný vzhled je dokonalý způsob.
Jsou situace, kdy se občas zamyslí a říká si, zda-li má tuhle osobu zabít nebo ne. Lidé mohou být užiteční v každém případě! Ale přesto je tu jedna slabina, kterou nikdy nechce před kýmkoliv přiznat, hlavně upíry a vampíry, a to jsou děti. Děti nechce zabíjet, pokud to není výslovně nutné. Je to její slabá chvilka, pokud se naskytne v blízkosti dětí... Dávné dětské trauma ji děsí ve spánku, pokud nějaký vůbec má, bylo, když na ní dělali pokusy zlí černokněžníkové a čarodějnice. Ach ano, ano, ano, ANO. Tyhle bytosti nenáviděla ze všeho nejvíc. Dlaky, magiány, čarodějnice a všechny tyhle bytosti. Jednoho po druhém jednoho dne dostane a sežere.
Minulost
Angélique Chaperon Rouge, tak aspoň ji znají dnes pod jménem, se narodila v temném období středověku. Všude číhalo na tak mladou dívku, jako byla ona, nebezpečí... Pocházela z venkova, kde tehdejší život byl zcela jiný než ten náš dnešní, a proto bylo zcela normální poslat desetileté děvče na výlet lesem s košíkem dobrot pro starou babičku ve vedlejší vesnici, kde na ni čekala.
Lesy byly temné, hluboké a strašidelné, plné divoké zvěře. Děvčátko se ale nebálo, znalo cestu necestu ke své babičce, přesto se ztratila. Sešla ze stezky. Strach, únava a žal jejím srdcem otřásal. Myslela si, že už nikdy nepotká svou rodinu, svoji hodnou babičku... Serla si proto na palouk u hlubokého lesa a usla a doufala, že ji někdo najde.
A taky že našel. Byl to vlk, jakého nikdy dřív neviděla. Nebála se ale, nýbrž se s ním dala do řeči, a vlk odpověděl. Vlk se zajímal, co v košíku má to malé děvče. A děvče odpovědělo, že má chléb, krajíc sýra a láhev vína pro svou babičku. Vlk byl překvapen, ale zároveň potěšen, že se mu naskytlo takového šťastného shledání s novou potravou. Jenže vlk byl chytřejší než děvčátko. Ptal se, kudy se jde k babě? Stezkou lesem, míjí se studánka na pravé straně od rozeklaného starého dubu. Vlk tu cestu znal. A pak se míří na okraj vesničky za lesem. Vlk byl šťasten, že zjistil, kde babička žije. Navrhl, že vezme děvčátko s sebou a doprovodí ji. Dítě souhlasilo. Vlk se ptal, jak se jmenuješ? A holčička odpověděla, Karkulka, protože nosím červený čepec.
Na okraji vesničky, stáli dvě postavy. Jedna byla zvířecí a druhá děvčecí. Vlk byl rád, že se dostal tak blízko lidskému obydlí, a proto vešel s Karkulkou do domu. Byla to nejstrašnější chyba, jakou si mohl kdo kdy představit...
Vlk se dočista, dle Karkulčiných slov, pomátl. Začal být zlý, hladový a chtěl zaútočit, přímo rozsápat obě ženy uvnitř doma! Hle, zvuk a jasný svit. Ten strašlivý tvor byl ihned pryč. Ale to nekončilo. Děvče bylo vzato, přikováno a o hladu týráno. Babička svou vnučku dlouho od té chvíle neviděla...
Uběhlo spousty let, děvče vzato pod zamek bylo a zlé pokusy na ni prováděno bylo. Zlé čáry, mravy a slova ji provázely do dospělosti, kdy podříditi se musela a spáchat hrdelní zločin musela. Její mysl byla zničená, pochmurná a strašlivá. Prožila si zlého dost. Znásilnění, bolest a naprosto otřesné kondice, dokud ona nepodlehla kouzlům a zraněním, které jí otupilo mysl...
Mladá dáma se vrátila jako jiná osoba. Zlá, krutá již byla. Chtěla provést mord, který ji byl nařízen, aby dovršila kouzel svých pánů. Našla svou starou babku, vkradla se a tiše, ale brutálně ji zahubila. Pila a pila její krve, maso sežrala jako zvíře. A ona potkala znovu to zvíře. Vlk se navrátil po tolika letech a ulehl s ní na postel, kde s ní spal noc.
Vlk tiše špitl jí do ucha, i ty děvče, vyrostla jsi a jsi strašná jako my. Ty, a ti tví páni, tě stvořili jako Satana samotného. Uteč, než bude pozdě, řekl. I ona věděla, čeho se dopustila, že zabila svou milovanou a sníst se jí podařilo. Já už dítě Satanovi jsem, spala jsem se zrůdou, chovám se jako zrůda, tak taky takovou zůstanu, řekla. Vlk se naježil, rukama ji popadl a snažil se ji zardousit, zabít jí přímo, ale děvče se nenechalo, popadlo nůž a vlka krutě zabila, ale byla před tím smrtelně raněna...
Půlnoc odbila, mladá žena u okna ležela, v kaluži krve. I její páni se objevili a oni řekli, my jsme ti úkol dali, splnilas ho, zvíře zabila a počelas dítě s ním. My plánovali jsme tě za to odměnit, a teď trp! Černokněžníci ji kouzly uzamkli, bolestem větším trápili ji. Temný rituál byl započen a na konci vyšla nevyšla stejná žena. Karkulka to byla.
Věky utíkaly a život plynul, ale pro tuhle ženu nikoliv. Sloužila svým pánům, dokud všichni nezkapali nad ohněm. Pekelné plameny je stvořily, tak taky si je vzaly! Jen ona dokázala vyváznout celá, před inkvizitory utekla a před světem se uzamkla.
Její vzestup přišel, když kral Ludvík XIV. byl dosazen na trůn. Ona zalíbila se mocnému politikovi a spisovateli, sloužila mu, uspokojovala a při tom sílu a moc získávala. A tehdy její jméno poprvé v historii zaznělo, jako nevinné děvčátko napadené vlkem, v pohádce. Tehdy její jméno poprvé zaznělo, aby s lidmi víc splynula, Angélique Chaperon Rouge. Získala bohatství a tajnou moc nad lidmi dvora, aniž by si toho kdokoliv všiml. Mohla být pravou královnou Francie, kdyby chtěla... Ale nechtěla. Její hrátky byly přerušeny, když zjistili, později po smrti krále Ludvíka XIV., že taková dáma nemůže stále vypadat mladě, nazvali ji čarodějnicí a ona musela upláchnout lidské spravedlnosti. Její moc upadla, ale bohatství a tajná sláva žije dál.
Její příběh dál pokračuje až za několik století, kdy prožila mezitím napoleonské války a první industriální revoluci. Její život se obrátil do města Londýna, kde žila jako bohatá žena. Její schopnosti a známosti v kruzích upírů a vampírů ji dovolila přežít a žít si v bavlnce, ale to nebyla taková sranda. Vždy spáchala nějaký tajný zločin, mord, sežrání osoby. Díky vzestupu vědy už lidé nebyli tolik pověrčiví, a proto ji nikdy nedopadli.
Uběhlo další desetiletí, generace, a ona, mladá, překrásná, svědomitá, úspěšně podnikatelská dáma, odjela na dlouhou dovolenou do Kanady. Proč? Proč ne. Ochutnat zdejší ovoce ji přišlo vždycky zajímavé...
Fantasy World