Profilová fotka

Averis Kaelyn

 Žena15 let
Ať mi světlo ukáže cestu.

Povaha

Averis působí jako obyčejná dívka plná života. Je hravá, zvědavá a plná energie, ráda běhá bosá po trávě, taky miluje zmrzlinu, vymýšlí si vlastní písničky a směje se jako sluneční paprsek po bouřce. Má v sobě dětskou naivitu a důvěru, která často klame. Lidé si myslí, že je bezstarostná, ale netuší, co všechno ukrývá uvnitř. Ve skutečnosti je Averis hluboce citlivá, někdy melancholická a skrývá temnou část sebe sama. Ví, co je zač, zná svůj původ, ví, čím se musí krmit, a děsí ji, že by někomu mohla ublížit. Nedokáže se s tím úplně smířit. K lidem je milá a empatická, ale často si drží jistý odstup, protože se bojí, že by si někoho příliš oblíbila… a pak mu musela ublížit kvůli svému „hladu“. V krizových situacích dokáže překvapit. Její démonická stránka se ozývá hlavně tehdy, když cítí ohrožení nebo silné emoce. Nebo když má "hlad". I když se snaží působit jako normální dívka, někdy vybuchne nebo se uzavře. A to jsou chvíle, kdy je vidět, že v ní sídlí něco víc než jen její lidská krev.

Minulost

Averis Kaelyn se narodila ve Velké Británii, v menším městě poblíž moře. Od útlého věku věděla, že není obyčejná. Její matka jí to nikdy netajila. Už jako malá znala pravdu. Její otec nebyl člověk, ale incuba, démon, kterého její matka milovala, ale který musel odejít dřív, než se Averis narodila. Averis vyrůstala s vědomím, že je napůl démon, ale matka jí vždy opakovala, že to z ní nedělá zlou bytost. Spíš naopak. Říkala, že její původ je součástí její síly, ale skutečné dobro se pozná podle činů.
Averis už tehdy chápala, že je jiná. Nikdy necítila chlad, mohla stát bosa ve sněhu a smát se, jako by to byla letní louka. Její tělo se hojilo rychleji než u ostatních dětí, její kůže byla pevnější a nezdolná. Netušila ale, co všechno ještě skrývá její krev.
Když jí bylo deset let, její matka vážně onemocněla. I když se o ni Averis starala, noc co noc u její postele, nemoc byla silnější. Matka jí ale ještě stihla znovu připomenout, kým je, a prosila ji, aby nezapomněla, že její původ ji neurčuje. Po její smrti byla Averis svěřena do péče matčiny sestřenice, která žila v Kanadě, ve městě San Hillesh. O tom místě nikdy předtím neslyšela, ale cítila, že ji něčím volá.
V San Hillesh si Averis našla nové přátele poměrně snadno. Její hravá, živá povaha si brzy získala pozornost. Ale i přesto se drží trochu stranou. A právě tam, ve věku jedenácti let, na ni udeřila puberta a s ní i probuzení něčeho nového.
Začala cítit, že její přítomnost má vliv na druhé. Někdy úplně bezděčně, jindy při letmém doteku. Najednou dokázala vyvolat silné emoce, smutek, radost a další emoce, které trvali jen dočasně. Neuměla to ovládat. A co hůř, někdy cítila, že ji cizí emoce krmí, že se jimi sytí, i když si to nepřála. Začala nosit dlouhé rukávy, často i rukavice, aby se vyhnula holému dotyku. Dotek mohl být nebezpečný, ne pro ni, ale pro ostatní. Ale bohužel, věděla co se děje. Tohle byla její schopnost a musí jíst emoce ostatních aby mohla přežít.
Občas si přivedla kamarády domů, obejmula je a usnula s nimi v posteli. Ráno byli vyčerpaní, jako by měli za sebou několik probdělých nocí. Averis se pak celé hodiny cítila provinile. Nechtěla být tím, co vysává. Nechtěla být hrozbou. Přála si být jen obyčejné dítě. Jen člověk.

Vzhled

Měří 163 centimetrů. Má štíhlou a pružnou postavu, její pohyby jsou lehké a plynulé. Vlasy jsou světle hnědé až medové barvy, dlouhé a lehce zvlněné, většinou je nosí volně rozpuštěné. Oči má modrozelené, s hlubokým pohledem, ve kterém se někdy objevují známky citlivosti nebo vnitřního napětí.
Její pleť je světlá a zdravá, bez známek únavy nebo reakce na chlad. Výraz v obličeji bývá většinou usměvavý a zářivý, ale občas působí zastřeně. Nemívá potřebu nosit zimní oblečení, protože chlad na ni nemá vliv. Její tělo má schopnost rychlé regenerace. Při fyzickém kontaktu s ostatními může dojít k vyvolání stavu podobného hladu.

Dodatek

Miluje borůvkovou zmrzlinu,
Po nakrmení obvykle mívá noční můry.
Mà fóbii z potápění.

Galerie