Minulost
Narodil se do celkem bohatší rodiny v klidné části v Kanadě. Ne ale jen tak jaké. Jedná se o kočkodlaky, takže Vaden nebyl jiný. Otec Carlo. Striktní muž, který se věnuje svému businessu, své práci. Co ale nemá rád je odmlouvání, zatímco jeho matka Nicolle je pravý opak Milá duše, jež pro svého syna chce udělat vše, co je v jejích silách.
Roky plynuly a Vaden pomalu rostl. Měl okolo sedmi let a narodil se jeho mladší bratr Vall. Otec už od mala po Vadenovi chtěl, aby dělal vše, co po něm žádá, jenže Vadenovi se tohle dost nelíbilo. Oponoval otci, což vždy skončilo pár fackami - v tom horším případě. Matka se jej snažila bránit, ale neměla proti Carlovi šanci. V takových situacích se jej bála sama.
Ve škole se seznámil s klukem jménem Leo, se kterým si toho měl hodně co říct. Měl v sobě něco, co ho k němu poutalo. Nedokázal ale popsat co. A nešlo o to, že patří taktéž mezi nadpřirozené. Věděl, že když jej otec zmlátil a Leo si toho všiml - co se díky regeneraci nestačilo zahojit - tak se o něj rád staral. Samozřejmě Vadenovi trvalo, než si vůbec nechal od něj pomoct - a to ještě kdy o tom nikdo jiný nevěděl. Vše, co si sdělili, bylo jen mezi nimi. Dva skutečně nejlepší přátelé na život a na smrt. Už jako mladší pomáhal druhým, pral se a bránil slabší, což se nelíbilo otci, když o tom slýchával doma poté, co donesl ze školy poznámku. I to v otci probudilo negativní emoce a zmlátil Vadena.
Leovo pomáhání ostatním se jej drželo pořád. Jeho snem bylo mít svou ordinaci a pomáhat ostatním - hlavně nadpřirozeným. A Vaden?? Ten jakmile objevil zbraně, našel v nich obdiv, zálibu, kterou si ale musel nechat pro sebe. Věděl, že otci by se tohle vůbec nelíbilo. Snažil se v něm vychovat normálního nástupce v jeho vybudované firmě než to.. otec vzdal a nesoustředil se na Valla. Vall byl pak ten, koho otcova firma zajímala. Otci lezl do patřičných míst, aby se mu zalíbil. Taky to pak vypadalo, že Valla má otec radši a dává ho jako příklad Vadenovi, zatímco na Vadena byl dost mrzutý, naštvaný a dával dost najevo, že ho starší syn zklamal. Soustředil se jen na Valla, jelikož jej dokázal zpracovat podle sebe a Vall se dobrovolně nechal. Někde v těchto letech nechtěl, aby ho někdo oslovoval celým jménem, ale jen jako “V“. Dalo by se pak říci, že jen málo lidí jej znalo jeho pravým jménem.
Vaden hned, jak mohl, tak pracoval sám na sobě. Nejen, že trávil čas v gymu, ale chodil na kurzy, aby se dokázal jakkoliv bránit. Dával do toho hodně, aby si na něj už otec netroufl. Ne, že by mu chtěl natlouct, ale dokázal to, že už mu otec nezvládl dát ránu - vyhnul se jim a dovedl jej usměrnit. Bylo to možná divné, ale Vaden nikdy za ta léta neměl chuť mu vrátit to, jak se on choval k němu. Možná to bylo naivní, ale nějaké své zásady měl a těch se držel.
Ať už měl s otcem jakýkoliv vztah, od rodičů dostal k jeho 20tinám vlastní dům nedaleko jejich domu. Po škole se s Leem odloučili, každý měl jinou cestu v životě. Vaden toužil po dobrodružství, chtěl i cestovat, naučit se o bojích, trénincích, zbraních mnoho, zatímco Leo se chtěl někde usadit a věnovat se svému snu. Chtěl pomáhat a má do dnešních dní svou soukromou kliniku ve svém domě. Ve spodní části má kliniku a nahoře své bydlení. Samozřejmě hlavní vchody má oddělené - ač vnitřkem se dostane do obou částí. Co ale jen tak někdo neví, že se věnuje i jiným věcem. Nejenom bylinkám a chemii v rámci léčitelství, ale i technologiemi, co se především zdraví týče. Měl na tohle všechno skvělé schopnosti, hlavu a známé, co mu hodně do začátcích pomáhali. Ani Vaden nevěděl o všem, jelikož vše piloval postupně a zprvu si tím nebyl sám Leo moc jistý. Navíc po odloučení na sebe ztratili kontakt.
Vaden byl hlavně živel v tom, že věděl, za čím chtěl jít. Zdokonaloval se, léta ubíhala, ani to nehlídal.. až mu bylo skutečných 35 let.. Nebyl záletníkem, ale to už si řekl, že by bylo fajn se asi nějak usadit. Přemýšlel, že by se vrátil do svého domu v rodném městě, ale to se dověděl, že otec bydlení prodal za jeho zády. To vedlo k hádce mezi ním a jeho otcem. Vadenovi šlo o to, že to byl jeho dárek a otec udělal tohle. O majetek mu nešlo, nebyl nikdy na peníze. Matka se je snažila uklidnit, že mu to vynahradí penězi, s čímž se nakonec vyrovnali. Otec i tak byl ale dost zklamaný z toho, jaký syn z něj je. Že není po vzoru svého mladšího bratra, který se do toho už vůbec nechtěl míchat. Na jednu stranu nechtěl oponovat otci, na druhou si nechtěl pokazit už tak celkem křehký vztah se svým bratrem. Byli si tak odlišní od sebe.. Vaden věděl, že za to může hlavně jejich otec. Dělal mezi nimi velké rozdíly už od mala. Tohle, co se událo jej usvědčilo v tom, že chce bydlet jinde, než v tomto městě, proto si našel dům v Minew, klidnější menší části a upravoval si jej podle svých představ. Co ale nečekal, že zde narazí na svého přítele z dětství. On už si něco vybudoval, klidné místo, klinika v domě.. Začali spolu zase trávit čas. Musela to být velká náhoda.. nebo osud. Lea napadlo, že by mu Vaden mohl vypomáhat. Jelikož tu nežil dlouho, přijal jeho nabídku, díky čemu se dozvěděl mnoho informací a.. poznal Hannah. Krásná hnědovlasá dívenka s příjemným úsměvem na tváři, která měla ale strach. Vadenovi se dívka líbila. Zaujala jej jak žádná jiná a chtěl jí samozřejmě pomoct. To se dověděl o lovcích, kteří se zde vyskytují a ubližují nadpřirozeným. Bral jako povinnost pomoct, ač mu Leo říkal, že by neměl na sebe upozorňovat nebo bude v ohrožení i on. Zprvu se toho držel, ale.. viděl ten útlak. Za jediný rok a půl si všímal, kolik zraněných k nim chodí. Vřelo to v něm, až postupně začal konat. I Hannah se jej snažila usměrnit, nechtěla přijít o svého již přítele. Bála se více a více. Co ale Vaden dělal?? Na veřejnosti hlásal, že tam někde jsou ti, co ubližují ostatním bezdůvodně. Že je načase jednat a všechno jim vrátit. Vyvolával vzpouru, která chvíli vypadala, že nevyjde, ale pak se začali přidávat další a další. Hlavně ti, kteří o někoho přišli nebo sami byli někdy v ohrožení. Leo s Hannah jej opětovně žádali, aby toho nechal a stáhl se, ale nic nepomohlo.
Došlo na ten den. Den krveprolití na obou stranách. Hlavně se po lese ozývala střelba, křik, rány.. nic pro slabé jedince. Všude byla krev, ani policie se tehdy do toho nechtěla míchat, byl to masakr, na který byla krátká. Ti, co mohli, se drželi co nejdál, jde o nepopsatelný den. Lovců zničehonic přibylo, zahnali nadpřirozené do kouta. Ti, co chtěli pokračovat, nepřežili, a ti, co se vzdali, těm dost buď ublížili nebo si některé odtáhli k sobě a už je nikdo nikdy neviděl. A Vaden?? Vaden se rozhodně nehodlal vzdát. Až.. na konci zbýval jen on. On, co se dostal celkem daleko k těm hlavním. Jenže.. stalo se něco, co nečekal. Podcenil je, jelikož před ním stál jeden hlavní Lovec Jasson. Další Lovec držel Hannah nůž u krku. Byl Lovci obklíčen. Držel svou zbraň v ruce. Dostal na výběr. Buď se vzdá a ji nechají jít, nebo jestli zmáčkne spoušť a ona zemře. Nechtěl, vážně nechtěl ohrozit Hannah, vyčítal si to, že ji našli.. že našli jeho slabé místo. Upustil tedy zbraň na zem, ale viděl něco, co nechtěl. Oni samozřejmě slovo nedodrželi a Jasson dal pokyn k tomu, aby.. usmrtil Hannah jako varování. Z Vadenových úst se ozvalo bolestné “Neee!!“. To bylo taky poprvé a naposledy, co projevil takové emoce.. Brzy na to jej pevně odchytli, když chtěl běžet za umírající Hannah a vpravili do něj nějakou látku, po které odpadl.
Tři roky.. pro něj to tak nebylo, ale skutečně uplynuly tři roky, než se mu nějak podařilo dostat ze spáru Lovců. Moc si nevybavuje ani ten “pobyt“ u nich, ale ani to, jak se přesně dostal ven. Jeden den se s bolestmi dostal z lůžka. Bylo to tvrdé přistání, jelikož se cítil dost zničeně, zmateně, slabě a dezorientovaně. Bylo zvláštní, že snad nebyl nikdo poblíž. Těžko se držel na nohou, ale nějak se dostal ven z budovy Lovců přes les až k domu Lea - teda.. tam, kde býval kdysi. Naštěstí on i za ty tři roky byl na tom samém místě - nepřestěhoval se - ale to Vaden nebral ani jako možnost, že by se mohlo stát. Byl rád, že.. se vůbec dostal ven. Vaden mu co nejsilněji bouchal do dveří, o které se i opíral. Přišla mu to jako celá věčnost, ač nebyla. Ztěžka se držel na nohou. Proto.. jak mu zmatený Leo otevřel, sotva jej stačil zachytit. Vaden mu spadl do náruče. Kdyby dokázal vnímat, všiml by si, že Leo byl hodně překvapený. Nečekal to.
Další týden, co byl Vaden mimo - jenže tentokrát byl v dobrých rukou. Leo se o něj zdravotnicky staral, ale musel na ten čas zavřít svou domácí kliniku. Zjistil ale.. něco dost špatného, což Vaden neuslyší zrovna rád, jakmile se probere. Kdo by ano.. Nabral pomalu vědomí, kde ho Leo krotil, aby byl v klidu a nedělal prudké pohyby, jinak si přitíží. To by ale nebyl Vaden, aby se nechtěl rychle zvednout a.. vlastně si to vyzkoušet. Chtěl rychle vstát, ale nejenže málem skončil zase na zemi, ale měl nepopsatelné stavy, kdy jej dost nepříjemně třeštila hlava a cítil závrať. Leo ho pomalu zpátky položil zpátky na lůžko.
„Do hajzlu..“ zamrmlal si Vaden. Leo se tehdy držel, aby neřekl “já ti to říkal“. Věděl moc dobře, jak je jeho přítel tvrdohlavý. V ruce měl napíchnutou kanylu. Leo mu řekl, že by mu brzy mělo být lépe. Vaden se snažil vzpamatovat, radši už se o nic dalšího nepokoušel. Musel počkat, až mu tedy bude lépe, což ho vnitřně sralo. Nechtěl být za slabocha - tak se teď vnímal. Mnul si volnou rukou spánky, ač chtěl vypadat jako silák, že to všechno hravě zvládne. V ten moment mu to zrovna nevyšlo. Proč?? Nečekal to. Doufal, že to půjde všechno hladce. A to.. ještě netušil, co všechno se dozví. Leo vůbec nevěděl, jak mu to říct. Chvíle, která se ale zdála příliš nekonečná.. Vaden se rozhodl ptát, jakmile se cítil o něco lépe. Jak byl lehce zkroucený na lehátku, tak si pomalu sedl a promnul oči. „Poslouchám..“ vypadlo z něj, aniž by se na Lea podíval.
„Nevím kde začít.. byls pryč tři roky a-“ Vaden po něm nevěřícně střelil pohled.
„Teď si ze mě děláš prdel, že??“ skočil mu do řeči. „Vždyť se to.. událo nedávno, vtípky si můžeš strčit do-“ než ale stačil dopovědět, dostal do rukou noviny. Noviny, kde se připomínala akce krveprolití, která byla.. přibližně 3 roky zpátky. Nechápal to. Titulek četl znova a znova..
„Ano.. nedávno to byly tři roky..“ vydechl Leo. Až po nějaké chvíli se odvážil podívat na Lea. Vypadal.. trochu jinak, než když ho viděl naposledy. To, jak mu otevřel dveře.. si ho vážně neprohlížel. To ale stále nevěděl, co se ještě doví. Tohle bylo to.. “lepší“. Vaden si vážně nevybavoval, že by tam, kde byl.. byl až tři roky. Odvrátil pohled od svého přítele a sledoval opět článek. Sevřel ruce v pěsti, čímž noviny pokrčil. Bylo mu to jedno. „Klid Vadene, já-“
„Říkal jsem ti několikrát, abys mi neříkal celým jménem,“ přerušil ho Vaden chladným tónem v hlase. Leo si tiše povzdechl.
„Promiň V. Byla to.. dlouhá doba,“ omluvil se. Vaden radši odložil noviny bokem, aby se již na ně nemusel dívat. Promnul si oči a tiše si povzdechl.
„Tak co pro mě ještě máš?“ zeptal se myslíc, že je již připraven na vše.
„No.. jde o tvůj zdravotní stav..“ na chvíli se odmlčel a odpojil Vadenovi kanylu, jež byla prázdná. Vaden to nedával najevo, ale to ticho.. znal. Tušil, že je něco jednoduše v hajzlu. Promnul si pak ruku, kterou měl napojenou, než mu ji vůbec stačil Leo zalepit. Však se brzy zahojí, s tím Vaden počítal. Přišlo mu to zbytečné.
„Mluv se mnou na rovinu,“ pobídl ho, protože nesnáší nevědomost. Leo se zastavil, ale nedokázal se Vadenovi podívat do očí.
„V.. umíráš..“ Vaden mu začal nevěřícně probodávat záda. Vstal.
„Podívej se mi do očí a zopakuj to!!“ zvýšil po Leovi hlas. Ne, že by chtěl být na něj hnusný, ale nechtěl tomu věřit. „Upozornění, tep a hladina stresu se prudce zvýšila,“ ozvalo se.. z jeho ruky?? „Co to kurva..“ koukl, odkud ten zvuk vyšel a zjistil, že z nějakého náramku na jeho levé ruce. Leo se pomalu otočil k Vadenovi čelem.
„Prosím, posaď se a já ti to všechno vysvětlím..“ snažil se zachovat klidný tón, ale moc dobře si uvědomoval, jaký Vaden je. Nebude to jednoduché.
„Víš, že ti na to seru, mluv!!“ rozčiloval se, ale za tím skrýval, že má.. strach?? Tohle by si nikdy nahlas nepřiznal a teď má na ruce kvákající náramek, či co to je.. Atmosféra se brutálně napínala a vyostřovala. Leo ho musel zatlačit si zpátky sednout, ač se tomu lehce Vaden bránil.
„Nevím, co se přesně muselo stát za ty tři roky. Vážně jsem se snažil zjistit, co se stalo a co v sobě máš, abych ti pomohl, ale nic, čím jsem zkusil tu látku.. nebo spíše jed odstranit, ale.. podařilo se mi ji aspoň tlumit v tom.. co se snaží..“ Pro Vadena mluvil moc dlouho.
„Přejdi k věci už!!“ rozčiluje se Vaden. Leo si znovu povzdechl.
„Ta látka v těle tě pomalu zabíjí V.. a ani tvá kočka s tím nedokáže bojovat.. Nevím, co ti to dali, ale jestli nenajdeme co nejdříve protilátku, ani ta moje potlačovací látka ti nepomůže.. Jednou nastane den, že.. už nebude tak zabírat jako na začátku..“ Vaden vybuchl. Prudce vstal a v návalu vzteku ze zoufalosti smetl ze stolu u lehátka vše na zem. Leo ho chápal, ale.. chtěl jej i uklidnit. Položil mu ruku na rameno, ale trhl jim, že o to teď prostě nestál. „Ten náramek.. je částečně prototyp. Bude na tebe dohlížet a kdyby cokoliv, je schopen vydat signál, abych tě mohl najít a.. pomoct ti,“ vysvětloval mu klidně jako správný odborník. Ale co si budeme.. něco takového říkat svému nejlepšímu příteli není něco, co by chtěl. Vrátil se po třech letech a ještě se dozví tohle. Vaden se zapíral rukama o již prázdný stůl a měl lehce hlavu směrem dolů. Rozdýchával to a Leo se mu nedivil. Opravdu mu chtěl pomoct, ale není to v jeho silách. „Něco.. pro tebe mám..“ pokoušel se změnit téma na lepší notu. Odešel na chvíli ke skříni, kterou odemkl a něco z ní vzal, zatímco se Vaden snažil vstřebat to, co co mu bylo sděleno. Leo mu vrátil jeho zbraň, klíčky od jeho domu, který mu celou dobu hlídal, protože.. věřil, že dokud neuvidí mrtvé tělo jeho přítele, nezbaví se jeho věcí. Jako bonus.. mu dal zapalovač. „Klíčky od auta máš doma, náramek by tě měl upozornit, že se ti zhoršuje stav, proto jsem ti domů nachystal krabičku a v ní máš připravenou várku té látky. Prosím tě o jedno.. choď se mi ukazovat..“ dovysvětlil mu. „Rád bych ti řekl, jaké vedlejší účinky, či reakce jedu na tvé tělo bude, ale sám tu látku nemám pořádně vyzkoušenou, nebyl čas.. musíš být opatrný.. aspoň to mi slib..“ věděl, že Vaden se s tímto jen tak nesmíří. Ale neví, jak to bude zvládat, dokud.. jej to neporazí. Vaden byl naštvanej. Bezmoc, kterou cítil byla něco, co nikdy nechtěl zažít. Bez dalších slov vypadl z jeho kliniky, potřeboval být sám, se svými myšlenkami. Tohle celé jej přimělo kouřit. Bral to jako takovou.. úlevu, unik..
Fantasy World