Povaha
Dřív byla Veyra bezstarostná, usměvavá a ochotná. Milovala noční radosti u ohně, byla odhodlaná pomoci i neznámému a máloco ji dokázalo vyvést z míry. To však po proměně zmizelo. V noci, když ji nebudí osud, cítí smutek nad ztrátou matky, který ani po tolika století nepřestal. Navenek však působí nesmírně vyrovnaná. Její hlas zní jako studený proud a kroky jako šepot. Vnitřní emoce si nechává čistě pro sebe, protože si myslí, že by ten několik set starý zármutek nikdo nepochopil.
Je tichá, pozorující přítomnost. Mluvit začne jen tehdy, když v tom vidí smysl. V davu se stáhne do stínu a málokdy někoho pustí k sobě blíž.
Nejraději má úplněk, když měsíc promění prázdné ulice v obrovské zahrady stínů. Miluje přírodu a byliny víc než cokoli jiného. Skoro každou noc se toulá lesem, sbírá vzácné květy a kořeny pod svitem měsíce a pečlivě si zakládá různě nové herbáře.
K nadpřirozeným necítí žádné sympatie, zvlášť pokud jsou krutí – to má chuť nastolit spravedlnost. Umírající vede k poslednímu klidu jemným dotekem a povzbuzujícím šeptem. Narušitele však odstraňuje bez slitování, občas i krutými způsoby, pokud si do dle jejího uvážení zaslouží.
Minulost
Narodila se před skoro dvěma tisíci lety na jihu dnešní Anglie, v bohaté léčitelské a kupčí rodiny. Jako jedináček prožila šťastné dětství, sbírala byliny s matkou a učila se, jak každá rostlina přináší úlevu a život. Ráda naslouchala příběhům o bitvách a statečnosti, ale matka ji učila klást život nade vše než zbytečnému riskování života kvůli hrdinskému zachraňování.
Od mladého věku se učila o bylinkářskému umění. Avšak její matka ji varovala, že přílišné účinky bylin mohou přitáhnout i nežádoucí pozornost nebezpečných sil. V šestnácti vedla malou kliniku, kde léčila horečky, popáleniny, zlomeniny a všelijaké další zranění. Získala si úctu okolních vesnic, ale vzbudila i podezření. Někteří ji označovali dokonce za čarodějnici a šířili pomluvy o temných rituálech. Někdy takto byla označována jen kvůli křivdám proti jejímu zbohatlému rodu, jelikož v těchto dobách bylo jednoduché někoho osočit z čarodějnictví. Veyra nechápala tu zášť, kterou k ní lidé měli, protože ona se snažila pomáhat ze všech sil.
Když vypukla povstalecká vzpoura, Veyra byla společně s matkou draftována na bojiště mezi hlavní felčary jedné ze stran. Zde se poprvé poznala s lidskou podlostí a krutého, bezvýznamného utrpení. Smrt byla skoro na každém kroku a během několika týdenního válčení, ji přes prsty prošlo několik stovek raněných. Spolu s matkou vedly hlavní nemocniční stan, avšak raněných a mrtvých přibývalo více a více. K jejím neštěstí, stály na těžce prohrávající straně vojska, kterému docházely jak zásoby, tak i muži. Jedné noci obsadilo nepřátelské vojsko hlavní kemp, kde vyvraždili skoro celou posádku, až na dva felčary – Veyru a její matku.
Věznili je a obvinili z čarodějnictví v nedaleké mučírně, připraveni bez milosti vykonat rozsudek. Byla již na pokraji sil, když zaslechla chladný šepot, který ji říkal že přinesla úlevu tisícům životů. Z dálky slyšela jen matčino naříkání, než pocítila chlad a konečný klid smrti, doprovázen strachem. Veyřina duše se na okamžik rozplynula, než znovu uslyšela ten stejně chladný šepot. Za její činy, byla vybrána, aby dál rozhodovala o osudu duší, teď ale těch umírajících.
Její počáteční úkoly, vést umírající k důstojnému konci, plnila s nesmělým soucitem.
Za tři sta let putovala od Slezska po Anglii a od Pensylvánie až po Pyreneje. V každé zemi, kde se mučení a vraždy vydávaly za spravedlnost, zakoušela stejnou hnusnou taškařici lidské přirozenosti. Zasadila se o záchranu stovek nevinných, ale pokaždé, když zahlédla davy držící pochodně nad doutnajícími hranicemi, ucítila, jak se jí srdce zatvrdí.
Už nečekala na prosby umírajících, ale vysílala je do stínů jediným dotekem, když poznala, že jejich čas nadešel. K těm, kdo bezdůvodně vraždili, se neohlížela, nechávala je zmizet v labyrintech vlastních obav, které sama vyvolala.
Tak fungovala několik století, avšak 20. století ji absolutně znechutilo kontinent Evropy. Proto se přesunula do Kanady, kde se rozhodla vykonávat své poslání dále.
Vzhled
Měří okolo 160 centimetrů a váží zhruba 55 kilo. Má srdcovitý obličej s výraznými lícními kostmi, se světlou pletí. Mandlově, tmavě hnědé oči, které většinou podtrhuje tmavou oční linkou, společně s dlouhými řasy.
Vlasy, rovné a lesklé, zastřižené většinou po lopatky. Obvykle je nosí rozpuštěné, jen sem tam si je stáhne do volného drdolu, přičemž několik pramenů volně splývá podél tváře. Celý šatník má převážně v černé barvě, až na pár černobílých kousků. Jinou barvu už na ní po staletí nikdo neviděl. Má pár luxusních šperků, které nashromáždila v různých dobách, ale nosí je málokdy.
Majetek
Vlastní dům na předměstí, s menší květinovou zahradou. Pár herbářů a nespočet starodávných knih souvisejícími s jejími koníčky. Řídí Mercedes – Benz G, v černé barvě a černými doplňky, který se ji ideálně hodí jak na cesty tak do přírody.