Ve společnosti známý jako Krvavý mág z Endhavenu je zosobněním strachu, který se neláme řevem ani brutalitou, ale tichem, přesností a naprostou neochotou hrát podle pravidel jiných. Kdo s ním mluvil, často končí větou: „Nevím, co přesně se stalo...“ Nikdy nezvyšuje hlas. Nechává slova klesnout jako olovo. Těžká, přesná a nevratná. Jeho řeč má zvláštní kadenci, jako by zároveň šeptal a přikazoval, jako by za každým slovem stáli duchové minulosti, kteří mu sborově přitakávají. Jeho povaha není chaotická, není výbušná, právě naopak. Je klidný, disciplinovaný a o to nebezpečnější. Uvnitř něj nehoří oheň, ale chladná výheň racionality, v níž přetavuje své úmysly v čisté zlo. Nepovažuje se za tyrana ani sadistu. V jeho očích je vše věcí rovnováhy a ceny. A jak sám jednou pronesl: „Každý život má svou váhu. Jen já jsem ten, kdo drží váhy.“ Nenávidí slabost. Ne u ostatních, ale u sebe. A proto si ji s každým rituálem doslova vyřezává z těla. Bolest mu nepřináší utrpení, ale soustředění. Krev není pro něj ztrátou síly, ale jejím uvolněním. Oběť není zločinem, ale rituální nutností. Jeho životní filozofie je založena na dominanci. Nad tělem, nad myslí, nad duší. Nevěří v dobro a zlo. Věří jen ve vůli, která je silnější než zákony. Krvavý mág z Endhavenu je mistrem v zamlčování. V rozhovoru odpoví jediným slovem, ale zanechá v tobě stín otázek, který tě bude hlodat celé noci. Umí mluvit beze slov, pohledem, gestem, tichem. A každé jeho gesto je výhrůžka nebo rozsudek. Nikomu nevěří. A nikoho nemiluje. Přesto se kolem něj občas drží slabší duše, které v něm vidí spasitele, moc, nebo alespoň příležitost. Vždy skončí stejně. Zneužití, rozložené na kousky, často ani nevědí, kdy přesně přišli o svobodu. Není bez emocí, ale jeho emoce jsou jiného druhu. Potěšení nachází v preciznosti. V pomalém pádu nepřítele. Ve chvíli, kdy jeho oběť sama pochopí, že byla poražena už dávno. Cítí radost, když se cizí krev dotkne rituálního kamene. Cítí smutek, když svět není dost krutý na to, aby ho nutil být ještě silnější. Je zrcadlem temnoty, ne proto, že je sám nejtemnější, ale protože dokáže odhalit temnotu v ostatních a naučit je ji milovat.
Narodil se do čistě čarodějnické rodiny usazené v okrajové části Last Retreatu. Ostrova, který byl před stoletími vytržen z lidské reality a umístěn do prázdnoty mezi světy. Už od dětství vyrůstal v prostředí gotických uliček, petrolejových lamp a starobylých knihoven, jejichž regály se táhly pod povrchem jako kořeny magie samotné. Odmalička v něm byla patrná výjimečná vnímavost vůči proudům vitalisu i neobvyklý klid, který přecházel až do znepokojivé odměřenosti. Do Akademie Endhaven vstoupil v sedmnácti. Ne jako vyvolený, ale jako někdo, kdo „mohl být dobrý“. Zpočátku byl pilný, tichý a poslušný. Působil jako vzorný student, který přijímal vědomosti bez odporu a pokládal správné otázky. Učitelé si ho vážili, i když už tehdy si někteří šeptali, že „mluví méně, než by měl“ a „vidí víc, než by měl vidět“. Akademie v té době sídlila nad podzemní knihovnou. Místem, kde byly uloženy stovky zakázaných grimoárů. A právě tam, v šeru pod kamennými oblouky, narazil během čtvrtého roku na rukopis popisující strukturu krevních smluv a propojení magie se smrtí. V někom jiném by to vyvolalo odpor. V něm to probudilo zvídavost. Nezpochybnil, zda je to správné. Zpochybnil, proč je to zakázané. Zpočátku praktikoval ve skrytosti, na neživých, na hmyzu, později na ptácích a toulavých kočkách z okrajů ostrova. Jeho magie rostla, stejně jako jeho posedlost strukturou bolesti, životní energie a vědomí. Byl fascinován tím, jak krev „mluví“, když se správně usměrní, jak lze utrpením tvořit kouzlo silnější než jakékoliv světlo nebo obranný štít. Šestý rok ho přiřadili k mistru jménem Thaedor Vellmar, praktikovi mentální magie a pozorovateli narušitelů rovnováhy. Vellmar v něm brzy vycítil odchylku, chlad, který nebyl přirozený. Začal ho sledovat. Omezoval mu přístup do určitých sekcí. A to byla chyba. Zvídavost se změnila v nenávist. Nenávist ve rituál. V sedmém roce mistr zmizel. Ne s výkřikem. Ne s obžalobou. Jen vstoupil do podzemních archivů a nikdy se nevrátil. Jeho krev byla sesbírána do misek, jeho duše rituálně odtržena od těla a nabídnuta jako dar. Není jasné komu. Ale stín, který tehdy vznikl, zůstal na ostrově dodnes. Krátce nato se z kamenných stěn Akademie začal plíživě spouštět vitalis. Tmavý, fialový, pomalu stékající jako inkoust. V jedné z věží byl nalezen výkřik napsaný v krevní kaligrafii: „Jen krev má paměť. Jen krev odpouští.“ Oficiální záznamy o jeho existenci byly odstraněny. Akademie mlčela. Ale mezi studenty a učiteli začalo jméno kolovat jako šeptaná kletba. Dnes už ho nikdo neoslovuje jinak než: Krvavý mág z Endhavenu.
Na první pohled působí jako někdo, kdo do místnosti vstoupí tiše a odejde s tím, co chce. Jeho postava je štíhlá a vysoká, s držením těla, které vzbuzuje respekt. V pohybu je klidný, promyšlený a sebejistý. V každém gestu je cítit dominance a schopnost číst lidi dřív než promluví. Má ostře řezané rysy, zvýrazněné vysokým čelem a pronikavým pohledem. Jeho oči jsou šedé, ale chladné jako ocel. Když se na někoho podívá, málokdo vydrží jeho pohled dlouho. Tvář má čistě oholenou, bez náznaku brady nebo vousů, což podtrhuje jeho odměřený a přísný vzhled. Vlasy jsou krátké a tmavě hnědé, lehce prokvetlé šedinami u spánků. Vždy upravené, nikdy rozcuchané nebo náhodné. Jako by i to byl výraz kontroly. Pleť má světlou, na některých místech lehce poznamenanou stářím a únavou, ale nikoliv slabostí. Je to typ člověka, který vypadá jako by zažil příliš mnoho. Místo aby ho to zlomilo, tak ho to zostřilo. Obléká se do elegantního černého oděvu, který kombinuje tradiční prvky s archaickým stylem. Jeho dlouhý kabát je uvnitř vyšíván starými zaklínadly. Límec má vysoký a pevný, manžety zapínané na kovové háčky. Na první pohled působí, že jde o člověka s vytříbeným vkusem. Na ten druhý už víš, že pod šaty se ukrývá cosi mnohem temnějšího. Na levém prstu nosí výrazný prsten s rudým kamenem, který neodkládá ani při rituálech. Vše co nosí má svůj význam. U něj není nic náhoda. Jen záměr.
Grimoár Sacramentum Vitae Zakázaná kniha vázaná v lidské kůži, jejíž stránky nesou inkoust psaný krví. Ukradená z nedostupné části podzemní knihovny Akademie. Obsahuje krvavé rituály, démonické kontrakty i ztracená jména. Kniha žije vlastním vědomím a otevře se pouze tomu, kdo jí něco obětuje. Prsten krve Černý prsten s rudým krystalem, který reaguje na krevní spojení. Umožňuje navázat pouto s těmi, jejichž krev mág jednou získal. Skrze něj lze komunikovat, lokalizovat i ovládat. Říká se, že první duše uvězněná v tomto prstenu stále šeptá svému vězniteli. Kolekce fragmentů duší Sada ampulí se zapečetěnými úlomky duší, které získal při rituálních obřadech. Každý fragment má jinou barvu, jiný hlas a jinou sílu. Slouží jako výměnná hodnota v démonologii, nebo jako mocný zdroj při vrcholné magii. Při otevření některých ampulí se čas na okamžik zpomalí.
Krevní magie Nejčistší zdroj síly je tělo samotného sesilatele nebo jeho oběti. Krvavý mág využívá krev jako médium pro rituály, pečetě i útoky. Umí si z ní tvořit zbraně, pasti i ochranné štíty. Jeho tělo je zvyklé na bolest. Výměnou za životní sílu získává absolutní kontrolu nad cílem, pokud je spojen krví. Kletby a prokletí Specialista na destruktivní a dlouhodobé magie. Jeho kletby lámou vůli, způsobují degeneraci mysli nebo těla a dokážou působit i na dálku. Rád zanechává známku své moci jako varování. Nepřítele nezabije hned, ale nechá ho hnít, rozpadat se a pomalu chátrat. Demonologie Volá tvory ze stínů a jedná s entitami z cizích světů. Krvavý mág neuctívá démony, používá je. Umí vázat jejich podstatu do předmětů, povolávat je v boji nebo skrze ně získávat informace, které nemá nikdo živý znát. Vždy je připraven obětovat něco nebo někoho výměnou za moc.
Ralph Fiennes
Fantasy World
Fantasy World