Povaha
Když se shrne jeho povaha, nalézá se tam především slovo ochranitelský a milý s občas špatným smyslem pro humor nebo rýpavou náladou, která není zas až tak častá. Už jako člověk si nijak valně s ostatními lidmi nerozuměl. Nejspíše neuměl přesně vyjádřit názor slovy, a tak z toho vždy vzniklo něco hloupého, tudíž jej skoro nikdo neposlouchal. Tedy do té doby, než měl svou vlastní jednotku, kterou vedl. To jej kapku změnilo a začal se lépe vyjadřovat, minimálně, co se rozkazů týkalo. Zatvrdil se a ani emoce na sobě nedával znát. Jen oči jej občas vážně prozrazovaly. Každopádně ten, který jej neznal, ani nevěděl, že oči jsou jeho slabina, co se emocí týče. Neměl rád jídlo z vojenských přídělů, bylo takové.. nemastné, neslané, kdo to pořád měl jíst. Za svou dobu, co proválčil, se do žádného pořádného vztahu nezvládl dostat. Maximálně někde v hostinci na jednu noc se stavit zvládl, že ano.. To k vojenskému životu patřilo, jak jinak... Poté, co zemřel se naučil emoce vyjadřovat, protože ho nikdo neposlouchal. Ze začátku mu to ani moc nevadilo. Myslel si, že ho prostě ignorují, než jím jednou prošli! A ne jednou, stalo se to víckrát!! To už mu samozřejmě pomalu začalo docvakávat, že něco není velmi v pořádku. Byl zoufalý, že jej vážně nikdo neslyší ani nevidí. Jeho charakter se díky této zkušenosti nepokřivil, to ne. Spíše se stal zamlklým a tady je taková protikladnost, že když se rozmluví tak většinou jen tak nepřestává. Naučil se více naslouchat cizím, co přišli poblíže do přírody si vylít své srdce. Ne, že by jej tyto zpovědi nějak tankovali. Jednoduše si jen zvykl. Zvykl si na vše. Že jej nikdo nevidí, neslyší.. Jen když je sám zvládne si hrát s předměty, co najde. Jen zvířata na něj reagovala ať už byl sám nebo se kolem pohyboval jiný člověk.
Minulost
Takže minulost Áčka, heh. Tohle bude běh na dlouhou trať. Narodil se jako každý první človíček matce a otci, které nikdy nepoznal a žil zpočátku v sirotčinci. Byl jako každé jiné dítě tam, nalezené, opuštěné... Většinu času se bavil se sestrou Annou, která v sirotčinci vypomáhala. Jako malý patnáctiletý kluk se do ní zamiloval, jí v té době bylo nějakých sedmadvacet, což nebylo na jejich dobu zas až tak špatné. Jenže sestra Anna jej měla ráda jako mladšího sourozence, tudíž se o nic nepokoušel. Když dostatečně vyrostl, sebrali jej a naverbovali do vojny v jeho sedmnácti letech. Bylo to srdceryvné loučení se sestrou, že jí bude psát a určitě se po vojně opět uvidí. Postupoval čas s tím, že Áčko trénovali na zabijáka, vojáka bez citů. Voják bez citů nebyl ani omylem. Zvládl zabít zvěřinu, střílet, a tak dále. Boj na blízko rovněž ovládl. Ale aby přímo zabil člověka? Nikdy.. Maximálně ho vážně poranit bez toho, aniž by zemřel. Tenhle výcvik prodělával takové čtyři roky z důvodu, že si nadřízení mysleli, že byl neuvěřitelný měkkýš, když nezabíjel. Chtěli do něj vše vtlouct. Především heslo: "Zabij nebo budeš zabit." Povedlo se jim to jen v té míře, že maximálně pod vlivem okolního tlaku, a když dotyčný na něj mířil zbraní, zvládl jej zastřelit. Ale nejlépe někam, kde bude rychlá a bezbolestná smrt. Byl pod vedením velícího důstojníka Samuela Sefrda. Dostával se do mnoha potyček v táboře, kde zůstával, kvůli svému názoru, kteří ostatní nesdíleli. I když byl Sefrd tvrdý, občas ho z potyček tahal. Bohužel jen občas, když se mu zachtělo. Takže v jen z minimálního počtu oproti tomu, do kolika se zapletl. Nadešel čas jedné z prvních bitev, kterých se měl zúčastnit, aby se dřívější San Hillesh nedobylo protivníkem v podobě jiného města z důvodů zásob a dalších serepetiček. Jednoduše se konala občanská válka i z toho důvodu, že každý z měst se hlásilo k jinému názoru a byli ochotní se za to rvát až do posledního muže, jak hloupé. Takže jako první jen přebíhal sem a tam, nosil zásoby nábojů útočníkům. Pomáhal medikům s přenosem raněných dál od fronty. Pravda, měl stále u sebe zbraň, ale ani jednou z ní nevystřelil. Nebyl až takový důvod, že by přímo hořelo, jak nebyl úplně vpředu. Jen tam občas zaskočil, což bylo vážně o tlamu. Sám se díky tomuhle párkrát zranil, naštěstí to nikdy nebylo zas až tak vážné, že by na to mohl zemřít. Většinou střepiny a další také blbosti do nohou a rukou. Po pár bitvách jakožto medik se zúčastnil ve předních liniích. Měl z pekla štěstí, že se mu povedlo přežívat docela vcelku. Zvládl se po čase dostat i na důstojníka poté, co před jeho očima Sefrd zemřel pod palbou nepřátelského tábora. Tuhle vzpomínku už nikdy nevyžene z hlavy. Rok poté, co se stal důstojníkem, měli založený tábor v lese. Ze tří stran je obklopoval les a z té čtvrté útes, sráz. Stačilo málo a je po člověku, když zakopne. Nemohl spát, a proto se vydal ke srázu, kde si sedl na samý okraj. Pozoroval ztichlou, ztemnělou noční krajinu. Hvězd bylo vidět po málu, když byly mraky. Vzpomínal. Uprostřed toho všeho se schylovalo nepřátelské přepadení, o kterém se nevědělo ani ň. Hlídka nic nezaregistrovala. Až teprve, když bylo těsně před rozedněním, započal jejich útok. Aaron to nikterak velmi nezaregistroval, dokud se nezačaly ozývat první rány z pušek. Bohužel i jeho dostihla jedna z prvních ran. Nezemřel hned po ráně, to ne. Na to ho trefil až moc špatný střelec a kulka se zarazila jen do žeber. Je pravda, že i tohle jím cuklo natolik, aby mohl spadnout. Jak byl na samém krajíčku, díky tomu málu se po hlavě řítil dolů. Od skal schytával bolestivé kopance, až jeho utrpení skončilo skoro na samotném dnu zlomeným vazem. Stále měl myšlenku žít, přežít. Že se z toho dostane! No, díky tomu se stal jen duchem...
**
Vzhled
Výškovou kategorií se řadí mezi vyšší jedince, se svými 193 centimetry a váhovou kategorií mezi další namakané jedince s váhou 92,3 kg. Bohužel jeho váha je momentálně téměř nulová, když je duch a jaksi, no.. Jeho hlavu zdobí temně hnědé vlasy se spíše kratším střihem. Oči jsou modré, barvy oceánu. Tvář mu zdobí menší strniště. Na zádech se nachází několikero šlinců. Paže mu zdobí z boku několik jizev od ran ostatně i hrudník není neposkvrněný společně s nohama.
Fantasy World