Minulost
Její máma Nelle byla člověkem, otec Villiam kočkodlak, takže Melody byla kočkodlakem taktéž. Člověk by takhle čekal, že bude tatínkovou holčičkou, bude ji později ukazovat, sjednotit se s kočkou, ale to on vůbec neměl v plánu. K Melody měl spíše lhostejný postoj, pořádně žádná ukázka lásky, pochopení a žádné cítění k ní. Byli k ní jednoduše znecitlivělí. Co je to rodičovská láska?? Netuší.
Od útlého věku se jí matka snažila říkat, že nejlepší pro přežití ženy v dnešní době je poddat se muži, poslouchat ho a být poslušnou ženou. Vařit, prát, uklízet.. K tomu taky byla vedena, neslýchala slovíčka “mám tě ráda“, ani nic podobného. Aspoň nějaký kontakt měla hlavně s matkou, než s otcem. Nikdy ji neoslovil jako dceru, ale vždy jen jménem. Dokonce.. si přála i nějaké zvířátko, ale to ji nikdy povoleno nebylo.
Základní školou prošla s průběrnými známkami, ač otci to přišlo málo. Že se málo snažila. Když dostala pěknou známku, nezajímalo ho to, ale když dostala známku horší, hned ji shazoval. I když mu její budoucnost byla jedno, jen chtěl někoho, na kom si může vybít všechno. Schytávala to občas i jeho žena, jako už od skoro začátku jejich vztahu, ale jemu přišlo, že se Melody málo snaží.
V přibližně 16ti letech nastoupila na střední školu, se kterou už tak měl otec problém. Zprvu byla spíše tichá vzadu, než aby se snažila skamarádit s někým. Všichni ji spíš nechali být, ale Michael to viděl jinak. Sedl si k ní a snažil se s ní povídat. Ona něco takového nečekala, byla spíše ta neviditelná, ale teď najednou tu byl někdo, kdo ji.. vidí. Trvalo to nějakou dobu, než si začali být blízkými přáteli a on ji ukazoval svět jinak, než ve kterém vyrůstala. To bylo její první - ač ne dlouhé šťastné období v jejím životě. Tohle se totiž ani trochu otci nelíbilo, zjistil si, co se v té škole děje a jasně nařídil, že už do školy chodit nebude a s tím klukem se taky bavit nebude, což.. poprvé vedlo i k jejímu vzdoru. Nechtěla o Michaela přijít. Byl pro ní jediný přítel, kotva.. ale nedokázala proti jeho nařízení nic udělat. I přesto měla svou rodinu ráda..
17. narozeniny. Byl to pro ní jako běžný den. Otci se nikdy nechtělo utrácet za její oslavu, dort, všechno, ale zrovna tyhle narozeniny byly specifické. Došel domů s mužem, kterému bylo o deset let více. Logan Marlowe. Tmavovlasý muž nosíc koženou bundu, černé, ale slušné oblečení a kalhoty. Taky byl kočkodlakem. Tehdy se tvářil jako milý muž, Villiam ho představil Melody sice jako staršího, ale vyspělého, že se o ní postará.
Nějaké měsíce se poznávali, ač zprvu k tomu byla skeptická, bála se, ale.. jak byl hodný, milý, pozorný.. nechala se zlákat. Musela se pak k němu přestěhovat do vedlejšího města, nedaleko San Hillesh. Vše se.. ale rychle začalo měnit. Začal ji pomalu zprvu psychicky týrat, ale pak i fyzicky. Sázel ji do hlavy, jak je ošklivá. Znal i kočkodlačí slabiny, čehož pak hodlal využít, ale teď nepředbíhejme. Nepouštěl ji ven, takže od školy se ani neviděla s Michaelem. Vlastně to bylo tak narychlo, že se s ním ani nemohla tehdy rozloučit. Manipulovat on uměl skvěle. Dokázal ji dostávat do pozice, kdy ač pochybil on, vinna byla ona a.. jak v tom byla déle a déle.. připadala si jako špatný zlomený člověk. Tohle ale nebylo všechno. Stále ji sázel do hlavy, že je tlustá, ošklivá, že když si chtěla malinko přidat, tak pronesl, něco ve smyslu: „To si fakt chceš ještě přidat?? Takhle hubenou nebudeš, budeš ještě ošklivější, uvědomuješ si to?? Pak se nediv, že se na tebe nikdo nepodívá..“ jeho slova byla hodně silná. Postupně přestala jíst před ním, před ostatními.. Násilí přibývalo. Logan měl potřebu ji hlavně ubližovat bodáním nožem do dlaní. Musela třesoucí ruce položit dlaní nahoru a on se spokojeným, děsivým výrazem bodal. Ze začátku krvavé ruce stahovala, za co ji trestal ještě víc a plakala.. prosila, aby toho nechal.. Nic nepomáhalo. Postupně.. třesoucí ruce držela na stole nechajíc se bodat a uvnitř sebe zadržovat bolest, ač.. slzy byly stále. Byly ale tiché.. Skrývala rány pod obvazem, které měla skoro pořád na rukou. Ne vždy se rány stačily zahojit a už byly další, či některé narušily hojení těch starých. Bylo to tak časté, že jizvy budou jasné, jestli se to vůbec někdy zahojí.
Vše sílilo a sílilo, až jednou po cca roce jejich hrozného vztahu sebrala odvahu a.. utekla. Pamatovala si cestu ke kamarádovi, takže běžela tam, kde doufala v pomoc. Běžela tedy k domu Michaela, ale.. tam, kde předtím bydlel.. bydlel někdo jiný. Pár byl ochotný a hodil ji aspoň k domu její rodiny a odjeli, jelikož byl večer. Byla jim vděčná a poděkovala. Rodina tedy byla poslední malinká záchrana od Logana, ale.. to netušila, že se šeredně plete. Zaklepe na dveře svýma bolavýma rukama a otevře ji matka. „Melody.. co tady děláš takto pozdě??“ zeptá se jí a vpustí ji dovnitř. Melody se začala chvět a vypadala zničeně. „Mami.. já.. už nemohu.. Pomoz mi.. prosím.. Logan.. on.. ubližuje mi..“ vysoukám tichounce ze sebe. „Mohu.. zůstat??..“ poprosila ji se zoufalostí v hlase. Byla zoufalá. Matka se zarazila, přiblížila se k ní a položila ji ruku na rameno.
„Melody.. víš, že i já jsem musela svého muže poslouchat.. Občas to není jednoduché, ale tak to chodí, Musíš být silná, loajální..“ promlouvala k ní, ale to nechtěla Melody slyšet.
„T-ty mi.. nerozumíš.. já.. nemohu.. prosím..“ zkoušela to znovu se slzami hrnouc se do jejích očí.
„Co se to tu děje??“ zpoza pokoje se objevil otec. „Co tu děláš Melody??“ nechápal, co tu měla takhle v noci dělat. Melody se na něj podívala se zoufalostí v očích.
„Tati.. prosím.. Logan je.. zlý.. bojím se.. mohu tu..prosím zůstat?? Jen.. chvíli..“ to ale otec razantně vrtěl hlavou. Vešel do pokoje a brzy se vrátil. V ruce držel mobil.
„Čau Logane, je tady, přijeď si pro ní. Musíš si svou ženu lépe vychovat,“ neodpustil si a hovor ukončil.
„Tati.. to nemůžeš.. prosím.. On mě zabije!!“ byla tak neskutečně zoufalá, vystrašená, že klekla k jeho nohou. S ním to ani nehnulo
„Je to tvůj muž, můj problém to není,“ řekl chladně a nechal ji tam klečet. Věděla, že tohle bude tak moc zlé.. neskutečně se bála toho, co určitě přijde. Nekontrolovatelně plakala.
„Já.. umřu.. Já.. umřu..“ mumlala si tichounce pro sebe v zápalu mnoho špatných emocí. Matka ji.. ani nepřišla utěšit. Jen tam tak stála a čekala na příjezd Logana. Tomu netrvalo dlouho, než přijel. Doufala v poslední kapce naděje, že ji mu přeci nedají, ale.. nebylo tomu tak. Matka jej vpustila dovnitř, otec se vrátil k nim a díval se na Logana jako by byli přátelé. „Příště si dej pozor, aby ti zase neutekla,“ otec se.. spíše malinko bavil nad svými slovy. Nikdo z nich nevnímá, že je mezi nimi zlomená uplakaná dívenka. „Tak víš jak, občas ztratí hlavičku, ale už se to nestane,“ jeho slova ji děsila neskutečným způsobem. Logan k ní došel, zvedl jí a vedl pryč. „Prosím.. já.. nechci..“ bránila se, ale on ji držel bolestivě pevně. „Ona jen blouzní,“ odvětil v klidu Logan a otec jen přikývl. „Neposlušná žena..“ zamumlal otec, než vyšli ven a on ji dotáhl k autu, na které ji zády natlačil. Pořád byl opatrný, aby nevybuchl teď a tady. „Tohodle holčičko.. budeš litovat..“ věděla.. moc dobře, že nelže, ale nemohla proti němu nic udělat. Odvezl ji k němu domů a tam to začalo. Dotáhl ji do místnosti bez oken a bez jakéhokoliv světla, kde ji silou strčil na zem, až spadla. Bývala tady, když podle něj dělala problémy. Zde ji nejvíce ubližoval. Byl zde jen pevný stůl, židle, okovy a matrace bez deky. Chladná místnost. „Mrcho tlustá!! Já ti dám, že budeš utíkat!!“ vrhl se na ní. Vrážel ji pořádné facky, které se změnili v pěsti do obličeje. Snažila se ho prosit, aby toho nechal, ale.. neposlouchal ji. Pláče a byla slabá.. neskutečně slabá a bolelo jí, co jí dělal. Začal jí pořádně kopat do břicha, plic.. až skoro nemohla popadnout dech. To ale nebyl konec - ba teprve začátek. V místností totiž nebyla jen několik hodin, jak bylo zvykem.. ale byla tam.. sama si ani nepamatuje jak dlouho. Co se přidalo.. bylo znásilnění. Proč znásilnění?? Protože s něčím takovým nesouhlasila. Prosila ho, aby z ní nesundával oblečení, ale on si ji vzal tak, jak chtěl on. To byl další zlom, kdy se cítila ošklivá, pošpiněná.. Byla tichá. Nemluvila, nic.. jen slzy stékaly po tváři.
Jeden den přišel s nožem.. ale nebyl jen tak obyčejný. Bylo to jiné, ale zprvu si toho nevšimla. Musela si plná bolestí sednout a ruce dát před sebe, jako - vlastně vždy - blíže k němu. Ale při prvním bodnutí do její dlaně skrz na skrz přišla obrovská ostrá bolest, kterou ještě nikdy nepocítila. Bylo tam zlato.. ona ale netušila, že je to kočkodlačí slabinou. Ozval se její bolestivý výkřik, který ji málem dostal do bezvědomí. Stáhla okamžitě bolestně ruce k sobě, ale on jí rozkazoval, aby je vrátila zpět. Díky síle bolestí odpadávala, takže ji splývá, co se přesně stalo. Skončila od zlata na noži pořezaná na levé ruce, což se nikdy nezahojí.. a obě dlaně byly taky párkrát pobodané, ale rána skrz na skrz byla jen ta jediná.
To se.. probrala po několika hodinách na matraci. Spousta zaschlé krve okolo, kterou ne že by zrovna dobře viděla, ale spíše.. cítila. Každý nepatrný pohyb prstů způsoboval neskutečnou bolest. Viděla dobře ve tmě, takže.. se úplně zhrozila, jak její ruce dopadly. Ten den.. ji konečně pustil, jelikož už měl za to, že ponaučená byla dostatečně. Už se brala.. jako věc. Nemluvila, poslouchala, ale její ruka již bohužel nebyla taková jaká byla. Nebyla ani na nějaké kontrole u lékaře, protože to by se na něj někdo mohl zaměřit, takže.. se to hojilo.. časem.. pod obvazy. Sotva dokázala pohnout prsty na té levé ruce. Ta to schytala nejvíc. Všechno, co musela doma dělat.. bylo tak náročné, ruce ji bolely.
Ubíhal čas.. přibližně čtvrt roku po jejích 19tých narozeninách zjistila, že je něco jinak. Bylo ji zle - jinak, než když zvracela po snězení byť malinko jídla. On měl nějaké tušení a koupil ji těhotenské testy, který.. vyšly pozitivně. Po takové době v tom viděla záblesk malinkého světla. Přivedl domů nějakou ženu, která byla diskrétní a taky byla slušně zaplacená. Neptala se na nic, jen ji kontrolovala, zda je na tom miminko dobře. On ji v té době neubližoval, takže i v tom viděla, že to třeba bude dobré. Kdy by mohla vůbec cítit nějakou naději na zlepšení?? Celé tohle trvá tak strašně dlouho.. V době těhotenství se musela.. neskutečně nutit do jídla, dělalo ji zle, ale kdyby nejedla.. dítě by to nemuselo zvládnout. I tak.. ji neunikal znechucený pohled Logana. Občas zaslechla, jak říká: „Ty teda tloustneš.. fuj..“ což jí vůbec nepomáhalo.
Naštěstí.. porod dopadl dobře a narodila se zdravá malinká Elise. Ihned si ji zamilovala. Byla pro ní světlem v této nekonečné temnotě. Nic ale nebylo jednoduché. Melody se jí věnovala, jak jen dokázala, ale Elise stále plakala, takže neustále byla unavená a vyčerpaná. Neměla ani mléko, takže i to bylo těžší. Logan ji zrovna nepomáhal, kontrolovala ji jen ta žena, která ji jen radila co a jak. Ona jej i žádala.. aby ji na chvíli pohlídal, aby se vyspala, ale ho to nezajímalo.
Takhle to bylo pár měsíců. Maličká byla zabalená ve své postýlce do růžové dečky a Melody seděla na posteli u ní. Přibližně.. tři dny byla beze spánku a tím, že seděla a byla v rámci možnosti v klidu.. vyčerpaností usnula. Probudil jí Logan po nějakých pár hodinách. „Takhle ty dohlížíš na děcko?!“ křikne po ní a stojí u dětské postýlky. „Vždyť je mrtvá!!“ krve by se v ní nikdo nedořezal, okamžitě vstane a musí na ní kouknout. Malá se ani nehne, je úplně bledá a chladná. To už ta žena volala záchranku. To ji srazilo na kolena. Rozbrečela se. „Všechno je to tvoje vina!!“ a to se ji zarylo do paměti.
„Zabila.. jsem ji..“ plulo ji v hlavě. I když jim bylo řečeno, že jde o syndrom náhlého úmrtí dítěte, ale Logan viděl vinu v ní. Zbyla po ní jen její dečka, kterou si nechala.. Jediná vzpomínka na svou dceru.. milovanou dceru. Zlomenějšího člověka byste asi nenašli. Kdykoliv si k ní přičichne.. cítila jí.. svou Elise.. Policie a vše okolo se jen zajímalo o malou. Nikdo se ani nezamyslel nad tím, co je s ní.. Navíc Logan uměl být dost přesvědčivý před ostatními.
Nastal ale jasný zlom. Už nedokázala být s ním, s jeho výčitkami, násilím, špatným chováním, fyzickým i psychickým týráním.. Nedokázala být ani v domě, kde slyšela její smích, pláč.. kde ji umřela.. Rozhodla se utéct. Ne k nikomu, ne k rodině, která ji neskutečně zklamala.. ale prostě co nejdál. Jen ona, obvazy na rukami a její dečka. Běžela.. nevěděla kam, nevěděla, kde zastaví, ale chtěla prostě pryč - co nejdál. Pršelo. Byla jak ona, tak její dečka úplně promoklá. Neměla ani boty. Našla.. nějakou opuštěnou autobusovou zastávku, kde se usídlila. Už se potřebovala prospat. Byla neskutečně vyčerpána, prochladlá a mokrá. Hlavní pro ni bylo.. že je pryč a má růžovou dečku.
Fantasy World