Povaha
Jaký je vlastně Solace? Většině lidí se zdá na první pohled, vážný, chladný a urýpaný. Často si drží odstup a svoje mnoho nevyjadřuje. Vyrůstal s pěti sourozenci a brzy se naučil, že pro pozornost nemá cenu se rozkrájet. Měl jedinou velkou výhodu a tou byla jeho vysoká inteligence. Solace je často chladný, nezúčastněný a nebo také velmi nepříjemně urýpaný... Když totiž emoce vyjadřuje, velmi často je to v podobě nepříjemných poznámek, které někdy myslí zle a jindy zase ne. Čert, aby se v něm vyznal.
Jeho povaha byla hodně formovaná také jeho prostředím - ne tím domácím, ale prostředím vysoké školy, kam nastoupil o pět let dříve než by měl. Díky vysoké inteligenci zvládal náročnější studium bez větších obtíží, naneštěstí musel dojíždět a v mladém věku si nedokázal najít mnoho přátel, když většina dvacetiletých měla v plánu ho jen opít. Brzy se jim začal stranit též jako rodině a stal se z něj samotář proto byla docela ironie, že studoval psychologii. Vždy ho naprosto fascinovali sociopati a jejich schopnost naprosto necítit žádné emoce.
Svým způsobem jim záviděl pokaždé, když se ocitl na psychickém dně, ať už kvůli sourozencům nebo kvůli matce, která se snažila jen získat peníze. Velké štěstí, že stipendium se proplácelo rovnou škole a ne jeho matce. Učebnice měl vždy z kdovíkolikáté ruky nebo jen zapůjčené a protloukal se vysokou školou hlavně díky vysokému intelektu a pomoci ostatních. To vše jej poznamenalo a snaží se svůj dluh za to, že vystudoval splatit. Proto si vedle obvyklé praxe psychologa otevřel i praxi soudního psychologa. Avšak jak se říká, nejde sedět jedním pozadím na více židlích a časem soudní psychologie brala většinu jeho času, mohl si nechat jen pár pacientů a to moc nevynášelo. Díky několikaletému náskoku má však v oboru poměrně slušné jméno jako mladého doktora...
I přes to všechno si stále víc než rád rýpne a proto poslal své starší sestře k narozenínám větrám s nápisem I am your biggest fan... bylo mu jasné, že mu to buď hodí na hlavu a nebo se zasměje.
Minulost
Narodil se 4. v pořadí, jako druhý nejmladší syn své matky, která byla... no jednoduše řečeno prostitutka a velmi špatná, jinak by nikdy neměla tolik dětí. Všiml si již v útlém věku, že starší sourozenci schytali nutnost pomáhat s výchovou jeho a jeho mladší sestry. Proto se od nich silně distancoval. Škola pro něj vždy byla útočištěm a když přišli na jeho vysoké nadání, málem se ke vzdělání nedostal. Matka byla samosebou proti, protože vzdělání znamenalo peníze a stipendium možná pokrylo školné, ale nepokrylo čas, jídlo, učebnice ani jiné náklady, které stále byly nutné.
Nesnášel ji za to... ale nemohl nic než se protloukat jak se dalo. Nechtěl nikdy sourozence žádat o pomoc, ale byl jeden z pěti krků, které se musely živit a kteří ještě nemohli do práci. Když konečně zestárl natolik, aby mohl pracovat, navštěvoval vysokou školu, která si žádala většinu jeho času a energie, proto neměl moc možnost se vydávat na brigády a když už na nich byl, nevynesly mnoho peněz.
Nebylo to hezké dětství, i když jich bylo pět, vždy měl pocit, že vyrůstal vlastně sám... a tento pocit jej následoval do dospělosti, kdy jej matka znovu a znovu žádala o peníze. nějakou dobu jí přispíval, ale časem s tím přestal a přispíval jen na nejmladší sestřičku. Měl v té době dost práce se zařizováním vlastního života. Věděl, že musí svůj náskok dobře využít, aby si udělal řádné jméno a jakmile dokončil vzdělání i následné akreditace, našel si vlastní spolubydlení i život. Byla ironie, že jeho spolubydlící teprve navštěvoval druhý ročník vysoké, zatímco on téměř získal licenci. Ale vydržel to.
Nyní stále obývá poměrně velký byt se spolubydlícím v ne tak skvělé čtvrti, snaží se ušetřit peníze, zatímco se setkává s vězni a jinými čekali na trest, aby je dokázal psychologicky ověřit. Nedávno s ním však otřásl případ mladého chlapce, který zabil svou spolužačku. Ve třinácti letech měl v sobě silnou zakořeněnou nenávist vůči ženám, že jej jeho kolegyně požádala, aby za ní případ převzal a udělal soudní evaluaci. Tehdy skončil v baru, bylo mu jedno, co je to, potřeboval skleničku, když zahlédl známou osobu - svou starší sestru, jak jí osahává kdovíkdo. Možná spolu moc nemluvili, ale stále to byla jeho sestra a měl za sebou nanic den. Ta rána mu dle něj velmi sedla. K jeho překvapení pak hodně mluvili... a pokračovali i v další dny. Když zjistil, že v baru pracuje, začal do ní trochu rýpat, ale nic neříkal. Věděl, že jsou hodně, jen ne normální rodina... a ne jen proto, že máš každý jiného otce.
Zhruba ve dvanácti letech Sol začal objevovat, že se má schopnost dívat se do myslí ostatních. Upřímně ho z toho bolela hlava a hlavně viděl jen jejich minulost - za něj schopnost naprosto o ničem... Navíc, jak na svých sourozencích časem zjistil, sice viděl jejich minulost a netušili o tom, ale nemohl to dělat moc často. Na stejné osobě to dokázal jen jednou za delší časový úsek - někdy rok, někdy dva... na různých osobách to dokázal častěji, ale stále měl maximum 3 osob za měsíc a i to bylo opravdu hodně a s vyšším věkem si uvědomil, že dvě osoby s velkým odstupem v jednom měsíci jsou až moc. I proto své schopnosti nikdy mnoho nevyužíval, pouze u náročnějších případů si pomůže.
Vzhled
Má černé vlasy, které mu často snadno rozcuchá vítr, šedomodré oči a vzdálený pohled, když se snaží stát stranou od problémů ostatních a věnovat se sobě sama. Nosívá často obleky, nebo alespoň košile a vesty, musí reprezentovat svůj úřad a vypadat jako doktor, byť psychologie. Často vystupuje u soudu, takže je oblek součástí jeho obvyklého vzhledu.
Magie
Vidění vzpomínek - dokáže se vrátit do určitých vzpomínek jedné osoby, avšak nedokáže tam strávit moc dlouhou dobu, aby se sám neztratil. Zároveň se jedné osobě do vzpomínek dokáže dostat jen s velkým časovým odstupem, v řádech let. Pokud se dívá do minulosti více osob, zvládne pouze 2-3 v měsíci s tím, že 3. osoba jej už velmi vyčerpává a musí se déle vzpamatovávat, proto se dívá maximálně 2 osobám do minulosti a mnohdy ani to ne. Využívá svou schopnost vzácně, i když dokáže vidět vzpomínky, osoba, které jí čte o tom neví - byť ho/jí následně bolí hlava...
Aby mohl někomu číst vzpomínky, musí být v místnosti sami, ideálně v tichosti, byť to zvládne u jedné osoby i za přítomnosti jiné, v ten moment však nevnímá svoje okolí a je vystaven jakémukoli nebezpečí.
Dodatek
I přes to, že je často protivný, má svoje sourozence zvláštním způsobem rád... Byť si ne se všemi rozumí, chápe, že díky nim vystudoval. Má tetování v na levé lopatce a rameni v podobě neobvyklých ornamentů, o kterém nemluví.
Fantasy World