Minulost
V době, kdy se malá Soma narodila, její matka už měla tříletou dceru, Seraphine. Nebyl to žádný pohádkový příběh, spíše mrazivá kronika dětství, ve kterém dominovala temnota a samota.
Matka se o ně v podstatě nestarala, protože se věnovala nejstaršímu řemeslu, a ve většině případů i pod vlivem omamných látek. Tyto noční návštěvy a neustálé výkyvy nálad matky nedělali jejich život o nic hezčí. I přesto, že Seraphine byla sama teprve úplné škvrně, byla jediná, kdo se Somě doma věnoval a tak nějak se o ni staral. Ukládala ji do postýlky, zpívala jí tiché ukolébavky, když matka byla pryč, a snažila se utěšit její pláč. Sice si hrála s panenkami a představovala si světy plné radosti, ale zároveň vařila pro sebe a pro Somu jednoduché jídlo, aby neumřely hlady. Dá se říct, že kvůli tomu neměla její sestra vlastně pořádně ani dětství, a vlastně ho neměly pořádně ani jedna.
Hned dva roky po Somě se narodil další sourozenec a následovali ještě dva, o které se postupem času staraly společně.
Soma se snažila sestře pomáhat, co to šlo, aby nebylo vše jen na jejích bedrech, ale Seraphine byla v tomto ohledu velice zdatná a většinu věcí dokázala udělat sama. Proto měla Soma aspoň nějakou možnost dělat občas to, co ostatní děti, a najít si vlastní koníčky a zábavu. Zatímco Seraphine neměla moc volného času a starala se o sourozence, Soma ráda utíkala ven, do lesa za domem, kde ji fascinovala příroda. Hledala si tam ticho a klid, který doma nikdy neměla. Zvláště ji přitahovala zvířata, která se jí zdála být svobodnější než ona. Tento únik se pro ni stal prvním skutečným útočištěm, místem, kde mohla být na chvíli jen sama sebou.
Každé z dětí mělo jiného otce a po každém z nich také všichni něco podědili. Snad neexistovala jiná rodina, která by měla ve vínku tolik různých tvorů. Soma se narodila jako polodémon, což po jistou dobu nikdo nevěděl, dokud se nezačaly projevovat menší příznaky. Třeba když se spálila o plotnu, protože necítila, že se pálí, nebo dokud nechtěně nekradla energii své rodině. V té době to nevědomky vyčerpávalo nejen její sourozence, ale i matku, která se pak cítila ještě slabší.
Její otec ani nevěděl, že existuje, natož aby se o ni zajímal nebo jí pomohl, a tak neměla takové štěstí jako například její bratr, kterého si otec po čase vzal k sobě. Většinu věcí o tom, co je, si musela hledat víceméně sama, jen se sem tam ptala matky na věci ohledně jejího otce, u kterého si ani nebyla jistá, kdo to vlastně byl. Snažila se to skrývat i před vlastními sourozenci. Měla pocit, že by v nich mohla vzbudit strach z toho, že by jim mohla nevědomky nebo i naschvál ublížit či nějak ovlivňovat jejich činy a rozhodnutí. Na nějakou dobu to z ní vytvořilo docela uzavřenou osobu, která se vyhýbala kontaktu s ostatními a zkoumala sama sebe. Hodně rychle ale zjistila, že takhle to nemůže být do nekonečna a musí se s tím nějak popasovat.
Studium pro ni nebylo nijak obtížné, i když se často ve škole ptali na matku a podobné věci, které díky bohu řešila více sestra než ona. Už jen proto, aby Seraphine ulehčila a mohla více pomoct, nešla na žádnou vysokou školu a skončila, jak jen mohla. Ihned po škole si našla práci v baru, kde vydělávala docela slušné peníze a zároveň se mohla seznamovat s lidmi a hledat potenciální zdroje pro svou osobní obživu, aniž by musela poškozovat své blízké. Jak čas běžel a všichni sourozenci postupně stárnuli, přicházel čas, kdy opouštěli společné bydlení. U ní tomu nebylo jinak a vlastně se od matky odstěhovala, jakmile to bylo možné. Byla sice stále docela mladá, ale nechtěla žít v tom chaosu a navíc potřebovala sama své soukromí, aby mohla pořádně pochopit svou podstatu.
Od té doby se samovolně protloukala životem. Nejdřív si myslela, že bude pravidelně navštěvovat sourozence a matku, ale postupně se ty návštěvy omezily jen na předávání peněz, aby měla na chvíli pokoj. Vztah s rodinou postupně upadal, až se vytratil úplně. Soma se začala od své rodiny distancovat, ostatně podobně jako to udělali všichni ostatní sourozenci, kteří si našli své vlastní cesty a domovy. Jediný s kým se vídá je její bratr Solace který na ni náhodně narazil v onom baru ve kterém momentálně pracuje a rozhodl se pokusit chránit její čest v průběhu její pracovní doby. Díky tomu se dali do řeči. Je jediným ze všech sourozenců komu řekla co je vlastně zač a vzniklo mezi nimi díky tomu jisté bližší pouto oproti ostatním sourozencům, které se udržuje na bázi ještě většího rýpání a posťuchování.
Těsně po svém odchodu si přivydělávala jednu dobu focením takzvaně lechtivých fotografií na jisté nejmenované sítě ale toho později nechala. Své místo v baru nakonec přesunula do privátního klubu pro gentlemany, kde pracovala jako barmanka a občasná společnice pro vybrané klienty. Na tomto místě se necítila provinile, protože zde čerpala energii od lidí, kteří byli stejně temní jako ona, ne-li horší. Zjistila, že tito lidé jí nabízejí nejen obživu, ale i určitý druh poznání, který nemohla najít nikde jinde. Svět nočního klubu se pro ni stal útočištěm, kde mohla být sama sebou bez obav a kde se postupně učila ovládat svou démonickou podstatu. S každým dalším rokem se stávala silnější a více si uvědomovala, jak moc se liší od ostatních. Dny, kdy se bála svého původu, byly dávno pryč. Namísto toho se snažila ovládnout ho a využít ve svůj prospěch.
Fantasy World