Povaha
Artyom je živým, bijícím srdcem, avšak toto srdce nebije lidským tepem. Je to srdce dravce, rytmus příboje a bouře. V jeho nitru zuří plamen, ať už skrytý za maskou aristokratické nudy, nebo divoce šlehající v očích při lovu. Sám sebe vnímá jako ztělesnění starých bohů, jejichž jména nosí. Artyom není jen obyčejný vampír - je to predátor, lovec, ochránce divočiny. Láska, kterou chová k přírodě, není romantická. Je to hluboká, instinktivní spřízněnost s ekosystémem. Cítí, jak dýchá půda, jak se v chladném vzduchu vznáší prach a jak krev koluje v žilách každého tvora. Je to jeho domov a on je jeho strážcem a nekorunovaným králem.
Jeho povaha je tak impulzivní, že se téměř zdá, že ho ovládá nezkrotná, živočišná síla. Zatímco Grisha promýšlí každý tah šachovnice staletí dopředu Artyom se řídí momentem. Rozhoduje se v mžiku a činí tak s takovou jistotou, že se jeho rozhodnutí zdají být správná. Pokud by ho někdo pozoroval viděl by bytost, která se pohybuje s grácií šelmy - tiché, rychlé a smrtící. Artyom dokáže zmizet v hlubokém stínu lesa, stát se součástí mlhy, která se plazí po zemi a lovit s nesmírnou precizností a trpělivostí. Lov je pro něj víc než jen potrava; je to rituál, který ho spojuje s jeho podstatou.
Navzdory své divokosti má Art i svou zranitelnou stránku. Dlouhá staletí, která prožil ho naučila chápat, že všechno podléhá zkáze. Vědomí, že on a jeho bratr jsou téměř nesmrtelní ho staví do pozice melancholického pozorovatele lidského údělu. Usmívá se na lidi, kteří žijí, jako by nikdy neměli zemřít a s tichou a hořkou radostí sleduje jak jejich krátké životy rychle pominou. Artyom je romantik, ale jeho romantismus je temný, osudový a melancholický. Je uchvácen krásou smrtelnosti, krásou pomíjivosti a vášně, která hoří jen na krátkou chvíli.
Jeho sourozenecký vztah s Grishou je základem jeho bytí. Mají hluboké, téměř telepatické spojení, které jim umožňuje komunikovat bezeslov a instinktivně předvídat jeden druhého. Artyom, ač je vůdčí se na Grishu spoléhá ve všem, co se týče plánování a strategie. Věří, že jeho bratr je mozkem, který je nutný k přežití jejich rodu. Někdy Grishu kritizuje za jeho přílišnou opatrnost a odstup, ale vždy mu plně důvěřuje. Pokud by se musel rozhodnout mezi svým vlastním životem a životem svého bratra - neváhal by a položil by svůj život za Grishu, protože ví, že bez něj by nepřežil.
Artyom je muž, který se řídí emocemi a vášněmi, ale jeho emoce nejsou lidské. Jsou to emoce dravce, který pozoruje svět ze stínů a čeká na správný moment. V jeho duši se snoubí nekonečná divokost se smutnou moudrostí, která pramení z vědomí nesmrtelnosti.
Minulost
Zrodil se do temnoty, do jména, které ostatní šeptali s posvátnou hrůzou. Voronovové. Nezapomínejme na jejich původ... Voronovové byli starý, aristokratický klan, který se pyšnil nejen svou krví, ale i svou moudrostí a mocí. Byli to ti, kteří se neoháněli bezhlavě silou, ale manipulovali, intrikovali a tkali pavučiny moci. Yevgeny, prvorozený syn rodu a starší bratr dvojčat měl být dědicem tohoto jména, nástupce v rodové linii. Jenže osud, ta vrtkavá milenka, měl jiný plán. Yevgeny se ztratil v mlze ruské divočiny a po pár staletích založil klan Krovopuskov, který byl spíš bouří než chladným větrem. A tak - najednou... Všechna tíha, veškeré povinnosti, veškerá očekávání spočinula na bedrech nového dědice - Arta.
Artyom, ten divoký, nespoutaný havran a ztělesnění přírodního cyklu se měl stát krotkým nástupcem. Měl se naučit hrát šachovou partii, kterou tolik miloval jeho bratr Grigory, ale přitom se neustále řídil rytmem srdce, které v něm bušilo s nezkrotnou silou. Sledovat staré a moudré tváře klanu jak se na něj upírají jejich prázdné oči a čekají, že se stane tím, kým má být, bylo jako neustálý boj. V každém doteku na jeho kůži cítil tíhu staletí, v každém slově, které vypustil z úst, váhu jejich očekávání. Nechtěl žít ve zlaté kleci. Nechtěl se stát tím, kým měl dle očekávání být. Cítil se jako pták, kterému odtrhli křídla.
I přes to se Artyom naučil své povinnosti plnit, ale nikdy ne s láskou. Bylo to pro něj břemeno, které nosil a jeho duše i nadále toužila po svobodě. Uklidnění nacházel v tichu lesů, v temných stínech hor a v rytmu deště, který dopadal na okno jeho pokoje. Byl to on, kdo vnímal krásu starého, opuštěného stromu, který se ohýbal pod tíhou věku. On, kdo viděl tragédii v každé padající lidské bytosti. Jeho romantismus byl temný, melancholický. Vše, co viděl, bylo pomíjivé, křehké. Dravý pták, jež pouze ze své zlaté klece mohl shlížet na divadlo, které se odehrávalo kolem něj.
Jediná stálice v jeho životě, jediný pevný bod byl jeho bratr. Grigory. Vnímavý, moudrý a vždy o krok napřed. Grisha byl jeho kotva, jeho přístav, jeho zrcadlo. Grisha byl ten, kdo mu pomáhal nést břemeno dědictví a kdo mu šeptal do ucha, že na to není sám. A tak Artyom, přestože toužil utéct, zůstával. Ne kvůli klanu, ne kvůli slibům, ne kvůli rodičům, ale kvůli bratrovi. Zůstával kvůli jejich nepsanému paktu - kvůli tomu, že se navzájem potřebovali. Artyom byl divokým havranem, ale i ten nejdivočejší pták potřebuje domov, kam se může vrátit.
Avšak po čase se vše změnilo. Nebyl to jeden moment, ale řetězec událostí, které vedly k tomu, že se Artyom zlomil. Klan se zapletl do intrik, které se vymkly kontrole a Artyom byl donucen udělat něco, co bylo v rozporu s jeho samotnou podstatou. Musel se stát chladnokrevným strojem na zabíjení, musel prolévat krev, která pro něj byla posvátná. Nebyl to lov, nebyl to rituál, byla to prostá, surová vražda. V ten moment se zlomil, něco v jeho duši se zaseklo, zarezlo i umřelo. Uvědomil si, že pokud zůstane, stane se jen dalším bezduchým stínem, který se pohybuje v chladném chodu klanu…
~
Grigory, na rozdíl od svého bratra, miloval hru. Miloval šachovnici, na které se pohybovali figurky, které on sám řídil. Klanové intriky, politické manipulace, ekonomické hry… To vše bylo jeho doménou. Byl to rozený stratég, který viděl staletí dopředu a vždy dokázal nalézt cestu, jak dosáhnout svého. Jeho jméno Grigorij, „bdělý,“ se stalo jeho osudem. Byl to on, kdo neustále bděl, kdo pozoroval a kdo se nikdy nenechal zaskočit.
Zatímco Art utíkal do lesů, Grisha se nořil do historie, umění a politiky. Studoval renesanční malby, sledoval vzestupy a pády říší, poslouchal hudbu, která se měnila s každým stoletím. Byl fascinován lidskou kulturou, jejich pomíjivostí a touhou po věčnosti. Všechno, co dělali, bylo jen marným pokusem o to, aby se jejich jména zapsala do historie. A on to miloval. Sledoval je z výšky jako malé mravence, kteří se snaží vylézt vzhůru a když potřeboval, uměl se stát součástí toho davu, jedním z nich, a ovlivnit jejich osud.
Vztah s Artyomem byl pro něj však nejdůležitější. Věděl, že Art je jeho dokonalou druhou polovinou. Bez Artovy síly, bez jeho divokosti by Grisha nikdy nedosáhl svých cílů. Artyom byl jeho ochránce, jeho meč, jeho štít. Grisha nikdy nepodceňoval sílu svého bratra. I když ho někdy kritizoval za jeho impulsivnost - vždy mu důvěřoval. Věděl, že v momentě, kdy se Artyom rozhodne, bude jeho rozhodnutí správné. Pro něj se soustředil na vše, co jeho bratrovi nebylo po chuti, neboť s Artem po boku se cítil neporazitelný.
Avšak i Grisha se zlomil. Ne tak jako Artyom. Jeho pád byl tichý, chladný a logický. Sledoval, jak se jeho bratr láme pod tíhou klanu, jak se jeho duše mění v něco co ani jeden z nich nepoznal. Sledoval, jak se ztrácí v hře, kterou nechtěl hrát. Grisha pochopil, že pokud chce svého bratra zachránit - musí ho odvést pryč. Musel se zříct všeho, co kdy budoval a odejít. Byla to ta nejtěžší volba v jeho nesmrtelném životě, ale věděl, že jako jediná je tahle volba správná. Bylo to logické. Ztratit bratra by znamenalo ztratit sebe sama. Bylo nutné odejít, aby se mohli zachránit…
~
Utíkali. A utíkali dlouho. Zpočátku to bylo o přežití a o hledání útočiště. Nechali za sebou vše. Jméno, moc i bohatství. Měli jen jeden druhého a “pár” mincí, které si Grisha schoval pro strýčka příhodu. Cestovali po celé Evropě. Viděli města, která Grisha znal jen z knih a divočinu, o které Art jen a pouze snil. Zpočátku to byla jen jedna neustálá změna za druhou, žádná stabilita. Byli bezdomovci, kteří se toulají po světě.
Artyom se pomalu vzpamatovával. V lesích a v horách se cítil jako doma. Běhal s vlky, pozoroval medvědy a žil s vědomím, že je součástí něčeho většího, než je klan. Ale něco mu chybělo. Ta tíha na jeho duši. Ta tíha, kterou mu dali Voronovové, sice zmizela, ale zůstalo prázdné místo. Hledal něco, co by ho spojilo s tím, čím kdysi byl. Hledal něco, co by mu pomohlo vyjádřit to co cítí, aniž by musel mluvit. A tak Artyom začal malovat. Nejprve do písku, do hlíny a na kameny. Pomíjivé obrazy. Poté na papír, který ukradl v opuštěných domech a nakonec i na sebe. Artyom byl fascinován starými keltskými a skandinávskými symboly, které viděl v knihách a v muzeích. Každý symbol měl pro něj hluboký význam. Vlk, triskel, havran, strom... Všechno, co ho spojovalo s přírodou a divočinou, se objevovalo na jeho kůži.
Grisha to celé pozoroval a chápal. Chápal, že Art hledá svou novou identitu. Hledal nový způsob, jak se vyrovnat s minulostí. Grisha, ale na rozdíl od svého bratra, miloval umění celkově. Uvědomil si, že Artyomova vášeň by mohla být jejich novým životem. A tak Grisha začal studovat i umění tetování. Věděl, že v umění je krása, vášeň a dokonce i jakási strategie. Dlouho studoval jak pracovat s jehlami, jak s barvami a jak s kůží. Věděl, že tetování je pro lidi víc než jen obrázek. Je to příběh. Je to symbol, který je pro ně důležitý. A on chtěl být tím, kdo jim ten příběh pomůže vyprávět - nebo lépe - příběh, který pomůže vyprávět svému bratrovi.
Po čase si společně otevřeli malé studio. Artyom se stal mistrem v tetování zvířat, přírodních symbolů a temných, romantických motivů. Jeho práce byla impulzivní, plná emocí a vášně. Grisha se naopak specializoval na jemné, detailní práce, které byly plné symboliky. Jeho práce byla strategická, promyšlená a plná skrytých významů. Jejich studio bylo místem, kde se potkávaly dva protiklady. Dva bratři, kteří utekli z temného světa, aby si vytvořili svůj vlastní. Jejich tetování bylo pro ně jakousi formou terapie, jakýmsi rituálem, který jim pomáhal vyrovnat se s minulostí. Z každého, kdo jim sedl do křesla se stal malý příběh, který se navždy vepsal do jejich kůže.
~
Art a Grisha se tedy usadili v Irsku, kde si otevřeli své první tetovací studio s názvem "Two Ravens". Jejich práce se rychle stala legendou. Artovi impulzivní a dravé motivy inspirované přírodou a Grishovy promyšlené a detailní příběhy na kůži se staly vyhledávaným uměním. Grisha, rozený stratég, viděl v jejich úspěchu příležitost k expanzi. Postupně otevírali další studia po celém světě od New Yorku po Berlín a s každou novou pobočkou budovali rozsáhlou, ale nenápadnou informační síť. Každé studio se stalo centrem, kde se sbíraly drby, politické intriky i tajné zprávy ze světa lidí i nadpřirozena.
O jejich rostoucím vlivu se brzy dozvěděl i jejich starší bratr Yevgeny zakladatel klanu Krovopuskov. V době, kdy se jejich klan snažil získat kontrolu nad celým Ruskem si Yevgeny uvědomil jakou strategickou výhodu by taková síť mohla představovat. Proto poslal svou pravou ruku Severina s nabídkou na spolupráci.
Severin se u dvojčat objevil jako prostředník Yevgenyho a od počátku s nimi spolupracoval. Artyom i Grisha si ho ale rychle oblíbili. Za jeho maskou výstředního a bezstarostného člověka cítili temnou, unavenou duši, která byla spoutaná povinnostmi klanu. Severin se s nimi dělil o zkušenosti a společně se toulali nočním městem, či vedli hluboké, melancholické rozhovory, které z nich udělaly opravdové přátele.
Jejich idylické přátelství ale narušila neočekávaná událost - Yevgenyho levoboček. Liev. Severin tak dostal za úkol chlapce ochránit před jeho chotí jeho pána. Ujal se jej a poprosil dvojčata o pomoc. Kdo mohl čekat, že zprvu rozkaz přejde v něco, co daleko předchází jeho povinosti…
Dvojčata využila svou mezinárodní síť k tomu, aby Severinovi a Lievovi pomáhala se vší nenápadností, ale účiností. Grisha, sedící ve svém studiu v New Yorku, pečlivě propočítával jejich trasu, dával jim tipy na bezpečné úkryty a zametal stopy, které za sebou zanechávali. Artyom, který se mezitím nacházel v Berlíně, používal své kontakty k obstarávání falešných dokumentů a k šíření dezinformací, které by mátly Yevgenyho choť Isu a její stopaře. Byli to tiší, neviditelní ochránci, kteří se na dálku snažili zachránit svého přítele.
Po letech útěku a skrývání našel Severin útočiště v San Hillesh, kde mohl chlapce ukrýt v sirotčinci a kde mohl i on sám na chvíli vystoupit ze stínů a žít normální život. Jakmile se o tom Artyom a Grisha dozvěděli, věděli, že musí být Severinovi nablízku. Proto se rozhodli, že otevřou další pobočku "Two Ravens" přímo v tomhle městě. Věděli, že pro otevření nového studia je nutná jejich osobní přítomnost, aby dohlédli na výběr a zaškolení personálu. A tak se Artyom a Grisha ocitli v San Hillesh, aby byli blízko Severinovi a byli připraveni mu pomoci, pokud by se cokoliv stalo.
~
Jejich další studio se tedy zrodilo a usadilo v San Hillesh. Two Ravens prosperovalo a stalo se pro ně víc než jen zdrojem obživy – bylo jejich útočištěm. Přestože už byli dávno volní, jejich instinkty přežití neochably. Ve stínech, skrz svou síť spokojených klientů, nadále pečlivě shromažďovali informace. Pro ně to nebyla jen hra, ale součást jejich existence. Věděli, že cenné informace se dají zpeněžit ať už u spojenců, nebo u nepřátel včetně tajné služby RUBIN (Regulační Úřad pro Bezpečnost a Investigaci Nadpřirozena). Byli to dva havrani, kteří tiše pozorovali město z výšky a čekali, až nadejde ten správný čas, aby mohli jednat.
Fantasy World