Morticia a Petunia Widdershins

Žena25/533 let

Narozena 10. dubna 1492

Our existence is a performance; one head writes the tragedy, the other decides between a chainsaw and a confetti cannon.

Povaha

Morticia a Petunia jsou fascinujícím ztělesněním dualismu. Zrcadlem, které odráží temné i světlé stránky života v jedné bytosti. Nejsou jen dvěma hlavami na jednom těle, ale dvěma plně formovanými osobnostmi, které sdílejí stejnou existenci, stejné vzpomínky a stejné fyzické vjemy. Přesto se na svět dívají naprosto odlišně. Jejich bytí je neustálým dialogem mezi cynismem a naivitou, mezi melancholií a bezbřehým, zvráceným optimismem. Tato symbióza je v jádru jejich osobnosti a definuje každý jejich čin a myšlenku.

Morticia je ztělesněním intelektu a suchého, černého humoru. Její mysl je hluboká a analytická, plná pochmurných, ale zároveň překvapivě logických úvah o marnosti existence, pomíjivosti krásy a krutosti osudu. Svou depresi neprožívá jako paralyzující utrpení, nýbrž jako inspirativní zdroj, ze kterého čerpá poetickou a temnou krásu. S klidem v hlase a s vážným, ale elegantním výrazem dokáže promluvit o smrti s takovou láskou a něhou, jako by mluvila o jarních květech. Její humor není prvoplánový, ale břitký a inteligentní, často založený na ironii, která rozděluje posluchače na ty, kteří se zasmějí a na ty, kteří se cítí zmatení. Když Petunia nadšeně křičí o něčem morbidním, Morticia ji doplní klidným hlasem a detailní, ale dokonale chmurnou poznámkou, která celou situaci posune na novou úroveň zvrácenosti. Přestože působí chladně a odtažitě, její nitro je plné hlubokého porozumění a empatie pro ty, kteří se cítí vyvrženi nebo nepochopeni. Spíše než by je ale utěšovala prázdnými frázemi, nabídne jim u večeře upřímnou, byť cynickou, útěchu v tom, že jejich bolest je naprosto normální a nevyhnutelná. Jak by sama tiše dodala: „Sůl, pepř, nebo kyanid?“

Jejím dokonalým protikladem je Petunia, jež je živelná a hlučná s nezdolným optimismem, který dokáže oživit i ten nejpochmurnější kout mysli. Petunia nevidí realitu, ale divadlo a v každé situaci hledá příležitost k zábavě a dramatu. Její radost z bizarna a makabrózna je bezbřehá, často s puncem dětské krutosti. Tam, kde Morticia vidí tragédii vidí Petunia fascinující podívanou, ve které se raduje z toho, že někdo upadne, nebo že se něco rozbije. Její humor je přímý, bouřlivý a často hraničí s nevkusem, ale vždy je míněn s nejlepšími úmysly a s dětskou upřímností. Petunia je srdcem, které táhne celou bytost kupředu. Je plná energie, entuziasmu a impulsivnosti. Neustále se snaží rozptýlit Morticiinu melancholii ačkoli si je vědoma, že bez ní by z jejich existence zůstal jen bezhlavý chaos. Její optimismus není naivní - je to spíše vědomé rozhodnutí užívat si každou chvíli a nacházet v ní radost ať už je jakkoliv temná… Protože, jak by sama řekla: „Nikdy nikomu nezlom srdce, má jen jedno. Místo toho mu zlámej kosti, má jich dvěstěšest.“
Dynamika jejich vztahu je složitá a neustále se vyvíjející. Často se dohadují, protože jejich rozdílné pohledy na svět vedou k neustálým vnitřním konfliktům. Zatímco jedna chce okamžitě jednat, druhá by raději analyzovala všechny možné katastrofické scénáře. Tato vnitřní debata se projevuje v jejich mluvě, gestech a dokonce i v mimice. Zatímco jedna tvář se mračí, druhá se může usmívat. Jedna ruka se může natáhnout pro pomoc, zatímco druhá ji odmítne. Morticia a Petunia tak spolu tvoří jednu komplexní, rozpolcenou, ale nakonec dokonale fungující bytost, ve které se pesimismus Morticie mísí s Petuniinou rozjíveností. Jsou jako jing a jang - neustále v opozici, ale přitom navzájem se doplňující a neoddělitelné.

Minulost

Jejich pět set třicet tři let dlouhá historie není lineární příběh, ale spíš chaotická sbírka groteskních, tragikomických okamžiků, které se vryly do jejich duší. Morticia a Petunia se narodily s dvěma hlavami na jednom těle. Pro jejich rodinu to však nebyla tragédie, nýbrž dokonalé, rozporuplné umělecké dílo. Siamská dvojčata - co by mohlo být poetičtějšího, než existence, která neustále bojuje sama se sebou? Není to jen o dualitě - je to o nekonečném, vnitřním dialogu mezi elegancí a chaosem kde obě strany mají vždy poslední slovo.

Jejich rod Widdershins byl jedním z nejstarších čarodějnických klanů, který se dokonce okrajově podílel na tvorbě a výstavbě Island of Last Retreat, tedy útočiště pro ty, kteří se nehodili do normálního světa. Po narození sester se tam rodina přestěhovala, protože v reálném světě, který bažil po kosení čarodějnic a všeobecné normálnosti, nebylo pro dvouhlavé dítě místo.

Jejich rodina byla poněkud šíleného rázu. Matka, čarodějka s neobyčejnou zálibou v alchymii, skoro každý měsíc renovovala dům, protože její experimenty končily “malými” explozemi. (Jednou dokonce vyhodila do povětří celé levé křídlo jejich panství.) Otec mistr nekroskopie, vocaris a portalogie, byl zase věčný šprýmař, který rád experimentoval s magií… Děvčata po nich tedy přebrala jen ty nejlepší charakterové rysy.

• Dospívání a studium •
Dívky strávily dětství na Island of Last Retreat, kde měly dostatek prostoru pro rozvíjení svých neobvyklých talentů. Ve škole si vedly na výbornou a obsadily snad všechna možná první místa. V magii jim totiž mohl konkurovat jen málokdo. Jak by také ne? Dvě aetrika v jednom těle? Zatímco ostatní odpočívali, aby nabrali zpět svou ztracenou formu, dívky už zkoušely věci zcela nové. Morticia s elegancí a Petunia s chaosem. Morticia se vrhla na studium alchymie s chladnou precizností a snažila se pochopit její nejtemnější aspekty, zatímco Petunia se soustředila na elektromancii, protože pro ni byla symbolem nezkrotné, destruktivní zábavy. Další obory, jež si zvolily však také nezanedbala.

• Italská renesance a panoptikum •
Po odchodu z Endhavenu a prvních neúspěšných pokusech o “normální život“ se sestry na chvíli usadily v renesanční Itálii. Tam se setkaly s krutou realitou lidské nevědomosti. Jejich unikátní vzhled je v patnáctém století odsoudil k životu na okraji společnosti. Místo toho aby se však schovávaly se Petunia rozhodla vzít to jako příležitost. Přes Morticiiny tiché, sarkastické protesty se přidaly k potulnému panoptiku, kterému vévodil krutý, ale fascinovaný impresário. Zatímco Morticia se snažila vyjednat lepší podmínky a trvala na tom, že by měly být prezentovány jako “duální mysl, která překonává hranice lidské existence“, tak Petunia s radostí přijala roli kuriozní zrůdy.
Morticia se u každého představení tvářila jako ztělesnění utrpení, zatímco Petunia se s širokým úsměvem bavila tím, jak lidé omdlévají. Jejich čas v panoptiku skončil ve chvíli, kdy Morticia dospěla k závěru, že impresáriova krutost již přechází všechny hranice a musí být elegantně odstraněna. S ledovým klidem mu tak během večeře do poháru s vínem přimíchala lektvar, který z jejich šéfa udělal slintajícího, nemohoucího neandrtálce…

• Commedia dell'arte •
Jejich další zastávkou byla Commedia dell'arte, kde se poměrně dobře uchytily. Morticia se stala šedou eminencí, která psala tragikomické hry, plné existenciální úzkosti, metaforického rozkladu a humoru tak černého, že i noc se zdála světlem. Obě tak spolu vytvořily naprosto unikátní hereckou dvojici. Zatímco Petunia se snažila lidi rozesmát, Morticia se snažila vnést do her trochu té pochmurné, intelektuální hloubky. Jedna z jejich nejznámějších her: “Tragédie dvouhlavé hydry“ se stala legendou...

• Viktoriánská éra aka okultní seance v Londýně •
Až viktoriánská éra však byla pro sestry doslova zlatým dolem. Lidstvo bylo posedlé smrtí, záhrobím a okultismem, což byla dokonalá půda pro jejich talenty a zjev. Usadily se v Londýně, kde působily pod společným pseudonymem "Sestry dvojhlavého boha". Byly známé pro pořádání seancí, do kterých vkládaly jak svůj herecký um, tak i magii, což pro bohaté a znuděné páry bylo fascinujícím zážitkem, který se odlišoval od všech ostatních. Morticia se ztratila v mlze z alchymistických výparů, které vytvářela a začala mluvit hlubokým, melodramatickým hlasem, který zněl jako ze záhrobí. Zároveň citovala temné básně a vzkazy od mrtvých, “které ji posílali”. Zatímco se snažila navodit atmosféru intelektuální tragédie Petunia se bavila tím, že pomocí telekineze třásla stolem, rozhazovala po místnosti květiny i nábytek a dělala šílené grimasy. Využívala také svou psychickou magii a zejména její telepatii. Jejich představení tak bylo kombinací vysoké poetické dramatizace a děsivého, bezstarostného chaosu.

• 20. léta: Jazz a prohibice v New Yorku •
Po bouřlivé viktoriánské éře se sestry vydaly přes Atlantik a usadily se v pulzujícím New Yorku. Byla dvacátá léta, doba jazzu, charlestonu a naprosté prohibice což pro ně představovalo dokonalou příležitost. V jedné z temných, zaplivaných uliček si Morticia a Petunia zřídily nelegální palírnu, ale co bylo ještě důležitější - bar, který se rychle stal legendou. Tento podnik fungoval jako dokonale sehraný mechanismus, alespoň do chvíle než proti sobě plně poštvali pět mafiánských rodin, které městu vládly. Chtěli jejich recepty, jejich palírnu a hlavně jejich schopnost vyrobit alkohol, což se sestrám nelíbilo. Sestry si chvíli si hráli s myšlenkou, že by si s nimi mohly hrát a co víc, třeba i New York ovládnout, ale měli před sebou celý ještě svět, proč se tedy zdržovat jen na jednom místě?

• Poválečná doba a éra hippies •
Po letech strávených v New Yorku se sestry vydaly na cestu po světě, přičemž každá éra pro ně znamenala novou příležitost. V poválečné éře se Morticia seznámila s existencialismem a našla v něm zalíbení, zatímco Petunia se vrhla do víru rock'n'rollu a stala se neoficiální múzou několika kapel. Byly u zrodu punku a následně i goth kultury, kde Morticia byla vnímána jako ikona temné elegance a Petunia jako symbol chaotického, ale radostného vzdoru.

• Nové dějství: Konec představení, začátek hry •
Po letech nepřetržitého putování se Morticia a Petunia rozhodly, že je čas pro stabilnější základnu. Cesta světem, ačkoliv poučná se stala předvídatelnou. Revoluce, umělecké epochy i mafiánské války se pro ně staly jen variacemi na stará témata. Uvědomily si, že největší výzvou není neustálý pohyb, ale zakořenění se v moderním světě a přizpůsobení se novému druhu chaosu: tomu civilizovanému.
Jejich zrak spočinul v jejich staré domovině. Kanada a městečko San Hillesh, které se na první pohled jevilo jako dokonalá kulisa pro jejich další hru. Místo, kde se magie skrývá za fasádami běžného života a kde se lidé snaží být až příliš normální. Koupily si prostorný byt v secesní budově, kde si mohlou konečně uspořádat své věci. Pro Morticii to znamenalo pečlivě rozmístit svou sbírku alchymistických nástrojů, starožitných kuriozit a rozpadajících se historických artefaktů. Petunia si zase z jedné z místností vytvořila "akční zónu", kde mohla testovat svou elektromancii a telekinezi aniž by hrozilo, že zbourá celý dům.

S novým domovem přišel i prostor pro realizaci svých dlouho odkládaných snů. Morticia se konečně rozhodla, že by mohla zkusit stvořit svou vlastní Freak Show. Ne však jako panoptikum, kde by se lidé smáli znetvořeným bytostem. Její cirkus měl být uměleckým dílem a poetickou galerií hrůzy kde by každá zrůdnost i každá odlišnost byla oslavována jako vrcholná forma existence. Chce zde vystavit své nejcennější artefakty i prazvláštní bytosti. Chce, aby lidé namísto strachu cítili respekt a aby v ošklivosti našli krásu. Její vize je stvoření magického útočiště. Místa, které bude plné melancholie a elegance. Místa, které by se stalo útočištěm pro ty, kteří se cítí vyvrženi a nepochopeni.
Zpočátku Morticia čekala Petuniiny sarkastické komentáře, ale její sestra byla myšlenkou Freak Show naprosto unešená. Petunia viděla v Morticiině vizi obrovský potenciál pro zábavu a drama. Její oči se rozzářily a jako obvykle začala vřískat: „Budeme mít vlastní cirkuuuuuus! Můžeme tam nechat něco explodovat! Já budu klaun s motorovou pilou, který nahání diváky a ty u toho budeš recitovat básně o smrti!!!! DO-KO-NA-LÉ!!!“

No… A takto se sestry rozhodly, že se do toho pustí společně. Morticia se bude starat o elegantní a umělecké aspekty, vystavovat své artefakty a zajišťovat celkovou poetickou atmosféru. Petunia zase přidá do cirkusu svou dávku chaosu. Bude organizovat nejhlasitější a nejšílenější představení a využívat svou magii pro dechberoucí představení a bavit návštěvníky svým zvráceným, ale bezstarostným humorem. Její sny se tak spojily s Morticiinými - nejdřív chtěla uspořádat největší párty a teď… Teď se na ní bude podílet každý den jen v trochu morbidnějším balení!

“SAN HILLESH! NEŽ ZAČNE ŠOU, MÁME TU JEN JEDEN DOTAZ: „NEMÁTE U SEBE NÁHODOU MOTOROVOU PILU?! - pac a pusu, Petunia! <3”

Vzhled

Měří sto sedmdesát centimetrů. Mají štíhlou postavu s ladnými ženskými křivkami, které vytvářejí elegantní siluetu. Jejich celková váha je šestašedesát kilogramů, což odráží pevnou tělesnou stavbu doplněnou o tíhu a jedinečnost dvou plně vyvinutých hlav a bujného poprsí.

Morticia, ta s černými vlasy, je ztělesněním temné a sofistikované krásy. Její vlasy jsou barvy nočního inkoustu. Padají jí na ramena a jemně rámují bledý obličej, který je ozdoben temně nalíčenýma očima. Barva očí je hluboká, ocelově šedá, což odráží hloubku její duše a sarkastické, ale inteligentní myšlenky. Její výraz je obvykle vážný s náznakem jemného a břitkého úšklebku, který je mistrovsky skryt v koutcích jejích úst.
Petunia, je zase ta jejíž světlé, platinově blond vlasy září, jako by byly prosvíceny měsíčním světlem. (Čti peroxidem a bělidlem.) Její obličej je expresivní a plný života, neustále mění grimasy od nadšení po pobavený šok. Stejně jako Morticia má i ona oči barvy hluboké, ocelové šedi, které se však v jejím případě třpytí spíše radostí a bezstarostnou energií.

Jejich tělo, které sdílejí, je plátnem temné a originální krásy. Paže jsou pokryty propracovaným tetováním, která vytvářejí složité, okultní vzory. Tyto malby na kůži se táhnou od ramen až dolů ke kotníkům a dodávají celému vzhledu jedinečný a tajemný charakter. Jsou jako vizuální deník jejich vnitřního světa, který je viditelný pro všechny.

Co se týče oblečení, obě sestry mají rády temnou, originální módu. Morticia preferuje elegantní, formální a občas až gotické oděvy. Ráda nosí dlouhé, splývavé šaty nebo upnuté korzety, které zdůrazňují její štíhlost - vše samozřejmě v odstínech černé. Petunia se naopak ráda obléká do výraznějších, divadelnějších kousků. Miluje kombinaci kůže, krajky a kovových doplňků, které se lesknou a cinkají s každým jejím pohybem. Ráda nosí krátké sukně, síťované punčochy a obuv na vysokém podpatku.

Výběr outfitu je vždy předmětem debaty, která probíhá každé ráno. Morticia, coby mozek, přistupuje k výběru s chladnou logikou a pragmatismem. Pro ni je oblečení způsob, jak vyjádřit temnou eleganci a sofistikovanost. Proto preferuje oděvy, které jsou formální, splývavé a samozřejmě černé. Na druhé straně Petunia, jakožto srdce a showman touží po dramatu, barvách a divadelní extravaganci. Její ideální outfit je hlasitý, třpytivý a plný energie, která dokáže oslepit.
Aby se vyhnuly nekonečným hádkám, které by mohly vést až k trhání šatníku, vyvinuly si vlastní systém. Většinou se řídí principem základu a doplňku. V jeden den vybere jedna sestra základ outfitu a druhá k němu přidá doplňky - druhý den si role prohodí.
Například, když vybírá Morticia zvolí si elegantní, dlouhé černé šaty z jemného sametu. Podle ní je to dokonalý oděv, který se hodí ke každé pochmurné události a bonusově i na pohřeb. Petunia si ale nenechá ujít příležitost a k těmto šatům přidá neonově zelené síťované punčochy, robustní, cinkající řetězy a masivní boty na platformě. Morticia sice pokaždé pronese nějakou sarkastickou poznámku typu: „Už teď cítím, jak naše důstojnost opustila místnost,“ ale nakonec uzná, že je to alespoň zajímavé.
Když je na tahu Petunia - vybere například krátkou, křiklavě růžovou koženou sukni a lesklý top s flitry. Morticia se zhluboka nadechne a po prožití mrtvice jako doplněk zvolí sádrový odlitek lebky jakožto přívěsek na krk. Prázdnou urnu místo kabelky a k tomu černé krajkové rukavice a temný make-up aby sice byla sestra spokojená, ale zároveň aby bylo zřejmé, že má Morticia v celé situaci poslední slovo.
Tento systém udržuje křehkou rovnováhu. Morticia a Petunia tak spolu vytvářejí jedinečný a naprosto originální styl, který je dokonale popisuje. Jejich oblečení je vizuální reprezentací jejich neustálé debaty - jedna je o elegantní destrukci druhá o radostném chaosu.

Majetek

• Sbírka historických artefaktů a kuriozit.
Dlouhá léta strávená cestováním a v panoptiku sestrám umožnila nashromáždit obrovskou sbírku jedinečných a morbidních předmětů. Patří sem například mumifikovaná ruka, starověké alchymistické nádoby, rituální masky a podivné zvířecí preparáty. Tyto artefakty Morticia hodlá vystavit ve své budoucí "Freak Show".

• Alchymistická laboratoř
Byt obsahuje plně vybavenou laboratoř s kotli, baňkami, retorty a sbírkou vzácných a nebezpečných ingrediencí. Tyto nástroje a materiály jsou pro Morticiinu alchymii nezbytné. Patří k ní i střešní zahrada, kde ve skleníku i mimo něj pěstuje poměrně zajímavé věci.

• Kostýmy a divadelní rekvizity
Rozsáhlý šatník plný kostýmů z různých historických období od renesančních šatů po viktoriánské korzety a punkové oblečení. Dále také divadelní rekvizity z dob v Commedia dell'arte a v panoptiku. Tato sbírka je cenná pro Morticiin budoucí "Cirkus zrůd" a Petuniiny šílené nápady na představení i na normální nošení.

• Šatník
Představ si šatnu, kde jedna polovina je Morticiina – plná elegantních, gotických šatů z hedvábí a sametu, korzetů z černé kůže a dlouhých kabátů. Druhá polovina je Petuniina – přetékající neonově barevnými topy, krátkými sukněmi s flitry, síťovanými punčochami v různých barvách a obrovskými, cinkajícími řetězy. A pak si představ tu ranní sebevraždu když se oblékají.

• Monsieur Baudelaire
Jejich mazlíček v podobě nádherné zmije stromové, jež vlastní bílo žlutou barvu.

• Hotovost a bankovní účty
Vzhledem k jejich dlouhé historii a úspěchům v různých epochách (např. v Londýně a New Yorku) mají značné finanční rezervy. Ty jim umožňují pohodlný život a financování jejich nejnovějšího projektu v San Hillesh. Peníze mají uložené jak v moderních bankách, tak v různě skrytých pokladnicích.

• Volkswagen T1
Jejich Volkswagen ¨je láskyplně přezdívaný "Rolling Disasters" a rozhodně to není jen obyčejné auto. Je to pojízdný manifest jejich rozpolcené osobnosti. Morticia a Petunia se na jeho podobě musely domluvit, což vedlo ke kompromisu, který je stejně bizarní a originální jako ony samy.
Levá strana, Morticiina, je nalakovaná sytě matnou černou barvou. Na boku je namalovaný složitý, gotický ornament s jemnými detailními motivy pavučin. Okna jsou zatemněná, aby odrážela její touhu po soukromí a eleganci. Na nárazníku je nenápadná, ručně malovaná lebka. Je to sofistikovaný, ale zároveň chmurný vzhled.
Pravá strana, Petuniina, je naopak křiklavě růžová a posetá lesklými, duhové třpytkami, které se třpytí na slunci. Je na ní namalovaný roztomilý jednorožec, jež zrovna brutálně ubodal plyšového medvídka. Spousta krve a tak. Okna jsou plná barevných samolepek s vulgárními, ale veselými vtipy.

• Řidičák
Řidičský průkaz kupodivu vlastní. Minimálně se snažili při jeho získávání avšak znáte název jejich auta… Představte si je tedy na cestách.

• Nově koupený dům
Sestry si pořídily rozlehlý viktoriánský dům na okraji města, který se stane ideálním výchozím bodem pro jejich budoucí projekty. Dům je poměrně starší, ale uvnitř vyžaduje jen poměrně málo oprav. Jelikož dům teprve nedávno koupily jeho interiér zatím prázdný a čeká na vybalení nesčetných krabic a beden. K domu patří obrovský, ohrazený a zanedbaný pozemek, ve kterém Morticia vidí prostor pro vytvoření alchymistické zahrady s jedovatými rostlinami. Na pozemku stojí také starý, polorozpadlý skleník, který chce přeměnit v botanickou laboratoř pro své experimenty. Petunia naopak vidí pozemek jako ideální místo pro velkolepé ohňostroje, hlučné večírky a divoké experimenty s magií.

Magie

Morticia: Alchymie, telekineze, paximantie.

Morticia nevnímá magii jako nějaké ušlechtilé umění, ale jako soubor velmi praktických, byť morbidních dovedností, které jí usnadňují život. Její výběr kouzel je tak trochu jako její výběr přátel – musejí být užitečná, zajímavá a trochu nebezpečná.
Alchymie je pro Morticii jen další forma vaření, ovšem s mnohem zajímavějšími ingrediencemi. V kuchyni se dá vytvořit jed, který dokáže zabít, ale Morticia ho dokáže zjemnit tak, že oběť nejdříve dostane záchvat smíchu a až poté její srdce přestane bít. Neusiluje o přeměnu olova na zlato, považuje to za nevýslovně nudné. Vlastně, proč by se obtěžovala s něčím tak obyčejným? Mnohem zábavnější je vytvořit lektvar na omlazení, který pokřiví tak, že jeho vedlejším účinkem je permanentní hnilobný zápach. - Moc ráda tyto lektvary dává darem.
Telekineze je pro ni dokonalým nástrojem tiché dominance. Nepotřebuje křičet, hrozit nebo se někoho dotýkat. Její moc spočívá v tichém pohybu kde se s pouhým pozvednutím obočí posune šachová figurka na šachovnici života. Nechává předměty, aby dělaly práci za ni. Pro Morticii je to vrchol elegance – ovládat svět bez toho, aniž by se musela dotknout jeho špíny. Používá tedy tuto magii k tomu, aby elegantně "přesvědčila" své okolí o tom, že se nemá plést do její cesty.
Nakonec, Paximantie, mírumilovná magie, která v jejích rukou nabývá nového, pokrouceného rozměru. Morticia necvičí tuto magii proto, že by toužila po dobru. Popravdě, jestli ji řeknete, že je bílá a hodná čarodějka, tak Vám rozmlátí rypák - přinejlepším… K téhle magii ji přivedla vášeň. Ve škole doufala, že bude mít možnost vyzkoušet runovou aktivaci na svém spolužákovi, který se ji neskutečně líbil. Až tak moc, že se přihlásila k těmto hodinám. Spolužák si však pár dní na to našel… chlapce. Morticia to ale nepovažuje za prohru, spíše za esteticky nevkusný, nečekaný zvrat a od té doby je s Paximantií ve zvláštním, chladně praktickém vztahu.

Petunia: Telekineze, psychická magie, elektromancie.

Petunia, jakožto živější polovina jejich dvojice, přistupuje k magii s nespoutanou energií a dětskou radostí z každé možnosti jak rozpoutat chaos. Pro ni je magie jen další hračkou a tyhle se k ní hodí naprosto skvěle!
Telekineze je pro Petunii tou nejlepší věcí na světě. Nejde o ovládání nebo přesouvání věcí s nějakou noblesou, jako to dělá Morticia. Pro Petunii je to o té naprosté, chaotické radosti! Miluje, když si může jen tak dupnout nohou a sledovat jak se věci rozletí na všechny strany, nebo tlesknout a odhodit otravného strýčka na druhý konec místnosti. Telekinetické vlny jsou její oblíbená zábava, protože s nimi může narušit nudné ticho a vnést do místnosti trochu života. Když se s Morticií spojí a dokáží odhodit něco opravdu těžkého je z toho Petunia celá pryč a vřeští nadšením!
Psychická magie je pro Petunii nástroj jak udržet atmosféru tam, kde chce, aby byla. Nejde jí o to někoho ovládat, nebo mu číst myšlenky. Cílem je, aby se všichni pořádně bavili. Miluje, když dokáže vyvolat záchvat nekontrolovatelného smíchu uprostřed nudného pohřbu nebo když donutí zkostnatělého starce, aby začal tancovat tango. Je to její způsob, jak všem ukázat, že život je divadlo a že by si ho měli pořádně užít… A pokud se náhodou objeví nějaké negativní pocity, Petunia je s veselým výkřikem prostě odhodí!
A nakonec Elektromancie, to je ta nejlepší magie ze všech! Je to jako mít v rukou ohňostroj! Petunia miluje tu energii, tu sílu a ten hluk. Ráda ukazuje elektrické výboje, které létají všude kolem a baví se tím, jak se lidé leknou. Je to pro ni vrchol dramatičnosti. Ráda se v bouřích drží hromosvodu a zatímco se Morticia šíleně směje - ona čeká až blesk udeří. Hromosvody, ty zajímavé věci, které dokáží pohltit energii a ještě ji posílit, to je něco, co Petunie prostě žere! Je to jako by dobíjela baterky a mohla to dělat pořád!

Faceclaim

AI.

Dodatek

• Jejich tělo funguje na principu striktního rozdělení. Morticia ovládá levou stranu - levou ruku a levou nohu, zatímco Petunia má na starosti pravou stranu - pravou ruku a pravou nohu. Tento systém vyžaduje neuvěřitelnou synchronizaci a neustálý, tichý dialog.
Když se shodnou, fungují s elegantní synchronizací, která je na pohled snad i hypnotizující. Morticia elegantně kráčí, zatímco Petunia se ladně houpe a to s úsměvem, který naznačuje, že i nudná chůze se může proměnit v dobrodružství. Problém však nastává ve chvílích, kdy se jejich vůle střetnou. Morticia se třeba snaží elegantně a klidně přejít místnost, zatímco Petunia, plná energie, chce začít skákat nebo se točit. Výsledkem je trapné zavrávorání, zakopnutí nebo nečekaný groteskní pád. Petunia často používá svou kontrolu nad pravou stranou jako formu protestu, kdy se schválně cuká a dělá pohyby, které naprosto narušují Morticiin důstojný projev.
Tato dynamika se projevuje i v boji. Morticia může levou rukou manipulovat s telekinezí, zatímco Petunia pravou rukou připravuje elektrický výboj. Morticia se stará o taktiku, Petunia o akci. Je to neustálá bitva o kontrolu, kde se jejich rozdílné povahy projevují nejen v jejich myšlenkách a slovech, ale i v každém pohybu, který jejich sdílené tělo udělá.

• Jazyky: Morticia mluví plynně šesti jazyky (Latina, angličtina, francouzština, němčina, ruština a italština.), zatímco Petunia se s jistotou orientuje ve slangu všech světových subkultur. Výsledkem je komunikace, která je pro posluchače často naprosto matoucí. Jedna věta může začít s vytříbenou francouzskou frází a skončit křikem Petuniiny vulgární poznámky. Většina lidí si tedy myslí, že je chudinka Petunia nemocná a vlastní Touretteův syndrom, avšak ne. Je prostě a jen šáhlá.

• Konverzace s ostatními: Konverzace s nimi je často velmi nepříjemná a matoucí. Morticia začne větu, ale Petunia ji bez varování dokončí. Nebo zatímco se Morticia snaží vysvětlit, jak je život krásný a pomíjivý Petunia se na posluchače usmívá a gestikuluje, jako by chtěla říct něco oplzlého.

• Vztah ke kráse a ošklivosti: Morticia věří, že skutečná krása se skrývá v pomíjivosti a zániku. Obdivuje staré, rozpadající se domy a obrazy, které požírá plíseň. Petunia vidí krásu ve všem, co je hlasité, barevné a šokující. Nejraději má pohled na rozbité a krvavé věci. Jejich definice krásy jsou tedy odlišné, ale ve výsledku se obě vzájemně doplňují.

• Vztah ke zvířatům: Morticia má slabost pro zvířata, která jsou přehlížena, jako jsou hadi, pavouci, potkani... Tato zvířata obdivuje a nechává je žít v jejich domě. Petunia naopak miluje všechna zvířata a snaží se každé jedno pohladit. Ačkoliv to myslí dobře, její nekontrolovatelná energie a hlasitý smích většinou vyděsí všechno živé v okruhu pár kilometrů.

• Osobní cíle a ambice: Morticia má velkolepé, temné cíle. Jejím snem je vytvořit muzeum hrůzy, kde by vystavila své nejcennější artefakty, či rovnou založit Cirkus zrůd. Hraje si však také s myšlenkou, že by se ráda stala nejlepší taxidermistkou všech dob. Petuniiny cíle jsou jednoduché a okamžité. Chtěla by najít největší dort, uspořádat nejhlasitější párty a zapálit něco opravdu velkého. Její cíle jsou jako Petunia sama, chaotické a nekontrolovatelné.

• Mazlíček: Monsieur Baudelaire - Atheris squamigera
Morticia nevěří na náhody, pouze na osudové, dobře promyšlené zvraty. A ten nejlepší z nich se odehrál v zaplivané, smradlavé uličce plné obchodníků a magických artefaktů kam je Petunia plná radosti táhla, protože cítila, že tam najde něco, co se bude lesknout! Namísto třpytek a flitrů tam v kleci našly ztroskotanou existenci, zbytek něčeho, co kdysi bylo člověkem. Skutečný skinwalker, stvořený z pokaženého rituálu. Zvířecí tělo neslo stopy lidské kůže a z jeho očí plál šílený, bolestný plamen, který by u běžného člověka vyvolal noční můry. Pro Morticii to však bylo ztělesnění melancholie, tragické poezie a uměleckého neštěstí. Petunia u tohoto objevu zase začala vřeštět: „Podívej se jak se mu třepou ty pařátky! To je ale roztomilé! Můžeme si ho nechat?!“
Morticia jej pojmenovala Monsieur Baudelaire. Jméno je odkazem na Charlese Baudelaira a jeho Květy zla, čili Les Fleurs du mal - sbírku, která v sobě nese krásu v ošklivosti, poezii v dekadenci a eleganci v temnotě. Přesně to, co viděla v tomto ubohém, znetvořeném tvorovi. Nabídla mu dohodu, jejíž podmínky byly natolik prosté, až byly krásné: ona mu nabídne azyl, klid a bezpečí. Výměnou za to bude on jejich společníkem a ochráncem, který jim bude sloužit jako živoucí analgetikum.
Monsieur Baudelaire se od té doby stal součástí jejich života. Sic k tomu přispěla Petuniina psychická magie a Morticiina alchymie. Magie pro komunikaci a alchymie na utišení bolesti a plnou přeměnu, kterou udržovali tím, že Monsieur Baudelaire musel papat svou medicínu.
Jako mazlíček je to ideální společník, protože se umí zmenšit do podoby bílého Aterise ježatého. Na rozdíl od své znetvořené formy, ve které je nucen přebývat pokud by vynechal léčbu je v podobě hada dokonalý. Elegantní, tichý a smrtelně nebezpečný. Ticho a klid s jakým se plazí po jejich rukou a těle je pro ně jako balzám na duši…
Ačkoliv je Monsieur Baudelaire jedovatý, sestrám nikdy nic neudělal. (Když pomineme začátky jejich vztahu.) Vlastně je to spíše naopak - jeho přítomnost je pro Morticii praktickou pojistkou proti nepříjemným jedincům a pro Petunii je to v podstatě živá hračka, která se dá nosit s sebou. Pokud se však objeví někdo, kdo se na sestry špatně podívá, bude nepřátelský, nebo se Monsieurovi prostě a jen nebude líbit - neváhá. Elegantní a tichý kousanec je jeho efektivní řešení, načež se na těle oběti začnou objevovat následky.
Jed zmije stromové není zběsilý a chaotický jako u jiných hadů. Nejde o prvoplánovou rychlou smrt, ale o umění přesné, elegantní destrukce. Je to hemotoxin, tedy jed, který neútočí na nervy, ale na samou podstatu života - na krev.
Morticia by jeho účinky popsala jako pomalé a promyšlené vadnutí. Uštknutí začne nenápadně - jen jemná bolest a otok, jako by se oběti do prstu zabodla růže. Ale pod povrchem začíná tichá a krásně děsivá práce. Jed postupně ničí krevní cévy, rozkládá je jako plesnivé plátno a způsobuje vnitřní krvácení. Krev, která měla proudit jako životadárný proud, se mění v bezmocnou kaluž, jež se nemůže srazit a uniká do tkání.
Pro oběť je to zdlouhavá, ale esteticky fascinující podívaná. Vnitřní krvácení se projevuje na těle ve formě modřin, krevních podlitin a drobných teček pod kůží. Krvácení z nosu a dalších tělních otvorů, karmínové slzy - oh jaký to skvost. Je to pomalý, poetický tanec rozkladu, ve kterém se život v těle oběti tiše a bez zbytečného spěchu vytrácí. Smrt to tedy není rychlá, ani brutální. Je to spíše závěrečný akt, kdy se oběť promění v živoucí, krvavý obraz, který pomalu vybledne do zapomnění. Pro Morticii je to vrchol elegance - zničit někoho, aniž by se ho dotkla, jen s pomocí tichého, plazivého společníka, který v sobě nese krásu i destrukci.