Povaha
Jde o klidného a silného muže, kterého asi jen tak něco nerozhodí. Nikdo, kdo jej znal ho nikdy neviděl naštvaného, rozzuřeného, nic. Ne, že by mu všechno bylo ukradené, to ne.. ale neviděl důvod v tom, aby se musel rozčilovat. Zpočátku si zachovává svůj neutrální výraz, ale když se ujistí, že je ten druhý v pohodě a může mu věřit, tak se umí i usmívat. Je hodný, schopný pomoct i s maličkostmi. Nevadí mu to. Když ale nemusí, nepere se. Násilí se vyhýbá, jak jen to jde, ale když není zbytí, umí dát pořádnou ránu, když si to ten druhý zaslouží, protože třeba ubližuje někomu nevinnému, či slabšímu. V tomto případě výčitky nemá, ale že by šel jen tak po někom, že se kupříkladu nudí.. to ani omylem. Vždy potřebuje čas, než začne někomu věřit, což i znamená, že trvá, než začne být více výřečnější. Je momentálně sám, ale že by aktivně někoho k sobě potřeboval, to ne. On si říká, že ta pravá se jednou v jeho životě objeví. Co se ale týká jeho minulosti.. tu si raději nechává pro sebe. Nepoznal osůbku, které by se dokázal otevřít až tak moc.
Minulost
Klučina se narodil rodičům Millie a Thomasovi Baxter. Oba byli ifriti. Jeho matka ale nedlouho po jeho porodu zemřela. Spekuluje se o tom, že jí někdo utopil, ale oficiálně ve spisech je uvedena nešťastná náhoda - utonutí. Emilio si ji tak logicky vůbec nemohl pamatovat - natož ji vůbec poznat. Co se týká otce, ten se sice o něj snažil starat, ale víc a více propadal alkoholu. Dost ho vzalo, že jeho milovaná už s ním není. Jeho rodina neměla moc peněz, takže jakmile byl Emilio starší, byl skromný a snažil se vypomáhat svému otci. Chodil na brigády, vypomáhal v kuchyni, s domácností, uklízel a tak podobně. Ten se časem a časem synovi stranil, ač Emilio právě naopak.. se snažil otci zavděčit - hlavně tím, že udržoval domácnost a snažil se mu vymluvit alkohol. To mu moc nepomáhalo. Díky alkoholu.. velkému množství alkoholu si otec ani nepamatoval, co se toho dne dělo a zároveň když měl světlejší chvilky.. se za sebe styděl. Byl to pro něj začarovaný kruh, ze kterého si nenechal ani pomoct. Emilio se mu snažil sehnat odbornou pomoc, ale tu nikdy Thomas nevyužil.
Ač ve škole byl i šikanován za to, že neměl peníze, či neměl ani luxusní oblečení, on se snažil být šikovný v učení. To se mu dařilo. Od mala se zařekl, že nechce celý život žít jako otec, kterého pak.. jen bral jako někoho, kdo je jeho rodinou součástí. Už se mu nesnažil zavděčit, či získat jeho pozornost. Jednoduše to po dlouhém čase vzdal. Chtěl být pravým opakem tím, kým Thomas byl. Možná to bylo i kruté, ale nenazýval ho otcem, když už se s ním dostal do krátkého dialogu, tak byl pro něj čistě Thomas. Stejně si to nikdy nepamatoval. Jakmile už mohl chodit na brigády, začal si ke škole přivydělávat, takže býval i často unavený, párkrát i ve škole usnul, ale.. aby to někdo řešil s otcem?? Ne. Ne, že by škola nechtěla, ale.. on se nikdy nedostavil, protože na to zapomněl. Prosil školu, aby to nechala být, že už se to nebude opakovat a od toho času si.. dal velký pozor.
Na svoje 18tiny ani neočekával, že si na ně otec vzpomene, ale překvapivě?? Ano. Dal mu zlatý náhrdelník, na který před jeho narozením našetřili s Millie a tehdy si představovali, že mu ho dají spolu. Takhle mu ho předal zanedbaný Thomas. Byl prý hlavně od mámy, to byl taky jediný důvod, proč ho nosil. Na jednu stranu se divil, že ho Thomas neprodal, aby měl na chlast. I Emilio měl pro něj “dárek“. Oznámil mu, že se chce osamostatnit a žít tak vlastní život. Ať už měl jakkoliv Thomas vychlastaný mozek.. věděl moc dobře, že bez syna přijde o všechno. Brzy žádná střecha nad hlavou, peníze na chlast, které si od něj “půjčoval“ a kdo by se o něj staral. Byl závislý na Emiliovi. On si ale byl svým rozhodnutím dost jistý. Dost pracoval na to, aby si něco našetřil bokem, aby o tom nevěděl Thomas - když si od něj pořád půjčoval. Vůbec si neuvědomoval, jak synovi už tak zničil život jeho nezájmem vším.. jeho zajímalo jen to své. Přeskočilo mu a v zoufalosti, že o syna a zdroj příjmu přijde.. jej napadl. Dostal od otce ránu pěstí do obličeje, kterou vůbec nečekal. Nikdy na něj nesáhl.. nikdy mu neublížil - až teď. Druhé ráně už stačil zabránit - přeci jen byl v plné síle - oproti opilému otci. Dost ho tím zklamal a jasně Thomasovi tehdy řekl, co nikdy nevěřil, že padne z jeho úst.. že ho už nikdy nechce vidět. Tehdy.. netušil, že se mu jeho slova vyplní. Emilio za sebou práskl dveřmi a potřeboval být sám. Bylo mu neskutečně líto, jak se k němu Thomas zachoval a pak ho začalo hryzat svědomí, že byl možná svými slovy moc krutý. To už od incidentu uběhlo mnoho hodin, byla tma, tak se tedy rozhodl vrátit se domů. Otce.. tam ale nenašel. Dům zel prázdnotou. Chvíli tam stál na chodbě a pozoroval místo, kde se to celé událo, než šel do obývacího pokoje, kde na otce počká. To se nedělo. Čas ubíhal, již se začalo rozednívat, ale on pořád nikde. Už si začal dělat starosti, když v tom někdo okolo rána zaklepal. Myslel si, že třeba otce dotáhli domů kamarádi a on zase někde ztratil klíče, ale bylo tomu jinak. Za dveřmi stáli dva strážníci. I tehdy si ještě myslel, že to přehnal natolik, že byl chycen a dán na záchytku, ale bylo to ještě horší. Požádali jej, zda mohou jít na chvíli dovnitř, že mu musejí něco říci. Pozval je tedy dál se zaváháním a nasměroval je do obývacího pokoje. Nabídli mu, ať se posadí, ale Emilio řekl, že to není nutné. S opatrností mu sdělili, že.. našli brzy ráno jeho otce utopeného v jezeře. Přesně v tom samém, kde zemřela i jeho matka před lety. Zamávalo to s ním a skutečně se musel posadit na pohovku. Vybavoval si to všechno.. jejich poslední rozhovor.. co mu řekl jako poslední.. Vyčítal si to. Ať byl Thomas jakýkoliv, pořád to byla jediná rodina, co měl..
Po jeho pohřbu už nezvládl být v tom době, v tom městě.. prodal domek a odcestoval. Zprvu netušil kam, ale pak si našel menší město Minew. Díky tomu, co se mu stalo.. přestal slavit svoje narozeniny. Jak by je mohl oslavovat, když v ten den jeho chybou zemřel otec. Ano, strážník říkal, že za to mohl alkohol, hodně alkoholu, ale.. pořád se to nemuselo stát, kdyby mu neřekl to, co řekl.
Zabydlel se tu, v rámci možností se za ty roky smířil s tím, co se stalo, ale nikdy o tom nemluvil nahlas. Dokáže se usmívat, když se někdo dostane k němu blíže. Spíše se ale drží stranou, dokud si něčím není jistý - ať už přátelstvím nebo vztahem. Dělá vlastně to.. na co je zvyklý z domova. Pracuje a stará se o svou domácnost.
Fantasy World