Victry je křehká duše, která by nechtěla aby se někomu ublížilo. Spíše nechce vůbec aby se někomu ubližovalo a raději si nechá ublížit ona sama. Jenže to se jí to kecá s tím, jakou má ona schopnost. Má úsměv, který by dokázal i mrtvého a bezcitného poslat do kolen, jenže ona se zrovna o toto nikdy neprosila. Nikdy se neprosila o to, aby byla takto křehká a přesto tak smrtelná. Navíc se nikdy neprosila o to, aby byla nechutné monstrum. Tak se aspoň ona vidí. Jen kvůli tomu, že jí kdysi její láska proměnila v "pijavici." Občas si říká, že nejvíc bolestivé bylo to, že sledovala umírat své milované, ale... asi to bylo to, že jí byla odepřena láska. Stejně jako Senty je Victry bisexuální. V minulých dobách spíše přitahována k něžnému pohlaví, vzhledem k tomu, co jí prováděl její manžel. Ale v poslední době se to zase spíše přehoupává na stranu mužů. Minuje přírodu a miluje v ní trávit dlouhé hodiny. Jen tak kreslit to co vidí přímo před sebou či to spíše v poslední době zachycovat na foťák. Tvrdí teda o tom, že to je magická krabička, ale to je dle některých až moc roztomilé. Není to úplně někdo, kdo by vás byl schopný rozesmát, jelikož vtipy moc nechápe. Spíše je vůbec nechápe a je jí to trapné. Takže pokud k nim dojde, snaží se z toho rychle vycouvat. Dává neskutečné a nekonečné šance každému živému tvorovi. Jako kdyby se už více nemohla spálit.
Victry si, na rozdíl od své dávné lásky, pamatuje vše. Pamatuje si na jejich první setkání, na rande pod hvězdami i na okamžik, kdy byla její milá odvlečena svým manželem. Ale začněme od začátku. Narodila se roku 1413 do bohaté francouzské rodiny, která nemusela znát bídu ani starosti prostých lidí. Rod patřil mezi přední šlechtu a už od útlého věku bylo jasné, že Victry se provdá za někoho, kdo posílí jejich postavení. Dostávala se jí nejlepšího vzdělání a etiketě se učila stejně přísně, jako jiní cvičí vojáky. Musela znát každou vidličku, každou lžíci, a stolovat výhradně z porcelánu. Bylo jí pouhých pět let, když poznala svého budoucího „manžela“ – bohatého, snobského a odpudivého anglického šlechtice. Nenáviděla ho, ale její názor nikoho nezajímal. V deseti letech, krátce po jejím prvním krvácení, proběhla svatba. V té době se od žen očekávalo, že budou připravené. A právě tehdy potkala ji – dívku s pískovými vlasy, jantarovýma očima a pohledem, který prosil o pomoc. Potkávaly se na trhu, kam obě utíkaly před svými manžely. Tam, kde je nikdo nemohl vidět, si šeptaly sladká slova a snily o útěku. Sen skončil pokusem o vraždu. Victry se díky své magii zotavovala, ale Senty, domnívajíc se, že umírá, ji chtěla zachránit – a tak ji proměnila. Victry nenáviděla to, čím se stala, a krátce nato byl jejich románek odhalen. Ona však nebyla prodána. Její manžel se rozhodl využít ji jinak – k plození „silných potomků“. Po třináctém dítěti zemřel, ironicky, při souloži s jinou ženou. Victry své děti nikdy nemilovala. Mateřský pud v ní chyběl, a po jeho smrti je opustila. Po městě se navíc začaly šířit temné zvěsti, že se koupe v krvi svých potomků, aby si uchovala mladistvý vzhled. Znechucená sama sebou i okolím uprchla a skrývala se, kde mohla. Z jejích třinácti dětí se dospělosti dožilo jen pět – a ani o nich nechtěla slyšet. Hlavně když kvůli nim měla na těle jizvy od fyzického ubližování zajištěné jejím manželem. A pak znovu potkala Senty. Staré city v jejím srdci vzplály, jen aby je udusila realita – její milá se stala něčím, na co už se nemohla dívat. V poslední dekádě se přestěhovala do San Hilles, doufajíc, že konečně nalezne klid.
Postava má dlouhé, sytě rudé vlasy, spletené do několika copů, které jsou propletené zlatými ozdobami a kovovými kroužky. Na čele jí sedí jemná zlatá čelenka s drobnými řetízky a perlami, uprostřed zdobená výrazným kulatým prvkem. Přímo nad obočím je tmavě červený znak připomínající runu – symbol, který působí jako pečeť její identity. Její oči jsou chladně modré, pronikavé, se zvláštní hloubkou, která budí respekt. Pleť má světlou, ale na levé straně obličeje a krku se táhnou výrazné, rozvětvené jizvy, připomínající vzor stromu nebo blesku – stopa po dávném zásahu elektrickou energií. Tyto jizvy se jemně zbarvují do červena a vytvářejí dojem, že v sobě stále nese ozvěnu té ničivé síly. Její rysy jsou vyvážené a symetrické – jemně klenuté obočí, rovný nos a úzké rty jí dodávají noblesní, téměř královský vzhled. Celkově působí jako někdo, kdo prošel peklem a přežil, a přitom si uchoval vznešenost i tajemství.
Menší villa poblíž San Hilles
Kainovo znamení Tetování, které nosí Victry na čele, není jen ozdobou. Je to symbol její zvláštní schopnosti – nenápadné, a přesto nebezpečné. Proč právě tento název? Protože její moc funguje podobně jako biblické Kainovo znamení. Victry si pamatuje slova, která jí kdysi řekla její láska: „Hospodin pravil: ‘Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu.’ A Hospodin vložil na Kaina znamení, aby ho nikdo, kdo ho potká, nezabil.“ Pro Victry to znamená jediné – nelze jí ublížit. Ať už se někdo pokusí o cokoli, každé zranění, které by jí bylo způsobeno, se sice na jejím těle projeví, ale zároveň se v mnohem větší míře přenese i na útočníka. Kletby, jedy či jiné útoky jsou bez účinku. Jenže tato ochrana má svou cenu – každá smrt, která se jí „vyhne“, na ni dolehne jako neviditelné břemeno. Vysává z ní sílu, přináší únavu, malátnost a v krajních případech ji může uvrhnout do kómatu. U těžkých zranění trvá, než se její tělo zcela vzpamatuje.
Fantasy World
Fantasy World