I když po tom nikdy netoužil, je to přirozený vůdce. Sám o sobě tvrdí, že je pouhý lovec, ale přitom je nejvlivnějším členem jeho společenství. Všichni si za ním chodí pro radu, či řešení problému se kterým si nikdo jiný neví rady. Všichni totiž ví, že je na něj spoleh a že cokoliv zařídí. I rada starších, kteří jsou dle zvyklostí u moci, si netroufnou jít proti němu a často se přizpůsobí jeho názorům. I Tak je Akumik velice skromný. Sice oplývá velkou silou i mocí, ale vždy to využívá jen pro dobro jeho společníků. Věří totiž že mu jeho síla byla seslána bohy aby všechny mohl bezpečně vést skrze nehostinnou pustinou za polárním kruhem. Tak jako všichni v jeho okolí je nábožensky založený. Vyznává staré inuitské bohy. Považuje se za božského vyslance, který plní jeho přání, stejně jako to dělal jeho otec před ním a ještě před ním jeho děd. Ke všem, které považuje za "lidi" je velice přívětivý a pro každého chce to nejlepší. Pokud však spadáte do kategorie stvůr, máte velký problém. Nezáleží ani tak konkrétně na rase, ale pokud svoje nadpřirozené schopnosti někdo využívá k páchání špatných věcí, automaticky se dostává na seznam lovné zvěře. Takové tvory pak loví stejně jako by střílel tuleně, je to holt nutné pro přežití. Ač rád pomáhá lidem, je raději sám. Nikde nepobyde dlouho. Místo toho je stále na loveckých výpravách. Takové výpravy mohou mít různé cíle, například zvířecí kůži či maso, jindy zase jde zlikvidovat nějakého nadpřirozeného, co se dostal moc blízko jejich osady, a někdy chce být jen sám. Vždy se však vrátí ke své rodiny, svým přátelům a téměř nikdy né s prázdnou. Je velice přímočarý. Vždy jde rovnou k věci, neztrácí čas zdvořilostmi, nebo vtípky. Když je potřeba něco udělat, neokecává to a udělá to. Když se mu někdo nebo něco nelíbí, řekne to. Dokáže ale taky pochválit, pokud si někdo vede dobře, pověnuje mu pár vlídných slov. Můžete si u něj být vždy jisti, že když něco řekne, myslí to vážně, ať se vám to líbí nebo ne. Jelikož žije v ledové pustině mimo civilizaci, on ani jeho lidé nejsou seznámeni s moderní technikou. Zná a uživá sice ocelové nástroje, pušky na černý prach, plynové vařiče či konzervy s jídlem a léky, ale cokoliv na elektřinu jde mimo něj. Taktéž nezná společenské zvyky moderních kanadských obyvatel a konflikt mezi jeho tradičním stylem žití a civilizací na jihu může být občas složitý. Jelikož však působí i jako jakýsi vyslanec, umí velice dobře anglicky. Stejně jako užívání magie, se cizí řeči naučil od otce, který plnil stejnou roli před ním
Narodil se na samotném severu Kanady, daleko za polárním kruhem do rodiny Inuitských mágů. Jeho rodina společně s dalšími tvořila skupinku původních obyvatel, kteří žili na zamrzlých ostrovech v Nunavatu. Původně to byly kočovníci kteří putovali pláněmi za vhodnějšími podmínkami. V poslední době se však se změnou doby i oni usadili v trvalé osadě. I tak si však zachovali značnou část svého životního stylu. Lov vodních zvířat, rybolov a sběračství zůstalo stále hlavním stylem obživy. Získali však stále bydlení a taky občasný styk s civilizací, kdy mohly získávat důležité suroviny jako nástroje, konzervy a léky, výměnou za kožešinu a jiné části zvířat. Akumikův otec byl jedním z nejváženějších členů. Bylo to nejen díky jeho moudrosti, síle a dobréímu srdci, ale taky protože ovládal magii a dokázal ji využít k tomu, aby zajistil nejen vlastní přežití, ale i všech ostatních. Tato síla a postavení se dědila z generaci na generaci, a jelikož Akumik jevil známky toho, že by mohl být taky mág, byl předurčet jít v otcových šlépějích. A ten ho teké dobře připravil. Učil ho jak lovit, jak přežít sám v ledové pustině. Jak bojovat s lidmi a s něčím horším. Do všech těchto aspektů byla zapojena i výuka magie a její využití. Když mu bylo 16, jeho otec vážně onemocněl a tak ho čekala první velká zkouška. Musel prokázat, že je hoden nahradit otce v jeho velkém úkolů, že dokáže svůj lid provést tímto neúprosným světem. Ve zkoušce obstál znamenitě. Ukázalo se totiž, že je to velice schopný muž, který dokáže obstarat jídlo lovem, ochránit ostatní před nadpřirozenými a taky obchodovat s lidmi z jihu. Když mu bylo 18, jeho otec zemřel a všechna váha spočinula na jeho bedra. Netrvalo dlouho a získal si úctu a respekt celé osady. Vždy bylo s jeho pomocí co jíst, zásob bylo dost a žádná stvůra se ani neodvážila přiblížit k jejich domovu. 4ím dál více lidí za ním chodilo pro radu či s prosbou a nakonec jeho autoritu uznávali i ti nejstarší. I když ten post skromně odmítal, stal se z něj neoficiální vůdce. K přechodu z kočovného života k usídlení na jednom místě došlo za jeho mládí. Nemohl tomu tedy nijak zabránit, i když chtěl. Bral to jako zradu k životu, který jim bohové nadělili. Doba se však měnila a tak bylo nutné se změnit taky. I když se zabydlel se svojí rodinou, nikdy takový život nepřijal za svůj. Mnoho času trávil sám mimo osadu na výpravách a dbal na tom, aby se zachovalo co nejvíce z jejich starého stylu života. Odmítl využívat většinu vymožeností moderní doby, nosil hlavně kožešinové oblečení, jedl výhradně nalovené maso. Jediným zdánlivě moderním nástrojem co užíval byla mušketa z 19 století na černý prach, kterou zdědil po otci. Na romanci původně ani nepomýšlel. Jednak by ho to omezovalo v tom co dělá, ale taky cítil že s tím, jak byl věčně pryč, nedokázal by partnerce věnovat dostatek času. Ve třiceti si ale uvědomil že tu nebude věčně, a že potřebuje následovníka. Našel si tedy ženu, nemiloval ji, ani jí to netvrdil. Vybral si ji, protože to byla silná uznávaná členka osady, která sama oplývala magií. Jejich vztah tak byl zcela založen pouze na nutnosti zplodit děti. A taky se podařilo, po roce se dočkal dvojčátek. I tak ale nezanechal svého stylu života, stále chodil na výpravy a byl hodně mimo domov. Sice to trochu omezil, a většinu času v osadě trávil s dětmi, ale ani tak se jim nevěnoval dostatečně. Výchova tak zůstala hlavně na matce, která se toho ujala jako svého poslání. Jednoho dne do osady zavítal cizinec. Jednalo se inkvizitora z jihu, který zde pátral po velice nebezpečném upírovi. Místní ho odkázali k Akumikovi, který mu řekl, že nedávno jednoho upíra zabil. Poté se jal popisovat jak snadno ho vystopoval a bez problémů. Inkvizitora taky zaujal kabát vytvořený výhradně z trofejí z nadpřirozených které Akumik sám skolil. Byl ušit z kůží Selkie které napadali rybáře, kapuce byla z kůží polárních lišek - liškodlaků, vše bylo doplněno zuby upírů a drápy vlkodlaků. Tento neúprosný polární lovec inkvizitora zaujal natolik, že ho pozval do San Hillesh, centra všeho nadpřirozeného. Musel ho dlouze přemlouvat, ale Akumik nakonec kývl. Dětem bylo již 15 a dokázali se bez něho obejít, osada měla dost zásob na několik měsíců a tak kývl na tuto novou příležitost. To však nečekal jaký šok ho čeká. Po mnoha přestupech a mnoha hodinách v malých letadlech se ocitl v San Hillesh, v městě, v civilizaci. Nikdy nebyl v tak velké osadě, ani tak moc na jih.
Vypadá jako tradiční Eskimák. Kůže opálená neúprosným polárním sluncem. Hluboké vrásky z tvrdého života. Černé delší vlasy s občasnou šedinu. Šedé strniště. Měří pouze 160 cm, na jeho lidi průměr. Je hubený, ale dost osvalený.
Křesadlová puška z 19. století na černý prach kterou zdědil po otci. Těžký kabát vyrobený výhradně z částí nadpřirozených které ulovil. Magický prsten který se přenáší v jeho rodu staletí. Různé magické předměty které využívá k tvorbě smrtících nábojů do pušky.
Vlivem izolace a náboženského propojení je magie v jeho rodu vnímána a praktikována jinak. Nedělí se na černou a bílou, každá magie je dobrá, když pomůže v přežití. Jeho zaměření je kombinací kleteb a alchymie. Jelikož je v jeho podmínkách nemožné získat stříbro a jiné tradiční nástroje na boj s nadpřirozeným, vyrábí si pomocí alchymie očarované náboje do pušky. Jelikož nemá přístup ke kovům, drahým kamenům, ani magickým rostlinám, hlavním zdrojem magického materiálu jsem mrtví nadpřirození. Aby zajistil maximální účinek, každý náboj opatří ještě slabou kletbou, která bude sužovat toho koho projektil zasáhne. To jaké magické materiály i jaká kouzla užije dost záleží na situaci, takže je vlastně každý náboj unikát a mají různé účinky. Jako téměř každý mág ovládá mírnou telekinezi a základní magii ohně, což je v divočině nesmírná výhoda.
Je v podstatě negramotný. Umí pouze základní počty. Moderní technologie je pro ně úplná novinka a nevyzná se v nich. Číst neumí, jeho rodný jazyk písmo v podstatě nemá a anglicky umí akorát mluvit, nikoliv číst. Rozezná jen hodnotu bankovek a rozezná pár názvů konzerv či léčiv, ale tím to končí.
Oko stínůPrsten s ohnivým opálem, který slabě září v přítomnosti nadpřirozených bytostí (vyjma svého nositele). Čím je entita nebezpečnější, tím intenzivnější je jeho oranžové světlo.
.jpg)
Fantasy World
Fantasy World