Povaha
Samuel je člověk, který si udržuje určitý odstup, ne proto, že by byl studený, ale protože se to během let prostě naučil. Ne každému věří a nové lidi si k sobě pouští opatrně. Je spíš praktický typ — nemá rád zbytečné řeči, složité emoce nebo lidi, kteří se snaží být zajímavější, než doopravdy jsou. Umí být příjemný, ale málokdy srší energií. Jeho komunikace bývá přímočará, přesto ne nezdvořilá.
V krizových situacích se nehroutí. Umí zpomalit, nadechnout se a analyzovat věci tak, jak přicházejí. Není to superhrdina ani člověk bez strachu, jen už se ho máloco dotkne tak rychle jako dřív. Zkušenosti ho naučily, že panika nic neřeší.
Zároveň ale není bezcitný. Když vidí, že je někdo v nouzi, většinou mu pomůže — jen o tom nedělá velké řeči. Je empatický, ale ne přehnaně. Spíš to má „nastavené v pozadí“, ne jako něco, čím by se prezentoval.
Umí odhadnout, co lidé skutečně myslí, a velmi rychle pozná, když někdo přetvářkuje. Nenechá se snadno manipulovat a málokdy reaguje impulzivně. Má vlastní způsob práce, vlastní tempo a když už se rozhodne něco dotáhnout, udělá to bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat.
Minulost
Samuel Meyers, narozený 3. ledna 1970 v Houstonu. Dětství strávil mezi několika pěstounskými rodinami. Nebylo to vyloženě špatné, ale rozhodně to nebyla stabilita. Naučil se nečekat, že věci vydrží dlouho, a lidi si držel spíš od těla. Byl ten typ kluka, který se moc nebije, ale když už, tak ví proč. A taky ten, co si radši sedl do kouta a poslouchal, než aby se hádal.
Po střední se sebral a odjel do San Diega. Nepřemýšlel nad tím moc dlouho - prostě potřeboval změnu a práci. Policie byla první volba, která dávala nějaký smysl. Začal u hlídky, poznal ulici, poznal lidi a rychle mu došlo, že nic není tak jednoduché, jak se tváří v papírech.
Časem skončil na vraždách. Ne proto, že by o to bojoval, ale protože měl pověst člověka, který nekřičí, když ostatní panikaří. Detaily mu seděly, výslechy taky, a hlavně si držel čistou hlavu.
FBI si ho vytáhla po jednom případu, který se vyřešil jen díky tomu, že si všiml maličkostí, které ostatní přešli. Quantico pro něj nebylo žádné drama, spíš rutina - roky v terénu mu daly víc než všechna školení. U CID pracoval víc než deset let.
Dělal všechno od organizovaného zločinu po dlouhodobé sledování, práci s informátory a případy, kde se pravda hledala po kouskách. Někdy měsíce, někdy roky. Časem zjistil, že už vlastně ani neví, kdy naposledy měl normální víkend. A tak jednoho dne prostě podal žádost o odchod.
Po odchodu se přesunul do města San Hillesh v Kanadě, kde chtěl začít trochu jinak a hlavně klidněji. Otevřel si tam soukromou detektivní kancelář - nic velkolepého. Starší budova, malá čekárna, káva, která chutná tak, jak vypadá, a stůl, u kterého už sedělo víc příběhů, než by kdokoliv chtěl slyšet.
Ale Samuelovi to vyhovuje. Případy si bere podle sebe, tempo si určuje sám. A když mu někdo zavolá o půlnoci, protože „potřebuje pomoc“, většinou zvedne.
Vzhled
V pětapadesáti má stále pevnou, lehce štíhlou postavu, která prozrazuje roky služebního režimu. Žádné přehnané svaly, jen dobře udržované tělo, které umí fungovat, když je potřeba.
Vlasy má tmavé, prošedivělé na bocích. Vousy krátké, spíš praktické než módní. Obličej s ostrými rysy, ale unavený výraz mu dává jistý charakter — jako člověk, který se už dávno nerozhoduje impulzivně.
Oblékal se celý život jednoduše, což drží dodnes: tmavé obleky, košile bez zbytečných vzorů, kabát. Elegantní, ale ne okázalý. Jeho přítomnost působí tiše, ale přirozeně respektovaně.
Majetek
Soukromá detektivní kancelář v San Sillesh
Vapid Washington – černý, starší, ale ve velmi dobrém stavu
Legální pistole (nošená spíš ze zvyku)
Notebook, fotoaparát, diktafony, archivní materiály
Několik obleků, civilní oblečení a pár osobních věcí
Fantasy World