Edith Valdred působí sebevědomě už ve chvíli, kdy vstoupí do místnosti – ne okázale, ale s přirozenou autoritou člověka, který přesně ví, kým je. Je inteligentní, bystrá a má velmi dobře vyvinutý cit pro lidi. Nečte emoce jen proto, aby sváděla; skutečně ji fascinují lidské slabosti, touhy a rozpory. Je to succuba, která svádí hlavou dřív než tělem. Slova používá jako zbraň i pohlazení zároveň – je vtipná, lehce ironická, často si dovolí suchý sarkasmus. Ráda testuje hranice druhých, ale málokdy je překročí bez souhlasu. Má ráda kontrolu, ne chaos. Pod elegantním, moderním zevnějškem se skrývá silná vnitřní disciplína. Edith si zakládá na pořádku – ve svém životě, myšlenkách i vztazích. Neztrácí čas s lidmi, kteří nevědí, co chtějí. Pokud si někoho pustí blíž, je to proto, že v něm vidí potenciál nebo hloubku. Zároveň v sobě nese jemnou melancholii. Jako bytost, která žije dlouho a živí se cizími touhami, má chvíle, kdy si klade otázku, zda ještě dokáže chtít něco skutečně vlastního. Tyto myšlenky však málokdy dává najevo – navenek působí vyrovnaně, elegantně a chladně přitažlivě. Je loajální těm, kteří si její důvěru zaslouží, a nebezpečná pro ty, kteří ji podcení. Edith není divoká bestie ani bezcitná svůdnice – je to sofistikovaná predátorka s vlastním morálním kompasem, která přesně ví, kdy si obout podpatky… a kdy sundat masku.
Edith Valdred přišla do Kanady už dávno, dávno předtím, než se z ní stala země skla, betonu a nekonečných dálnic. V tehdejších záznamech bys ji našel pod jinými jmény – vždy podobnými, vždy dostatečně nenápadnými. Kanada jí učarovala svou rozlehlostí a klidem, který ostře kontrastoval s hlukem pekelných dvorů, kde byla stvořena. Zde mohla existovat bez neustálého dohledu vyšších démonů i bez očekávání, že bude jen nástrojem. Usadila se postupně, stěhovala se mezi Montrealem, Torontem a později Vancouverem. Každé město jí nabídlo jiný druh energie, jiný typ lidí, jinou chuť touhy. Edith se naučila studovat moderní společnost s téměř akademickou přesností. Pracovala v prostředích, kde se střetávala ambice, stres a osamělost – v korporacích, právních firmách, technologických startupech. Ne kvůli moci, ale kvůli porozumění. Její tetování nejsou jen ozdobou; každé z nich symbolizuje jednu kapitolu její existence, slib, který si dala sama sobě. Zlaté náušnice nosí na památku jedné ženy z Quebecu, která ji kdysi prohlédla skrz naskrz a přesto ji neodsoudila. Byla to jedna z mála lidských bytostí, které Edith skutečně respektovala. Postupem času si vytvořila vlastní kodex. Neživí se bezmyšlenkovitě, nebere víc, než potřebuje, a nikdy neničí ty, kteří už jsou zlomení. Kanada se pro ni stala útočištěm – místem, kde mohla redefinovat sama sebe. Už není jen succubou plnící cizí vůli. Je bytostí, která si zvolila žít mezi lidmi, pozorovat je… a občas je jemně vést tam, kam se sami bojí podívat.
blondýnka, má vlnitý culík sahající až na pravé rameno, má tmavě modré oči, na obličeji je trochu make-upu, má štíhlou postavu s větším pasem a stehny, má tetování na rukávu, má na sobě černé kožené legíny, bílou košili s knoflíky, na levé ruce chytré hodinky, na prstech pár prstenů, zlaté náušnice a boty na vysokém podpatku.
Šedé Volvo S60, menší luxusní byt na okraji města, černá kočka jménem Nyx
Fantasy World
Fantasy World