Povaha
Wenca jednoho dne dostal vědomí a rozhodl se, že bude něčí problém. Miluje popichování, menší naschvály a nebolestné vtípky. Ale nikdo se na něj nemůže zlobit, většina lidí co ho zná mu neřekne jinak než zlatíčko. Zbytek mu říká chodící noční můra. Šílená, miloučká, upovídaná noční můra.
Vždy chodí s úsměvem na tváři, ve svých starších letech nosí po kapsách cukrovinky, které rozdává všem, kteří se s ním dají do řeči nehledě na věk, sociální status nebo co za nadpřirozenou bytost jsou.
Navzdory tomu že je věčný optimista a lidumil, není prostoduchý ani naivní. Umí rozpoznat nebezpečí když se blíží a v případě nouze i bojovat, ačkoliv v jeho pokročilém věku už není žádným velkým bojovníkem. Jeho obecná strategie je na útočníka hodit nějaký těžký předmět, zahalit se do iluze a utéct, případně odletět na jeho invalidním vozíku. Pokud se v okolí nenachází nějaká ochotná duše co by nezachránila chudáka dědouška.
Minulost
Narozen a vychován v malebném městečku na západě Kanady, Wenca od života moc neočekával. Jako malý měl sny podobné spíše smrtelníkovi než čaroději. Usadit se, založit rodinu, mít mnoho dětiček a být milován místní komunitou. Možná si pořídit psíka či kočku. Ale k jeho smůle, jak nadaný to byl čaroděj! Po svém nástupu do akademie mezi svými vrstevníky ve většině exceloval a úkoly vždy dokončil mezi prvními. I přes svou nezaujatost ohledně magie a magického světa vůbec se snažil dokončil studium jako premiant. Ačkoliv zde jeho nucený zájem skončil. Nabídnuté místo učitele odmítl a šel do světa, kde prožil většinu svého života.
Seznam jeho dobrodružství je předlouhý. Když přešel přes Arktidu do Asie potkal posledního Čínského císaře a pomáhal mu opečovávat Pekingskou botanickou zahradu, studoval s Indickými Sikhy, plavil se s norskými rybáři, psal s Járou Cimrmanem divadelní hry a vymyslel s ním první umělou inteligenci, dnes zapomenutou na půdě jakési synagogy v centru Prahy, spolu s jejím předchůdcem, golemem.
Po jeho vědeckých poznatcích se začal věnovat hudbě, během Bowieho tvoření Berlínské teorie mu podhodil několik nápadů pro instrumentály, většinou když byl lehce pod vlivem různých substancí. Nikdy nepoužil plnohodnotný hudební nástroj, většinou mlátil do radiátoru hliníkovou trubkou nebo škrábal drátěnkou o mikrofon, čímž málem přiměl majitele nahrávacího studia k šílenství.
Tvrdil, že do svých 40 let žil ve více než 50 zemích – ačkoliv nikdy nedokázal poskytnout řádný záznam o razítku v pase, jen šílené příběhy. Pravděpodobně protože ho tehdy ani neměl a přes hranice se dostal téměř vždy s pomocí magie.
Po vydání Bowieho trilogie se vydal do Španělska a následně do Afriky kde se přidal k několika archeologickým týmům, mezi jeho nejrozsáhlejší výzkumná pracoviště patří “oko Sahary” a samozřejmě pobřeží Nilu. Prý při sólo výpravách nalezl v pralesech Konga ztracená města ale nikdy nebyl schopen do nich dovést jiné vědce či veřejnost nebo řekl že v nich stále žijí jejich doposud moderním světem nedotčení obyvatelé a nepřejí si společnost. Mezi jeho největší objevy patří kostěné píšťalky z Ethiopie a Lothagam Northské monolity, kterým nesprávně přirčil funkci kalendáře.
Okolo roku 1990 se vrátil do Severní Ameriky, kde pár let pokračoval ve svém hudebním šílenství. V ulicích měst vyhrával své pištivé a uši rvoucí tóny hrané na valchu, upravené dudy aby místo píšťal měly trumpety a jakousi proto elektrickou aparaturu. Prý inspiroval svými apokalyptickými tóny založení Godspeed You! You Black Emperor. Trvá na tom že chvíli hrál s kapelou Slayer ale nikdo mu to nevěří.
Někdy na přelomu milénia se vypravil do jižní Ameriky, kde žil skoro celý rok s domorodým kmenem na břehu Amazonky. Téměř zemřel na malárii, ale trval na tom, že horečka mu způsobila vize, v nichž v kánoi debatoval o filozofii se starým přítelem Járou Cimrmanem jenž ho přiletěl navštívit.
V roce 2006 se vydal zpět do San Hillesh, v roce 2008 se do něj dostal. Během jeho pobytu v Jižní Americe si poranil páteř a malárie mu nepomohla. Po jeho návratu do rodného města, kterému předcházela bolestivá cesta o berlích plná stopování pochybných vozidel a občas i žebrání na ulici, byl upoután na vozík. Z počátku se ho ujali vzdálení příbuzní, se kterými udržoval během cest sporadickou komunikaci, do té doby než se jim podařilo otevřít fond který mu zanechali jeho již zesnulí rodiče a pomohli mu se nastěhovat do jejich starého domu. Též se touto dobou vrátil k dennímu užívání magie. Sem tam vypomáhá na akademii a učí jakéhokoliv neblahého studenta jenž je schopný s nepříčetným mágem držet myšlenku. A že by ho odkázání na vozíček moc omezovalo? Nikoliv. Stále zvládne v krátkých intervalech chodit a když se potřebuje někam dostat… Použije telekinezi. Zahalí se iluzí a vyzvedne svoje kolečkové křeslo a vznese se kousek nad zem či až do oblak. Občas mu iluze trochu pokulhává (jistě ne schválně) a tak obyvatelé na zlomek sekundy uvidí létajícího vozíčkáře. A sem tam mu upadne nějaký předmět či živočich.
Ačkoliv se mu nevyplnilo přání velké rodiny ve velkém domě a poklidného života, je rád co zvládl za svůj život. A asi by ten poklidný život ani nebyl pro něj, plus kdo ví jaký by byl život bez jeho influence po celém světě. A třeba se mu ještě přání mnoha dětí vyplní, pár žen po svých toulkách světem okouzlil. Ale prozatím si vystačí se vzdálenou rodinou a nově adoptovaným vlkodavem Bertíkem.
Majetek
Starý dům v Minew, invalidní vozík, Vlkodav Bert
https://m.media-amazon.com/images/I/71A196+jdwL._AC_UF1000,1000_QL80_.jpg
Fantasy World