Povaha
Je vášnivý a charismatický muž, který přitahuje lidi svou přirozenou energií a magnetismem, aniž by se o to musel snažit. Přestože na první pohled může působit silně a sebevědomě, má překvapivě měkké srdce. K lidem, na kterých mu záleží, je starostlivý, jemný a neodolatelně vřelý. Je ochranitelský a hluboce loajální, vždy připravený postavit se mezi nebezpečí a ty, které miluje. Je temperamentní, ale v tom nejlepším smyslu. Má jiskru, vášeň, spontánnost a umí život prožívat naplno. Je přirozeně talentovaný, ale zároveň tvrdohlavý a impulzivní, což ho často žene vpřed dřív, než stihne přemýšlet. Umí být žárlivý, ne toxicky, ale proto, že miluje intenzivně a hluboce. Má skvělý smysl pro humor a je přirozeně vřelý, fyzicky přítulný a lidský. Dotek je pro něj způsob, jak vyjadřuje náklonnost. Je hrdý a někdy bere věci až moc osobně, protože mu na všem skutečně záleží. Bývá ale často přetížený, protože toho dává až příliš, někdy na vlastní úkor. Je fyzicky expresivní, emoce se mu často promítají do gest, pohybů i tónu hlasu. Když jde o vztahy, je citlivý pod povrchem a snadno se ho dotkne neupřímnost nebo odmítnutí. Pokud někdo flirtuje s jeho dívkou, okamžitě vyjede, ne z nejistoty, ale z čistého ochranitelského pudu. Protože si váží svého vztahu a nenechá nikoho překročit hranice. Někdy působí jako typický latino mačo, ale tím nejlepším způsobem a typem: hrdý, vášnivý, oddaný a věrný. Je starostlivý a nechamtivý, nepotřebuje nic brát pro sebe. Je haptic typ, který dotekem říká všechno, co slovy často ani nejde. Objímá, hladí, přivine si tě k sobě, protože právě přes blízkost dává najevo, jak moc mu na tobě záleží. Dává víc než dostává a má obrovské srdce. Někdy až příliš.
Minulost
Santiago se narodil do bohaté a respektované rodiny kočkodlaků, která po generace vlastnila rozsáhlou haciendu. Jejich jméno bylo v kraji známé – především díky pěstování agáve a výrobě kvalitního destilátu, který byl symbolem tradice, trpělivosti a poctivé práce. Nebylo to okázalé bohatství, ale takové, které vycházelo ze země, potu a generací před nimi. Kromě agáve se na pozemcích pěstovala i kukuřice, chilli a citrusy, spíš jako doplněk než hlavní zdroj obživy. Haciendu obklopovala pole, sady a pastviny, o které se rodina starala po celý rok. Rodina si zakládala na jménu, půdě a pevných rodinných vazbách. Byli přísní, ale spravedliví. Od malička Santiaga vedli k odpovědnosti, disciplíně a k tomu, že nic v životě nepřijde zadarmo. Přesto nebyl vychováván v chladu nebo bez citu. Naopak – vyrůstal obklopený rodinou, hlukem práce, smíchem i hádkami, které k takovému životu patřily. Už jako dítě byl živý, temperamentní a citově otevřený. Všechno prožíval naplno a nikdy nebyl typem, který by své emoce skrýval. Většinu času trávil venku. Pobíhal po pozemcích, lezl po kamenech, spal pod širým nebem a celé dny byl vystaven slunci. Bylo pro něj přirozené. Nikdy nepřemýšlel nad tím, žeby něco bylo jinak. Slunce ho nevyčerpávalo, naopak. Cítil se pod jeho paprsky silnější a vytrvalejší, aniž by kdy řešil proč. Bral to jako samozřejmou součást svého světa. Od chvíle, kdy byl dost velký na to, aby unesl nářadí, pomáhal na haciendě. Znal vůni hlíny po dešti, pálivé aroma chilli i sladkou hořkost agáve zahřívající se na slunci. Práce byla jeho každodenní realitou a nikdy ji nebral jako trest. Byla to součást něj samotného. Často si při ní zpíval – tiše, jen pro sebe, nebo nahlas, když byl sám. U ohně, při rodinných oslavách nebo večer po dlouhém dni. Zpěv pro něj nebyl snem ani ambicí. Byl přirozený jako dech. Něco, co prostě vycházelo zevnitř. Velkou roli v jeho životě hrála i jeho sestra. Byla průbojnější, extrovertnější a odjakživa ho hecovala – do práce, do odvahy, do věcí, které by ho samotného možná ani nenapadly. Často ho popichovala, smála se mu, ale zároveň ho bránila a stála při něm. Jejich vztah byl plný jisker, ale i silného pouta. První zvláštní věci si Santiago začal všímat už jako dítě. Když byl dlouho na slunci, měl v sobě přebytek energie, který neuměl pojmenovat. Jeho tělo bylo horké, jako by v sobě držel nahromaděné teplo. Lidem kolem něj někdy bývalo vedro, i když jemu samotnému bylo příjemně. Vydržel víc než ostatní. Pracoval déle, běhal rychleji, unavil se později. Cítil se pod jeho paprsky živější, silnější, bdělejší. Tyhle pocity ale nebyly trvalé ani pravidelné. Pokud byl několik dní zavřený doma nebo venku panovalo špatné počasí, nic zvláštního se nedělo. Energie, kterou v sobě měl, zůstávala uložená a jeho tělo fungovalo naprosto normálně. Jen se energie nabíjela pomalu. Slunce pro něj nebylo nutností, ale zdrojem. Nabíjelo ho, zesilovalo, nikoliv udržovalo při životě. V noci nebo v úplné tmě se energie nenabíjela vůbec, ale ani se neztrácela. Zůstávala v něm uložená, připravená k použití, dokud ji sám nevyčerpal. Teprve později to pochopil, že skutečná daň přichází až ve chvíli, kdy energii aktivně používá. Po zhruba 24 hodinách bez sluneční energie a bez rezerv už nebyl schopen využívat své schopnosti naplno a musel se šetřit. Časem se postupně učil jak ovládat své schopnosti, a jak se nevyčerpat úplně. Bez slunce mohl fungovat – jen ne naplno. První přeměna přišla dřív, než by čekal. Bylo mu kolem 8 let. Rodina věděla, že ten okamžik přijde. Dřív či později. Santiago o tom slyšel od malička. Věděl, že je to součást toho, kým je. Přesto ho ten pocit zaskočil. Proměnil se v mohutného lva. Nebyl v tom sám. Rodina byla nablízku, připravená zasáhnout, ale nedělala víc, než bylo nutné. Dali mu prostor. Důvěru. Učili ho, že přeměna není ztráta kontroly, ale něco, co se dá pochopit a zvládnout. Časem se učil svou proměnu ovládat, a vše s tím spojené. S přibývajícími lety se Santiago měnil nenápadně. Ne skokem, ale soustavně. Tělo si zvykalo na zátěž, svaly se formovaly prací a pohybem, který byl přirozenou součástí každého dne. Slunce zůstávalo stálou kulisou jeho života. Ne jako něco, co by vyhledával vědomě, ale jako přítomnost, která ho provázela, ať chtěl nebo ne. Energie, kterou v sobě cítil, nebyla vždy stejná. Někdy byla sotva postřehnutelná, jindy výraznější. Většinou se hlásila až ve chvílích klidu, kdy nebylo co odvádět pozornost. Tehdy si uvědomoval, že v něm něco zůstává. Něco, co se nehýbe, dokud to sám neprobudí. Postupně se naučil rozlišovat, kdy má rezervy a kdy už pracuje „na doraz“. Nebylo to poznání z jednoho dne. Spíš sled drobných zkušeností. Delší únava po náročném období. Potřeba zpomalit. Přestat tlačit. Když několik dní po sobě nebyl na slunci, nic zásadního se neměnilo. Jen cítil, že jeho výdrž je jiná. Méně pružná. Energie zůstávala uložená, ale nepřibývala. Slunce pro něj nebylo nutností. Neudržovalo ho při životě. Jen ho posilovalo. Rozdíl si uvědomil až ve chvíli, kdy ho neměl dost. Teprve tehdy pochopil, že to, co v sobě nosí, má své tempo. A své hranice. Na haciendě byl vnímán jako někdo, kdo vydrží víc, než je běžné. Kdo se neunaví snadno. Nikdo to nepojmenovával. Nikdo to nerozebíral. Patřil k místu stejně samozřejmě jako pole, kameny a slunce nad nimi. Teprve časem si Santiago začal skládat jednotlivé střípky dohromady. Ne proto, že by hledal odpovědi. Ale proto, že si uvědomil, že některé věci se u něj opakují příliš přesně. Příliš konzistentně. A že dokud je nepochopí, nebude schopen rozhodnout, kdy energii využít — a kdy ji nechat být. Puberta u něj nepřišla nijak dramaticky. Neprovázely ji výkyvy ani ztráta kontroly. Až na nov. Spíš šlo o pozvolné zesílení všeho, co už v sobě měl. Tělo sílilo, výdrž rostla a přeměny se stávaly jistějšími. Práce na haciendě zůstávala jeho přirozeným rytmem a slunce stabilní součástí každého dne. Učil se rozpoznávat své limity a pracovat s energií tak, aby ji zbytečně neplýtval. Neřešil to slovně ani teoreticky. Bral to jako fakt. Rodina změny vnímala, ale nepřikládala jim váhu. Vztah se sestrou zůstal stejný – plný popichování, soutěživosti a pevného pouta, které nebylo potřeba pojmenovávat. S přibývajícím věkem bylo čím dál jasnější, že se od něj očekává víc než jen fyzická práce. Rodina ho vedla k tomu, aby jednou haciendu nepřevzal jen silou rukou, ale i rozumem. Nastoupil proto ke studiu zemědělství – agronomie, chovu dobytka a správy půdy – doplněného o management. Studoval poctivě, svědomitě, s respektem k tomu, co mu bylo předáno. Rozuměl tomu, co se učí, a dokázal v tom obstát. Přesto měl často pocit, že se pohybuje v prostoru, který mu není úplně vlastní. Jako by plnil roli, která mu byla určena, ale ne zcela vybraná. Když měl kolem 18 let, prožil svůj první vážnější vztah. Dívku znal od dětství, vyrůstala na sousední části pozemků a svět haciendy byl pro ni stejně samozřejmý jako pro něj. Časem se ale ukázalo, že každý z nich míří jinam. Santiago cítil odpovědnost k rodině a místu, které ho formovalo. Ona chtěla odejít, zkusit jiný život, jiný rytmus. Nešlo o hádky ani zradu. Spíš o tiché pochopení, že některé cesty se rozcházejí, i když k sobě lidé mají blízko. Zpěv zůstával jen součástí jeho každodennosti. Stále si pobrukoval při práci, u ohně nebo během rodinných setkání. Nikdy ho nenapadlo přemýšlet o něm jako o něčem víc. Byl to způsob, jak uvolnit napětí, jak nechat věci plynout. Nic, co by mělo ambice. Když mu bylo 21 let, měl druhý vážný vztah. Zlom přišel nečekaně a bez přípravy. Jednoho večera ho sestra přemluvila, aby šel s ní a přáteli do baru. Atmosféra byla uvolněná, hlučná, bez velkých očekávání. Když ho vyhecovala ke karaoke, souhlasil spíš z recese než z ambice. Zazpíval. Tak, jak byl zvyklý. Bez snahy zapůsobit, bez přetvářky. Sestra ho u toho natočila. O zbytek se postarala sama. Bez jeho vědomí ho přihlásila do talentové soutěže La Voz México. O několik dní později mu přišla oficiální pozvánka do soutěže. Dlouho na ni jen zíral. Nechápal, jak se něco takového mohlo stát. Měl pocit, že si někdo spletl jméno, že jde o omyl, nebo špatný vtip. Byl v šoku. Nemohl tomu uvěřit. Myšlenka, že by měl stát na pódiu před porotou a kamerami, mu připadala cizí a neskutečná. Jeho babička od dětství ráda poslouchala jak zpíval. Sedávala opodál, tiše, s úsměvem, a nikdy ho netlačila k tomu, aby byl „něčím víc“. Jen ho podporovala. Když jí o pozvánce řekl, nepřemlouvala ho. Jen mu klidně řekla, že by měl jít. Ne proto, aby vyhrál. Ale proto, aby si jednou nemusel klást otázku, co by se stalo, kdyby to nezkusil. Nakonec souhlasil. Chtěl si dokázat že na to má. Za zkoušku přece nic nedá. Kdyby to vyšlo a on by se dostal daleko, co by se stalo kdyby to nezkusil? Nechtěl toho případně jednou litovat. I proto se rozhodl tam jít. Další důvod byl kvůli jeho babičce, aby byla na něj hrdá. Soutěž ho vtáhla rychleji, než čekal. Poprvé se setkal s profesionálním vedením – hlasovým koučinkem, technikou, prací s dechem. Učil se poslouchat vlastní hlas jinak než dřív. Nečekal, že projde tak daleko. O to méně, že si získá publikum. Dostával se koly, postupoval až do semifinále. Nevyhrál. Ale odešel s něčím cennějším než titulem. Během soutěže se rozpadl jeho druhý vážnější vztah. Partnerka těžce nesla pozornost, kterou Santiago přitahoval. Její nejistota postupně přerostla v tlak, žárlivost a strach ze ztráty. Santiago se snažil vztah udržet, byl upřímný a loajální. Nikdy ji nepodvedl. Přesto to nestačilo. Rozdílné tempo, vytížení a světla reflektorů vytvořily vzdálenost, kterou už nebylo možné překlenout. Rozchod ho zasáhl víc, než dával najevo. Bolelo to, ale soutěž mu nedovolila se u toho zastavit. Veškerou pozornost musel soustředit jinam, i když některé věci v něm zůstaly neuzavřené. Po skončení soutěže začaly přicházet nabídky. Menší koncerty, spolupráce, reklamy. A nakonec i možnost nahrát první album. Nabídka, která by ho dřív ani nenapadla. Tentokrát přišla z Kanady. Rozhodnutí nebylo jednoduché. Znamenalo odjet z místa, kde měl kořeny. Ale neznamenalo je zpřetrhat. Rodina ho podpořila. Sestra ho v tom nenechala pochybovat ani na chvíli. A Santiago pochopil, že odjet neznamená utéct. Jen udělat krok jinam. Do Kanady odjel s vědomím, že nic nenechává za sebou navždy. Jen si dovoluje zjistit, kým je mimo půdu, která ho vychovala. V současnosti žije v Kanadě v San Hillesh, kde si pořídil dům na okraji města a postupně si tam buduje vlastní zázemí. Soustředí se na hudbu a na další směr svého života. Není uzavřený vztahům ani lidem. Pokud by s někým měl být, chce, aby ho ten člověk bral takového, jaký je – ne kvůli jménu, pozornosti, penězům nebo slávě, ale kvůli němu samotnému.
Magie
Absorpce a přeměna sluneční energie
Dokáže absorbovat sluneční záření a přeměnit ho na energii. Funguje jako živá solární baterie, která se nabíjí rychleji na přímém slunci, pomalu za šera, za tmy vůbec. Tahle energie slouží pouze k aktivaci jeho magianských schopností. Když vyčerpá veškerou baterii, nemůže použít schopnosti magiana a zůstává tak jen obyčejným kočkodlakem, a musí ji znovu nabít.
Dlouhodobý nedostatek sluneční energie (cca 24 h a víc) vede k výrazné únavě, snížení výdrže a celkovému oslabení, nikoliv však k přímému ohrožení života.
▼ Jak se projevují jeho schopnosti ▼
Zvýšené fyzické schopnosti: Má mírně zvýšené smysly, sílu a výdrž oproti běžnému kočkodlakovi. V klidovém stavu jsou tyto schopnosti pasivní a nevyčerpávají energii. Při vědomém posílení nebo v boji však spotřebovávají sluneční energii.
To znamená, že když leží, spí, chodí nebo mluví, má lehce lepší smysly, výdrž i sílu bez běžný kočkodlak a nečerpá to energii. Když zvedne člověka, normální úder, běžná fyzická hranice, co by zvládl i běžný kočkodlak, tak nebere energii. Energii to spotřebuje ve chvíli, když použije fyzické schopnosti nad možnosti běžného kočkodlaka.
Zvýšení teploty okolí: Dokáže zvýšit teplotu vzduchu v bezprostředním okolí (cca do 2 metrů), případně krátkodobě ohřát malou místnost. Projevuje se jako intenzivní pocit horka, nikoliv otevřený oheň. Čím déle efekt udržuje, tím rychleji se vyčerpává energie.
Tepelná vlna: Krátkodobý výboj nahromaděné tepelné energie, který prudce zvýší teplotu v malém prostoru nebo směrem k cíli. Je to jako když tě ofoukne prudký zář. Může zapálit snadno hořlavé materiály (např. alkohol, papír), ale nezpůsobuje vážná zranění živým bytostem. Použití výrazně vybíjí energii.
Sluneční tlaková vlna: Krátký výboj energie, který se projeví jako tlaková vlna vzduchu. Nemá destruktivní účinek, ale dokáže protivníka odstrčit, vyvést z rovnováhy nebo přerušit jeho akci. Je to jako neviditelný tlak nebo ráz vzduchu. Použití výrazně vybíjí energii.
Oslňující záblesk: Uvolněním nahromaděné energie vytvoří intenzivní, oslňující světelný záblesk připomínající silný fotografický blesk. Slouží k dezorientaci a krátkodobému oslepnutí, nikoliv k trvalému poškození zraku.
Zapalování hořlavých materiálů: Pomocí nahromaděného tepla dokáže zapálit snadno hořlavé látky (např. alkohol, papír), pokud mají fyzický zdroj. Nedokáže vytvořit plamen z ničeho. Při zapálení je krátkodobě odolnější vůči teplu a plameni, nikoliv však zcela imunní. Dlouhodobý kontakt s ohněm nebo extrémní teplotou ho může zranit.
Dodatek
- Je heterosexuál
- Jeho koníčky jsou zpěv, tanec, kytara..
- Má rád tequilu, kávu, mezcal, malibu (alkohol), piña coladu, michelada, mezcalita, horchata nápoj, agua de jamaica, carne asada & street tacos, tacos al asada, tacos al pastor, quesadilla s pikantní salsou, polévku pozole, birria, fajitas (v tortille s trochou omáčky), guacamole, elotes, churros s čokoládou, olivy, ananas, mango, hudbu (reggaeton, atd), fotbal, východy a západy slunce, horké kakao, javorové sušenky.. opravdu pálivé jídlo (jalapeños, chipotle, habanero salsa, mango habanero dressing, pikantní ktevety).. omáčky jako salsa verde, salsa roja nebo chipotle.. jarritos limonádu (mango, lime, guava).. tanec jako salsa, bachata nebo flamenco.. když je někdo odvážný a říká věci na rovinu.. rád svádí a provokuje.. miluje doteky a fyzickou blízkost
- Nemá rád chladné a odtažité lidi, lži a skrývání (třeba když mu někdo lže do očí).. když ho někdo porovnává s jinými chlapy.. když někdo ignoruje jeho city nebo ho odbude.. když někdo flirtuje s jeho holkou.. když si někdo hraje na frajera před ženami
- Mezi jeho slabiny patří sklony k žárlivosti a to vášnivé, a prudkým emocím.. že nerad prohrává a nerad se vzdává svého názoru (nerad ustupuje), kvůli své hrdosti.. Bere věci osobně, bývá impulzivní, hlavně když chrání druhé.. když miluje nebo chrání druhé, často se přetáhne - dává ze sebe víc, než je zdravé, někdy až na vlastní úkor
- Jeho rodný jazyk je španělština a umí i anglicky
- Umí zpívat
- Umí hrát na kytaru
- Znamením zvěrokruhu je lev
Profil na echo @santiago
Fantasy World