Povaha
Octavia je žena, která si během staletí vybudovala pevnou kontrolu nad sebou i nad světem kolem. Působí sebejistě, elegantně a téměř nedotknutelně. Jen málokdy dává najevo skutečné emoce, a ještě méně lidí se může pochlubit tím, že ji někdy viděli ztratit klid. Její slova bývají promyšlená, její rozhodnutí chladná a její trpělivost téměř nekonečná. Nejedná impulzivně. Raději několik kroků dopředu promýšlí každý možný scénář, než aby ponechala něco náhodě.
Je zvyklá získat to, co chce. Překážky nevnímá jako důvod k zastavení, ale jako problém, který je třeba vyřešit. Dokáže být okouzlující, zdvořilá a přívětivá, pokud jí to přinese výhodu, stejně jako umí být chladná a nekompromisní, pokud si to situace žádá. Ostatní často podceňují, jak nebezpečná skutečně je, protože jen zřídka sahá k otevřené agresi. Mnohem raději využívá svou inteligenci, schopnost číst druhé a jemnou manipulaci.
Octavia velmi dobře rozpoznává slabiny ostatních. Dokáže odhadnout jejich obavy, touhy i motivace a podle potřeby s nimi pracovat. Přestože se může zdát vypočítavá, není krutá bezdůvodně. Neubližuje pro zábavu ani pro potěšení. Každý její krok má svůj účel a každý čin svůj důvod.
Nad vše ostatní si cení kontroly. Nerada spoléhá na ostatní a jen výjimečně někomu skutečně důvěřuje. Věří, že city dokážou člověka oslepit a učinit zranitelným. Proto si kolem sebe vybudovala vysoké zdi, za které pouští jen málokoho. Na první pohled působí jako žena, která nepotřebuje nikoho kromě sebe. Ve skutečnosti se však naučila spoléhat jen sama na sebe, protože kdysi poznala, jaké následky může mít důvěra vložená do nesprávné osoby.
Před staletími dala své srdce muži, kterému věřila více než komukoliv jinému. Když mu odhalila své city a budoucnost, kterou si představovala po jeho boku, setkala se místo lásky s odmítnutím a násilím. Následky této jediné noci si nese dodnes - nejen v podobě jizev ukrytých pod oblečením, ale především v podobě přesvědčení, že už nikdy nesmí být slabá. Od té doby si slíbila, že nikdy nebude prosit, nikdy nedovolí nikomu získat nad sebou moc a nikdy jako první nepřizná své city.
Právě proto bývá v osobních vztazích složitá. Pokud si někoho pustí k tělu, stává se vůči němu překvapivě majetnickou a ochranitelskou. Jen velmi nerada přiznává, jak moc jí na druhých záleží, a často své skutečné pocity skrývá za provokacemi, ironií nebo zdánlivou lhostejností. Čím více pro ni někdo znamená, tím obtížnější je pro ni dát to najevo.
Navzdory své tvrdosti v sobě stále skrývá část ženy, kterou bývala před staletími. Jen ji pohřbila pod vrstvami opatrnosti, disciplíny a sebeovládání. Málokdo by uvěřil, že za chladným pohledem a sebejistým úsměvem se skrývá někdo, kdo se ve skutečnosti nebojí bolesti ani smrti, ale možnosti, že by znovu někomu svěřil své srdce.
Minulost
Narodila se jako Victoria Sterling do bohaté a vlivné rodiny v Evropě. Byla jako druhá dcera matky Tayi Sterling a otce Sebastiana Sterling. Od útlého věku byla vedena k disciplíně, důstojnosti a reprezentaci rodinného jména. Nemohla si dovolit selhání. Victoria byla dost inteligentní, cílevědomá a tvrdohlavá, i když teprve vyrůstala. Nerada se vzdávala a vždy si šla za svým. Byly na ni kladeny vysoké nároky, které se snažila plnit. Naučili ji, že slabost bývá trestána a city je třeba držet pod kontrolou. Musela skrývat skutečné emoce za klidnou tváří a vystupovat sebejistě i ve chvílích, kdy si jistá nebyla. Přesto nebyla chladná. Jedinou oporou, která ji v jejich světě rozuměla, byla její starší sestra Zia. Když se cítila špatně a věděla, že za rodiči nemohla.. šla právě za ní a dostala pochopení s pocitem bezpečí. Zažívala něco podobného, co Victoria, takže ta ji rozuměla nejvíc, ač.. netušila proč na ní byly kladeny vyšší nároky než na sestru. Navzdory přísné výchově stále někde uvnitř sebe věřila v lásku, rodinu a budoucnost po boku člověka, kterému by mohla důvěřovat.
Jakmile byla starší, byla vyučována doma. Měla své soukromé učitele, kteří ji rozhodně nešetřili. Od rodičů měli pokyn, aby z ní udělali tu nejlepší a nejchytřejší bezchybnou dívku. Snažila se, ale ne všechno vždy šlo. Když matku s otcem poprvé zklamala, protože dostala špatnou známku.. od matky se dočkala opovrženého pohledu a od otce.. facku, kterou si pamatovala ještě dlouho poté. Od té doby do toho dala všechno jen proto, aby se situace neopakovala. Byl to pro ni velmi nepříjemný okamžik a trest. I přesto k rodině nepociťovala nenávist - ani nic podobného.. spíše se dá říct, že k nim i měla druh respektu. Měla je pořád svým způsobem, kterým se naučila, ráda.
Jakmile už měla dostatečný věk, začala pořádně vypomáhat rodičům v jejich “byznysu“. Zia už měla partnera, měla svůj život, který kdyby ale chtěla ona, nemohla by. V tomhle moc dobře viděla dvojí metr. Jednou se ale odvážila zeptat se, proč tomu tak je. Proč sestra může mít normálnější život, ale ona ne.. dostala odpověď, že ve Victorii vidí větší potenciál. Zia je na pohled jemnější, ale Victoria vypadá, že bude silnější. Taky měli pravdu.
Takhle to nějak fungovalo do jejích skoro 28let. Již bydlela ve svém domě, ale s rodinou se stále scházela a pomáhala jim v jejich “byznysu“. Při jedné schůzce, kde Victoria měla důležitou roli, poznala tajemného muže jménem Julian Werberg. Vyzařoval auru, kterou nikdy u nikoho neviděla. Navíc.. choval se k ní jinak než ostatní. Neviděl v ní pouze krásnou ženu ani dceru významné rodiny. Díval se na ni tak, jak to neznala. Byl trpělivý, aby si získal její důvěru, což se mu nakonec podařilo. Stal se tak jednou z mála osob, před nimiž dokázala odložit svou masku. Vyčkal si, až ho pustila do života úplně a pak.. spolu trávili večery a intimnosti. Tak či tak o tomto mluvit s rodiči nemohla. Jediné osobě, které se svěřila o svých pocitech k němu, byla Zia. Ta si ji vyslechla a přála ji štěstí, které ona měla. V té době už byla v druhém očekávání. Již měla syna Eliase. Taktéž ji řekla, že je to jediný muž, se kterým by si dokázala představit budoucnost. Zamilovala se do něj a byla schopná mu svěřit své srdce. Muž.. si ale nesl obrovské tajemství, o kterém vůbec netušila. Byl upírem.
Poslední společný večer byl jiný než ostatní. Stály spolu vprostřed její ložnice. Julian byl připravený odejít, jelikož si ještě musel něco zařídit. Položila mu po polibku dlaň na tvář a svěřila se mu o citech k němu. Místo ale pozitivní reakce přišlo něco.. co si nepředstavovala v žádné noční můře. Odtáhl se od ní a odstrčil její ruku, která se jej dotýkala. „Nikdy jsem ti nesliboval vztah Victorie,“ jeho hlas najednou nebyl klidný a jemný. Změnil se. Nepoznávala ho.
„Juli, myslela jsem, že-“
„Neříkej mi už tak!!“ skočil ji do řeči zvýšeným hlasem. Udělala krok k němu, ale on do ní strčil silněji, až spadla na zem. Byla naprosto překvapená. Tohle nemohl být přeci on. Srdce ji bilo rychleji snažíc se překonat co nejvíce tento okamžik. Pomalu vstala a dlaň položila na bříško.
„Proč se tak.. ke mně chováš??.. Tohle nejsi ty..“ zeptala se tišeji. Dělala vše proto, aby vzala své emoce pod kontrolou, ale s ním to šlo.. mnohem hůře. On se na ni mračil a díval skoro opovrženě. Bylo vidět, jak nad sebou a svými emocemi ztrácel kontrolu.
„Domluva byla jasná. Jen si užívat, nic víc,“ trval si pořád na tom samým.
„Proto.. jsi nepoužíval ochranu??“ odvážila se pokračovat. On se ale zarazil, než bylo vidět, že mu přetékají nervy víc a víc. Dvěma velkými kroky k ní rychle došel a popadl ji pod krkem. Zvedl ji do vzduchu, jako by snad nevážila nic. Omezil ji přísun kyslíku, lapala po dechu. Rukami jsem snažila uvolnit ruce ze svého krku, avšak bezúspěšně.
„Co tím chceš říct?!“ pěnil a sevřel krk o něco pevněji. Pomalu odpadávala. Neměla žádnou šanci uvolnit jeho ruce.
„B-budeš.. otcem..“ dokázala velmi tiše vyslovit. Pustil ji z té výšky tvrdě na zem do sedu. Zabolelo jí to. Začala kašlat a lapat znovu po dechu, protože zase mohla dýchat. Jeho výraz byl nejen překvapený, ale zároveň.. brzy na to úplně ztratil kontrolu and sebou samým. Vrazil ji facku, až padla do lehu. Bolelo jí to, až se poprvé začala chvět viditelně strachem. Měla pocit, že tohle bude ještě gradovat, protože on se nejevil jako někdo, kdo by se hodlal uklidnit. Natož.. se omluvit, že ji ublížil.
„Tak.. těhotná jo??“ zopakoval a ruce sevřel do pěstí. Dlouho neotálel a hrubě ji kopl do břicha. Zaskučela od bolesti a cítila, jak ji slzy stékaly po tvářích. I.. tohle nepoznávala, protože si ani nepamatuje, kdy naposledy vůbec brečela. Možná.. jako menší. Ihned se chytila za břicho, které dost bolelo. Měla pocit, že zaslechla křupnutí. Možná žebro?? Nebyla si vůbec jistá. Co ale bylo horší.. strach o dítě. Nebyla schopná jediného slova. Sotva po tomto všem popadala dech a bolest se linula celým tělem. „Žádné dítě se nenarodí!!“ ta slova se do ní zabodla jako střepy do těla. Když nejhorší bolest v rámci možností lehce polevila, snažila se vstát, ale on ji nenechal. Kopnul si do ní ještě několikrát se zrychleným dechem. Poháněn agresivitou a nechutí k ní. Trpěla a on si to očividně užíval. Ležela na zemi v silných bolestech. Nejen.. fyzických, ale.. i psychických. Udeřil ji i několikrát do obličeje, vůbec ji nešetřil. Na okamžik zastavil a rozhlédl se. To.. ještě vůbec netušila, co přijde. „Nenávidím tě Victorie. Měla ses držet toho, na čem jsme se domluvily, ale ne. Tys musela neuposlechnout a jet podle sebe. Zamilovat se a ještě otěhotnět. Proto.. musíš trpět do poslední minuty tvého života,“ promlouval k ní, zatímco se přesouval ke krbu, ve kterém plápolal oheň. Veškerou vinu házel jen na ní. Nepřiznával vlastní chybu. Popadl rozžhavené polínko a dřepl si k ní. Zlomyslným úšklebkem se na ní díval. Sledoval, jak už teď trpí. Ona se snažila vrtět hlavou. Jelikož nebyla schopná slova, tak aspoň takhle chtěla dát najevo, aby to nedělal. Bez jakéhokoliv soucitu ji položil polínko na její břicho a ozval se její bolestivý výkřik. Byla to pro ni nesnesitelná bolest. Když ho odtáhl, ihned na to místo lehce přiložila levou třesoucí se ruku. Trpěla a jemu.. to bylo jedno. Jenže.. nehodlal přestat. Udělal to znovu a zasáhl ji i do jejího levého předloktí. Pak ještě několikrát ji popálil polenem na jejím boku a břichu, dokud už to nebylo pro něj dostatečně žhavé. Už pak ani nekřičela. Odpadávala, až.. vědomí ztratila. Myslela si, že jsou to její poslední chvíle.. ale.. osud tomu chtěl jinak. Probrala se se silnými bolestmi. On už byl pryč, nechal ji tam na pospas. Nejspíš ji nakopl adrenalin, neboť se pokusila pohnout. Šílené bolesti. Nenechala se ale jimi zastavit. Pohybovala se prozatím po zemi, než se dostala ke zdi a pokoušela se vstát. Rozhodla se neumřít. Ne tady, ne teď. Celá se třásla, hořela jako by měla silné teploty, umírala, ale i tak pokračovala. Spadla ještě několikrát na zem, než se dostala ze svého domu. Chtěla se dostat k rodičům, ale cesta k nim nebyla až tak krátká a síly ubývaly. Každý krok byl těžší a těžší. Padla ve čtvrtině cesty na zem, ale už se ji nedařilo vstát. Zavřela na delší chvíli oči, a to před sebou viděla něčí nohy. Jde o halucinaci nebo.. tam někdo skutečně byl?? Nevěřila ničemu. Její mysl si s ní hrála, ale on byl.. skutečný. Dřepl si k ní, zatímco se pokoušela stále dostat marně na nohy. Zvedl ji opatrně za bradu hlavu, aby se na něj podívala, než znovu odpadne.
„Víš, že umíráš..“ poznamenal k ní mužský hlas. „Vnitřně krvácíš a máš infekci,“ dodal narovinu jako by o nic nešlo. „Je jediná možnost, jak ti pomoct, ale chci slyšet tvůj souhlas. Změní ti to život. Už nebudeš taková, jaká jsi bývala. Nebudeš vést stejný život jako doposud. Budeš začínat od nuly.“ Jelikož nechtěla umřít, pokývla mírně hlavou, a to už odpadla.
Probouzela se. Bolest nebyla tak výrazná - spíš skoro žádná, dýchala skoro bez problémů, jen cítila zvláštní pohyb svalů na břichu při pomalém zvedání břicha. Ležela v nějaké malé místnosti. Rozhlédla se kolem, jakmile se ji povedlo zaostřit. Nějaký muž stál opřený o zeď s rukami založenými na hrudi. „Konečně jsi vzhůru,“ řekl tichým hlasem, než přistoupil blíže. Smysly najednou byly silnější.. bylo to pro ni nové. Zvedla se do sedu jako by se nic nestalo. Byl to snad sen?? Byla neskutečně zmatená. Těkala pohledem, než muž přistupoval blíže. „Ještě se snaž šetřit,“ přisunul si křeslo k její posteli a sedl si. „Jsi teď upírem,“ sdělil ji jako první, což ji překvapilo. Netušila, že něco takového skutečně existuje. „Kdybych tě nenašel, nepřežila bys,“ jednal s ní napřímo. „Žebra máš v pořádku, krvácení se zastavilo, ale spáleniny ti už zůstanou,“ pokračoval. Jednu ruku si přiložila na břicho.
„Co.. moje dítě??..“ váhala, protože se bála odpovědi.
„Už jak jsem tě našel, dítě jsem necítil. Muselo už být mrtvé.“ Druhou chvějící se ruku si přiložila na ústa. Tohle ji znovu dost zabolelo. Julian jejich dítě zabil. Bez lítosti. Trhaně se nadechla a hned setřela slzy, které nedokázala zastavit. Je vidno, že ji dost zlomil. Zničil ji bez soucitu. Aniž by toho litoval. „Pomohu ti přežít. Naučím tě vše, co je nutné, ale víc neočekávej. Jakmile budeš vědět vše, už se nikdy neuvidíme..“
Jak slíbil, tak učinil, ale trvalo dlouho, než přijala svou novou stránku. Několikrát uvažovala nad tím, zda má její nesmrtelnost vůbec smysl. Postupně však pochopila, že síla jí poskytuje něco, co nikdy předtím neměla - bezpečí. Ona chtěla v jedné části navštívit svou rodinu, ale upír, který se představil jako Thorian, jí to nedoporučoval. Věděl, jak to funguje. Lidé nepřijímají něco, co vybočuje. Ví, že by dotyčného začaly nenávidět, proto ji doporučil.. neukazovat se a zůstat pro ně mrtvá. Ona nad tím přemýšlela nějaký čas, než souhlasila a nechala to tak. Stála na vlastním pohřbu daleko vzadu. V černém a s kapucí na hlavě, aby nebyla poznána. Po proměně jí její zachránce pomohl přežít první období existence, naučil ji základům nového života a následně zmizel z jejího života. Tak jak slíbil na začátku.
Rozhodla se opustit Evropu už jako Octavia Holloway. Victoria pro ni zemřela v ten den onoho incidentu. Chtěla staré já nechat v Evropě a začít život jinde. Přestěhovala se do nějaké oblasti v Kanadě. Naučila se přežít sama. Začala obchodovat s informacemi. Budovala kontakty, spojenectví i dluhy. Zjistila, že informace mají často větší hodnotu než zlato. Naučila se využívat svůj vzhled, inteligenci i schopnost číst ostatní. Přestala věřit na osud. Přestala věřit lidem. Přestala věřit, že láska přináší něco jiného než bolest. Vybudovala si novou identitu založenou na síle, kontrole a nezávislosti. Vznikla žena, která nikdy neprosí, nikdy neukazuje strach, nikdy nedovolí nikomu mít nad sebou moc, nikdy jako první nepřizná své city.
Po staletích si vybudovala rozsáhlou síť kontaktů a vlivu. Nepotřebuje titul ani armádu. Její moc spočívala ve znalostech, informacích a lidech, kteří jí dluží služby. Ostatní ji respektují, obdivují nebo se jí bojí. Navenek působí klidně, sebejistě a naprosto vyrovnaně. Každopádně.. neprahne po pomstě. Ten muž pro ni zemřel dávno předtím, než sama zemřela jako Victoria. Je však posedlá jedinou myšlenkou - už nikdy nedovolit světu, aby ji kdokoliv znovu zlomil. Jizvy neukazuje. Ne, že by se za ně přímo styděla, ale nechce, aby to o ni kdokoliv věděl. Věděla, že by přicházely otázky. Nechce na ně odpovídat.
Ačkoliv.. se už nikdy neukázala v Evropě, na svou rodinu nikdy nezapomněla. Prostřednictvím třetích stran si zjišťovala informace o jednotlivých členech rodiny. Pokud bylo potřeba, nenápadně zasáhla do jejich života. Mohla anonymně pomoci s financemi, obchodem nebo jinými problémy. Nikdy však nedovolila, aby zjistili, že za tím stojí ona. Její pomoc byla vždy skrytá. Jeho členové jednoduše žili své životy a postupně umírali přirozenou smrtí. Octavia sledovala jednotlivé generace po staletí. Nakonec se dožila smrti posledního člena rodu, kterého ještě považovala za svou rodinu. Po smrti posledních členů rodiny nechala odkoupit původní sídlo rodu Sterlingů. Chtěla pouze zabránit tomu, aby bylo zničeno nebo ztratilo svou historii. Nikdo v něm trvale nebydlí, avšak jej nechává udržovat.
Usadila se ve městě San Hillesh, odkud pokračuje v tom, co dlouhá staletí dělá a v čem je výborná. Má tam menší sídlo s osobami, které tam dohlíží na to, co mají.
Fantasy World