Valer je ten typ člověka, který je spíše snílek, uzavřený ve své vlastní bublině pocitů, ze které nos moc nevystrkuje. Alespoň takto jej vidí ostatní. Snad při pohledu na něj vidí i věčného samotáře s nosem ponořeným v knihách. Každopádně zdání může ve většině případů klamat. Valer byl vždy přátelský člověk, co si rád nacházel nové známosti a každé nepřátelství jej poměrně mrzelo. Avšak jedno špatné období stačilo k tomu, aby se uzavřel do sebe a zanevřel na okolní svět. Je poměrně zamlklý, a pokud jej donutíte mluvit o jeho minulosti, bude zázrakem, pokud se rozmluví a řekne vám více, než pár slov. Není však nijak nepřátelský, a pokud uvidí někoho, kdo bude potřebovat pomoct, nabídne mu ji. Není však jasné, zda-li to dělá jen díky slušnému vychování nebo prostě jen z dobré vůle. Své pocity moc neprojevuje, i když je pravdou, že se nezapomněl usmívat. Nejvíce se pak usmívá, pokud jej něco trápí. K ženám se chová zdrženlivě a poměrně trvá, než si je vůbec pustí k tělu. Ne, že by snad byl jinak orientován. Jen se bojí toho, že by se snad mohl znovu zamilovat, a celý proces by se tak opakoval. Každopádně jej velmi rychle vytočíte, pokud před jeho očima jakkoliv ublížíte kterékoli dívce. Jinak je klidný a můžete si z něj udělat dokonce polštářek. Nesežere vás za to. Kromě všeho, moc rád tančí nebo kreslí. Dalo by se říci, že se tanec stal jeho koníčkem již v útlém věku a věnoval mu poměrně dost času, takže se nemusíte bát, že vás ztrapní, kdyby se vám jej podařilo k něčemu takovému čirou náhodou přinutit. Co se týče ublížení ostatním... nejspíše raní jen vaše city, či trošku přistřihne křidýlka příliš vznosnému egu. Toto se však týká pouze dívek. Není to tedy tak, že by byl až takový srab, co by se ze všeho raději snažil, co nejjemněji vykroutit.Spíše se snaží jakýmkoliv přímým střetům vyhýbat, ale když není zbytí... umí se poprat a je pravdou, že pak ho odtrhnout je poměrně oříšek. Navíc jeho přístup rozhodně nebude férový, i když to by si v klidném jednání opravdu nikdy nedovolil. Poctivost je tak jen jeden z jeho kladů, i když je jich samozřejmě více. Zbožňuje však volnost, takže aˇuž si vás sebevíc oblíbí a vy na něj budete tlačit, odtáhne se, uzavře do sebe a zase bude trvat nějaký čas, než se dokáže plně otevřít a být ochotný pro vás cokoliv udělat jen proto, že to on sám opravdu chce. Jak zde již nejspíše bylo zmíněno, a pokud ne, zmiňuji to teď... snaží se pomáhat lidem, kteří to potřebují. Nerad vidí utrápenou tvář, neb sám je poměrně dost citlivý na změny nálad lidí ve svém okolí. Dokáže se jim tak celou dobu vyhýbat, dokud se vše zase neurovná nebo se snaží pomoct.
Valer se narodil na podzim roku 1828 našeho letopočtu. Avšak nebyla to zrovna doba, kdy by se mohl kde kdo radovat. Dokonce i jeho matka své početí tajila a oznámila to otci teprve poté, kdy již nic nešlo vzít zpět a její bříško se začalo rýsovat. Jeho otce tím poměrně rozzuřila. Ještě téhož dne, kdy k oznámení došlo, ji vykopl na ulici, nehledě na to, jak moc ji miloval. Už takhle měl však starostí dost. Lovci mu šlapali na paty a před týdnem jej vyrazili z práce. Ani tedy nebylo divu, že tohle byla poslední kapka, která ukončila jejich společný život. Valerova matka tudíž zůstala sama na ulici, avšak mělo se na ní alespoň na pár let usmát štěstí. Vyhlédl si ji jeden z poměrně zámožných Dánů, kterého nezajímalo, jestli je těhotná, či nikoliv. Chtěl od ní jen jednu věc a tu mu mohla poskytovat, takže byl spokojený. Když se pak narodil Valer, přijal jej téměř jako vlastního. Malému dítku tedy nic nechybělo. Rostl tedy v pěkném rodinném sídle daleko ode všech, jenž by mohli jeho rodinu obtěžovat. Dokonce přijal i příjmení nevlastního otce a neb byli s matkou jediní, kdo s ním byl, přepsal na ně svůj majetek. Chlapci se dostalo nejlepších učitelů a všeho, po čem jen toužil. Inu, i přesto byl překvapivě stále skromný a požadoval po otci vždy jen to nejmenší. Valer se však raději věnoval zvířatům. Stále jej to k nim táhlo. Hlavně pak k loveckým psům, které jeho otec choval. Popravdě, nikdy se matky nezeptal na svého pravého otce. Vyrůstal v nevědomosti a tak to nejspíše mělo zůstat. Jenže tahle nevědomost z jeho strany nemohla trvat do nekonečna, takže se nakonec mladý pán domu dozvěděl pravdu. Matka mu dokonce řekla i to, čím po celou dobu je. Vždy sám věděl, že je něčím zvláštní, jenže nemohl přijít na to, co to je. Teprve teď. Však on ani nebyl člověk. Pár měsíců mu pak trvalo, než to vstřebal. Pochopil, proč má blízko k šelmám psovitým a vlastně pochopil vše, co si během svého života nedokázal vysvětlit. Přibližně rok poté, co znovu nabyl ztracené sebevědomí, si našel dívku. Plánoval s ní strávit zbytek svého života, neb do ní byl naprosto poblázněný. Ona jeho lásku vřele opětovala a on si konečně myslel, že se zase všechno vrátí do naprostého pořádku. Dokonce i matka, která předtím byla proti, neb dbala na čistotu krve, najednou nebyla proti. To vše se změnilo po jejich zasnoubení, dalo by se říci ve chvíli, kdy Valer matce oznámil, že jeho žena čeká dítě. Nikdy neviděl svou matku takhle naštvanou. Nechápal, co je špatně, takže se nakonec uzavřeli v jednom křídle, zatímco matka běsnila v druhém. S tímhle přestala teprve tehdy, když se jim narodila dcerka. Avšak, nedožila se zrovna dvakrát dlouhého věku. Zemřela v pouhých dvou letech, když ji ve stájích pokopal kůň, kterému se připletla pod nohy. Dlouho pak kladl toto neštěstí za vinu své matce. Byl tím doslova posedlý, takže na svou ženu zapomněl. Vzpomněl si až ve chvíli, kdy bylo pozdě. Utrápila se steskem. Od toho dne se spíše uzavřel do sebe. Přestal věřit všem a velmi brzy po těchto událostech se odstěhoval. Města projížděl dlouho, dokud nenarazil na to, které se celou dobu snažil najít. Již o tomto městě párkrát slyšel, ale nikdy jej nenapadlo, že by tu přeci jen mohl skončit.
Nejspíše by jsme mohli začít jeho výškou. Tímto bodem vás nijak nepřekvapí, neb je na své pohlaví velký tak akorát. Toť tedy 189 centimetrů. Na většinu dívek se tak musí dívat shora, ale nijak mu to nevadí. Jeho váha se kolísavě pohybuje kolem 76 kil. Nyní se dostáváme k jeho vlasům, které jsou tak, jako u většiny příslušníků jeho rasy, černé. Jsou ostříhány na poměrně na krátko, ale tak, aby z nich čel ještě vytvořit občasný účes. Dále se můžeme přesunout k jeho očím, které mají černou barvu, avšak nosí kontaktní čočky barvy modré. Proto se většina lidí diví, když ho potkají bez nich. Ano, nenosí je stále.
Vlastní menší domek na okraji města, který by se dal nazvat spíše chatkou. Stavba je stavěná spíše do výšky, než do šířky, takže zde můžete hledat dvě patra. Kolem domku je oplocený pozemek, po kterém se pohybuje jen potulná kočka, kterou krmí. Doma pak má malou lištičku (fenka), kterou si vzal v opravdu brzkém věku. Má pro ni zařízenou jednu celou místnost v přízemí.
Mění se na černého psa, stavbou těla připomíná ovčáka, ale je větší. Jedno oko má modré a druhé žluté.
Colin O'Donoghue
Zajímá se o tanec, přičemž k jeho dalším zájmům se v poslední době řadí také bojové sporty. Potřebuje si někde vybít vztek, který v sobě drží a to se tancováním opravdu nedá. Také se věnuje hře na různé hudební nástroje nebo prostě jen tráví čas někde venku.
Fantasy World
Fantasy World