Povaha
Zprvu se tento mladý kočkodlak zdá nerozhodný. Všechno dlouze promýšlí a je spíše zamlklý. Teprve, když získá jistotu v tom, že jej budete poslouchat, řekne pár věcí, které pochytil z toho, co jste mu právě sdělili. Svůj názor si však mnohdy nechá pro sebe. Vše v podstatě závisí především na vás. Proč by se měl bavit s někým, kdo mu není ani trochu příjemný? S takovýmto člověkem se buď nebaví nebo se s ním neváhá poštěkat, pokud je ten člověk až moc otravný. Ale na druhou stranu to není ten rýpavý typ. Člověka se v první řadě snaží pochopit. A to, jaký rozhovor s vámi povede pak závisí na tom, kam až jste schopni zajít, aby jste jej rozmluvili. Nebojte se, že po vás vystartuje. Avšak to neznamená, že by toho nebyl schopný.
Dost dobře se ovládá. Není to žádná horká hlava a věci se zprvu snaží vyřešit v klidu. No, pokud mu však nedáte jinou možnost nebo ho zaženete do kouta, zaútočí. A to doslova. Tedy, nepoužije ke své obraně pouze slova. Na druhou stranu nerad zraňuje ostatní. Pokud ho k tomu sami nedoženou. Ví moc dobře, jaké to je být odstrčený a nepochopený. Sám se s tím dost potýká. Dokonce i v tomto věku. Proto se s ostatními v rámci možností moc nebaví.
Miluje střelbu. Věnuje se jí již dlouho, i když se musel učit po nehodě, co se mu v minulosti znala, jak použít druhé oko a ani teď to není moc dobré. Také jej lákají chladné zbraně, z nichž si doma udělal sbírku a často se účastní různých akcí, kde se právě tento druh zbraní může využít.
V přítomnosti lidí jej často nezahlédnete, a když náhodou ano, většinou má nepřítomný pohled a je na něm jasně vidět, že by byl nejraději někde úplně jinde. Pokud jej však daný člověk zajímá, dokáže mu věnovat veškerou pozornost a opravdu jej vnímat, ale poslední dobou takových lidí příliš není. Spíše se ve společnosti ostatních dost nudí. Pak jen sedí a vymýšlí básně, či si v duchu navrhuje další zpracování kovu, se kterým často přichází do styku. Také se ostatním rád hrabe ve vlasech. Ne z nějakého konkrétního důvodu. Většinou u toho nějakou chvilku přemýšlí, než se svolením majitele vlasů vytvoří představený účes. Nutno podotknout, že mu své vlasy svěřujete na vlastní nebezpečí.
Jedním z jeho dalších zájmů jsou pak masáže. Ptáte se proč zrovna tohle, když nemusí lidi? No, to že většinu z nich nemusí ještě neznamená, že by nechtěl pomáhat. Navíc on sám si přitom v podstatě vyprázdní hlavu od zbytečných věcí. Také nabídne pomocnou ruku, u čehož však někdy bývá vidět krátké zaváhání. Zvláště u lidí, které nezná. Avšak když se mu člověk líbí, dokáže sebou i pohnout.
Nicméně, na dívky si též dává pozor, neb se nejednou spálil a pak toho litoval. Není však tím typem zoufalce, aby si kvůli tomu řezal žíly. Podle něj jde život dál i přesto, že jej někdo opustí. Hold ještě nepřišel na někoho, na kom by mu až tak moc záleželo.
Minulost
Bylo vlhké únorové ráno, když poprvé spatřil světlo tohoto světa. Lezavý chlad se toho dne plížil místností, kterou se nyní bezúspěšně snažila vytápět kamna. Obklopil jej tedy příval světla a neskutečný chlad. Co komu udělal, že musel být vytržen z tepla? Nyní jej studený vzduch štípal v nose, což se mu líbilo asi tak, jako všechno ostatní. Svou nespokojenost s tímto novým místem dal najevo křikem. Hah, to předtím nemohl. Snad proto, že se mohl konečně hlasově projevit nebo díky tomu, že o něj byl konečně projeven takový zájem, nepřestával. Místo toho se jeho nářek každým okamžikem stupňoval, až nejspíše dosáhl úrovně, kdy už se to nedalo překousnout a tak mu zacpali tlamku. Zjistil tedy, že dostane najíst ve chvíli, kdy začne křičet a je mu věnována pozornost. Nejspíše proto svého křiku užíval často.
Také nechápal, proč se nadělalo tolik povyku kolem toho, že pronesl své první slovo. V podstatě toho v tu chvíli nechápal hodně, ale nijak jej to netrápilo. Svou rodinu měl rád, ale oni jeho zřejmě ne. Často jej nechávali v podivném ústavu s vřískajícími vrstevníky. Netušil proč, ale brzy zjistil, že tohle nebude to pravé, co na světě hledá. Ostatní děti jej nechávali naprosto chladným. Měl by se k nim snad přidat a hrát si s nimi? To bylo vyloučeno. Ostatní děti jej totiž zajímali jen ve chvíli, kdy utíkali. Možná by se začlenil, ale díky tomu, že několik dětí dokonce pokousal právě ve chvíli, kdy utíkali, pochopil, že tohle mu není souzeno. Kousance naštěstí nikdy nebyli krvavé, o což se jeho rodiče dost zajímali. Z ústavu, kterému z neznámých důvodů říkali školka, jej díky tomuto odhlásili. Doma se mu nepokoušeli vysvětlit proč. Zjevně na vysvětlení ještě nebyl připravený.
Nakonec jej poslali do dalšího ústavu. Tentokrát to byla úplně jiná úroveň. Prý zde stráví dalších devět let. A jen díky tomu, aby mohl následně postoupit na další stupeň výchovy. S ostatními spolužáky se však nebavil. Dle jeho vysvětlení to prostě nemá zapotřebí. Jednoduše neshledával nijak potřebné to, aby se bavil s ostatními. Takže mezitím, co se jeho spolužáci o přestávkách bavili vymýšlením her, seděl sám v lavici, četl si, kreslil nebo jen přemýšlel o tom, jaký má vlastně život smysl. Mnohým věcem ještě stále nerozuměl, ale nestěžoval si. Ani neměl na co. Se svým životem byl spokojený, i když jej díky jeho chování úplně vyčlenili z kolektivu.
Po dokončení základní školy samozřejmě nastoupil na střední. Školu již nebral, jakožto ústav a poprvé za ty roky tam chodil rád. Práce se železem, vytváření uměleckých děl, jej uklidňovala. Stále zde však bylo něco, co mu rodiče zatajili. V den jeho sedmnáctých narozenin tak mělo přijít ono velké odhalení. Vytáhli jej tedy do lesa s tím, že mu ukáží něco, co mu navždy změní život. A tak se naučil proměňovat i mimo nov. Bylo pravdou, že o přeměně a o tom, čím je celou dobu netušil, i když věděl, že něco není v pořádku.
Od jeho narozenin již uběhlo několik měsíců a mladý kočkodlak se stále ještě učil novým kouskům. Život byl docela pohodový, i když je pravdou, že se pár zádrhelů objevilo. Občas se vyřešili snadno, no na některé sám nestačil. Jedné noci tak jeli s rodiči na chatu. V autě bylo nesnesitelné horko, i když byla všechna okna otevřená. Silnice byla prázdná. Tudíž se mladý kočkodlak proměnil a vystrčil hlavu z okna. Tvářil se u toho nadmíru spokojeně, jen kdyby po nějaké chvíli neucítil pálící se gumu. Chtěl se zeptat otce, zda-li neví, čím to může být, ale než stačil vyslovit svůj dotaz, ozvala se hlasitá rána, po níž otec ztratil kontrolu nad volantem a auto tak sjelo z příkré stráně. Zastavilo se teprve po několika přetočeních díky stromu, který mu stál v cestě. Když se probral a otevřel oči, neviděl nic. Kolem byla tma. Otevřel oči vůbec? Raději se tedy proměnil, aby si dopomohl rukama a ejhle. Viděl, i když s pravým okem to nebyla žádná sláva. Zjistil, že je stále ještě v autě, které naštěstí nezachvátil požár.
Uvnitř auta byl ještě otec, který však nijak nereagoval. Ať se snažil sebevíc, nedokázal jej přimět ke komunikaci. Nakonec zjistil, že nedýchá a pulz byl nulový. Mohlo mu to dojít, už podle divně vykloubeného krku, ale toho si zprvu nevšiml. Dolehla na něj úzkost, ale ještě musel najít matku. Vysápal se tedy z auta a rozhlédl se. Našel ji sedět o několik metrů dál a vypadala živá, díky čemuž se mu na jednu stranu dost ulevilo. Zavolal tedy záchranou službu, i přesto, že se mu rány již brzy po uklidnění začnou hojit, ale momentálně ani on, ani matka v klidu rozhodně nebyli a on kvůli ní nechtěl cokoliv zanedbat. Po příjezdu jednotek musel vysvětlovat, jak k tomu došlo. Nu, dostali se k závěru, že to byla náhoda a nemohlo se tak jednat o cizí zavinění. On utrpěl vážný psychický otřes, avšak v podstatě jen psychický. Matka na tom byla o poznání hůř. Bylo mu v nemocnici sděleno, že na pravé oko už nikdy neuvidí tak, jako předtím, ale to jej nijak netrápilo. Avšak od úplné ztráty zraku jej zachránila právě jeho kočičí podoba, i když.. jako kočka přišel o zrak úplně.
Za několik měsíců, v podstatě po nabytí plnoletosti se rozhodl, že se odstěhuje. Nechtěl si stále připomínat, co se stalo, což v domě bylo celkem běžné. Na minulost se proto úplně vykašlal, i když samozřejmě na matku nezapomněl a pravidelně ji navštěvuje. I když ví, že ona sama tady už moc dlouho nebude, neb se ze smrti otce nevzpamatovala. Naučil se tedy žít zcela sám, i když jinak se v podstatě nic nezměnilo. Přítomnost jiných lidí stále neřeší a zatím se tak cítí docela spokojeně. I když si už za ty dva roky co tu žije, stačil nadělat více nepřátel, než-li přátel.
Fantasy World