Povaha
Většinou ji uvidíte s širokým úsměvem na tváři a jiskřičkami v očích. Směje se hodně a často k tomu nepotřebuje ani pádný důvod. Celkově se zdržuje především mimo velké houfy lidí, občas jí ta stísněnost v lidské přítomnosti nedělá dobře, ale ani samota pro ni není z nejoblíbenějších, ačkoli je na ni zvyklá. Vypadá vždycky tak nějak nevinně-jakoby až moc. Je stále pozitivně naladěná, a to i ve chvílích, kdy se cítí naprosto příšerně. Bohužel jí úplně nejde lhát o vlastních pocitech, a tak jsou to povětšinou pouze takové chabé pokusy o jakési zatloukání sobě samé. Vzhledem k jejímu milému, a často hodně poťouchlému přístupu, si většina lidí myslí, že ji zná. Arwen totiž docela dost mluví, pokud je zrovna s lidmi (a často i sama se sebou,) tudíž se zdá, že toho o sobě navykládá hned po prvním seznámení spoustu. Jenomže ona ve skutečnosti zase tak otevřená kniha není. A kdyby byla, měla by hodně skrytých stránek. O svém životě zase tolik nemluví a raději nechává ostatní, aby se vypovídali. Když to vezmeme kolem a kolem, je vlastně celkem uzavřená svému okolí a nikoho do svého opravdu osobního života nepouští, ne nutně. Na druhou stranu jí nějak nevadí hovořit o lecčem a dokud nepřijde řeč na ni, je to v pořádku. Nejednou se může stát, že se sama zamotá do vlastních slov, ztratí se v myšlenkách. Zároveň však není ani tak hloupá, jak působí. Jistě, nikdy nevyhrávala žádné ceny a hláskování je pro ni jednou z nejtěžších věcí na světě, jelikož tak dlouho neudrží pozornost, ale z knih jakousi moudrost převzala. Samozřejmě pokud jde o každodenní život, trochu vázne. Mezilidské vztahy jsou pro ni velkou neznámou a může působit trochu neomaleně při seznamování – především kvůli tomu velkému nadšení, které většinou má, pokud se ale setkáte zrovna s nezaujatou Arwen, nic si z toho nedělejte, pravděpodobně má jen špatný den, nebo ji trochu matete a neví, jak se k vám chovat.
V zásadě má dobré srdce, vždy se snaží pomáhat kde to jde a byla by i obětovala vlastní život, kdyby to bylo potřeba. Na vlastních potřebách jí příliš nesejde, její touhy a sny nejsou podstatné, dokud neuskuteční ty, po nichž prahnou osoby v jejím okolí. Neuvěřitelně naivně věří v dobro lidstva, a že jejich srdce je nakonec zavedou správným směrem, ale nenechte se zmást, i Arwen může někoho nemít ráda. Objeví se takové osoby, ale že by někoho nenáviděla? Taková slova ona nezná, jsou pro ni příliš silná.
Minulost
Arwen se narodila v městečku Minew do rodiny tří – její batr, Aaron, byl o tři roky starší. Jejich rodiče byli zvláštní dvojka, čarodějka a vlkodlak, jejichž povahy se lišily ve všem, co bylo možné. Zatímco otec byl výbušný a tvrdohlavý, matka byla chladná, odměřená žena. Vždy měli nějaké problémy, hádali se, křičeli, sotva se shodli na večeři. Ale měli i světlé chvilky plné lásky a něhy. Bohužel, špatné momenty zastínily ty dobré a v době, kdy si Arwen sotva dokázala pamatovat jediný detail svého starého domu, přišlo k rozvodu.
Matka si vzala Arwen a Aaron zůstal s otcem. Její paměť na jejího bratra nebyla příliš dobrá, pamatovala si blonďaté vlasy, kulišácký úsměv a všelijaké katastrofální nápady, se kterými přišel už jako dítě. Když se Arwen s matkou přestěhovala, bylo jí pouze pět, a ačkoli se zprvu ptala po otci a bratrovi, rychle zapomněla, že někdo takový existuje a stala se maminčiným mazánkem.
Přestěhovaly se do městečka Marawlo nedaleko, nebylo tam příliš mnoho lidí, zato se hemžilo turisty v každou roční dobu. Její dětství poté bylo vcelku bezproblémové – alespoň tak si to myslela.
Ve svých desíti letech poprvé prošla přeměnou, to byla jedna z horších částí. Stejně jako každý další úplněk od onoho dne. Arwen tuto svou část vždy nesnášela, neměla ráda, že nad něčím neměla kontrolu, matčinu čarodějnou stranu však přijala s otevřenou náručí – něco konečně dávalo smysl.
Kolem doby, kdy prošla svou první přeměnou, se také potají spojila se svým bratrem poprvé od doby, co se jejich rodiče rozvedli. Prosila ho a prosila, aby jí pomohl, sama o přeměnách a vlkodlacích nic nevěděla, matka ji naučila čáry a máry, ale se svou vlčí stránkou neměla zkušenosti. Její bratr se jí nakonec rozhodl pomoct – a každý další úplněk strávil přeměnou po jejím boku, vysvětlil jí, jak to chodí, proč se nemůže dotknout stříbra a ona mu na oplátku pomohla s tím málem magie, kterou ji matka stihla v tak útlém věku naučit.
A tak to pokračovalo po mnoho let, samozřejmě se o tom jejich rodiče nakonec dozvěděli a příliš nadšení nebyli. Matka jí však nebránila scházet se s jejím bratrem, samotné jí její syn chyběl – ale nevěděla, jak napravit svou chybu, jak odůvodnit, že ho opustila a nechala s tyranem, jako byl jeho otec. Arwen netušila, jaký jejich otec vůbec je, sotva ho znala.
Po čase se sourozenci vídali méně a méně, nebyla si jistá proč, ale odůvodnila si to tím, že mají oba příliš mnoho práce, jí bylo zrovna šestnáct a připravovala se další rok na vysokou a on… vlastně ani netušila.
Když přišlo léto po jejích sedmnáctinách, Arwen se odstěhovala na koleje v Letthbridge a s matkou i bratrem se vídala jen zřídka, většinou při svátcích, a i tehdy jen na pár dní. Nejvíce času během svého tříletého studia strávila doma během letních prázdnin, a i tehdy byla zaneprázdněná brigádami, aby si našetřila nějaké peníze – z její matky se po rozvodu stala úspěšná žena a odložila pro svou dcerku do začátků nějaké peníze, ale i přes to Arwen chtěla mít jistotu, že se po vysoké škole dokáže postavit na vlastní nohy.
Když dokončila studium designového marketingu na Lethbridge Polytechnic, vrátila se s radostí domů a připravovala se nastoupit do práce v San Hillesh, kde byla během studia na stáži.
Jednadvacáté narozeniny přišly a tehdy se také rozhodla navštívit svého bratra i s otcem v jejich starém domě v Minew. Kdoví, zda to byla chyba nebo štěstí, jelikož vychytala zrovna moment, který se jí navždy vryl do paměti. Její bratr na zemi, tekoucí krev z nosu, roztržený ret, plný modřin – a otec, který stál nad ním připravený na další ránu.
Arwen nikdy nebyla člověk, který by převzal kontrolu nad situací, ale věděla, že stejně jako její bratr pomohl jí, když byla malá, musí teď pomoct ona jemu. A tak ho odvedla. Nechala jejich otce stát v úžasu v domě, který vypadal jako po výbuchu a vzala ho s sebou do San Hillesh, nenechávajíc žádný prostor pro námitky.
Vzhled
Má jemné, přesto výrazné rysy, které zaujmou svou kombinací křehkosti a síly. Její pleť je světlá a porcelánově hladká, často kontrastující s temně hnědými, téměř kaštanovými vlasy, které jí v měkkých vlnách splývají k ramenům. Tyto vlasy rámují její oválný obličej s jemně tvarovanými lícními kostmi a plnými rty. Její oči jsou pravděpodobně tím nejvýraznějším prvkem na jejím obličeji. Mají modrou barvu, ale často v nich můžete zahlédnout odstíny šedé nebo zelené, které mění intenzitu podle světla nebo její nálady. Působí dojmem hluboké klidnosti, avšak skrývají jakousi nevyřčenou sílu a odhodlání. Arwen má středně vysokou, štíhlou postavu s ladnými křivkami, která působí elegantně, ale i přirozeně. Svým postojem často vzbuzuje dojem klidu, ale je v ní také jakási skrytá energie, která čeká na příležitost, aby mohla naplno vytrysknout.
Profil na echo @arwen
Fantasy World