Minulost
Přesný původ Cel není přesně znám. Spekuluje se o tom, že brzy po jejím porodu její pravá matka utekla a nikdy se již nenašla. Když se dostala jako miminko do adopce, vzal si ji jeden pár vlkodlaků. Samozřejmě, že o tom nikdo z adopčních lidí nevěděl, ale jak pár viděl malou dívenku a cítil z ní pach čarodějky.. věděli, že si ji musí vzít a dát jí tu správnou péči. Pro Valerie a Vincenta byla dívenka, která dostala jméno Celestine Coldwell, jako poklad. Svatý grál. Byla prostě v jejích očích vyvolená. Oni sami totiž.. nemohou mít děti. Chtěli tak dívence dát tu nejlepší péči a vynahradit ji to, o co ji připravili její praví rodiče. Dávali ji od mala pocit, že je jejich, a že i když není vlčice, patří k nim do rodiny i samotné smečky. Vyrůstala v době nedaleko lesa, kde byl příjemný klid. Jakmile už dokázala chodit, byla veselou dívenkou, co ráda běhala neustále ven. Byla však opatrná, aby nechodila daleko nebo nechodila na cestu. To jí všechno Valerie vysvětlila. Je milovnicí přírody, což je na první pohled očividné.
Nastal čas chození do školy. Rodiče jí navrhli, že by bylo nejlepší, kdyby zůstala doma, že by měla svého učitele, ale ona chtěla poznat vrstevníky. Zprvu to bylo v pořádku, ale pak se stávaly divné věci. V hlavě si něco myslela, když se někomu dívala do očí a on.. to udělal. Ano, rodiče jí říkali, že je.. odlišná od ostatních, ale tohle přeci nečekala. Stávalo se to samo, nekontrolovala to. Bylo to navíc náhodné, nikomu nechtěla ublížit. Tohle nekontrolované.. jednání jí ale jako menší děsilo. Jelikož s rodinou měla dost otevřený, blízký vztah, že se jim svěřila. To jí řekli, že je to tím, že je čarodějkou. Zbytek pravdy jí chtěli sdělit postupně - časem. Bylo by toho na ní moc. Díky tomu se radši stranila, byla velmi citlivá, a pak radši i nakonec souhlasila s tím, že bude lepší se učit doma. Neodpustila by si, kdyby se kvůli ní někomu něco stalo.
Všechno plynulo, Cel rostla. Měla jednoho učitele na školní učení, ale druhého na.. magii. Chtěla se v tom rozvíjet, aby jí magie neděsila a neublížila druhým vědomě. Ona taková přeci není. Oboje jí šlo moc dobře. Psychická magie byla něco, co ji pak i fascinovalo. Sama se utvrdila v tom, že jí ale bude používat jen v případě nutné potřeby, samovolně druhým ubližovat nechce. To prostě není v její povaze.
No.. jedna věc se vyřešila, ale co ta další?? Věděla o tom, že ostatní jsou vlci, ale bylo jí záhadou.. proč ona stále nezažila proměnu?? Dělalo jí to starosti, cítila se, že nezapadá.. že je jiná. Nabírala odvahu se na to rodičů zeptat. Jim ještě přišlo, že je dost brzy na to.. bylo ji sotva 15 let. Poprosila je, aby k ní byli upřímní, že se zlobit nebude, jen nechtěla žádné tajnosti. Trápilo to nejen jí, ale i rodinu se smečkou, která.. taktéž musela mlžit. Tak.. Cel řekli s jemností i opatrností pravdu. Ano, překvapilo jí to, ani na okamžik nedoufala, že je adoptovaná, nepochybovala o nich jako o rodičích ani na sekundu. Jakmile znala pravdu o adopci a tím pádem není ani vlk, potřebovala nějaký čas na vstřebání nových informací. To ale neměnilo nic na tom, že rodiče milovala pořád stejně - či možná více. Říkala si, že rodina není jen o tom zplození, ale především o výchově. Dlouho přemýšlela, co bude dál, než došla k jasnému rozhodnutí. Sdělila rodičům, že chce být jako oni, čímž by se stala hybridem. Oni ale na ní nechtěli tlačit, řekli jí, že pokud si to do svých 18tin nerozmyslí, tak ji přemění. Taktéž ji vysvětlili, jak to bude, že to bude bolestivé, ale.. ona slíbila, že si to nechá projít více hlavou.
Trpělivě vyčkávala do svých 18tin. Část jí měla obavy, mohlo se klidně i něco zkomplikovat - tak je to se vším.. ale druhá část se těšila na své nové já. Ani po letech si to prostě nerozmyslela. Už si to přála, chtěla někam patřit - a to úplně. No a tak se i stalo. Bylo pozdě večer a ona dostala na výběr, jak by si přála být přeměněná. Jestli kousnutím nebo ze slin. Radši si vybrala druhou možnost. K tomu ale byla potřeba otevřena rána. Vzala nůž a udělala si sama trochu hlubší ránu na pravé dlani. Jakmile byla připravená, nechala se jedním ze smečky olíznout. Chtěli to celé udělat pár dní před úplňkem, aby k její první přeměně došlo co nejdříve. Tak, aby měla čas se na silné intenzivní bolesti připravit. Na vše dohlížela její rodina, která ji dost podporovala a byla tu pro ni. Tak či tak věřila, že vše dopadne dobře, že to zvládne. Den D se rychle blížil, až.. přišel. Nastal úplněk a došlo k její bolestivé přeměně. Bylo to divoké, co si budeme nalhávat, ale Cel to zvládla. Patřila do smečky. A ačkoliv není čistokrevným členem, byla tak brána ostatními. Toho si neskutečně vážila a byla moc šťastná. Cítila se.. plně přijatě. Již nevyčnívala.
Čas plynul, ona se sžívala se svým novým já a v jejím životě se objevil jeden mladík. Draven. Byl taktéž vlkodlakem. Jejich rodiny se seznámily a Draven viděl v Celestine dívku, kterou chtěl. Ne, že by miloval jako miloval.. chtěl ji. Tím pádem padlo na stůl, že by se mohli spojit, když by se dal Draven dohromady s Cel. Vincent Valerie, ani zbytek smečky neměli ani tušení, o co jim jde doopravdy. Celestine byla z toho všeho celkem nejistá, na tohle nebyla přeci jen zvyklá.. jako seznamování a randění, ale rozhodla se tomu dát šanci. Datum sňatku prozatím nepadl, takže nebylo na ní nijak tlačeno. Toho si vážila. Trávila s ním čas v jiném městě, kde bydlel on, ale byli i u nich. Na střídačku. Zprvu se to celé jevilo pěkně. Draven byl gentleman, choval se hezky, ale.. to nebylo věčné. Zprvu začal postupný psychický teror, než došlo k první ráně. Byl to pro ní šok. Dával ji prostě slovně najevo, že je to vlastně.. její chyba. Dával ji taky dost najevo, aby mlčela, bála se ho, ale byla nucena před její rodinou dělat, že je všechno v pořádku.. jinak?? Jinak to bude akorát horší. Před očima druhých mílius, ale za zavřenými dveřmi zrůda. Čemu se ale bránila bylo styku. Nechtěla to, ač věděla, co může následovat, ale.. bez lásky prostě nechtěla, jenže.. byla přinucena. Poznamenalo jí to. Plakala a doufala v zázrak.. osvobození.. Ano, mohla použít magii, aby něco zmohla, ale ona a někomu dobrovolně někomu ublížit?? I přes to, že by to bylo opodstatněné?? Taková Cel nebyla. Když se nedlouho po onom incidentu objevila i s Dravenem u jejích rodičů, všimli si, že se něco stalo. Byla jiná než doposud. Při jedné večeři se vyptávali, co se děje a Cel se chtěla přiznat, ale Draven ji pod stolem nepříjemně zmáčkl stehno, aby si uvědomila, že má držet pusu. Vnitřně ho to celé vytáčelo, proto se “slušně“ omluvil, že si s ní potřebuje promluvit. Svému otci tehdy dala v pohledu vědět strach. To už věděl, že se něco 100% děje. Draven ji chytil pevně za ruku a vedl ji nahoru do jejího pokoje. Nemohl mluvit nahlas, protože ho mohli slyšet. Jak po celou dobu v sobě dusil vztek na ní, tak mu.. ujela ruka.. nejednou. Byl v ráži, že si nevšiml jejího otce, co to viděl a hned vstoupil do pokoje. Jeho dcera klečela, chvěla se a rukami si bránila hlavu. On byl přistižen a Vincent naštvaný. To je možná slabé slovo. Nazval ho hajzlem a nařídil mu, aby vypadl, a že všechnu dohodu ruší. Hlavně ještě nezapomněl, že ho nechce už nikdy vidět. Draven?? Draven jasně prohlásil, že toho ještě budou litovat.
Nějakou dobu byl skutečně klid. Celestine se rodině přiznala opatrně se vším - až na ono znásilnění. To se snažila vytěsnit, což nešlo jen tak. Valerie jí říkala, že klidně se vším mohla za nimi přijít, že to mohlo skončit dávno, ale na to Cel tiše odpověděla, že se bála, že jim nechtěla přidělávat starosti a myslela si, že by jí nikdo stejně nevěřil. Vždyť se Draven tvářil jako hodný muž. Jiný v soukromí, jiný na veřejnosti. Ale to, co mělo následovat jedné chladné noci.. nečekal nikdo. Smečka, ve které byl Draven vtrhla do obydlí smečky, ve které byla Cel. Všude se ozýval křik, boj.. Cel se bála, utekla do pokoje její rodiny, ale během toho byla zachycena a držena mužem - vlkodlakem - takže neměla šanci se sevření dostat. V jedné ložnici jich bylo více. Vincent i Valerie byli pořádně drženi, aby ani oni nemohli nic udělat. Viděla, jak Draven střelil prvně jejího otce do břicha. Měl silné bolesti, kulka byla stříbrná. „Varoval jsem vás, že jsem neskončil,“ mluvil, zatímco se ďábelsky usmíval. Podíval se na uplakanou Celestine. „Takto se trestá neposlušnost, drahá..“ Prosila ho, aby je nechal, aby jim neubližoval, že s ním půjde dobrovolně, ale jemu to nestačilo. To, co přišlo pak.. nikdy nevymaže z paměti. Padly ještě dva výstřely. Každá zasáhla nohu obou rodičů, kteří byli ochromeni bolestí. Pokývl hlavou a oba poraněné polil jeden z jeho lidí hořlavinou. Někdo odstoupil jen bokem, jiní odešli z místnosti. Draven si spokojeně zapálil cigaretu zápalkou, kterou hodil jejich směrem. Bolestivý křik se linul celým domem. I Celestine byla z toho zlomená. Sledovala hořet své rodiče, než už byla nutnost opustit dům. Nezvládla tu bolest, šok.. omdlela.
Po probuzení jí čekalo věznění. Chladná temná místnost, ze které se nedokázala dostat ven. Nejenže musela bojovat s krutou realitou a zničující vzpomínkou, ale.. byla zajatá. Neměla ale nikoho, kdo by ji hledal, když všichni byli po smrti. Nemohla pořádně spát, bolelo to. Když zavřela oči, viděla je.. slyšela je. Plakala. Byla tak Dravenovou vězeňkyní, pouhou hračkou, který k ní neměl kouska citu, natož pochopení. Bála se ho ještě více. Mohl si s ní dělat co jen chtěl. Zprvu to chtěla vzdát, byla poslušná.. až smířená s tímto šáleným osudem, ale pak?? Řekla si dost a potajmu zkoušela hledat možnost se dostat pryč. Nabírala sílu, ač to stále dost bolelo. Jednou náhodou se stalo, že když se dotkla zdi.. vytvářelo se menší kolečko, čím mohla prostrčit ruku. Bylo to vyčerpávající, ale viděla v tom naději. Když to šlo, pilovala to a pilovala, což si sice bralo velké množství energie, ale nevzdávala se. Jeden čas trpěla Dravenovo násilné chování, utlačování a všechno, co si usmyslí, druhý čas pilovala svou schopnost až.. celá mohla projít magickým “otvorem“ skrz zeď. Měla silné bolesti, byla vyčerpaná, ale zvládla to. Nebyla hloupá, aby prošla zdí, kde jsou dveře od jejího pokoje, ale zdí, která za sebou měla venek. Byla dost hrubá, proto se cítila tak, jak cítila. Šlo naštěstí o přízemí, takže se jí nic nestalo. Les. Rozhodně to nebyl stejný dům, kde trávila čas s Dravenem, tohle místo neznala. Slabá, bolavá, vyčerpaná a bosá v černých dlouhých obyčejných šatech se snažila utíkat co nejdál. Nevěděla kam, nevěděla kde je, jak dlouho tu byla, netušila nic. Hlavní bylo se odtamtud dostat za jakoukoliv cenu. Povedlo se ji najít cestu ven, ale pořád nemá vyhráno. Je tma, nikde nikdo. Kdo ji pomůže?? Jak dlouho byla na útěku?? Čas pro ní byl jinak vnímán. Byla špinavá, odřená, slabá, vyčerpaná.. padala únavou na zem, ale nemohla přestat. Když někoho potkala, chtěla pomoci, ale ostatní?? Drželi se od ní pryč. Vyhnuli se ji obloukem. Začala být bezradná, zoufalá a jede z posledních sil..
Fantasy World