Povaha
Chladná tvář s nečitelným výrazem, kůže ledová jako kdyby nikdy její srdce nepoznalo lásku. To samé se zrcadlí v jejích očích. Skutečně není radno ji zastavovat, pokud jí náhodou ve stínech zahlídnete. Jelikož není jisté, že to přežijete.
Její přesnost je to, co děsí mnohem více. Ona vám neřekne, že jste otravný. To zjistíte v moment, co centimetr od vašeho ucha proletí vrhací nůž. V ten moment je jasné, že se raději musíte klidit a nelézt jí na oči. V devadesáti devíti procentech času nemá skutečně náladu ani čas s tím se s vámi vykrafávat. Spíše raději bude ráda, když jí dáte jednoslovný rozkaz a pak zmizíte z jejího prostoru. Protože proč se s vámi dál bavit?
Senty rozhodně není někdo, kdo se na vás usměje a pomůže vám. Ne, místo úsměvu se můžete těšit na to, že když bude mít jen trochu dobrou náladu, tak vás hned nezabije. Tak vás jen na ulici mine jako stín a vy si budete mnout oči, jestli to co jste viděli bylo pravdivé.
Senty byla přeprogramovaná, její mozek byl vymytý neustálým mučením a fyzickým hrabáním na její hlavu. Možná trochu nepatrných experimentálních operací sem tam. Něco, aby v životě už necítila emoce. Neví ani co to je. Protože dle jejích nových "stvořitelů" jsou pro elitního vraha emoce zbytečné.
Ovšem část, která je v ní zamčená doufá, že bude možné jednoho dne pocítit emoce. Že vypustí to moře slz, které je v ní zavřené od momentu, co musela ublížit své poloviční sestře, když se naposled setkali.
Jediné co cítí jsou neskutečné fantomové bolesti a příšerný bolehlav, který se projeví pokud se jen trochu její tep zvýší. Byla upravená operacemi k tomu, aby její ruka vždy byla pevná. Aby nikdy nic nevyrušilo její mušku.
Minulost
I ona, stejně jako andělé, může říct, že neví, co bylo před „pádem“. Jediné, co si pamatuje, je kštice rudých vlasů a úsměv, který tam vždycky byl. Neví, komu patřil, ani kdo pro ni ta osoba byla. Jen ví, že pokud ji uvidí, nebude schopná jí ublížit.
Narodila se jako vlkodlak do rodiny, která tehdy teprve stoupala na vrchol – Garmadonů. Mohlo by se zdát, že to nebylo nic špatného, ale v té době se na ženy pohlíželo jinak. A tak místo dortu ke třináctým narozeninám dostala manžela. Rok byl 1423. Nic lepšího se tehdy stát nemohlo – a přitom všechno mohlo být horší.
Její manžel o své vlkodlačí krvi lhal. Byl upír krycí svůj pach. Proměnil ji a začal přetvářet k obrazu svému. Senty často utíkala do vesnice a prosila, ať ji za manželem neposílají, ale mocní páni měli jasno – ženská hysterie je nemoc, a nemoc je třeba krotit.
Jediná, kdo ji tehdy vyslechla, byla žena z trhu – rudé vlasy, modré oči a úsměv, pro který by vraždila. Nádherná a chápající. Senty neplánovala, že se zamiluje, ale stalo se to. Zakázaná láska, kterou společnost odmítala – a paradoxně ji tolerovala mezi dvěma muži, ale ne mezi ženami. Scházely se tajně. A když její milá ležela na smrtelné posteli – aspoň si to Senty myslela – proměnila ji, netušíc, že má zvláštní schopnost.
Jenže její manžel se to dozvěděl. Zhnusila se mu jeho „nevěrná“ žena, a tak ji prodal tomu, kdo nabídl nejvyšší cenu. Garmadoni se jí zřekli jako defektního kusu.
Následovalo otroctví, putování po celé Evropě a dál. Nevěděla, co znamená mít domov. Nevěděla, jaké to je neuposlechnout rozkaz.
A pak přišel další zlom. Když věřila, že tentokrát přijde její konec, osud si s ní znovu krutě pohrál. Ocitla se v Rusku, před druhou světovou válkou. Tam, v šedých stínech vojenských komplexů, našla lidi, kteří toužili po dokonalém vojákovi – poslušném, bez emocí, s chladným úsudkem a neochvějnou rukou.
Byla ideálním pokusným subjektem. Injekce neznámých sér zabíjely ostatní dřív, než si uvědomili, co se děje. Operace, které málokdo přežil bez trvalého poškození, byly na denním pořádku. Cílem bylo vytvořit vojáka bez strachu, lítosti a vzteku. S tepem tak nízkým, že ani pod palbou neuhne muška. Senty se naučila ovládat své tělo do té míry, že její srdce mohlo bít jen několikrát za minutu – a přesto zůstala při vědomí. Cena? Bolest a ztráta lidskosti.
Při jedné misi v Kanadě ji však našla. Žena z jejích vzpomínek. Dokonalá, blízká jejímu srdci. Záblesky minulosti se vracely. Nechtěla to, ale působilo to jako pohlazení. „Victry,“ vydechla během souboje. To pochybení ji stálo ruku.
Po návratu na základnu přišel trest. Zařadili ji do nového experimentu – testování protetických končetin. Roky bolesti a utrpení. Až nakonec uspěli: kovová robotická protéza napojená přímo na její nervy.
Před dvěma lety dostala nový úkol. Infiltrovat se do San Hilles v Kanadě a odstranit pár „nepřátel“ matičky Rusi.
Vzhled
Postava je vysoká a atletické stavby těla, s dlouhými, světle blond vlasy staženými dozadu do nízkého culíku, aby nepřekážely v boji. Její bledá pleť a ostře řezané rysy tváře působí chladně a odměřeně, přičemž nejvýraznějším prvkem obličeje je hluboká jizva vedoucí šikmo od čela přes levé obočí až k tváři. Oči má světle hnědé až zlatavé, pronikavé a soustředěné, jako by neustále vyhodnocovaly okolí. Na sobě nosí černou, těsně padnoucí taktickou kombinézu se zesílenými panely na kolenou, loktech a hrudi, doplněnou opaskem a popruhy pro uchycení vybavení. Pravá ruka je lidská, zatímco levá je nahrazena plně kovovou protézou s propracovaným kloubovým mechanismem, která působí zároveň nebezpečně i prakticky. Celek doplňují černé taktické rukavice bez prstů a vysoké šněrovací boty, díky nimž působí jako někdo připravený na jakoukoli akci.
Fantasy World