Nenápadný, takový na první pohled je Tobias. Jeden by ho v místnosti plné lidí snadno přehlédl a skoro nevěděl ani že tam je někdo jako je on. Protože život v sirotčinci ho naučil jediné. Pokud si tě někdo všimne, tak je to špatně. Pečovatelé mají raději děti, které nejsou slyšet. Proto se ani nikdy moc neprojevoval. Nikdy nemluvil až moc nahlas, vždy jen a pouze šeptem. Jako kdyby cokoliv více hlasitého mohlo přilákat nechtěnou pozornost. Naučil se plnit rozkazy a pokyny do detailu. Možná je až moc velký perfekcionista, jelikož vždy když něco udělal špatně, tak si za to vysloužil výprask páskem, proto když se mu něco nevede, tak se nervově hroutí. Dostává tichý záchvat paniky a uzavírá se ještě více do sebe. Jeho vášní je umění. Potají má schované snad všude skicáky, které mu často pečovatelé cupovali na kusy, když nebyl takový jako oni chtěli. Proto je hlavně schovává všude, kde to je možné. Ze strachu. Ale jinak se jeho umění dá nazvat více než dobrým. Jenže nikdy nenásledoval svůj sen, protože umělci jsou budiž k ničemu. Aneb tak mu to bylo říkáno. Tobias navíc nikdy nedokázal říct, co by skutečně chtěl. Jeho jazyk vždy zkamení.
Tobiasova minulost není rozhodně jedna z těch nejhezčích. Narodil se sice dvěma vlkodlakům, ale po domácím porodu matka zemřela. Otec se raději zastřelil, jelikož bez své manželky nedokázal žít. Prvních pár hodin tedy brečel z plných plic v bytě, kde nikdo nebyl vyjma mrtvol jeho rodičů. Jak sobecký krok od nich. Skoro zemřel na dehydrataci a na to, že se o něj nepečovalo. Když hodná sousedka zavolala záchranku a policii z podezření na zanedbání péče. To co našli je zděsilo. Ihned byl odebrán do ústavní péče. Ale každá rodina ho vracela. A tak skončil až tam, kde většina nechtěných dětí. V sirotčinci. Tam, kde se mu nikdo skoro nevěnoval. Nikdy nedokázal pochopit, proč se to stalo. Hlavně proč každý zapomínal na jeho narozeniny. Navíc úplněk byl vždy nejhorší. Byl vhozený do sklepa a spoutaný řetězy, aby nikomu neublížil. A tak roky ubíhaly a on stále byl na místě, kde to nenáviděl. Navíc to byl průměrný student, jelikož se neměl pro co snažit. O letních prázdninách vždy pracoval. O jakýchkoliv prázdninách od patnácti. Jen aby si mohl vydělat na život po tom, až se odtamtud dostane. Což nás přivádí do momentální doby. Kdy raději věnuje po škole čas brigádě než aby se učil. Prochází tak tak, ale už chce odtamtud vypadnout. Navíc je tam spousty mladších dětí než je on, což mu evokuje to, že nemá vůbec žádné kamarády.
Takže — má mladistvý, svěží vzhled s jemně opálenou pletí a pihami přes nos a tváře. Vlasy má krátké po stranách a delší navrchu, odbarvené na světle blond, ale u kořínků tmavší, což mu dává lehce rozcuchaný, ležérní styl. Oči má světle modré, výrazné, lemované tmavšími řasami. Rysy obličeje jsou jemnější, s lehce úzkou bradou a rovným nosem. Působí spíš drobnějším, štíhlejším dojmem. Na sobě má světle modré tenisky s bílými tkaničkami, bílé ponožky, ohrnuté modré tříčtvrťáky a volné tričko s širokými světle modrými a bílými pruhy, které má spadlý výstřih přes ramena. Na krku nosí tenký černý choker a jemný stříbrný řetízek s přívěskem křížku.
Jen pár kusů oblečení, našetřené peníze
Pískový vlk s tmavými znaky po těle.
Shadowcrest Orphanage
Fantasy World
Fantasy World