Povaha
U Oliv by se dalo říct, že má dvojí tvář. Jedna skrývající bolest, trápení a starosti a druhou tváří ukazuje vyrovnanost, sílu a odhodlání. Jen tak z něčeho těžkou hlavu nedělá - ne navenek. Otec vždy z ní chtěl udělat bezcitnou potvoru, jakou je on sám, ale to ona nezvládla. Nedokázala se vzdát veškerých citů či emoci - zvlášť k Rileymu. Snažil se toho dosáhnout tak, že se k ní choval jako ke kusu hadru, týral ji a ona tohle musela snášet již od útlého věku. Díky tomu všemu pochopila, že si od druhých po hlavě skákat nenechá. K otci má silný respekt a velký strach, Rileyho si váží a jako jedinému důvěřuje - taky ví jako jediný o ní všechno. Nikoho za nos netahá - proč by to dělala.
Každopádně.. když něco chce, má si za tím jít - tak byla otcem vychována. Je typem dívky, jež dokáže říct ne. Před svým otcem taková odvážná není. Kdyby neměla na vybranou, musela by souhlasit i s něčím, s čím souhlasit nechce. Oliv je taky dosti upřímná, ale vesměs všechno se liší od toho, zda onen muž není v její přítomnosti. Tím se automaticky mění i její mimika. Žádná známka štěstí, radosti a klidu. Bývá napjatá, vystrašená a dosti slabá. Když totiž neudělá to, co chce, přichází trest v podobě elektrického biče na dobytek. Nejde o nic úžasného. Roky ji trestá a nepřestává ani tehdy, kdy je Oliv dospělá. Výhružkami si ji drží poblíž, jinak by se dávno sbalila a utekla na opačný konec světa.
Od doby, co přišla o svého přítele, je uzavřenější. Moc toho nenamluví, a když už neřekne nic o sobě. O tom, co se jí děje, věděl jen Riley, ať už chtěl nebo ne. Jsou stále spojení magií. Býval její silnou oporou, aby dokázala fungovat dál, ale když byli od sebe, zůstala úplně sama. Když jej potřebovala, byl stále pro ni, snažil se jí pomáhat jako i ona jemu, ale spíše potřebovala pomoc ona. Nahlas to nikdy nevyslovila.. Že by díky studu?? Slabosti?? Těžko říct. Po tom, co se jejich cesty náhle rozdělili.. hodně na něj myslí a chybí ji. Skrývá úplně všechno dokonale a dává si před každým - hlavně před svou smečkou - pozor na ústa. Nemá jistotu, že někdo z nich donáší otci.
Jestli je nutné zašpinit si ruce krví pro osoby, jež miluje, udělá to bez menšího zaváhání, protože když si někoho váží, tak naplno. Následkem toho, čím si prošla je ještě zázrak, že ji ještě nepřeskočilo. Tíží ji neustálé břemeno bolesti a strastí, jež způsobil otec a vše se akorát zhoršuje.
Jakmile přestala kojit svou dceru, ventilovala stresy kouřením. Cigareta ji pomohla aspoň na chvíli se uklidnit. Aspoň trochu zklidnit nervy.
Minulost
Blonďatá holčička se narodila do ne zrovna spokojené zbohatlické rodiny, pocházejíc z Arizony. Už jako malá 5tiletá dívenka si musela dávat na všechno pozor. Slova, chování, dekórum, tradice.. Její otec si na všem potrpěl, ačkoliv se její máma snažila držet ho zkrátka. Olivia byla přeci jen v té době hodně malinká. Vzhledem k tomu, že se nemohla moc vzdalovat od domu, sedávala na obrubník chodníku před jejich vysokým plotem. Bylo jejím velkým přáním chodit normálně do školky poznávat jiné vrstevníky, s kterými by si půjčovala hračky, jenže něco takové bylo nereálné. Díky tomu bylo velice těžké rozdávat kolem sebe radost a usmívat se jako andílek. Jaké to je být.. šťastný??
Jeden den byl zrovna jako ostatní dny, ale přeci v jejím životě byl jeden z nejdůležitějších. Už nějakou dobu si všímala jednoho klučiny, jenž se kolem ní ochomýtal, dokud.. ji neoslovil. Zvědavost jej donutila. Proč by sem každý den ve stejnou hodinu někdo sedával, když měl být ve školce?? Snažil se ji povzbuzovat, což se mu.. i dařilo natolik, že si jej oblíbila. Od té doby začalo jejich přátelství.
Postupem času se v jeho blízkosti chovala jako rozdivočelá kočka plná životní energie, naděje, radosti a bez váhání byla ochotná dělat.. lumpárny. Doma všechno bylo jiné. Byla tichounká, zamlklá, div ze sebe dostane jednu větu. Otcovi rozkazy uposlechla, jen aby doma nebylo peklo. Preferovala chvíle, kdy byli spolu o samotě a mohla ukázat své pravé já. Byla i ráda za to, že se jí nedostávala lítosti. Tu nemá ráda a jasně Rileymu řekla, ať tohle nedělá. Stal se jejím nejlepším kamarádem - bratrem - o kterého nechtěla za jakoukoliv cenu přijít. Byl tou jedinou oporou a jedinou osobou, pro kterou by se obětovala bez zaváhání. Stávalo se, že se chtěl bavit o tom, co se doma děje, ale tohle téma nikdy nechtěla vytahovat - je to pochopitelné.
Na její 11té narozeniny se vše pokazilo. Z nádherně bohaté oslavy v jejich velkém rodinném sídle se stala nejhorší noční můra, která její rodinu mohla postihnout. Ve velkém davu hledala mámu, jenže nikdo ji nikde neviděl. Jako by se po ní slehla zem. Za jakoukoliv cenu ji chce najít, jelikož v tom viděla hru na schovávanou. Tu ráda s mámou Yannet hrávala, když byl otec mimo domov. Nakonec.. ji našla, ale ne tak, jak doufala. Yannet se malinko pohupovala ze strany na stranu. Kolem krku měla silný provaz potřísněn krví.. Celá byla od krve, jelikož její srdce bylo vyříznuto. Na jejím těle byly i stopy po stříbru. V jejím věku ne všechno dokázala pobrat, ale stačilo to na to, aby ji tento den a moment poznamenal. Nejen, že od onoho dne nesnáší oslavy, ale ani nevycházela ze svého pokoje. Nemluvila a chtěla být sama, ale Riley ji nedal pokoj. Nechtěla, aby ji viděl takto zničenou a utrápenou. Není dobré být v tomto stavu sám a on si to uvědomil. Nakonec.. za to byla ráda, neboť ji dost pomohl. Dostal ji z toho nejhoršího. Otci naštěstí Riley nevadil, jinak by se v tom možná plácala dodnes.
Jakmile se z toho vyhrabala úplně, napadlo je jako děti, že by mohli vyhledat někoho, kdo jim zařídí, aby byli jakkoliv spolu propojení. Byla stále děti.. neuvědomovali si, jak se tohle s nimi ponese do budoucna. Přes tátovy konexe - aniž by se dověděl o jejich plánu - se dostali k jednomu mocnému čaroději. Cítil, jak silné přátelství mezi nimi je a to jej přesvědčilo, že jim splní přání. . Ano, má to své plusy i mínusy, ale o to víc tu byl jeden pro druhého. Nejradši by z Arizony vypadla společně s Rileym. Neměla však jistotu, že by i on chtěl. Nikdo netušil, že kdykoliv koukne na onen strom, který otec nedal setnout, vidí svou mrtvou mámu. Jde jen o krátký moment, ale ani jeden není příjemný. Od vraždy Yannet - kde je do dnešního dne pachatel neznámý - bylo žití s otcem horší. Chce z ní mít kopii sebe samého, aby se bez něj v životě neztratila. Nešetřil ji. Stačilo se jen zpozdit o minutku a bylo peklo. Otec na ni používal elektrický bič, jenž je určen pro dobytek. Schytávala jim rády do ramene, zad, boku.. nikomu nepřeje tohle zažívat. Bylo tomu na denním pořádku. Nesměla o tom ani pípnout.
Čím byla starší, rány i délka působení se zvyšovala. Zabít ji nechtěl, ale tohle byla - dle něj - nejlepší metoda na výchovu. Horší byl ten fakt, že Riley cítil všechno, co ji prováděl. Ten fakt ji mrzel. Stopy po elektrickém biči se naštěstí zahojí, ale její duše je na tom hůře. Kdykoliv mohla, trávila čas s Rileym. Ono.. to ne vždy zůstalo jen u povídání si..
V jejích 19ti letech přišel otec s tím, že se všichni budou přestěhovat. Jedna část byla ráda, ale ta druhá ne. Musela se o tom pobavit s Rileym, i když s tím ani jeden nic neudělá. Než mu o tom stačila cokoliv říct, vyznal jí lásku. Svým způsobem se lásky zalekla, což nepřiznala. Bála se citů a tehdy sama nevěděla, co chce a co cítí. To, co prožívala s otcem, ji nutilo myslet na něco jiné než na své štěstí. Tím pádem si nebyla jistá, zda to, co k němu cítila, bylo jen přátelství nebo láska. Od onoho dne se jejich přátelství začalo dost hroutit, takže odstěhování do San Hillesh přišlo nakonec vhod. Dostala k blížícím se dvacetinám velký dům, což neznamenalo, že otec jí dá svobodu. Plusem je, že nebydlí poblíž, kvůli rozjíždějící firmě, takže ji doslova nevidí do oken. Rány elektrickým bičem již naštěstí nejsou tak časté, jako když s ním žila pod jednou střechou. Jednoho dne, kdy k otci měla přijít na návštěvu, se zpozdila jen o pár minut. Otci si potřeboval na někom vybít špatnou náladu a Oliv byla přímo a ráně. Přehnal to. Jeho počínání ji dostalo do nemocnice, kde se přišlo na to, že je v očekávání. Koho jiného by bylo než Rileyho?? Nikdo se ten fakt nesmí dovědět, pokud.. se ji podaří dítě donosit.
Narodila se krásna dcera, jež dostala jméno Valeria. V jejím rodném listu otec uveden není. Když se na malou pořádně zadívá, vidí hodně podobností na jejího otce. Tmavé vlásky, našedlá kukadla a to, jak se kouká.. hotový Riley. Jejího otce nenapadlo, že by dítě mohlo být jeho, ale i tak ji měl rád, což udivilo i samotnou Oliv. Těžko říct, co by si myslel a jak by se choval, kdyby věděl pravdu. Chtěla ji pojmenovat po mámě, což ale otec vysloveně zakázal.
Valeria pomalu rostla. Jednoho slunečného dne se u jejich dveří ukázala dívka - vlčice okolo třinácti let - bez domova. Zdála se být zničená. Otec nakonec uvítal, že by mohla mít na starosti nějakou smečku a o tu se starat. Poprvé byl pyšný za to, jak svou dceru vychoval. Poté narazila na osamocená dvojčata - holčinu a kluka - ve věku 16ti let a jako poslední si vzala na starost chlapce v podobném věku jako je ona. Ten jí pak začal pomáhat. Nikdy se Rileymu nevyrovná.. nikdo se mu nevyrovná.
Od onoho okamžiku Rileyho neviděla. Každopádně.. musel cítit porod. Stále jsou propojení a jí se nepovedlo přijít na to, jak se toho spojení zbavit. Nechtěla, aby všechno cítil i po tom, co se nevidí, ale bez úspěchu. V novém prostředí se snažila žít aspoň trochu jinak. Seznamovat se, hledat si přátelé, ale moc to nevydrželo. Nedokázala se nikomu otevřít, takže všechno musela dusit a dusit.. Tři faktory jsou v jejím životě nejdůležitější a těmi jsou: Valeria, smečka a otec. Patřil by sem i Riley, ale.. ten z jejího života bohužel zmizel a chybí ji. Jiný smysl žití v podstatě nemá.
Sice.. to pár let trvalo a s Rileym se opět setkali. Neskočili si hned do náruče, nebyl šťasten, ale chápala ho. Odstěhovala se a neměla možnost, jak se mu znovu ozvat. Chtělo to čas, než si všechno vyříkali a jejich přátelství se tak vrátilo téměř do starých kolejí. Už toho jednou měla dost a sebrala odvahu k tomu, aby otce zabila. Nešlo to podle plánů. V jeho počítači našla video a informace o vraždy mámy a přestala se kontrolovat. Byla dost neopatrná a to ji stálo x dní týrání, bití a spáleniny od stříbra. Přiznala si velkou chybu a od té doby je se svou dcerou u Rileyho.
Vzhled
Její výška dosahuje 169 cm s váhou 60 kg - teď už nejspíš zase méně. Drobná dívka na pohled, avšak ne křehounká. Musela toho přetrpět celkem dost, což by jen tak někdo nezvládl. Její vůle žít je silná, ačkoliv má jen dvě motivace. Svou malou dceru a nejlepšího přítele Rileyho.
Má delší blond vlasy dosahujíc délky do čtvrtiny zad, které převážně nosí rozpuštěné, ale sem tam si nějaký culík, či drdol udělá. Její odstín očí je modrý, připomínajíc pomněnky, malinký nosánek a průměrnou velikost rtíků. Jediný, na koho se jimi dokáže usmívat, je Valeria - její dcerka - jinak preferuje neutrální výraz. Ráda nosí šperky, ať už přívěsky, náramky nebo náušnice. Navenek se snaží působit silně a vyrovnaně, ale je tomu hlavně kvůli otci, jak na ní moc tlačí. Ona osobně si na tom nepotrpí. Na pravém zápěstí má jizvu po stříbrném přívěsku, kterou je zvyklá skrývat na veřejnosti pod obvazem, ačkoliv si ji udělala dobrovolně - potřebovala ze sebe dostat nějaké emoce, aby mohla fungovat dál. Mezi další rozsáhlou jizvu od stříbra patří i velká část její pravé ruky, kterou ji pro změnu udělal její otec, aby dosáhl její poslušnosti.
Co se týče barev, dokáže nosit všechny odstíny - krom bílé. Myslí si, že kdyby nosila jen černou, bylo by lehce poznatelné, že je něco špatně a to ona nechce. Za jakoukoliv cenu všechno přede všemi tají a díky tomu se cítí, jako by měla neustále utahující se smyčku kolem krku - podobně jako máma.
Fantasy World